ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.210.2015.1
sp. zn. 29 Cdo 210/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Gemmelem v právní věci žalobce Ing. J. V., zastoupeného Mgr. Tomášem Veselským, advokátem, se sídlem v Ostravě, Korunní 1077/31, PSČ 709 01, proti žalovanému P. Š., zastoupenému JUDr. Janem Hájkem, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova 1120/43, PSČ 400 01, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 37 Cm 425/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2013, č. j. 12 Cmo 132/2013-93, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 19. listopadu 2013, č. j. 12 Cmo 132/2013-93, potvrdil rozsudek ze dne 9. srpna 2012, č. j. 37 Cm 425/2011-29, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 1. února 2012, č. j. 37 Cm 425/2011-10, kterým uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 300.000,- Kč s 6% úrokem od 1. ledna 2010 do zaplacení, směnečnou odměnu 1.000,- Kč a náhradu nákladů řízení.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání a důvod přípustnosti dovolání vymezil tak, že „odvolací soud se svým rozhodnutím odchýlil od ustálené rozhodovací praxe a dovoláním napadené rozhodnutí na vyřešení těchto otázek závisí, přičemž tu není žádná okolnost, která by činila dovolání nepřípustným“.
Podle ustanovení §241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále též jen „o. s. ř.“), je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části).
K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 4/2014“).
V usnesení ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 (v R 4/2014 citovaném), stejně jako v usnesení ze dne 31. března 2014, sen. zn. 29 NSČR 36/2014, Nejvyšší soud vysvětlil, že:
„Dovolací námitka, že ‚vyřešená právní otázka v této věci má být dovolacím soudem posouzena jinak’, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání.
Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že ‚dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak’, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit“.
K tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (jímž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2488/2013) a usnesení Ústavního soudu ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14 a ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14.
Příslušná pasáž dovolání ve světle výše uvedeného zjevně není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání. Požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatel nedostál ani v jiných částech dovolání (posouzeném potud z obsahového hlediska).
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Nad rámec shora uvedeného, Nejvyšší soud doplňuje, že argumentem, podle něhož mu nebylo umožněno účastnit se osobně jednání odvolacího soudu, dovolatel uplatňuje (jen) tzv. zmatečnostní vadu řízení ve smyslu ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř., která ale způsobilým dovolacím důvodem (srov. ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.) není (k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost). Přitom ke zmatečnostním vadám, jakož i k jiným vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může dovolací soud přihlédnout toliko v případě, že je dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí obsahovat odůvodnění (srov. ustanovení §243f odst. 3 věty poslední o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. února 2015
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu