ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.527.2015.1
sp. zn. 29 Cdo 527/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele Ing. B. Č. , zastoupeného Mgr. Jaroslavem Tajbrem, advokátem, se sídlem v Praze 5, U Nikolajky 833/5, PSČ 150 00, za účasti Mladá RP, s. r. o. , se sídlem v Praze 4, Točitá 1964/34, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 28989490, zastoupené Mgr. Bc. Jiřím Podpěrou, advokátem, se sídlem v Praze 5, Holečkova 105/6, PSČ 150 00, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady a o uložení povinnosti provést zápis v obchodním rejstříku, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 72 Cm 55/2012, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. září 2014, č. j. 14 Cmo 57/2013-92, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Navrhovatel je povinen zaplatit společnosti Mladá RP, s. r. o., na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.114,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 13. listopadu 2012, č. j. 72 Cm 55/2012-48, Městský soud v Praze zamítl „návrh na určení neplatnosti valné hromady“ společnosti Mladá RP, s. r. o. (dále jen „společnost“), konané dne 19. dubna 2012 (výrok I.), zamítl návrh na uložení povinnosti rejstříkovému soudu, aby provedl „zpětný zápis v obchodním rejstříku“ způsobem ve výroku specifikovaným (výrok II.), uložil navrhovateli povinnost zaplatit soudní poplatek (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.).
K odvolání společnosti Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. ve správném znění, že se zamítá návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti konané dne 19. dubna 2012 přijatých pod body III., IV., V., VI. a VII. notářského zápisu JUDr. Jarmily Valigurové NZ 576/2012 N 610/2012, a ve výroku II., ve výroku IV. je částečně změnil a částečně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř., v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu §237 o. s. ř. (či jeho části).
Dovolatel k předpokladům přípustnosti uvádí, že dovolání „směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se řízení končí, a dovolatel má zejména za to, že právní otázka má být dovolacím soudem vyřešena jinak“.
Argument, podle kterého „má být právní otázka dovolacím soudem vyřešena jinak“ (ve smyslu odlišně od posouzení učiněného odvolacím soudem), významově neodpovídá (ve smyslu §237 o. s. ř.) požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“. Má-li být dovolání přípustné proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit; srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, či ze dne 26. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 2733/2013, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/2013, ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14 (a v něm citovanou judikaturu), či ze dne 12. srpna 2015, sp. zn. IV. ÚS 3548/14, jež jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího a Ústavního soudu.
Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatel v dovolání (posouzeném z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) v projednávané věci nedostál.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. listopadu 2015
JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu