ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.3415.2015.1
sp. zn. 29 Cdo 3415/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Gemmelem v právní věci žalobců a) Mgr. Martina Koláře , advokáta, se sídlem v Děčíně, Na Vinici 1227/32, PSČ 405 02, jako insolvenčního správce dlužníka P. Ch. a b) Mgr. Narcise Tomáška , advokáta, se sídlem v Děčíně, U Starého Mostu 111/4, PSČ 405 02, jako insolvenčního správce dlužnice E. Ch., obou zastoupených Mgr. Alešem Podrábským, advokátem, se sídlem v Děčíně, U Starého Mostu 111/4, PSČ 405 02, proti žalované K. V. , zastoupené JUDr. Františkem Gahlerem, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Vaníčkova 1112/27, PSČ 400 01, o určení neúčinnosti právního úkonu, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 45 Cm 3/2009, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka P. Ch. , vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 45 INS 629/2008 a v insolvenční věci dlužnice E. Ch. , vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 45 INS 680/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. října 2014, č. j. 10 Cmo 103/2010-256, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení k rukám společným a nerozdílným částku 5.260,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejich zástupce.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze k odvolání žalované rozsudkem ze dne 9. října 2014, č. j. 10 Cmo 103/2010-256, potvrdil rozsudek ze dne 15. dubna 2010, č. j. 45 Cm 3/2009-147, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem určil, že tam specifikovaný právní úkon P. Ch. a E. Ch. je vůči insolvenčním věřitelům těchto dlužníků neúčinný (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů.
Odvolací se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že dlužníci ve smyslu ustanovení §240 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), poskytli bezúplatně (darovali) žalované (dceři dlužnice) částku 1.444.775,- Kč, v době, kdy byli v úpadku.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítajíc, že odvolací soud učinil nesprávný právní závěr o neúčinnosti právního úkonu dlužníků, když vyšel z nesprávně zjištěného skutkového stavu věci, a požadujíc, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobci považují dovolání za vadné, jelikož neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením §237 o. s. ř., zejména v něm není vymezen důvod přípustnosti dovolání.
Dovolání žalované Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř.
Učinil tak proto, že dovolání (posuzováno podle jeho obsahu - §41 odst. 2 o. s. ř.) neobsahuje žádný údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení §237 o. s. ř. považuje za splněné (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14, ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14 a ze dne 12. srpna 2015, sp. zn. IV. ÚS 3548/14).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobcům vzniklo vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení.
Ty v dané věci sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 1. dubna 2015) určené podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Řízení o odpůrčí žalobě je incidenčním sporem, který je ve smyslu ustanovení §9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu sporem ve věci rozhodované v insolvenčním řízení, u kterého se považuje za tarifní hodnotu částka 50.000,- Kč. Tomu odpovídá (dle §7 bodu 5. advokátního tarifu) mimosmluvní odměna za společný úkon při zastupování dvou osob (§12 odst. 4 advokátního tarifu) ve výši 2.480,- Kč za každou zastupovanou osobu. Společně s paušální částkou náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (§13 odst. 3 advokátního tarifu) činí částka, k jejíž úhradě žalobcům (k rukám společným a nerozdílným) Nejvyšší soud dovolatelku zavázal, celkem 5.260,- Kč.
K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 30. září 2015
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu