ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.32.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 32/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně městské části Praha 2 , se sídlem v Praze 2, nám. Míru 20, proti žalovanému M. Č. , zastoupenému JUDr. Janou Ventovou, advokátkou se sídlem v Praze 5 – Smíchově, Tichá 1224/3, o vyklizení prostor, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 21 C 33/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. února 2014, č. j. 20 Co 499/2013-408, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 4. června 2013, č. j. 21 C 33/2008-345, ve spojení s usnesením ze dne 24. října 2013, č. j. 21 C 33/2008-385, vyhověl žalobě a uložil žalovanému povinnost vyklidit do patnácti dnů od zajištění náhradního ubytování „prostor sestávající se ze tří pokojů, kuchyně, WC a koupelny pod společným uzamčením umístěný nalevo od schodiště, v 5. nadzemním podlaží domu P., katastrální území N., obec P., který je vyznačen barevně na plánku, který je nedílnou součástí rozsudku“ (dále jen „předmětné prostory“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 6. února 2014, č. j. 20 Co 499/2013-408, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Při právním posouzení uplatněného nároku vyšel odvolací soud mimo jiných i z následujících skutkových zjištění. V předmětných prostorách byl kolaudován v roce 1933 byt 3+1 a následně byl přestavěn a v roce 1947 rekolaudován na dva byty 1+1. Poté byly dva kolaudované byty 1+1 opět, avšak nepovoleně, přestavěny na byt třípokojový, který nebyl takto kolaudován a dispozičně se neshodoval s bytem 3+1 kolaudovaným v roce 1933. Na tomto skutkovém základě pak uzavřel, že nájemní smlouva uzavřená s žalovaným dne 1. září 1998 na byt třípokojový je pro nezpůsobilost předmětu nájmu neplatná, v důsledku čehož užívá žalovaný předmětné prostory bez právního důvodu; proto je povinen je vyklidit, avšak z důvodů podrobně rozvedených v rozsudku soudu prvního stupně, s nimiž se odvolací soud ztotožnil, po zajištění náhradního ubytování.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dovolatel) včasné dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 2 ve spojení s čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.) – dále jen „o.s.ř.“. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací však dospěl k závěru, že z posléze uvedených příčin není dovolání podle citovaného ustanovení přípustné.
Především nelze přehlédnout, že vedle způsobilého dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 a 3 o.s.ř.) dovolatel uplatnil zejména nezpůsobilý důvod, jehož prostřednictvím brojil proti skutkovým zjištěním, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud – stejně jako soud prvního stupně – čerpal svá skutková zjištění pro posouzení otázky, zda a jaký byt se v předmětných prostorách dříve nacházel a nyní nachází z hlediska jejich kolaudačního stavu.
Při posuzování dovolacích námitek podřaditelných pod způsobilý dovolací důvod podle §241a odst. 1 a 3 o.s.ř. dovolací soud vycházel z dosavadních právních předpisů (§3028 odst. 2 věta za středníkem zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).
Otázkou vázanosti soudu kolaudačním rozhodnutím při posouzení, zda určitý prostor je bytem, se Nejvyšší soud zabýval v řadě svých rozhodnutí (viz např. jeho rozhodnutí z 29. ledna 2002, sp. zn. 26 Cdo 400/2000, uveřejněné pod č. 90/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, z 29. ledna 2007, sp. zn. 28 Cdo 85/2007, a z 18. února 2009, sp. zn. 26 Cdo 2632/2008, na něž, byť v jiných právních souvislostech, odkázal dovolatel). V citovaných rozhodnutích zaujal právní názor, že při posouzení, zda určitý soubor místností, popř. jednotlivá místnost, je bytem, je třeba respektovat kolaudační stav (daný stavebněprávními předpisy) a nikoliv faktický způsob užívání takovýchto místností.
V projednávané věci se odvolací soud (stejně jako před tím soud prvního stupně) otázkou charakteru předmětných prostor z hlediska jejich kolaudačního (nikoli faktického) stavu zabýval, z čehož vyplývá, že jedinou dovolatelem účinně nastolenou právní otázku vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, od níž není důvod se odchýlit.
Za této situace není dovolání přípustné podle §237 o.s.ř., a proto je dovolací soud podle §243c odst. 1 o.s.ř. odmítl – se souhlasem všech členů senátu (§243c odst. 2 o.s.ř.) – pro nepřípustnost.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. dubna 2015
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu