ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.943.2015.1
sp. zn. 29 Cdo 943/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce Ing. L. Š., zastoupeného Mgr. Radkou Vodičkovou, advokátkou, se sídlem v Chrudimi, Havlíčkova 147, PSČ 537 01, proti žalovanému O. N., zastoupenému Mgr. Liborem Čechem, advokátem, se sídlem v Novém Bydžově, Masarykovo náměstí 508, PSČ 504 01, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 39 Cm 197/2012, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. září 2013, č. j. 12 Cmo 293/2013-53, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. září 2013, č. j. 12 Cmo 293/2013-53, k odvolání žalovaného potvrdil usnesení ze dne 22. května 2013, č. j. 39 Cm 197/2012-44, jímž Krajský soud v Hradci Králové – poukazuje na ustanovení §50d odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) − zamítl návrh žalovaného na neúčinnost doručení směnečného platebního rozkazu ze dne 11. září 2012, č. j. 39 Cm 197/2012-8, kterým uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 185.000,- Kč s 6% úrokem od 26. června 2012 do zaplacení, směnečnou odměnu 617,- Kč a náklady řízení.
Proti usnesení odvolacího soud podal žalovaný (včasné) dovolání, které Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že dovolání (posuzováno podle jeho obsahu - §41 odst. 2 o. s. ř.) neobsahuje žádný údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení §237 o. s. ř. považuje za splněné (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14 a ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14).
Nad rámec shora uvedeného Nejvyšší soud dodává, že Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12. prosince 2013, č. j. 12 Cmo 16/2013-70, k odvolání žalovaného potvrdil usnesení ze dne 16. listopadu 2012, č. j. 39 Cm 197/2012-26, jímž Krajský soud v Hradci Králové odmítl námitky žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu jako opožděné, a toto usnesení nabylo právní moci dne 17. ledna 2014. Přitom řízení o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. prosince 2013 Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 15. září 2014, č. j. 39 Cm 197/2012-124, které nabylo právní moci dne 7. listopadu 2014, zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3 větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když žalobci podle obsahu spisu v dovolacím řízení účelně vynaložené náklady nevznikly. Z vyjádření žalobce ze dne 7. července 2014 (č. l. 114) je totiž zjevné, že se zcela minulo s důvody, pro které (následně) Nejvyšší soud dovolání žalovaného odmítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. června 2015
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu