ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.1648.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 1648/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněné FINCOM TRADE LTD., se sídlem v Akara Bldg., 24 De Castro Street, Wichkams Cay 1, Road Town, Tortola, Britské Panenské ostrovy, identifikační číslo osoby 1380699, zastoupené Mgr. Petrem Schopfem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 777/12, proti povinnému J. K. , O., zastoupenému Mgr. Tomášem Dvořáčkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 32/22, za účasti vydražitele V. B., R., zastoupeného Mgr. Ing. Jiřím Vogeltanzem, advokátem se sídlem v Plzni, Veverkova 1, pro 4 426 359 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány, Exekutorský úřad Přerov, pod sp. zn. 103 Ex 63249/11, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. října 2014, sp. zn. 10 Co 145/2014, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 10. 2014, sp. zn. 10 Co 145/2014, jímž odvolací soud dílem změnil usnesení soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány, Exekutorský úřad Přerov, ze dne 18. 11. 2014, č. j. 103 Ex 63249/11-173, tak, že lhůtu k zaplacení nejvyššího podání stanovil dvou měsíců od právní moci usnesení o příklepu, dílem (ve zbylém rozsahu výroku) usnesení soudního exekutora o udělení příklepu vydražiteli V. B. za nejvyšší podání 3 730 000 Kč potvrdil, není přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 – dále „o. s. ř.“ (srov. část první, čl. II., bod 7. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II., bod 2. přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb), neboť odvolací soud otázku procesního práva ohledně účinků ustanovení §109 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, za situace, kdy insolvenční návrh byl podán krátce před udělením příklepu v dražbě a následně bylo insolvenční řízení procesně skončeno z důvodů na straně navrhovatele (v posuzované věci zpětvzetím insolvenčního návrhu v době před vydáním napadeného usnesení odvolacího soudu) posoudil v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. května 2015, sp. zn. 26 Cdo 3544/2014, uveřejněné na webových stránkách Nejvyššího soudu), a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Se zřetelem k výsledku dovolacího řízení nemůže být dovolatelem uplatněný návrh na odklad vykonatelnosti napadeného usnesení odvolacího soudu (§243 písm. a) o. s. ř.) důvodný, o čemž dovolací soud zvláštní zamítavé rozhodnutí nevydává (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 20 Cdo 873/2005, publikované na webových stránkách Nejvyššího soudu).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. září 2015
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu