Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27.08.2015, sp. zn. 29 Cdo 3589/2015 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.3589.2015.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.3589.2015.1
sp. zn. 29 Cdo 3589/2015 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Zavázalem v právní věci žalobkyně Československé obchodní banky, a. s. , se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, PSČ 150 57, identifikační číslo osoby 00001350, proti žalovanému Ing. P. B. , zastoupenému Mgr. Jindřichem Skácelem, advokátem, se sídlem v Brně, Zachova 633/4, PSČ 602 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 17 Cm 280/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. února 2014, č. j. 4 Cmo 371/2013-143, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 13. března 2013, č. j. 17 Cm 280/2012-81, ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 4. května 2012, č. j. 17 Cm 280/2012-9, kterým uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 1.388.046,52 Kč s 6% úrokem z částky 6.871.378,37 Kč od 14. června 2010 do 25. srpna 2010, z částky 6.471.378,37 Kč od 26. srpna 2010 do 9. září 2010, z částky 6.448.189,52 Kč od 10. září 2010 do 29. září 2010, z částky 6.146.812,25 Kč od 30. září 2010 do 28. října 2010, z částky 5.846.580,92 Kč od 29. října 2010 do 29. listopadu 2010, z částky 5.545.648,31 Kč od 30. listopadu 2010 do 30. prosince 2010, z částky 5.244.410,74 Kč od 31. prosince 2010 do 30. ledna 2011, z částky 4.943.743,89 Kč od 31. ledna 2011 do 27. února 2011, z částky 4.643.743,89 Kč od 28. února 2011 do 30. března 2011, z částky 4.335.227,04 Kč od 31. března 2011 do 28. dubna 2011, z částky 4.023.954,79 Kč od 29. dubna 2011 do 30. května 2011, z částky 3.713.095,36 Kč od 31. května 2011 do 29. června 2011, z částky 3.399.612,28 Kč od 30. června 2011 do 28. července 2011, z částky 3.084.187,20 Kč od 29. července 2011 do 30. srpna 2011, z částky 2.759.179,30 Kč od 31. srpna 2011 do 29. září 2011, z částky 2.371.316,16 Kč od 30. září 2011 do 30. října 2011, z částky 2.032.017,27 Kč od 31. října 2011 do 29. listopadu 2011, z částky 1.690.815,24 Kč od 30. listopadu 2011 do 29. prosince 2011 a z částky 1.388.046,52 Kč od 30. prosince 2011 do zaplacení, dále směnečnou odměnu ve výši 4.626,82 Kč a na náhradě nákladů řízení částku 69.630 Kč, (výrok I.) a rozhodl o nákladech námitkového řízení (výrok II.). Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jeno. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat. Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Dle ustanovení §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 80/2013“ a „R 4/2014“), jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 a usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, ze dne 13. listopadu 2014, sp. zn. III. ÚS 3892/13 a ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14. Tomuto požadavku přitom dovolatel zjevně nedostál. V posuzované věci dovolatel k otázce přípustnosti dovolání pouze uvedl, že „v této právní věci měly být odvolacím soudem řešené právní otázky (…) posouzeny jinak“. Uvedený argument však způsobilým vymezením přípustnosti dovolání v režimu ustanovení §237 o. s. ř. není, když významově neodpovídá žádnému z tam uvedených hledisek (srov. shodně např. důvody R 80/2013 nebo R 4/2014). Mělo-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“ (srov. znění §237 o. s. ř.), šlo by o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., jen tehdy, bylo-li by z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit. Ani takový údaj se však z dovolání nepodává. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 27. srpna 2015 JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:08/27/2015
Spisová značka:29 Cdo 3589/2015
ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.3589.2015.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§237 o. s. ř.
§243c odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost sp. zn. IV. ÚS 7/16
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-20