ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.2017.2015.1
sp. zn. 25 Cdo 2017/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobce D. Š. , zastoupeného JUDr. Janem Pavlokem, Ph.D., advokátem, se sídlem Praha 6, K Brusce 124/6, proti žalované městské části Praha 2, se sídlem úřadu Praha 2, náměstí Míru 20, za účasti Kooperativy pojišťovny, a. s., Vienna Insurance group, IČO 471 16 617, se sídlem Praha 8, Pobřežní 665/21, jako vedlejší účastnice na straně žalované, o 240.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 163/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2014, č.j. 54 Co 488/2011-256, ve znění opravných usnesení ze dne 18. 12. 2014, č.j. 54 Co 488/2011-263, a ze dne 13. 3. 2015, č.j. 54 Co 488/2011-275, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 18. 5. 2011, č.j. 20 C 163/2009-167, zamítl žalobu o 240.000 Kč s příslušenstvím, z titulu jednorázového odškodnění za smrt žalobcovy nezletilé dcery, která zemřela v důsledku otravy oxidem uhelnatým unikajícím z plynového průtokového ohřívače v koupelně bytu, jehož nájemci byli prarodiče zemřelé dcery žalobce a pronajímatelem byla žalovaná.
Městský soud v Praze (poté, co jeho původní rozhodnutí ze dne 18. 1. 2012, č.j. 54 Co 488/2011-203, jímž změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 240.000 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, zrušil Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 30. 7. 2014, č.j. 25 Cdo 2132/2012-238), věc opětovně projednal a rozsudkem ze dne 22. 10. 2014, č.j. 54 Co 488/2011-256, ve znění opravných usnesení ze dne 18. 12. 2014, č.j. 54 Co 488/2011-263, a ze dne 13. 3. 2015, č.j. 54 Co 488/2011-275, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 120.000 Kč s úrokem z prodlení, a potvrdil jej v zamítavém výroku ohledně dalších 120.000 Kč s příslušenstvím; rozhodl též o náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů a o soudním poplatku.
Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, a to do části, jíž byl potvrzen zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení §237 o. s. ř. a jako dovolací důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem. Dovolacímu soudu předkládá řešení následující otázky hmotného a procesního práva: 1) Má soud povinnost při zjišťování skutkového stavu nezbytného pro rozhodnutí převzít skutkové závěry z rozhodnutí soudu v jiné věci, ve které žalobce nebyl účastníkem řízení a ve kterém byla řešena otázka, jež je řešena i v předmětném soudním sporu, a to i za situace, kdy tento skutkový závěr není v předmětném soudním sporu tvrzen ani prokazován? Dovolatel se domnívá, že tato otázka dosud nebyla dovolacím soudem řešena, respektive byla řešena zčásti rozhodnutím sp. zn. 28 Cdo 1045/2009 a je zapotřebí ji vyřešit jinak, a to tak, aby byl zachován princip kontradiktornosti civilního řízení, rovnosti zbraní a zachování vlivu osobní účasti účastníka řízení na jeho průběh a výsledek. 2) Může se soud odchýlit od pravidla, že škůdci odpovídají za škodu společně a nerozdílně, aniž by soud řádně zdůvodnil, proč škůdci odpovídají podle své účasti na způsobení škody a aniž by na základě řádně zjištěného skutkového stavu stanovil podíly účasti jednotlivých škůdců na způsobení škody? Dovolatel má za to, že tato otázka byla řešena v rozhodnutích Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 5/2006 a 25 Cdo 845/2000 a že se odvolací soud od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu odchýlil. 3) Je přípustné v případě nároku pozůstalého na náhradu škody usmrcením nezletilé dcery krátit tento nárok z důvodu spoluzavinění nezletilé za svou smrt? Dovolatel je toho názoru, že tato otázka nebyla v rozhodování Nejvyššího soudu řešena, respektive je třeba ji posoudit odlišně od řešení vycházejících z rozsudků Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 3 Co 441/56 a sp. zn. 14 To 290/2005. 4) Pokud je přípustné krátit nárok z důvodu spoluzavinění nezletilé zemřelé, může soud tento nárok krátit, aniž by na základě řádně zjištěného skutkového stavu stanovil míru spoluzavinění nezletilé za svou smrt? Dovolatel má za to, že tato otázka (respektive otázka odlišující se skutkově tím, že sám poškozený byl žalobcem vůči škůdci) byla řešena v rozhodnutí dovolacího soudu sp. zn. 25 Cdo 4228/2007 a že se odvolací soud od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu odchýlil. 5) Je přípustné, aby pozůstalému, který není nijak odpovědný za úmrtí své dcery, byl krácen nárok na náhradu škody způsobené jejím úmrtím ve stejném rozsahu, jako dalším pozůstalým, kteří jsou spoluodpovědni za úmrtí nezletilé? Dovolatel je přesvědčen, že tato otázka dosud nebyla vyřešena, respektive je jí nutno vyřešit v souladu s judikaturou dovolacího soudu ohledně zásad spravedlivého procesu, rovnosti stran a legitimního očekávání. Z odůvodnění napadeného rozsudku nelze podle dovolatele zjistit, zda důvodem krácení byla skutečnost, že se na úmrtí podílela sama nezletilá či že se na něm podíleli její matka a druh matky; v této části označuje dovolatel rozsudek odvolacího soudu za nepřezkoumatelný. Zdůrazňuje, že nebyly tvrzeny ani prokázány konkrétní okolnosti nasvědčující tomu, že nezletilá nesla odpovědnost za svou smrt (že by se chovala neodpovědně, lehkovážně či protiprávně). Dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že mechanicky převzal skutkové závěry pro rozhodnutí ve věci z řízení v jiné věci, v níž nebyl žalobce účastníkem řízení, aniž by tyto skutkové závěry v projednávané věci byly prokazovány. Poukazuje na solidární odpovědnost více škůdců a dovozuje, že má nárok na celou náhradu i v případě, že za škodu odpovídají další osoby, když odvolací soud nezjistil žádné okolnosti a neformuloval žádné právní závěry, které by odůvodňovaly dělenou odpovědnost. Namítá, že ke krácení jeho nároku na náhradu škody z důvodu spoluzavinění na straně zemřelé za úmrtí došlo bez zjištění skutkového stavu a stanovení míry jejího spoluzavinění. Nesouhlasí též, že jeho nárok na náhradu škody byl krácen ve stejné míře, jako tomu bylo u pozůstalé matky a jejího druha, kteří jsou spoluodpovědni za smrt nezletilé. Navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu v dovoláním napadeném rozsahu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná označuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné; odvolací soud se podrobně zabýval rozsahem odpovědnosti žalované se zohledněním míry spoluzavinění poškozené se závěrem, že míra odpovědnosti žalované se nemůže zvýšit z důvodu existence zavinění dalších osob na úmrtí dcery dovolatele. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalobce zamítl.
Vedlejší účastník se ztotožnil s vyjádřením žalované, rozhodnutí odvolacího soudu považuje za správné a navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalobce zamítl.
Především je nutno zdůraznit, že společným předpokladem přípustnosti dovolání dle §237 o. s. ř. je nastolení právních otázek (tomu odpovídá i to, že jediným způsobilým dovolacím důvodem je dle §241a odst. 1 o. s. ř. nesprávné právní posouzení). Jestliže tedy dovolatel namítá nesprávnost skutkových zjištění, respektive dovolacímu soudu k řešení předkládané otázky formuluje tak, že jejich podstatou je nesouhlas se správností a úplností skutkových závěrů odvolacího soudu – viz otázka 1) – nejsou takové námitky způsobilé založit přípustnost dovolání.
K dovolatelem předestřeným otázkám dovolací soud dále uvádí:
Ad 1) Použitelnost závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu vyslovených v rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 1045/2009 ( publikovaném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod C 7901) na projednávanou věc odůvodnil dovolací soud již ve svém předchozím zrušovacím rozsudku sp. zn. 25 Cdo 2132/2012 a nemá důvod se od tohoto právního názoru, jímž se odvolací soud řídil, odchylovat. Co bylo či nebylo v tom či onom řízení tvrzeno a prokázáno, nelze – jak již shora uvedeno – v dovolacím řízení přezkoumávat.
Ad 2) Rozhodnutí odvolacího soudu není v rozporu se zásadou, že způsobí-li škodu více škůdců, odpovídají za ni společně a nerozdílně (§438 odst. 1 obč. zák.), v odůvodněných případech může soud rozhodnout, že ti, kdo škodu způsobili, odpovídají za ni podle své účasti (§438 odst. 2 obč. zák.). Odvolací soud respektoval právní názor vyslovený ve zrušujícím rozsudku dovolacího soudu, že podíl dalších osob na vzniku škody nezakládá sice spoluzavinění (spoluúčast) poškozeného, nicméně může být důvodem pro odchylku od zásady solidarity více škůdců ve prospěch dělené odpovědnosti. Od závěrů vyslovených v rozhodnutích Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 5/2006 a 25 Cdo 845/2000 se odvolací soud neodchýlil již proto, že v uvedených rozhodnutích bylo žalováno více osob odpovědných za škodu, zatímco v projednávané věci byl žalován pouze jediný subjekt a pro posouzení rozsahu jeho odpovědnosti tedy nebylo třeba stanovit podíly účasti jednotlivých škůdců na způsobení škody.
Ad 3) Rovněž v otázce spoluzavinění (spoluúčasti) žalobce na smrti dcery respektoval odvolací soud právní názor soudu dovolacího vyslovený v předchozím zrušujícím rozsudku, že ke spoluzavinění poškozeného je třeba přihlížet i při posuzování nároku na jednorázového odškodnění pozůstalých po poškozeném, který následkem škodní události zemřel. Tento právní názor je výrazem ustálené soudní praxe (viz č. 12/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, trestní část, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 25 Cdo 3434/2009) a dovolací soud nemá důvod se od něj odchylovat.
Ad 4) Míru odpovědnosti žalované na smrtelném následku odvolací soud posoudil v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí, jeho závěry nejsou v rozporu s ustálenou judikaturou, a to ani s dovolatelem citovaným rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 25 Cdo 4228/2007, uveřejněným pod číslem 76/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V rozsahu, v jakém se sám poškozený podílel na způsobení škody, není dána odpovědnost toho, kdo za škodu odpovídá. Chybí totiž jeden ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu, a to příčinná souvislost mezi vznikem škody a protiprávním jednáním škůdce. I nikým nezaviněná náhoda, která by se poškozenému přihodila, jde k jeho tíži. Konečná úvaha o tom, nakolik se na způsobení škody podílel sám poškozený, a tedy v jakém rozsahu nese škodu sám, odvisí vždy od okolností konkrétního případu po porovnání všech příčin vzniku škody jak na straně škůdce, tak na straně poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 25 Cdo 4286/2011, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod C 12892, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1668/2014). Z uvedených důvodů není podstatné, zda se zemřelá chovala „neodpovědně, lehkovážně či protiprávně“. Zda je posouzení spoluúčasti zemřelé založeno na správném a úplném zjištění skutkového stavu, dovolací soud přezkoumávat nemůže (viz výše).
Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu plyne, že při rozhodování o nároku na jednorázové odškodnění smrti osoby blízké se z hlediska spoluzavinění posuzuje účast usmrcené osoby na průběhu úrazového děje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 25 Cdo 3434/2009, uveřejněný pod C 10425 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu). Odvolací soud zohlednil spoluúčast zemřelé a dalších osob na smrti zemřelé a zkrátil nárok žalobce z tohoto důvodu o 50 %, přičemž nepokládal za potřebné zvlášť kvantifikovat míru účasti zemřelé a dalších osob, neboť to pro rozhodnutí o odpovědnosti žalované nemělo právní význam; uvedenou úvahu neshledal dovolací soud zjevně nepřiměřenou.
Ad 5) Vzhledem k tomu, že rozsah snížení náhrady z důvodu spoluúčasti poškozeného je závislý na individuálních okolnostech případu a dovolací soud jej přezkoumává jen v případě zjevné nepřiměřenosti - viz ad 4) shora - , nemůže okolnost, zda rozsah odškodnění přisouzeného žalobci v tomto řízení byl krácen shodně jako rozsah odškodnění přisouzený jiným osobám v jiném řízení, u nichž bylo shledáno spoluzavinění na smrti zemřelé, zakládat přípustnost dovolání.
Případná nepřezkoumatelnost (z důvodu neodůvodnění určitého dílčího právního závěru) je vadou řízení, jež přípustnost dovolání nezakládá.
Splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve vztahu k nákladovému výroku není dovolatelem nijak zdůvodněno; pouhá okolnost, že nákladový výrok je závislý na výroku o věci samé má za následek pouze to, že v případě zrušení výroku o věci samé je zrušen i nákladový výrok, nepostačuje však k tomu, aby dovolací soud přezkoumával správnost nákladového výroku.
Předpoklady přípustnosti dovolání dle §237 o. s. ř. tedy naplněny nejsou. Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. září 2015
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu