ECLI:CZ:NS:2015:28.CDO.5299.2014.1
sp. zn. 28 Cdo 5299/2014
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobce B. K. , proti žalovanému Honebnímu společenstvu Vendryně - Prašivá , IČO: 71201734, se sídlem Třinec, Lyžbice, Nábřežní 987, zastoupenému JUDr. Stanislavem Kadlubiecem, advokátem se sídlem v Třinci, Husova 401, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady , vedené u Okresního soudu ve Frýdku -Místku pod sp. zn. 42 C 79/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. srpna 2014, č. j. 8 Co 515/2014-199, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. srpna 2014, č. j. 8 Co 515/2014-199, a rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 11. března 2014, č. j. 42 C 79/2013
-153, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 11. března 2014, č.j. 42 C 79/2013
-153, určil, že „usnesení valné hromady žalovaného konané dne 07. 05. 2013 č. 1/2013/1, č. 1/2013/2, č. 1/2013/3, č. 1/2013/4, č. 1/2013/5 a č. 1/2013/6 jsou neplatná“ (výrok I), a rozhodl o nákladech řízení, včetně nákladů vzniklých státu (výroky II a III).
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 4. srpna 2014, č. j. 8 Co 515/2014-199, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
Odvolací soud vyšel z těchže skutkových zjištění jako soud prvního stupně, předně že žalobce je členem žalovaného honebního společenstva. K jeho žádosti byla honebním starostou svolána valná hromada žalovaného na 7. května 2013. Na tuto valnou hromadu nebyl žalovaný vpuštěn a nemohl se jí proto zúčastnit, z důvodu, že se neprokázal pozvánkou, jíž přítomná bezpečností služba podmiňovala vpuštění do prostor konání valné hromady (kulturní dům Czytelnia, obec V.). K okamžiku zahájení nebyla valná hromada za přítomnosti členů s celkem 183 hlasy usnášeníschopná, a proto přijala usnesení č. 1/2013/1, jímž vyslovila souhlas s pokračováním valné hromady po uplynutí jedné hodiny, kdy bude ve smyslu §22 odst. 4 věty druhé zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o myslivosti“) usnášeníschopná bez ohledu na počet přítomných členů. Po uplynutí jedné hodiny valná hromada za přítomnosti členů s celkem 195 hlasy, představujících již nadpoloviční většinu hlasů, přijala usnesení č. 1/2013/2, jímž určila předsedajícího a zapisovatelku valné hromady, usnesení č. 1/2013/3, kterým změnila sídlo žalovaného, usnesení č. 1/2013/4, jímž odvolala stávající členy honebního výboru, usnesení č. 1/2013/5, kterým zvolila nové členy honebního výboru, a dále usnesení č. 1/2013/6, jímž schválila podmínky smlouvy o pronájmu honitby na období let 2013 až 2023.
Při právním posouzení věci odvolací soud – na rozdíl od soudu prvního stupně
– nepovažoval za významné, došlo-li k porušení práv i jiných členů žalovaného honebního společenstva než žalobce (jež se nedomáhají ochrany svých práv). Byla-li žaloba podána dne 24. 6. 2015, stalo se tak podle závěru odvolacího soudu v zákonem stanovené objektivní i subjektivní lhůtě (§22 odst. 8 zákona o myslivosti), za situace, kdy o přijetí napadených rozhodnutí se žalobce prokazatelně dozvěděl dne 10. 6. 2013 ze zápisu z valné hromady. Odepření vstupu žalobci na valnou hromadu z důvodu, že se neprokázal pozvánkou, nemělo oporu v zákoně, stanovách ani v textu pozvánky, a proto tím došlo k nezákonnému zásahu do práv žalobce. Bez významu je podle odvolacího soudu skutečnost, že žalobce disponoval pouze nepatrným počtem hlasů a nemohl rozhodnutí valné hromady zvrátit, neboť realizace práva člena účastnit se valné hromady se nevyčerpává pouhým hlasováním o návrzích rozhodnutí valné hromady. Odvolací soud se neztotožnil s námitkou, že vyslovením neplatnosti rozhodnutí valné hromady bude zasaženo do práv třetích osob, neboť samotným rozhodnutím bylo pouze rozhodnuto o podmínkách pronájmu honitby, aniž by však byla rozhodnutím valné hromady smlouva uzavřena, a proto vyslovením neplatnosti rozhodnutí valné hromady nebudou práva nájemce v zásadě nijak zasažena.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost (ve smyslu §237 o. s. ř.) spatřuje v tom, že se odvolací soud při řešení relevantních právních otázek odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Za nesprávné právní posouzení věci (naplňující dovolací důvod dle 241a odst. 2 o. s. ř.) dovolatel pokládá řešení otázky hmotného práva, za jakých dalších podmínek soud vysloví neplatnost rozhodnutí valné hromady honebního společenstva v případě porušení zákona nebo stanov. S odkazem na citovanou judikaturu dovolacího soudu, zejm. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. března 2010, sp. zn. 28 Cdo 2773/2008, je dovolatel toho názoru, že je třeba zabývat se i tím, mělo-li porušení zákona či stanov (došlo-li k němu) závažné právní následky, a za relevantní pokládá i okolnost, mohla-li mít neúčast žalobce (jenž disponuje toliko 2 hlasy) vliv na přijetí napadených usnesení, za situace, kdy některá z usnesení byla přijata všemi přítomnými hlasy, další pak výraznou většinou. V dané souvislosti dovolatel namítl též neurčitost výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť výrok, jímž bylo rozhodnuto o věci samé, obsahuje toliko číselné označení usnesení valné hromady, aniž by bylo seznatelné, o jaká rozhodnutí jde, a to i se zřetelem k tomu, že notářský zápis o průběhu valné hromady a výsledcích hlasování žádné číselné označení přijatých usnesení neobsahuje. Za nesprávné pokládá dovolatel i řešení otázky určení počátku subjektivní lhůty k podání žaloby na vyslovení neplatnosti rozhodnutí valné hromady, namítaje, že již v den konání valné hromady žalobce věděl o tvrzených důvodech její nezákonnosti. Konečně dovolatel uvedl, že důvodem pro nevyslovení neplatnosti usnesení valné hromady je i skutečnost, že jedním z napadených usnesení byly schváleny podmínky pronájmu honitby a zrušením tohoto usnesení by tak bylo zasaženo do práva třetí osoby – nájemce honitby. Dovolatel navrhl, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.; čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), jež je rozhodné pro dovolací přezkum.
Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.) a ve lhůtě stanovené §240 odst. 1 o. s. ř., shledal Nejvyšší soud dovolání přípustným podle ustanovení §237 o. s. ř. pro řešení v dovolání označených právních otázek týkajících se podmínek, za nichž soud nevysloví neplatnost rozhodnutí valné hromady honebního společenstva, při němž se odvolací soud napadeným rozsudkem odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. judikaturu níže citovanou).
O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř.) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §21 odst. 1 zákona o myslivosti do působnosti valné hromady náleží: a) volba a odvolání honebního starosty, který je zároveň předsedou honebního výboru, honebního místostarosty a dalších členů honebního výboru, b) schvalovat návrhy honebního starosty nebo honebního výboru o finančním hospodaření a o použití čistého výtěžku, c) rozhodovat o způsobu využití společenstevní honitby, včetně uzavření, změny nebo vypovězení smlouvy o nájmu honitby, d) rozhodnutí o změně stanov, e) rozhodnutí o přijetí vlastníka honebních pozemků přičleněných k honitbě za člena honebního společenstva, f) rozhodnutí o dalších otázkách, stanoví-li tak tento zákon nebo vyhradí-li si to valná hromada. Podle odstavce 2 valná hromada může přenést působnost podle odstavce 1 písm. c) na honební výbor.
Valnou hromadu svolává honební starosta zpravidla jednou ročně. V případě nečinnosti honebního starosty může valnou hromadu svolat honební místostarosta. Člen nebo členové honebního společenstva, jejichž hlasy činí alespoň 10 % všech hlasů, mohou požádat honebního starostu o svolání valné hromady k projednání navržených záležitostí. Honební starosta je povinen do 30 dnů od doručení této žádosti valnou hromadu svolat; pokud tuto valnou hromadu nesvolá, má právo valnou hromadu svolat člen nebo členové honebního společenstva, kteří podali žádost podle předchozí věty (srov. §22 odst. 1 zákona o myslivosti).
Honební starosta je povinen vyrozumět všechny členy honebního společenstva o konání valné hromady s uvedením místa, data, hodiny a pořadu jednání. Způsob vyrozumění může upřesnit valná hromada honebního společenstva. Návrh na uzavření, změnu nebo vypovězení smlouvy o nájmu honitby a návrh o finančním hospodaření a o použití čistého výtěžku musí být k nahlédnutí u honebního starosty nejpozději 15 dní před konáním valné hromady. Součástí oznámení o konání valné hromady musí být také jakýkoliv návrh závazků, které mohou významným způsobem ovlivnit hospodaření honebního společenstva. Projednat záležitost, která nebyla uvedena v pozvánce na valnou hromadu, lze pouze se souhlasem všech přítomných členů honebního společenstva (srov. §22 odst. 2 zákona o myslivosti).
Hlasovací právo na valné hromadě přísluší pouze členům honebního společenstva. Na rozhodování se členové honebního společenstva podílejí podle výměry honebních pozemků, které vlastní a které tvoří společenstevní honitbu. Za každý, i započatý hektar výměry honebního pozemku, který v honitbě vlastní, přísluší členovi honebního společenstva jeden hlas (srov. §22 odst. 3 zákona o myslivosti).
Valná hromada je schopná se usnášet, pokud jsou přítomni členové nebo jejich zástupci, kteří mají alespoň polovinu hlasů. Nesejde-li se potřebný počet hlasů po uplynutí jedné hodiny od stanoveného počátku valné hromady, může se valná hromada platně usnášet za jakéhokoliv počtu hlasů přítomných členů (srov. §22 odst. 4 zákona o myslivosti).
Valná hromada rozhoduje většinou hlasů přítomných členů. K rozhodnutí podle §21 odst. 1 písm. b), c) a d) nebo §21 odst. 2 se vyžaduje souhlas tří čtvrtin hlasů přítomných členů. Stanovy mohou určit vyšší počet hlasů potřebných k rozhodnutí (srov. §22 odst. 5 zákona o myslivosti).
Považuje-li člen honebního společenstva rozhodnutí valné hromady za nezákonné nebo odporující stanovám, může se do 15 dnů ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl, nejpozději však do 3 měsíců od konání valné hromady, domáhat, aby soud vyslovil neplatnost rozhodnutí valné hromady, jinak jeho právo zaniká; toto platí obdobně i pro rozhodnutí přijaté podle odstavce 7 (srov. §22 odst. 8 zákona o myslivosti).
V rozhodovací praxi dovolacího soudu – vztažené i na oblast soudního přezkumu rozhodnutí orgánů občanského sdružení (spolku) či rozhodnutí valné hromady honebního společenstva (v režimu citovaného ustanovení §22 odst. 8 zákona o myslivosti) – prosazuje se závěr (pro oblast obchodních korporací vyjádřený např. již v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2007, sp. zn. 29 Odo 984/2005), že „soud neplatnost usnesení valné hromady nevysloví, jestliže došlo k porušení právních předpisů či stanov, jejichž důsledkem je pouze nepodstatné porušení práv osob oprávněných domáhat se vyslovení této neplatnosti nebo jiných osob, anebo jestliže porušení nemělo závažné právní následky“ (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. března 2010, sp. zn. 28 Cdo 2773/2008; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2010, sp. zn. 28 Cdo 3937/2008; nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2007, sp. zn. 28 Cdo 4100/2007, jež jsou spolu s ostatními citovanými rozhodnutím Nejvyššího soudu dostupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz .). Ačkoliv platí, že realizace práva člena honebního společenstva účastni na valné hromadě nevyčerpává se pouhým hlasováním na jednání valné hromady, neobstojí ve své obecnosti závěr odvolacího soudu, že pro posouzení důsledků neúčasti člena honebního společenstva na valné hromadě na platnost přijatých usnesení je zcela bez vlivu, zda mohl člen honebního společenstva, jenž se domáhá vyslovení neplatnosti rozhodnutí valné hromady, ovlivnit svými hlasy výsledek hlasování (se shora citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu srov. zejm. usnesení sp. zn. 28 Cdo 2773/2008 a 28 Cdo 3937/2008). I v případě střetu individuálního zájmu člena honebního společenstva s kolektivním zájmem honebního společenstva lze v odůvodněných případech upřednostnit obecnější zájem této korporace na stabilitě jejích poměrů (stejně tak jako ochranu dobré víry třetích osob, jež by zásadně neměla být dotčena vnitřními spory korporace).
Má-li být poskytnuta ochrana právům třetích osob jednajících v dobré víře, nelze takovou ochranu omezovat jen na bezprostřední důsledky usnesení valné hromady
(srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. června 2010, sp. zn. 29 Cdo 3082/2009, jímž byl citovaný závěr dosažen pro oblast obchodních korporací – při výkladu a aplikaci ustanovení §131 odst. 3 písm. b/ zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, obsahově prakticky totožného s ustanovením §260 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). I proto bez dalšího neobstojí závěr odvolacího soudu, dle nějž vyslovením neplatnosti usnesení valné hromady žalovaného nedojde k zásahu do práva třetích osob, nebyla-li smlouva o pronájmu honitby uzavřena samotným rozhodnutím valné hromady.
Argumentuje-li odvolací soud tím, že „samotným rozhodnutím valné hromady žádná takováto smlouva uzavřena nebyla“, nebere v potaz způsob právního jednání honebního společenstva, za nějž jedná navenek honební starosta (jako jeho statutární orgán; §23 odst. 1 věty první zákona o myslivosti), jenž smlouvu o nájmu honitby může uzavřít, změnit nebo vypovědět jenom s předchozím souhlasem příslušného orgánu honebního společenstva, jinak je jím provedený úkon neplatný (srov. §23 odst. 1 věty druhé zákona o myslivosti). Jestliže v posuzované věci nebylo zjištěno, že by zmíněná kompetence valné hromady (§21 odst. 1 písm. c/ zákona o myslivosti) byla přenesena na honební výbor (srov. §21 odst. 2 zákona o myslivosti), nelze vyloučit, že důsledky vyslovení neplatnosti rozhodnutí valné hromady o uvedené otázce mohou zasáhnout do práva třetí osoby – nájemce honitby (došlo-li již k uzavření či změně smlouvy o nájmu honitby na základě neplatného rozhodnutí valné hromady). Otázkou, zda by se jednalo o zásah podstatný, jenž by vylučoval vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady honebního společenstva, a zda nájemce nabyl právo v dobré víře, se odvolací soud – veden nesprávným posouzením důsledků rozhodnutí valné hromady na práva třetích osob – dosud nezabýval, stejně tak jako otázkou (v případě dalších usnesení valné hromady), zda zjištěné porušení zákona či stanov mělo závažné právní následky, případně je-li v zájmu žalovaného honebního společenstva hodném právní ochrany, aby neplatnost rozhodnutí valné hromady nebyla vyslovena. To vše posuzováno ve vztahu k jednotlivým valnou hromadou přijatým usnesením, jež se liší jak svým obsahem, tak i právními následky na poměry účastníků, případně třetích osob (takové rozlišení ovšem odvolací soud nečinní).
Z uvedeného vyplývá, že právní posouzení věci odvolacím soudem ve shora označených otázkách hmotného práva správné není a že závěry, k nimž dochází odvolací soud při řešení otázky, zda lze vyslovit neplatnost rozhodnutí valné hromady žalovaného, jsou proto přinejmenším předčasné.
Naproti tomu dovolací soud nesdílí námitky dovolatele vztahující se k posouzení včasnosti podané žaloby podle ustanovení §22 odst. 8 zákona o myslivosti, jestliže již z gramatického výkladu tohoto ustanovení vyplývá, že počátek objektivní (tříměsíční) lhůty spojuje se s okamžikem konání valné hromady honebního společenstva, zatímco počátkem subjektivní (patnáctidenní) lhůty k uplatnění práva u soudu je okamžik, kdy se člen honebního společenstva o rozhodnutí prokazatelně dozví (v tomto směru je proto významná skutečná vědomost člena honebního společenstva o přijatém rozhodnutí).
V případě závěru o přípustnosti dovolání, zabývá se dovolací soud i tím, není-li řízení postiženo některou z vad uvedených v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, nebo jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí (srov. §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř.). V tomto směru dovolacímu soudu nezbývá než přisvědčit dovolateli, že odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, jehož výrok není určitý a srozumitelný. Podle ustálené judikatury dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2009, sp. zn. 30 Cdo 3745/2009; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2009, sp. zn. 30 Cdo 4812/2008; nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2010, sp. zn. 30 Cdo 1593/2009) musí být formulace výroku vydaného soudního rozhodnutí natolik určitá a srozumitelná, aby byl obsah vydaného rozhodnutí meritorního či nemeritorního výroku seznatelný, a nezbytnou náležitostí jednotlivých výroků soudního rozhodnutí je proto určitost stanovení jimi ukládané povinnosti nebo určení právního vztahu či práva, aby tak ze znění výroku bylo jednoznačně patrno, jak soud rozhodl. V posuzované věci výrok rozsudku soudu prvního stupně o věci samé obsahuje toliko číselné označení rozhodnutí valné hromady, aniž by však bylo možné bez pochybností zjistit obsah uvedených rozhodnutí, nejsou-li ve výroku tato rozhodnutí obsahově vymezena a současně výrok neodkazuje ani na konkrétní dokument, z něhož soud při číselném označení rozhodnutí valné hromady vycházel. Jestliže takovýto nedostatek výrokové části rozhodnutí soudu prvního stupně odvolací soud neodstranil, resp. nezhojil, nelze než uzavřít, že řízení je postiženo tzv. jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. listopadu 2009, sp. zn. 30 Cdo 3590/2009, ze dne 21. prosince 2010, sp. zn. 30 Cdo 552/2010, nebo ze dne 31. srpna 2009, sp. zn. 30 Cdo 4812/2008).
Protože Nejvyšší soud neshledal podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání, nebo pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu, rozsudek odvolacího soudu v napadeném výroku o věci samé, spolu se závislým výrokem nákladovým zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.). Jelikož důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věty druhé o. s. ř.). V souladu s ustavením §243a odst. 1 věty první o. s. ř. rozhodl o věci bez nařízení jednání.
Právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v tomto rozsudku je pro soudy nižších stupňů v dalším řízení závazný (§243g odst. 1, §226 odst. 1 o. s. ř.).
V konečném rozhodnutí bude rozhodnuto i o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§243g odst. 1 věty druhé o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. října 2015
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu