ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.2563.2015.1
sp. zn. 29 Cdo 2563/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce JUDr. Pavla Novického , advokáta, se sídlem v Praze 1 - Starém Městě, Malá Štupartská 635/6, PSČ 110 00, jako správce konkursní podstaty úpadce CHEMOPHARMA, a. s., identifikační číslo osoby 60278072, zastoupeného JUDr. Jiřím Kalousem, advokátem, se sídlem v Praze 1 - Starém Městě, Malá Štupartská 635/6, PSČ 110 00, proti žalovanému REALITY - X52 CZ s. r. o. , se sídlem v Uherském Brodu, Náměstí 1. máje 1605, PSČ 688 01, identifikační číslo osoby 29220441, zastoupenému JUDr. Dušanem Ažaltovičem, evropským advokátem, se sídlem v Trenčíně, Potočná 650/135 B, PSČ 911 01, Slovenská republika, o zaplacení částky 6.337.783 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 36 Cm 42/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. prosince 2014, č. j. 5 Cmo 242/2014-112, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 41.091,60 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 27. února 2014, č. j. 36 Cm 42/2012-71, zamítl Krajský soud v Brně žalobu (podanou 24. dubna 2012), kterou se žalobce (správce konkursní podstaty úpadce CHEMOPHARMA, a. s.) domáhal vůči žalovanému (REALITY - X52 CZ s. r. o.) zaplacení částky 6.337.783 Kč se 7,75% úrokem z prodlení za dobu od 1. března 2012 do zaplacení (bod I. výroku) a uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 136.640 Kč (bod II. výroku).
K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem:
1/ Změnil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé tak, že žalobě zcela vyhověl (první výrok).
2/ Uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 127.080 Kč (druhý výrok).
3/ Uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 41.092 Kč (třetí výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítaje, že je dán dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. (tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci) a dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 o. s. ř (tedy, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013) se podává z bodu 7., článku II, zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a z bodu 2., článku II, části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Dovolatel (ač se mu v napadeném rozhodnutí dostalo správného poučení o dovolání) zjevně opírá přípustnost dovolání i tvrzené dovolací důvody o zastaralé (v jeho věci nepoužitelné) znění občanského soudního řádu (znění účinné do 31. prosince 2012). To je patrno již z toho, že ustanovení §237 o. s. ř. v rozhodném znění se nečlení na odstavce (není zde žádné ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), jakož i z toho, že pro věc rozhodné znění občanského soudního řádu zná pouze jeden způsobilý dovolací důvod (srov. ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., podle kterého dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Skutkový dovolací důvod (známý z ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném do 31. prosince 2012) občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 neobsahuje.
Nejvyšší soud pak odmítl dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dle ustanovení §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Jiný výklad by vedl k absurdnímu (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod.
K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu. Srov. ostatně též usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14 a ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14 (dostupná na webových stránkách Ústavního soudu).
Údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. (v rozhodném znění), se z dovolání (posuzováno podle jeho obsahu) nepodává právě proto, že dovolání pracuje s nesprávným zněním občanského soudního řádu a tedy i s chybným úsudkem, že dovolání je přípustné bez dalšího dle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., ve znění účinném do 31. prosince 2012.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto, čímž žalobci vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
Ty v dané věci sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby ve smyslu §11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (vyjádření k dovolání ze dne 25. května 2015).
Tarifní hodnotu, z níž se vypočítává mimosmluvní odměna za úkon právní služby v dovolacím řízení, tvoří částka 6.337.783 Kč, z níž mimosmluvní odměna činí 33.660 Kč. S náhradou hotových výdajů dle §13 odst. 3 advokátního tarifu za 1 úkon právní služby ve výši 300 Kč a s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 7.131,60 Kč (§137 odst. 3 o. s. ř.) tak jde celkem o částku 41.091,60 Kč, kterou Nejvyšší soud přiznal žalobci k tíži žalovaného.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 16. července 2015
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu