ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.3583.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 3583/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné OBAL CENTRUM s. r. o. se sídlem v Sezemicích, Veská č. 35, identifikační číslo osoby 25923536, zastoupené JUDr. Ing. Tomášem Matouškem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Dukelská třída č. 15/16, proti povinnému P. N. , zastoupenému JUDr. Tomášem Kaplanem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Havlíčkova č. 404/2, pro 140 000 Kč s příslušenstvím, vedené u soudní exekutorky JUDr. Marcely Dvořáčkové, Exekutorský úřad v Hradci Králové, pod sp. zn. 19 EX 2291/13, a u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 44 EXE 3488/2013, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 30. března 2015, č. j. 18 Co 104/2014-44, takto:
I. Dovolání oprávněné se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Soudní exekutorka JUDr. Marcela Dvořáčková, Exekutorský úřad v Hradci Králové (dále jen „soudní exekutorka“), usnesením ze dne 4. února 2014, č. j. 19 EX 2291/13-10, zamítla exekuční návrh oprávněné ze dne 13. prosince 2013 s odůvodněním, že oprávněná podala návrh na exekuci na majetek povinného na základě rozhodčího nálezu č. j. RD/012/2013/MS-4, vydaného rozhodcem Mgr. Milošem Sabáčkem dne 29. října 2013. Tento návrh předložila Okresnímu soudu v Pardubicích spolu se žádostí o pověření a nařízení exekuce a s notářským zápisem sepsaným dne 13. ledna 2012 pod sp. zn. NZ 5/2012, N 7/2012, JUDr. Zdeňkou Šťastnou, notářkou v Chrudimi, jímž byla sepsána zakladatelská listina (dále jen „zakladatelská listina“) společnosti INSPEKTRA s. r. o. (se sídlem v Praze 4, Ohradní 1386/4, identifikační číslo osoby 24216763), která obsahuje rozhodčí doložku. Okresní soud v Pardubicích vydal dne 16. ledna 2014, pod č. j. 44 EXE 3488/2013 – 22, závazný pokyn, jímž jí uložil, aby exekuční návrh oprávněné zamítla. Exekuční soud v tomto svém pokynu uvedl, že „mezi stranami (účastníky řízení) nebyla uzavřena žádná rozhodčí smlouva (rozhodčí doložka v bodě XV. zakladatelského dokumentu byla určena pouze jednou stranou, a to pouze v rámci zakladatelské listiny společnosti s ručením omezeným, jejímž společníkem byl povinný), nebyla tedy ani platně sjednána rozhodčí doložka, z níž by bylo možné usuzovat pravomoc rozhodce k vydání rozhodčího nálezu. Předložený rozhodčí nález tak není způsobilým exekučním titulem ve smyslu ustanovení §40 odst. 1 písm. c) ex. ř.“. Soudní exekutorka proto na základě uvedeného pokynu soudu exekuční návrh oprávněné podle ustanovení §43a odst. 6 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném od 1. ledna 2013 (dále též jen „ex. ř.“), zamítla.
K odvolání oprávněné Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 30. března 2015. č. j. 18 Co 104/2014-44, poté, co Nejvyšší soud svým usnesením ze dne 13. listopadu 2014, sp. zn. 21 Cdo 3670/2014, zrušil původní usnesení krajského soudu ze dne 30. dubna 2014, č. j. 18 104/2014-18, jímž bylo potvrzeno usnesení soudní exekutorky o zamítnutí exekučního návrhu oprávněné, usnesení soudní exekutorky opětovně potvrdil, žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení v prvním stupni ani náhradu nákladů odvolacího řízení a soudní exekutorce rovněž nepřiznal náhradu nákladů exekuce. Uvedl, že je možné, aby rozhodčí doložku obsahovala i zakladatelská listina společnosti s ručením omezeným, jako tomu je v tomto případě, kdy rozhodčí doložku obsahuje zakladatelská listina společnosti INSPEKTRA s. r. o. Z rozhodčí doložky vyplývá, že se vztahuje jen na spory vzniklé ze zakladatelského dokumentu nebo v souvislosti s ním, včetně sporů vzniklých ze smluv o převodu obchodního podílu mezi budoucími společníky sporů o platnost těchto smluv, nevztahuje se proto na spor o zaplacení půjčky mezi povinným jako společníkem společnosti INSPEKTRA s. r. o. a společností INSPEKTRA s. r. o., resp. oprávněnou jako právní nástupkyní zmíněné společnosti, neboť se nejedná o spor, který by vznikl ze zakladatelského dokumentu či v souvislosti s ním, nýbrž o spor o zaplacení půjčky, i když byly peníze z půjčky určeny na zaplacení obchodního podílu. Jestliže mezi účastníky neexistovala rozhodčí smlouva (rozhodčí doložka), nebyla dána pravomoc rozhodce spor o zaplacení půjčky rozhodnout. Rozhodčí nález proto není způsobilým exekučním titulem podle ustanovení §40 odst. 1 písm. c) ex. řádu.
Usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná v celém rozsahu dovoláním. Namítá, že spor mezi stranami o poskytnutí částky na zaplacení základního kapitálu je sporem ze zakladatelské listiny, event. minimálně v souvislosti s ní, což odvolací soud podle názoru oprávněné pomíjí. Nehledě na to zaměňuje situace, kdy jde o splacení základního kapitálu a kdy jde o placení za převod obchodního podílu. Podřazení sporu pod znění rozhodčí doložky obsažené v zakladatelské listině nadto umožňuje i zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 216/1994 Sb.“). K zahájení řízení před rozhodcem došlo již dne 3. července 2013. Není proto správný závěr, podle kterého se oprávněná měla obrátit na soud, protože rozhodčí nález byl vydán až dne 29. října 2013, tj. poté, co byla rozhodčí doložka povinným ze zakladatelské listiny dne 13. srpna 2013 vypuštěna, neboť rozhodující je, kdy bylo rozhodčí řízení zahájeno. Navrhuje proto, aby dovolací soud změnil rozhodnutí odvolacího soudu, případně jej zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanský soudní řád) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva [o pravomoci rozhodce rozhodovat spor o půjčce mezi povinným a oprávněnou na zaplacení základního kapitálu společnosti povinným na základě rozhodčí doložky obsažené v zakládací listině této společnosti], která nebyla doposud v judikatuře Nejvyššího soudu vyřešena, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243 odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Protože rozhodce svou pravomoc rozhodnout věc dovodil z rozhodčí doložky obsažené v zakládací listině ze dne 13. ledna 2012, je třeba projednávanou věc posuzovat podle právních předpisů v té době účinných, tj. podle zákona č. 216/1994 Sb. ve znění účinném do 31. března 2012 (srov. bod 2., Čl. II, Části první zákona č. 19/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).
Podle ustanovení §40 odst. 1 písm. c) ex. ř. je exekučním titulem vykonatelný rozhodčí nález.
Exekutor, kterému došel exekuční návrh, požádá exekuční soud nejpozději do 15 dnů ode dne doručení návrhu o pověření a nařízení exekuce (§43a odst. 1 věta první ex. ř.). Soud vydá pověření do 15 dnů, jestliže jsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady (§43a odst. 3 ex. ř.).
Podle ustanovení §43a odst. 6 ex. ř. jestliže nejsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro vedení exekuce, soud udělí exekutorovi pokyn, aby exekuční návrh odmítl nebo zamítl. Tímto pokynem je exekutor vázán.
Soud při nařízení exekuce zkoumá, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc , zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je exekuce navrhována v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného a zda vymáhané právo není prekludováno. Exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu; obsahem rozhodnutí (jiného titulu), jehož exekuce se navrhuje, je vázán a je povinen z něj vycházet (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení téhož soudu ze dne 25. října 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 16. prosince 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003, uveřejněné pod číslem 58/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení ze dne 21. července 2008, sp. zn. 20 Cdo 2273/2008, a ze dne 5. srpna 2008, sp. zn. 20 Cdo 4548/2007). Tyto závěry platí rovněž pro řízení podle exekučního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 pouze s tím rozdílem, že soud nerozhoduje o nařízení exekuce, nýbrž soudnímu exekutorovi vydává pověření k provedení exekuce, jsou-li splněny všechny zákonem stanovené předpoklady.
V posuzované věci si povinný ke splnění povinnosti jediného společníka společnosti INSPEKTRA s. r. o. zaplatit základní kapitál této společnosti dne 29. června 2013 půjčil částku 190 000 Kč od oprávněné. Ještě tentýž dne byla povinnému společností INSPEKTRA s. r. o. poskytnuta částka ve výši 190 000 Kč, kterou povinný využil na úhradu původní půjčky mezi ním a oprávněnou, čímž se povinný stal dlužníkem společnosti INSPEKTRA s. r. o. Smlouvou o postoupení pohledávky společnost INSPEKTRA s. r. o. postoupila pohledávku z půjčky povinného ke splnění části povinnosti v podobě zaplacení vkladu do základního kapitálu této společnosti ve výši 140 000 Kč na oprávněnou.
Rozhodce Mgr. Miloš Sabáček dovodil svou pravomoc rozhodovat spor o vrácení částky 140 000 Kč mezi oprávněnou a povinným z rozhodčí doložky obsažené v zakládací listině společnosti INSPEKTRA s. r. o., podle které „veškeré spory vzniklé ze zakladatelského dokumentu nebo v souvislosti s ním, včetně sporů vzniklých ze smluv o převodu obchodního podílu mezi budoucími společníky, včetně sporů o platnost těchto smluv, budou řešeny s vyloučením pravomoci obecných soudů s konečnou platností v rozhodčím řízení. Rozhodce je oprávněn stanovit i pravidla rozhodčího řízení a rozhodovat ve sporu na základě principu spravedlnosti. Ústní jednání nebude nařizováno a rozhodce je oprávněn rozhodnout pouze na základě listinných důkazů. Rozhodce bude vybrán žalobcem ze seznamu rozhodců: Mgr. Ing. Miroslav Ondruška (…)., Mgr. Michala Popovičová (…), Mgr. Miloš Sabáček (…), Ing. Petr Tůma (…).“
Podle ustanovení §2 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb. se strany mohou dohodnout, že o majetkových sporech mezi nimi, s výjimkou sporů vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí a incidenčních sporů, k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců anebo stálý rozhodčí soud (rozhodčí smlouva). Odstavce 2, 3 a 4 téhož ustanovení stanoví podmínky, kdy lze rozhodčí smlouvu (doložku) platně uzavřít, kterých sporů se může týkat a na která práva z právních vztahů účastníků se rozhodčí smlouva vztahuje. Ustanovení §3 zákon č. 216/1994 Sb. upravuje formu uzavření rozhodčí smlouvy (doložky) a možný způsob kontraktace. Z žádného ustanovení zákona o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů však nevyplývá, že by se rozhodčí smlouva (doložka) mohla vztahovat i na ostatní subjekty mimo vztah založený rozhodčí smlouvou (doložkou). Z toho důvodu je zcela nerozhodné, že rozhodčí doložka byla obsažena v zakladatelské listině. Podstatné pro posouzení věci je to, že oprávněná s povinným žádnou rozhodčí doložku, která by se vztahovala i na půjčku zmíněnou v rozhodčím nálezu, neuzavřela. Rozhodčí doložka obsažená v zakládací listině byla uzavřena pouze povinným, nikoliv oprávněnou. Vztahuje se jen na spory vzniklé ze zakládací listiny nebo v souvislosti s ní, včetně sporů vzniklých ze smluv o převodu obchodního podílu mezi budoucími společníky a sporů o platnost těchto smluv. V posuzované věci se však o žádný z těchto sporů nejedná, neboť předmětem sporu je půjčka mezi oprávněnou a povinným a není rozhodné, že účelem půjčky bylo splacení vkladu do základního kapitálu společnosti založené předmětnou zakládací listinou povinným. Taková rozhodčí doložka není způsobilá založit pravomoc rozhodce rozhodovat spor o zmíněné půjčce mezi oprávněnou a povinným. Rozhodčí nález proto byl vydán orgánem (rozhodcem), který tomu neměl pravomoc, a nelze na základě něj nařídit a provést exekuci (§43a odst. 6 ex. řádu).
Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu je správné. Protože nebylo zjištěno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo vadou uvedenou v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud dovolání oprávněné podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243c odst. 3, věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., kdy dovolatelka s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo, zatímco povinnému v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. října 2015
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu