ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.4961.2014.1
sp. zn. 29 Cdo 4961/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce Mgr. Josefa Neskusila, LL.M. , advokáta, se sídlem v Praze 6, Reinerova 1712/9, PSČ 163 00, jako insolvenčního správce společnosti CHAMPION SPORTSWEAR s. r. o. v likvidaci, identifikační číslo osoby 27934217, proti žalované K. V. D. , o zaplacení částky 333.255,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 75 Cm 66/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. července 2014, č. j. 14 Cmo 11/2013-61, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. října 2012, č. j. 75 Cm 66/2011-37, zamítl žalobu o zaplacení 333.255 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., změnil jej ve výroku II. co do výše náhrady nákladů řízení (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) vyšel ze zjištění (jež nemůže být v dovolacím řízení přezkoumáváno), podle kterého žalovaná, ač byla jednatelkou společnosti CHAMPION SPORTSWEAR s. r. o., pro tuto společnost fakticky vykonávala práci sekretářky a asistentky, přičemž vyplácená měsíční mzda ve výši 20.000 Kč (v období od 5. ledna 2009 do 31. srpna 2009) odpovídá vykonávané práci. Za výkon funkce jednatelky přitom žádnou odměnu nepobírala.
Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, že žalovaná za této situace není povinna vracet zaplacenou částku, bez ohledu na případnou neplatnost pracovní smlouvy ze dne 5. ledna 2009, je (co do výsledku) v souladu se závěry formulovanými Nejvyšším soudem např. v rozsudku ze dne 29. srpna 2001, sp. zn. 21 Cdo 2014/2000 (veřejnosti dostupném – stejně jako ostatní dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na webových stránkách Nejvyššího soudu).
V něm Nejvyšší soud vysvětlil, že není-li platně sjednána pracovní smlouva, ale fyzická osoba již začala pro zaměstnavatele s jeho souhlasem pracovat, vznikne tzv. faktický pracovní poměr, tedy právní vztah, v němž oběma účastníkům vznikají práva a povinnosti posuzované podle zákoníku práce. Protože nejde o pracovní poměr, neplatí pro něj ustanovení o skončení pracovního poměru, o délce výpovědních dob apod. Fyzické osobě však vždy musí být vydáno bezdůvodné obohacení, které zaměstnavateli vzniklo tím, že přijal od fyzické osoby plnění z neplatného právního úkonu. Rozsah takového plnění musí odpovídat tomu, v jaké výši bezdůvodné obohacení zaměstnavateli vzniklo. Výše bezdůvodného obohacení odpovídá tomu, co by zaměstnavatel musel plnit fyzické osobě za skutečně vykonanou práci, kdyby pracovní smlouva byla platně uzavřena. Toto plnění proto musí rovněž odpovídat mzdovým podmínkám platným u zaměstnavatele v době, kdy byla práce vykonána.
K těmto závěrům se Nejvyšší soud opakovaně přihlásil např. v rozsudcích ze dne 15. června 2010, sp. zn. 21 Cdo 2029/2009, ze dne 26. září 2012, sp. zn. 21 Cdo 3191/2011, či ze dne 19. srpna 2014, sp. zn. 21 Cdo 3042/2013, anebo (obdobně) v rozsudku ze dne 12. dubna 2005, sp. zn. 21 Cdo 1688/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura ročník 2005, pod pořadovým číslem 189.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§234f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z části první, článku II., bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. dubna 2015
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu