ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.1332.2015.1
sp. zn. 3 Tdo 1332/2015 -23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 29. října 2015 v neveřejném zasedání o dovolání podaném obviněným M. B., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 7. 2015, sp. zn. 9 To 208/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 239/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 12 T 239/2014, byl obviněný M. B. uznán vinným přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále jen „tr. zákoník“/) na skutkovém základě, že „dne 20. 12. 2013 poté, co jako zaměstnanec společnosti SECURITY GROUP - S.G., spol. s r. o., IČ: 63490315, v 8:20 hod. ve společnosti Renocar, a. s., v B. na ulici Ř. převzal finanční hotovost ve výši 430.000 Kč, kterou uložil do černého bezpečnostního kufru zn. PLCHOT SP 203 v hodnotě 11.935 Kč za účelem převozu peněz do banky, který prováděl sám s osobním motorovým vozidlem ŠKODA FABIA, modré barvy, si tento bezpečnostní kufr s uvedenou finanční částkou během převozu přisvojil pod falešnou legendou loupežného přepadení neznámým mužem dne 20. 12. 2013 v 8:30 hod. v B. na ulici N., před domem v B., které zinscenoval a následně oznámil Policii ČR, a naložil s ní nezjištěným způsobem, kdy tímto jednáním způsobil společnosti SECURITY GROUP - S.G., spol. s r. o., IČ: 63490315, se sídlem Brno, Jeronýmova 1427, škodu na převážené finanční částce v bezpečnostním kufru v celkové výši 441.935 Kč“. Za to byl obviněný podle §206 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku mu byla uložena povinnost ve zkušební době uhradit škodu způsobenou přečinem. Podle §67 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, za použití §68 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, byl obviněnému uložen také peněžitý trest ve výši 120 denních sazeb, přičemž výše jedné denní sazby činí částku 250 Kč, tedy celkem 30.000 Kč. Podle §68 odst. 5 tr. zákoníku soud stanovil, že peněžitý trest bude zaplacen v měsíčních splátkách do dvou měsíců od právní moci rozsudku, přičemž výhoda splátek odpadne, jestliže obviněný nezaplatí dílčí splátku včas. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl obviněnému uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené SECURITY GROUP - S.G., spol. s r. o., se sídlem Jeronýmova 1427/15, Brno, IČ: 63490315, částku 441.935 Kč. Se zbytkem svého nároku na náhradu škody byla poškozená společnost podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný, a do výroku o náhradě škody také poškozená SECURITY GROUP - S.G., spol. s r. o. Krajský soud v Brně jako soud druhého stupně o nich rozhodl rozsudkem ze dne 9. 7. 2015, sp. zn. 9 To 208/2015, tak, že z podnětu odvolání poškozené společnosti podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o náhradě škody. Za podmínek §259 odst. 3, odst. 4 tr. ř. poté v rozsahu zrušení nově rozhodl tak, že obviněnému podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil povinnost zaplatit poškozené SECURITY GROUP - S.G., spol. s r. o., na náhradě škody částku 441.935 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 441.935 Kč, a to ode dne 20. 2. 2015 do zaplacení“. Se zbytkem nároku na náhradu škody pak poškozenou společnost výrokem podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání obviněného odvolací soud podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 9. 7. 2015 (§139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.) a k témuž datu nabyl v nezrušených výrocích o vině a trestu právní moci i rozsudek soudu prvního stupně (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Rozsudek odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, pokud jde o výrok o vině a trestu, napadl obviněný M. B. následně dovoláním , v němž uplatnil důvody uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný (dovolatel) namítl, že rozhodnutí soudů obou stupňů jsou zatížena vadou spočívající v tzv. extrémním nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními. Způsob, jakým soudy hodnotily provedené důkazy, podle jeho názoru odporuje zásadám spravedlivého procesu do té míry, že je v daném případě dovolací přezkum jejich procesního postupu Nejvyšším soudem zcela namístě. V této souvislosti dovolatel odkázal též na platnou judikaturu Ústavního soudu, podle níž je Nejvyšší soud jako součást soudní soustavy povinen poskytovat ochranu základním právům a svobodám bez ohledu na striktní vymezení dovolacích důvodů v zákoně. V další části dovolání obviněný ze svého hlediska zrekapituloval obsah ve věci provedených důkazů, které ho podle jeho názoru z projednávané trestné činnosti spolehlivě neusvědčují. Nebylo jimi prokázáno, že by nemohl být dne 20. 12. 2013 při převozu peněz služebním vozidlem skutečně přepaden neznámým útočníkem tak, jak popisoval ve své výpovědi. Naopak, z protokolu o ohledání místa činu podle dovolatele vyplývá, že skutek se nemohl odehrát tak, jak byl popsán v návrhu na potrestání. Pokud soud prvního stupně dospěl k opačnému závěru, založil své rozhodnutí na ničím nepodložených domněnkách a spekulacích. Při stavu důkazní nouze účelově presumoval nepravdivost a nedůvěryhodnost tvrzení dovolatele. Odvolací soud tento protiústavní postup následně přesto shledal správným, když také on se při rozboru důkazního stavu v odůvodnění svého rozsudku dopustil zjevných nesprávností a nelogičností.
Soudy se podle dovolatele neřídily zákonem ani při určení výše škody, kterou je povinen nahradit poškozené SECURITY GROUP - S.G., spol. s r. o., když do ní zahrnuly rovněž pořizovací cenu bezpečnostního kufříku, který měl v rámci páchání trestné činnosti zašantročit. Nepřihlédly k tomu, že kufřík byl zakoupen již v roce 2010, v mezidobí došlo v určité míře k jeho opotřebení a snížení ceny. K této otázce však žádné dokazování neprovedly a bez dalšího vyšly z vyčíslení škody předloženého poškozenou společností.
S ohledem na výše rekapitulované námitky dovolatel závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud jeho dovolání vyhověl, podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil „napadené rozhodnutí v celém rozsahu“ a sám v souladu s ustanovením §265m tr. ř. rozhodl tak, že ho obžaloby zprostí. V rámci podaného mimořádného opravného prostředku současně požádal, aby do doby rozhodnutí o dovolání byl odložen výkon napadeného rozhodnutí, ať už postupem podle §265h odst. 3 tr. ř. nebo postupem podle §265o tr. ř.
Opis dovolání obviněného byl samosoudcem soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán dne 25. 9. 2015 k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Do zahájení neveřejného zasedání však dovolací soud neobdržel vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval zájem tohoto svého práva, jakož i práva vyplývajícího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř., využít. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
Obviněný M. B. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl samostatným výrokem zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného proti rozsudku uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest, a současně podle §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. per analogiam, neboť odvolací soud z podnětu řádného opravného prostředku poškozené SECURITY GROUP - S.G., spol. s r. o., rozšířil k tíži dovolatele jeho povinnost k náhradě škody.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř., na které odkázal. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. Prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu nepřichází v posuzované věci v úvahu, neboť Krajský soud v Brně jako soud druhého stupně projednal odvolání obviněného ve veřejném zasedání a rozhodl o něm po provedeném přezkumu. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu by pak v posuzovaném případě byla naplněna za předpokladu, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu nebo řízení mu předcházející bylo zatíženo obviněným namítanou vadou spočívající v nesprávném právním posouzení skutku, která zakládá existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který rovněž uplatnil.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod se tedy není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav . Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
V projednávaném případě dovolatel ve vztahu k výroku o vině trestným činem (přečinem) zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku nenamítl žádný relevantní rozpor mezi popisem skutku a soudem prvního stupně aplikovanou právní kvalifikací ani to, že soudy skutková zjištění nesprávně posoudily z hlediska jiných důležitých hmotně právních skutečností. Svůj mimořádný opravný prostředek zde založil výhradně na námitkách vůči způsobu, jakým oba soudy hodnotily provedené důkazy. V podstatě setrval na své obhajobě, uplatňované po celé trestní řízení, podle níž byl při převozu svěřené finanční hotovosti ze společnosti Renocar, a. s., v B. do banky oloupen neznámým pachatelem a žádné přepadení tudíž nepředstíral. Namítanou verzi soudy výsledky provedeného dokazování nevyvrátily. Podle přesvědčení dovolatele interpretovaly důkazy v rozporu se zásadou in dubio pro reo zřetelně v jeho neprospěch, ač takový postup nebyl namístě. V důsledku toho pak vycházely z takového skutkového stavu věci, který neodpovídal skutečnosti. Teprve s existencí shora namítaných pochybení pak dovolatel na základě použitého dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spojoval nesprávné právní posouzení stíhaného skutku. Svůj mimořádný opravný prostředek tedy z větší části nezaložil na hmotně právních důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se primárně domáhal revize (přehodnocení) skutkových zjištění, ze kterých soudy vycházely při právním posouzení inkriminovaného jednání. Takové námitky pod shora uvedený dovolací důvod podřadit nelze.
Nejvyšší soud tento závěr učinil i při vědomí názoru opakovaně vysloveného v judikatuře Ústavního soudu, podle nějž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze vykládat formalisticky a restriktivně a v rámci jeho interpretace je třeba mít vždy na zřeteli především ústavně zaručená základní práva a svobody, tedy i právo na spravedlivý proces; tj. přihlížet i k závažným vadám řízení, které zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Těmito vadami je třeba rozumět např. opomenutí důkazu soudem nebo existenci extrémního rozporu mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě a provedenými důkazy (k tomu srov. např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 84/94 a přiměřeně též usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 3136/09). Takový flagrantní rozpor je ovšem dán jen tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných procesně účinných důkazů, popř. zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce zřetelným opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. Jestliže jsou vytýkány tyto zásadní procesní vady, je zároveň třeba v konkrétní věci vždy vyhodnotit, zda skutečně měly nebo mohly mít podstatný význam pro konečné hmotně právní posouzení stíhaného jednání (skutku). Za tohoto předpokladu lze (výjimečně) připustit, že i skutkové námitky mohou být způsobilé vyvolat dovolací přezkum.
Podle názoru Nejvyššího soudu se však o takovou mimořádnou situaci v projednávaném případě nejedná.
Soud prvního stupně se s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Jejich obsah náležitě vyhodnotil a poté podrobně a přesvědčivě zdůvodnil (§125 odst. 1 tr. ř.), jaké skutečnosti vzal ve vztahu k projednávané trestné činnosti za prokázané a proč odmítl alternativu skutkového děje předkládanou obviněným, podle níž se stal obětí loupežného přepadení neznámým útočníkem. Jeho úvahy prezentované v odůvodnění odsuzujícího rozsudku nijak principům formální logiky neodporují. Odvolací soud se v rámci svého přezkumu (§254 odst. 1 tr. ř.) zabýval v zásadě totožnou skutkovou (procesní) argumentací obviněného jako v nyní projednávaném dovolání. Vůči skutkovým zjištěním soudu prvního stupně neměl žádných výhrad, což rovněž v souladu s požadavky zákona (§125 odst. 1 tr. ř.), byť do jisté míry komplikovaně a nejasně, odůvodnil. V této souvislosti je však nutno dodat, že z hlediska dovolacího přezkumu je posledně uvedený nedostatek bez významu (k tomu srov. ustanovení §265a odst. 4 tr. ř., podle nějž dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné). Nejvyšší soud tak nedospěl k závěru, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjištěn nezákonným způsobem nebo nedostatečně a že by rozhodnutí soudů obou stupňů byla v tomto ohledu projevem nepřípustné libovůle.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnil obviněný právně relevantně pouze námitkou, že soudy obou stupňů nerespektovaly při určení rozsahu jeho povinnosti k náhradě škody hmotně právní ustanovení §137 tr. zákoníku, pokud do něj mimo jiné zahrnuly pořizovací cenu bezpečnostního kufříku, který si přisvojil spolu s transportovanou finanční hotovostí, aniž by přihlédly k nutnému snížení jeho hodnoty v důsledku opotřebení.
Po stránce věcné však této námitce nelze přiznat dovolatelem přisuzované opodstatnění.
Dovolateli lze v obecné rovině přisvědčit potud, že při odcizení, zpronevěření, podvodném vylákání nebo poškození věci starší či opotřebené se obvykle přihlíží k snížení její hodnoty. Stejně tak není sporu o tom, že soudní praxe při stanovení výše škody na opotřebené věci vychází z ceny, za jakou se taková konkrétní věc s přihlédnutím k nabídce a poptávce obvykle v době a místě činu prodává, nebo z odborného vyjádření či znaleckého posudku o stupni opotřebení jejím používáním či poškozením k době vzniku škody spácháním trestného činu. Tento postup se však neuplatňuje mechanicky, bez ohledu na faktickou možnost a účelnost jeho využití pro spravedlivé rozhodnutí o uplatněném nároku poškozeného na náhradu škody v konkrétním posuzovaném případě.
Předmětná trestní věc je specifická tím, že obviněný v rámci spáchání trestného činu odňal z dispozice vlastníka - poškozené SECURITY GROUP - S.G., spol. s r. o. - mimo jiné též bezpečnostní kufr zn. PLCHOT SP 203 v pořizovací ceně 11.935 Kč, s nímž naložil neznámo jak. Tím, že jej „zašantročil“, v podstatě vyloučil možnost provedení důkazu odborným nebo znaleckým vyjádřením k rozsahu a míře jeho opotřebení a v návaznosti na tom i určení jeho aktuální hodnoty. Lze si však těžko představit, že by byl kufr v důsledku tříletého používání znehodnocen natolik významně, že některé jeho důležité specifické ochranné prvky pozbyly na své funkčnosti, a poškozená společnost jej vzdor tomu nadále používala k převozu poměrně značných finančních obnosů. Současně nejde svou povahou o věc, jejíž cenu by bylo možno v důsledku plynutí času automaticky snížit v závislosti na technologickém vývoji, jak je tomu typicky v oblasti výpočetní techniky, mobilních telefonů, spotřební elektroniky, automobilů apod. Ostatně skutečnost, že typ bezpečnostního kufru PLCHOT SP 203 se dosud prodává za téměř identickou cenu bez DPH, jako tomu bylo v roce 2010, si dovolací soud ověřil vlastním šetřením podle §265o odst. 2 tr. ř. věty první, a to na internetových stránkách specializovaného e-shopu www.tegus.cz . Pokud tedy soudy obou stupňů při stanovení výše škody, způsobené zpronevěrou inkriminovaného kufru, vycházely z jeho pořizovací ceny na trhu, nezatížily svá rozhodnutí vadou, kterou by bylo nutno odstranit cestou dovolání.
Protože dovolání obviněného M. B. bylo opřeno dílem o námitky, které nejsou podřaditelné pod žádný jiný z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) - k) tr. ř. , a v jeho relevantně uplatněné části dle důvodu dovolání podle §265b tr. ř. písm. g) tr. ř. nebylo shledáno opodstatněným, Nejvyšší soud mu nemohl přiznat opodstatnění ani z hlediska dalšího deklarovaného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) alinea druhá tr. ř. Proto je výrokem podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, aniž by k takovému postupu zákon vyžadoval souhlasu stran (srov. §265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Pokud jde o návrh, přesněji podnět obviněného k rozhodnutí o odkladu výkonu napadeného rozhodnutí, Nejvyšší soud (předseda senátu) důvody k postupu podle §265o odst. 1 tr. ř. neshledal. K podání návrhu na odklad či přerušení výkonu dovoláním napadeného rozhodnutí, o kterém je třeba vždy rozhodnout samostatným výrokem, je pak za podmínek §265h odst. 3 tr. ř. oprávněn výlučně předseda senátu soudu prvního stupně. Samosoudce soudu prvního stupně však takový postup při předložení dovolání obviněného nezvolil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. října 2015
JUDr. Eduard Teschler
předseda senátu