ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.705.2015.1
sp. zn. 29 Cdo 705/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Gemmelem v právní věci žalobkyně České spořitelny, a. s. , se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 45 24 47 82, zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) VALE obchodní společnost s. r. o. , se sídlem v Mladé Boleslavi, 17. listopadu 1333, PSČ 293 01, identifikační číslo osoby 25 00 46 62, 2) B. M. , a 3) Ing. L. M. , zastoupené JUDr. Miroslavem Borovcem, advokátem, se sídlem v Dobrovicích, Sládečkova 446, PSČ 294 41, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 49 Cm 646/2009, o dovolání třetí žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. října 2014, č. j. 5 Cmo 264/2014-170, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Třetí žalovaná Ing. L. M. je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 13.794,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 8. října 2014, č. j. 5 Cmo 264/2014-170, k odvolání třetí žalované potvrdil rozsudek ze dne 10. března 2014, č. j. 49 Cm 646/2009-145, jímž Krajský soud v Praze ponechal vůči třetí žalované v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 23. září 2009, č. j. 49 Cm 646/2009-7, kterým uložil žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobkyni částku 691.293,- Kč s 6% úrokem od 1. srpna 2009 do zaplacení, směnečnou odměnu 2.304,- Kč a náklady řízení ve výši 27.740,- Kč.
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění, které učinil soud prvního stupně na základě jím provedeného dokazování a ztotožnil se s jeho závěrem, že směnka, o jejímž zaplacení soud prvního stupně rozhodl směnečným platebním rozkazem (dále jen „sporná směnka“), je platnou vlastní směnkou, kterou třetí žalovaná podepsala „per aval“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala třetí žalovaná dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítajíc, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požadujíc, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Nesprávnost právního posouzení věci dovolatelka spatřuje „v nesprávném hodnocení provedených důkazů“ ve vztahu k pravosti podpisu třetí žalované na sporné směnce. Vada řízení pak dle dovolatelky spočívá v tom, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění, podle něhož třetí žalovaná „převzala závazek“ ze sporné směnky, přičemž odvolací soud odmítl provést důkazy navrhované dovolatelkou k vyvrácení tohoto „nesprávného skutkového zjištění“.
Žalobkyně považuje dovolání za nepřípustné a rozhodnutí odvolacího soudu za souladné s judikaturou.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Dovolání třetí žalované Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř.
Učinil tak proto, že dovolání (posuzováno podle jeho obsahu - §41 odst. 2 o. s. ř.) neobsahuje žádný údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení §237 o. s. ř. považuje za splněné (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14 a ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14).
Z obsahu dovolání je přitom zjevné, že dovolatelka (nesprávně) vycházela – jde-li o náležitosti dovolání − z občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012, v důsledku čehož v dovolání neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ustanovení §241a odst. 2 a §241b odst. 3 o. s. ř.).
Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší doplňuje, že dovolatelka, byť formálně namítá nesprávné právní posouzení věci, ve skutečnosti – posuzováno podle obsahu dovolání – uplatňuje jednak dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. (ve znění účinném do 31. prosince 2012), který od 1. ledna 2013 k dispozici nemá, jednak zpochybňuje správnost hodnocení důkazů, které − se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř. – nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. K tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu)
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř, když dovolání třetí žalované bylo odmítnuto a žalobkyni vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty v dané věci sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 30. ledna 2015), která podle ustanovení §7 bodu 6, §8 odst. 1 a 2 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), činí (z tarifní hodnoty 693.597,- Kč) částku 11.100,- Kč, dále z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu) a s připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§137 odst. 1 a 3 o. s. ř.) celkem činí 13.794,- Kč.
K určení výše odměny za zastupování advokátem podle advokátního tarifu srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněného pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 12. srpna 2015
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu