ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.2006.2014.1
sp. zn. 29 Cdo 2006/2014
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně RESUME - GRAPHICS spol. s r. o. , se sídlem v Kralupech nad Vltavou, Horymírova 828, PSČ 278 01, identifikační číslo osoby 40229343, zastoupené JUDr. Klárou Alžbětou Samkovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem v Praze 2, Španělská 742/6, PSČ 120 00, proti žalovanému Ing. L. Č. , o vydání účetnictví, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 59 Cm 174/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. ledna 2014, č. j. 14 Cmo 277/2012-197, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. ledna 2014, č. j. 14 Cmo 277/2012-197, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. dubna 2012, č. j. 59 Cm 174/2008-172, uložil žalovanému povinnost vydat žalobkyni její účetnictví za období od 1. září 2002 do 24. února 2007, zejména přijaté a vydané faktury, výdajové a příjmové pokladní doklady, účetní knihy, deníky, hlavní knihy, výkazy zisku a ztrát, rozvahy, interní doklady, záznamy o provedené inventarizaci majetku a závazků, vnitropodnikové směrnice, odpisové plány, personální agendu, a to v listinné i elektronické podobě (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Ve výroku označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Ačkoli rozhodnutí odvolacího soudu je v písemném vyhotovení označeno jako usnesení, podstatná pro jeho formu je skutečnost, že bylo vyhlášeno jako rozsudek (srov. protokol o vyhlášení rozsudku před odvolacím soudem na č. l. 195 spisu).
Soudy obou stupňů vyšly z toho, že žalovaný byl v období od 28. července 2000 do 24. února 2007 jednatelem žalobkyně a z titulu své funkce vedl pro žalobkyni účetnictví jak v listinné, tak i v elektronické podobě.
Soud prvního stupně, vycházeje z právního názoru odvolacího soudu vysloveného v usnesení ze dne 16. února 2011, č. j. 14 Cmo 446/2009-124, kterým byl zrušen první rozsudek soudu prvního stupně ze dne 26. května 2009, č. j. 59 Cm 174/2008-80, uzavřel, že bylo na žalovaném, aby prokázal, že po skončení funkce jednatele „držbu účetnictví v listinné i elektronické podobě pozbyl, resp. že účetnictví předal žalobkyni“.
Odvolací soud, přitakávaje skutkovým závěrům soudu prvního stupně, shledal nesprávným jeho právní posouzení. Zdůraznil, že podle §135 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), jsou jednatelé povinni toliko zajistit řádné vedení účetnictví, nemají však povinnost vést účetnictví osobně. Povinnost vést účetnictví ukládá zákon podnikatelům, nikoli jejich statutárním orgánům (§4 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví). Jelikož žalobkyně se žalovaným neuzavřela smlouvu o výkonu funkce, řídil se v souladu s §66 odst. 2 obch. zák. vztah mezi účastníky přiměřeně ustanoveními o mandátní smlouvě. Žalovaný byl podle §569 obch. zák. povinen žalobkyni předat bez zbytečného odkladu věci, které za ni převzal při vyřizování záležitosti, „základním předpokladem možnosti úspěšně vindikovat (v případě splnění povinnosti dle ustanovení §569 obch. zák.)“ je podle odvolacího soudu „skutečnost, aby osoba, která se obrátila na soud, byla vlastníkem věci a aby žalovaný měl tuto věc ve své faktické moci.“ V projednávané věci nebylo podle odvolacího soudu prokázáno, že žalovaný účetnictvím žalobkyně v jí požadovaném rozsahu disponuje, má jej ve svém držení, a tudíž jej může žalobkyni vydat. Odvolací soud proto uzavřel, že „napadený výrok ve věci samé nemůže být vykonatelný.“
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), majíc za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky důkazního břemene, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká překvapivost jeho rozhodnutí, když odvolací soud popřel svůj dřívější právní názor a rozhodl v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu vyjádřenou zejména v rozsudku ze dne 14. listopadu 2007, sp. zn. 28 Cdo 4178/2007, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročníku 2008, pod číslem 42. Dovolatelka prokázala detenci kompletního účetnictví žalovaným, ten však neprokázal, že dovolatelce kompletní účetnictví v listinné i elektronické podobě předal. Odvolací soud tak nemohl za dané situace vyvodit jiný závěr, než že žalovaný má účetnictví dovolatelky u sebe i nyní a je povinen jej vrátit dovolatelce.
Dovolatelka požaduje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvádí, že účetnictví pro dovolatelku nevedl, podával pouze přiznání k dani z příjmů. Veškeré doklady, které měl u sebe, dovolatelce předal. Rozhodnutí, kterým by bylo žalobě vyhověno, by nešlo vykonat, protože žalovaný nyní žádným písemným ani elektronickým dokladem týkajícím se účetnictví dovolatelky nedisponuje. Žalovaný proto navrhuje, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu je přípustné podle §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení dovolatelkou vymezené otázky důkazního břemene v řízení o vydání účetnictví, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Dovolání je důvodné.
V dovolatelkou přiléhavě citovaném rozsudku ze dne 14. listopadu 2007, sp. zn. 28 Cdo 4178/2007 (který je veřejnosti dostupný – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaná po 1. lednu 2001 – na webových stránkách dovolacího soudu), Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého ve sporu o vydání účetních dokladů není možné po žalobci žádat, aby prokázal, že žalovaný je „nadále“ (tedy v době soudního řízení) držitelem (či detentorem) požadované věci. Poskytnutí takového důkazu je pro žalobce prakticky nemožné. Žalobce tedy musí prokázat „pouze“, že žalovaný držbu (detenci) nabyl, a jeho žaloba bude v takovém případě úspěšná, jestliže žalovaný neprokáže, že držbu (či detenci) pozbyl. Jestliže soud na základě provedeného dokazování dospěje k závěru, že žalobce splnil svoji důkazní povinnost ohledně tvrzení o nabytí účetních dokladů žalovaným, bude právě na žalovaném, aby prokázal, že tyto doklady již nemá ve své moci, že jejich držbu pozbyl.
Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že prokázala-li žalobkyně, že žalovaný vedl (jako její jednatel) její účetnictví, a měl je tudíž ve své dispozici, je na žalovaném, aby prokázal, že požadované účetnictví žalobkyni vydal, popř. že z jiných důvodů je již nemá v dispozici, a vydat je proto nemůže (srov. i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2012, sp. zn. 29 Cdo 3312/2011). Teprve unese-li žalovaný takové důkazní břemeno, může být ve sporu úspěšný.
Jelikož odvolací soud posoudil právní otázku důkazního břemene nesprávně (v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu), byl dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. uplatněn právem. Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozsudek odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem, §226 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2013), se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. května 2015
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu