ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.11.2015.1
sp. zn. 29 Cdo 11/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Petra Šuka a JUDr. Heleny Myškové v právní žalobce FORSET COLLECT LIMITED, se sídlem Nicosia, Agiou Nikolaou, 67-69, Flat/Office 103, Egkomi, P.C. 2408, Kyperská republika, reg. č. HE 265667, zastoupeného JUDr. Terezou Novobílskou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Haštalská 760/27, PSČ 110 00, proti žalovanému Ing. R. C., zastoupenému Mgr. Petrem Drapákem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Malá Štěpánská 1932/3, PSČ 120 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 23 Cm 481/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. března 2014, č. j. 9 Cmo 284/2013-126, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 7. března 2014, č. j. 9 Cmo 284/2013-126, k odvolání žalovaného potvrdil rozsudek ze dne 29. ledna 2013, č. j. 23 Cm 481/2011-56, jímž Městský soud v Praze ponechal v celém rozsahu v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 11. listopadu 2011, č. j. 23 Cm 481/2011-13, kterým uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 78.510,20 Kč se 6% úrokem od 15. října 2011 do zaplacení, směnečnou odměnu 261,70 Kč a náklady řízení.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, přičemž důvod přípustnosti dovolání vymezil tak, že „napadený rozsudek je rozsudkem soudu odvolacího, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, dovolání je proti němu přípustné dle OSŘ §236 a n., kdy máme za to, že tato otázka by měla být dovolacím soudem posouzena jinak“.
Podle ustanovení §241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále též jen „o. s. ř.“), je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části).
K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 4/2014“).
V usnesení ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 (v R 4/2014 citovaném), stejně jako v usnesení ze dne 31. března 2014, sen. zn. 29 NSČR 36/2014, Nejvyšší soud vysvětlil, že:
„Dovolací námitka, že ‚vyřešená právní otázka v této věci má být dovolacím soudem posouzena jinak’, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání.
Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že ‚dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak’, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit“.
K tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (jímž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2488/2013) a usnesení Ústavního soudu ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14 a ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14.
Příslušná pasáž dovolání ve světle výše uvedeného zjevně není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání. Požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatel nedostál ani v jiných částech (zástupcem žalovaného sepsaného) dovolání (posouzeném potud z obsahového hlediska). Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud ještě doplňuje, že předpoklady přípustnosti dovolání dovolatel nevymezil ani ve svém (zástupcem nepodepsaném) podání (dovolání) ze dne 21. května 2014 (č. l. 134 až 145).
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí obsahovat odůvodnění (srov. ustanovení §243f odst. 3 věty poslední o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. února 2015
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu