ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.3824.2014.1
sp. zn. 26 Cdo 3824/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobců a) A. B. , P., aa) Ing. Mgr. P. M., P., b) J. B. , P., bb) Ing. R. M. , P., c) Ing. E. B., P., cc) R. O., P., d) F. B. , P., dd) H. P. , P., e) Ing. D. B. , P., ee) Bc. R. P., P., f) Mgr. M. B. , B., ff) Ing. M. P. , P., g) O. Č., P., gg) L. P. , P., h) L. D. , P., hh) M. P. , P., ch) Ing. D. D. , P., ii) Mgr. M. P. , P., j) J. H. , P., jj) Ing. M. P., CSc. , P., k) M. H. , P., kk) Mgr. K. R., P., l) M. H., P., ll) Mgr. J. R. , P., m) E. H. , P., mm) Ing. P. R. , P., n) Ing. D. J. , P., nn) Z. S., P., o) Mgr. Z. J. , P., oo) M. S. , P., p) J J. , P., pp) M. Š. , P., q) K. J. , P., qq) Ing. A. Š. , P., r) J. K., P., rr) L. T. , L., s) V. K. , P., ss) A. V. , P., t) Mgr. B. K. , P., tt) E. Z. , P., u) S. K. , K. n. L., uu) A. Z. , P., v) B. K. , S., vv) Ing. M. Ž. , P., w) J. K. , S., x) Ing. J. L. , P., y) O. M. , P., z) Ing. D. M. , P., zastoupených JUDr. Josefem Skácelem, advokátem se sídlem Praha, Londýnská 55, proti žalované BYTOVÉ DOMY LETŇANY, a. s. , se sídlem Praha 5, Bucharova 2641, IČO 27918203, zastoupené Mgr. Danielem Hájkem, LL. M., advokátem se sídlem Praha 1, Panská 7, o uplatnění práva z odpovědnosti za vady, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 42 C 291/2013, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. února 2014, č. j. 39 Co 16/2014-421, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 25. 2. 2014, č. j. 39 Co 16/2014-421, potvrdil usnesení ze dne 11. 12. 2013, č. j. 42 C 291/2013-374, kterým Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) připustil, aby do řízení na straně žalobců přistoupil další účastník, a to SVJ Chlebovická 729, společenství vlastníků, se sídlem Praha, Chlebovická 729, IČO 72052791.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná (zastoupena advokátem) včasné dovolání, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 293/2013 Sb. (srov. článek II. bod 2 zákona č. 293/12013 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“, jako nepřípustné odmítl, neboť napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a nejedná se ani o případ, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Dovolatelce lze přisvědčit, že z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 32 Cdo 4531/2011, ze dne 7. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1421/2005, a ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. 29 Odo 119/200, na které odkazovala, vyplývá, že je nepřípustné, aby byl návrhem na přistoupení dalšího účastníka obcházen institut záměny (§92 odst. 2 o. s. ř.) v situaci, kdy je zřejmé /nepochybné/ , že dosavadní žalobce již v době zahájení řízení nebyl ve sporu aktivně věcně legitimován. O takový případ se však v dané věci nejedná. Žalobci (vlastníci bytových jednotek) uplatňují vůči žalované právo z odpovědnosti za vady a domáhají se výměny vadné věci za bezvadnou. Žalovaná jejich aktivní legitimaci zpochybnila s tím, že reklamaci uplatnilo SVJ Chlebovická 729, společenství vlastníků (což je v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1389/2007, podle nějž jsou k uplatnění práv z odpovědnosti za vady na společných částech domu oprávnění vlastníci bytových jednotek). Žalobci však namítají relativní neplatnost právního úkonu reklamace, neboť žalovaná je uvedla v omyl pokynem, že ji mají uplatnit u společenství vlastníků, které pak bude reklamovat u správce domu TRIGEMA Building, a. s. S ohledem na uvedené je třeba přisvědčit odvolacímu soudu, že prozatím nelze (bez dalšího dokazování) přijmout jednoznačný závěr o nedostatku aktivní legitimace původních žalobců ve sporu, tak, aby bylo možno uzavřít, že žalobci svým návrhem na přistoupení účastníka nepřípustně obcházejí institut záměny účastníků. V této souvislosti je totiž třeba poukázat na to, že judikatura dovolacího soudu je rovněž ustálena v názoru, že pro účely rozhodování o přistoupení dalšího účastníka do řízení nelze posuzovat jeho věcnou legitimaci, a zásadně (zejména nebylo-li dosud provedeno žádné dokazování) nelze posuzovat ani věcnou legitimaci dosavadního účastníka řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2009, sp. zn. 25 Cdo 825/2009, a ze dne 22. 11. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3935/2011 ) a že je třeba rozlišit nepřípustné zneužití procesního institutu přistoupení účastníka do řízení od jeho přípustného využití jako prostředku žalobcovy procesní strategie a obezřetnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3935/2011, a ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 32 Cdo 2292/2014). Odvolací soud tak posoudil otázku přistoupení dalšího účastníka v souladu s judikaturou dovolacího soudu, od které není důvodu se odchýlit.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popř. soudu odvolacího.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. února 2015
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu