ECLI:CZ:NS:2015:29.ND.182.2015.1
sp. zn. 29 Nd 182/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce B. V. , zastoupeného JUDr. Ladislavem Koženým, advokátem, se sídlem v Kolíně, Sladkovského 13, PSČ 280 02, proti žalovanému Psychiatrické nemocnici Havlíčkův Brod , se sídlem v Havlíčkově Brodě, Rozkošská 2322, PSČ 580 01, identifikační číslo osoby 00179230, zastoupenému JUDr. Hanou Kameníkovou, advokátkou, se sídlem v Třešti, Nádražní 175/8, PSČ 589 01, za účasti Kooperativy pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 47116617, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 4/2007, o návrhu žalobce na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 4/2007 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně.
Odůvodnění:
Ve shora označené věci žalobce podáním ze dne 19. března 2015 (č. l. 259), doplněným podáním ze dne 8. dubna 2015 (č. l. 290), navrhl přikázání věci z důvodu vhodnosti Krajskému soudu v Brně. Na odůvodnění tohoto návrhu, kromě odkazu na řadu svých podání učiněných v této věci, především uvedl, že soudce Krajského soudu v Hradci Králové JUDr. Jan Fifka je podjatý a s ohledem na jeho dosavadní postup ve věci má žalobce obavu, že „před Krajským soudem v Hradci Králové by nebyla zjištěna materiální újma“.
Žalovaný i vedlejší účastník ve svých vyjádřeních uvedli, že neshledávají žádných důvodů pro delegaci předmětné věci ke Krajskému soudu v Brně.
Podle ustanovení §12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Nejvyšší soud zkoumal návrh na přikázání věci z důvodu vhodnosti jako soud nejblíže společně nadřízený Krajskému soudu v Hradci Králové, u nějž je věc vedena, i Krajskému soudu v Brně, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno - právě proto, že jde o výjimku - vykládat restriktivně.
Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik závažné a významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
Důvodem pro delegaci vhodnou podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. naopak nemohou být okolnosti, které by mohly být důvodem k vyloučení soudce podle ustanovení §14 o. s. ř. Návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti, založenému na tvrzeném vztahu soudce k účastníkům, jejich zástupcům nebo k projednávané věci, proto nemůže být vyhověno (k tomu srov. v judikatuře Nejvyššího soudu např. usnesení ze dne 28. srpna 2007, sp. zn. 22 Nd 200/2007, usnesení ze dne 29. října 2008, sp. zn. 29 Nd 92/2008, usnesení ze dne 29. listopadu 2012, sp. zn. 20 Nd 254/2012, či usnesení ze dne 5. listopadu 2013, sp. zn. 32 Nd 164/2013).
Právě o situaci, na kterou míří uvedené judikatorní závěry, jde i v této věci.
Pro úplnost Nejvyšší soud poznamenává, že jakkoliv není tvrzená podjatost soudce důvodem k přikázání věci jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., má účastník právo vyjádřit se k osobě soudce a v souladu s ustanovením §15a o. s. ř. uplatnit námitku podjatosti, o níž rozhodne nadřízený soud. Z obsahu spisu je ostatně patrno, že žalobce této možnosti využil dokonce dvakrát. O jeho námitkách podjatosti soudce Krajského soudu v Hradci Králové JUDr. Jana Fifky ze dne 14. října 2014 a ze dne 16. ledna 2015 (č. l. 154 a 199) rozhodl Vrchní soud v Praze usneseními ze dne 25. listopadu 2014, č. j. Nco 163/2014-59, a ze dne 4. února 2015, č. j. Nco 14/2015-207, v obou případech tak, že tento soudce není vyloučen z projednání a rozhodnutí věci.
Protože jiné důvody pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti žalobce neuvedl, žalovaný ani vedlejší účastník s přikázáním věci nesouhlasí a není zde ani dán předpoklad, že řízení bude probíhat rychleji a hospodárněji u Krajského soudu v Brně, Nejvyšší soud návrhu žalobce nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. Krajskému soudu v Brně nepřikázal.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. července 2015
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu