ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.2916.2015.1
sp. zn. 29 Cdo 2916/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatele F. E., zastoupeného JUDr. Milošem Jirmanem, advokátem, se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Nádražní 600/21, PSČ 591 01, za účasti PAMEX ŽĎÁR s. r. o., se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Strojírenská 2426, PSČ 591 01, identifikační číslo osoby 25506722, o zápis změny do obchodního rejstříku, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. C 28629, Fj 91130/2014, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. března 2015, sp. zn. 8 Cmo 379/2014, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 14. srpna 2014, č. j. C 28629-RD75/KSBR, Fj 91130/2014, zamítl návrh na zápis výmazu jednatele společnosti PAMEX ŽĎÁR s. r. o. J. M. z obchodního rejstříku (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením k odvolání navrhovatele usnesení soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř., neboť (dovoláním zpochybněný) závěr odvolacího soudu, podle něhož projednání a rozhodnutí dané věci brání překážka věci rozsouzené (§159a odst. 4 o. s. ř.), je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. dubna 2001, sp. zn. 21 Cdo 906/2000, uveřejněný v časopise Soudní Judikatura číslo 9, ročník 2001, pod číslem 113, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. října 2011, sp. zn. 26 Cdo 644/2011, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. prosince 2001, sp. zn. 20 Cdo 2931/99, ze dne 5. prosince 2006, sp. zn. 21 Cdo 2091/2005 a ze dne 9. února 2011, sp. zn. 31 Cdo 365/2009, uveřejněná pod čísly 85/2003, 84/2007 a 68/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2008, sp. zn. 21 Cdo 3128/2006, ze dne 26. února 2008, sp. zn. 25 Cdo 15/2008, ze dne 29. října 2008, sp. zn. 29 Cdo 4602/2007 či ze dne 28. srpna 2012, sp. zn. 29 Cdo 1633/2012, jež jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu, a dále např. usnesení Ústavního soudu ze 7. ledna 1994, sp. zn. IV. ÚS 2/93, uveřejněné ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky, svazku 2, části II., pod číslem 5).
Na správnosti závěru odvolacího soudu ničeho nemění ani námitka dovolatele, podle níž se soudy v předchozích řízeních nezabývaly posouzením „zásadní“ otázky (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2014, sp. zn. 29 Cdo 2577/2013). Považuje-li dovolatel předchozí rozhodnutí rejstříkového soudu za nesprávné (např. proto, že pomíjí pro rozhodnutí věci významnou otázku), mohl (měl) využít řádné opravné prostředky.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§234f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. ledna 2014) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. listopadu 2015
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu