ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.5354.2014.1
sp. zn. 23 Cdo 5354/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. právní věci žalobkyně SWIETELSKY stavební s.r.o. , se sídlem České Budějovice - České Budějovice 3, Pražská tř. 495/58, PSČ 37004, identifikační číslo osoby 48035599, zastoupené Mgr. Petrem Hubínkem, advokátem se sídlem Plzeň, Veverkova 1, proti žalované DOPRAVNÍ STAVBY BOHEMIA a.s. , se sídlem Zásmuky, Komenského náměstí 54, PSČ 28144, identifikační číslo osoby 26701294, zastoupené JUDr. Ing. Petrem Machálkem, advokátem se sídlem Vyškov, Pivovarská 8, o zaplacení 3 113 179,44 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 46 Cm 184/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. července 2014, č. j. 4 Cmo 109/2014-70, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“)
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále opět jen „o. s. ř.“) ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. zákona č. 293/2013 Sbírky, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sbírky, občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů).
Dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. července 2014, č. j. 4 Cmo 109/2014-70, není podle §237 o. s. ř. přípustné, neboť ve smyslu §237 o. s. ř., neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), jestliže přípustnost dovolání spatřuje v tom, že otázka platnosti ujednání splatnosti ceny díla za situace, kdy je splatnost ceny díla zhotoviteli vázána na skutečnost platby za dílo investorem v jiném závazkovém vztahu, by měla být posouzena jinak anebo by měla být dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Nejvyšší soud již v rozhodnutí ze dne 25. září. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014, dovodil, že žádost dovolatele, podle níž „dovolacím soudem má být právní otázka posouzena jinak“ významově neodpovídá (ve smyslu §237 o. s. ř.) požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“. Dovolatelka poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 4119/2007, 32 Cdo 2999/2008, 29 Cdo 359/2007, 29 Odo 1027/2006) nevymezila, v čem se odvolací soud měl od uvedených rozhodnutí odchýlit, a neformulovala právní otázku, od jejíhož řešení se měl odvolací soud odchýlit. Nelze navíc dovodit, že by závěry rozhodnutí odvolacího soudu nebyly v souladu s citovanými rozhodnutími Nejvyššího soudu. Odvolací soud v posuzovaném případě dospěl k právnímu závěru, že smluvní ujednání je neplatné pro neurčitost ve smyslu §39 obč. zák (míněn zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, platný do 31. 12. 213) a dalším důvodem neplatnosti smluvního ujednání pro rozpor s dobrými mravy se pro nadbytečnost nezabýval. Je namístě v této souvislosti poukázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2012, sp. zn. 32 Cdo 4161/2010 (veřejnosti dostupné na www.nsoud.cz ), v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že výkonem práva, které by mohlo být posouzeno jako rozporné s poctivým obchodním stykem, resp. s dobrými mravy, je až uplatnění práva z platného právního úkonu. Bylo-li předmětné ujednání ohledně splatnosti ceny shledáno absolutně neplatným právním úkonem podle §37 odst. 1 obč. zák. z důvodu neurčitosti a nesrozumitelnosti, není pak namístě posuzovat platnost takového neurčitého a nesrozumitelného ujednání z hlediska možnosti jeho neplatnosti podle §39 obč. zák. pro rozpor s poctivým obchodním stykem (§265 obch. zák.).
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalované není podle §237 o. s. ř. přípustné a podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. jej odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. června 2015
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu