Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15.04.2015, sp. zn. 3 Tdo 199/2015 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.199.2015.1

sp. zn. 3 Tdo 199/2015 -42 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl dne 15. dubna 2015 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného R. D., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 8. 2014, č. j. 2 To 55/2014-4278, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 31 T 5/2013, takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 2. 2014, č. j. 31 T 5/2013-4141, byl obviněný R. D. v bodě ad I/ uznán vinným zvlášť závažným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále jen „tr. zákoník“/) na skutkovém základě, že „v době od prosince 2010 do května 2011 na různých místech České republiky, jako p. p. obchodní firmy WAY2BIZ.EU, a.s., IČ: 27832392, se sídlem Sokolská třída 1263/24, Moravská Ostrava, jednající jménem uvedené společnosti výlučně samostatně, vědom si celkové ekonomické situace společnosti, včetně toho, že nebude schopna řádně plnit své závazky, přesto na úkor smluvních partnerů, pod příslibem včasné a plné úhrady dodaného zboží a uskutečněných služeb, uzavíral smlouvy, na základě kterých bylo společnosti WAY2BIZ.EU, a.s., zboží dodáno a služby poskytnuty, avšak s ohledem na popsanou situaci: 1) odebral od společnosti IMPROMAT-COMPUTER, s.r.o., IČ: 46992308, se sídlem třída Tomáše Bati 5267, Zlín, zboží, přičemž fakturu: - ze dne 25. 1. 2011, splatnou 24. 2. 2011, na částku 3.377.347,- Kč nezaplatil, čímž způsobil společnosti IMPROMAT-COMPUTER, s.r.o., škodu ve výši 3.377.347,- Kč, 2) odebral od společnosti AutoCont CZ, a.s., IČ: 47676795, se sídlem Nemocniční 987/12, Ostrava, zboží, přičemž faktury: - ze dne 16. 2. 2011, splatnou 18. 3. 2011, na částku 2.668.948,- Kč, - ze dne 28. 2. 2011, splatnou 29. 3. 2011, na částku 2.725.308,- Kč, nezaplatil, čímž způsobil společnosti AutoCont CZ, a.s., škodu ve výši 5.394.256,- Kč, 3) odebral od společnosti COMIMPEX, s.r.o., IČ: 46972439, se sídlem Haškova 153/17, Brno, zboží, přičemž fakturu: - ze dne 25. 2. 2011, splatnou 27. 3. 2011, na částku 1.168.674,- Kč, nezaplatil, čímž způsobil společnosti COMIMPEX, s.r.o., škodu ve výši 1.168.674,- Kč, 4) odebral od společnosti PIKE Computer CS, s.r.o., IČ: 47153512, se sídlem Zádvoří 475, Brušperk, zboží, přičemž faktury: - ze dne 4. 3. 2011, splatnou 3. 4. 2011, na částku 1.170.056,- Kč, - ze dne 10. 3. 2011, splatnou 8. 4. 2011, na částku 1.139.758,-Kč, nezaplatil, čímž způsobil společnosti PIKE Computer CS, s.r.o., škodu ve výši 2.309.814,- Kč, 5) odebral od společnosti RAMM, s.r.o., IČ: 14500108, se sídlem Zeyerova 16, České Budějovice, zboží, přičemž fakturu: - ze dne 8. 3. 2011, splatnou 8. 4. 2011, na částku 2.893.800,- Kč, nezaplatil, čímž způsobil společnosti RAMM, s.r.o., škodu ve výši 2.893.800,- Kč, 6) odebral od společnosti I.N.N., s.r.o., IČ: 25114948, se sídlem Za potokem 46, Praha 10, zboží, přičemž fakturu: - ze dne 22. 3. 2011, splatnou 21. 4. 2011, na částku 2.611.800,- Kč, nezaplatil, čímž způsobil společnosti I.N.N., s.r.o., škodu ve výši 2.611.800,- Kč, 7) odebral od společnosti SOLEDPRO, s.r.o., IČ: 27316688, se sídlem Hradiště 97/4, Ústí nad Labem, zboží, přičemž fakturu: - ze dne 24. 3. 2011, splatnou 8. 4. 2011, na částku 1.490.520,-Kč nezaplatil, čímž způsobil společnosti SOLEDPRO, s.r.o., škodu ve výši 1.490.520,- Kč, 8) odebral od společnosti eD´system Czech, a.s., IČ: 47974516, se sídlem Novoveská 1262/95, Ostrava - Mariánské Hory, zboží, přičemž faktury: - ze dne 10. 2. 2011, splatnou 17. 3. 2011, na částku 4.183.398,- Kč, - ze dne 11. 2. 2011, splatnou 18. 3. 2011, na částku 1.031.711,- Kč, - ze dne 11. 2. 2011, splatnou 18. 3. 2011, na částku 1.118.528,- Kč, nezaplatil, čímž způsobil společnosti eD´system Czech, a.s., škodu ve výši 6.333.637,- Kč, 9) odebral od společnosti SILAS CONCEPT, s.r.o., IČ: 28595998, se sídlem 28. října 197/218, Ostrava - Mariánské Hory, zboží, přičemž faktury: - ze dne 15. 4. 2011, splatnou 5. 5. 2011, na částku 2.842.547,50 Kč, - ze dne 15. 4. 2011, splatnou 29. 4. 2011, na částku 156.000,- EUR, což při kurzu měny (24,21 Kč/EUR) dle ČNB ke dni vzniku zdanitelného plnění činí 3.776.760,- Kč, - ze dne 18. 4. 2011, splatnou 2. 5. 2011, na částku 3.528.810,- Kč, - ze dne 20. 4. 2011, splatnou 17. 5. 2011, na částku 3.514.692,- Kč, - ze dne 20. 4. 2011, splatnou 4. 5. 2011, na částku 312.000,- EUR, což při kurzu měny (24,175 Kč/EUR) dle ČNB ke dni vzniku zdanitelného plnění činí 7.542.600,- Kč, - ze dne 5. 5. 2011, splatnou 19. 5. 2011, na částku 154.881,50 EUR, což při kurzu měny (24,19 Kč/EUR) dle ČNB ke dni vzniku zdanitelného plnění činí 3.746.583,50 Kč, - ze dne 10. 5. 2011, splatnou 24. 5. 2011, na částku 80.185,- EUR, což při kurzu měny (24,23 Kč/EUR) dle ČNB ke dni vzniku zdanitelného plnění činí 1.942.882,50 Kč, nezaplatil, čímž způsobil společnosti SILAS CONCEPT, s.r.o., škodu ve výši 26.894.875,50 Kč, 10) odebral od společnosti AV Computers, s.r.o., IČ: 60463384, se sídlem Výletní 396/23, Praha 4, zboží, přičemž fakturu: - ze dne 14. 2. 2011, splatnou 15. 4. 2011, na částku 1.843.200,- Kč, uhradil pouze částečně po lhůtě splatnosti, a to dne 2. 5. 2011 sumou 1.367.739,- Kč, a další faktury: - ze dne 16. 2. 2011, splatnou 17. 4. 2011, na částku 2.975.892,- Kč, - ze dne 16. 2. 2011, splatnou 17. 4. 2011, na částku 215.596,- Kč, - ze dne 18. 2. 2011, splatnou 19. 4. 2011, na částku 1.565.700,- Kč, - ze dne 18. 2. 2011, splatnou 19. 4. 2011, na částku 898.272,- Kč, - ze dne 19. 2. 2011, splatnou 20. 4. 2011, na částku 129.152,- Kč, - ze dne 22. 2. 2011, splatnou 23.4.2011, na částku 1.372.800,- Kč, - ze dne 24. 2. 2011, splatnou 25. 4. 2011, na částku 2.460.252,- Kč, - ze dne 26. 2. 2011, splatnou 27. 4. 2011, na částku 1.331.400,- Kč, - ze dne 1. 3. 2011, splatnou 30. 4. 2011, na částku 1.194.000,- Kč, - ze dne 2. 3. 2011, splatnou 1. 5. 2011, na částku 590.064,- Kč, - ze dne 23. 3. 2011, splatnou 22. 5. 2011, na částku 545.688,- Kč, - ze dne 25. 3. 2011, splatnou 24. 5. 2011, na částku 2.469.000,- Kč, - ze dne 25. 3. 2011, splatnou 24. 5. 2011, na částku 460.458,- Kč, - ze dne 25. 3. 2011, splatnou 24. 5. 2011, na částku 1.136.497,- Kč, - ze dne 28. 3. 2011, splatnou 27. 5. 2011, na částku 16.569.600,- Kč, - ze dne 7. 4. 2011, splatnou 6. 6. 2011, na částku 682.344,- Kč, - ze dne 8. 4. 2011, splatnou 7. 6. 2011, na částku 1.728.708,- Kč, - ze dne 19. 4. 2011, splatnou 18. 6. 2011, na částku 3.744,- Kč, - ze dne 5. 5. 2011, splatnou 4. 6. 2011, na částku 86.729,- Kč, - ze dne 10. 5. 2011, splatnou 9. 6. 2011, na částku 193.809,- Kč, nezaplatil, čímž způsobil společnosti AV Computers škodu ve výši 38.452.905,- Kč, 11) odebral od VDI Meta - výrobní družstvo invalidů, IČ: 25861808, 1. máje č. 670/128, Ostrava - Vítkovice, zboží, přičemž faktury: - z 15. 4. 2011, splatnou 14. 5. 2011, na částku 126.795,-Kč, - z 22. 4. 2011, splatnou 21. 5. 2011, na částku 5.023.694,-Kč, - z 22. 4. 2011, splatnou 21. 5. 2011, na částku 74.185,-Kč, - 17. 5. 2011, splatnou 16. 6. 2011, na částku 1.117.866,-Kč, - 17. 5. 2011, splatnou 16. 6. 2011, na částku 2.963.904,-Kč, nezaplatil, čímž způsobil VDI Meta - výrobnímu družstvu invalidů škodu ve výši 9.306.444,- Kč, 12) odebral od společnosti Aitcom, s.r.o., IČ: 27470598, se sídlem Luční 1866, Pardubice, zboží, přičemž fakturu: - ze dne 8. 12. 2010, splatnou 6. 1. 2011, na částku 1.908.120,- Kč, uhradil pouze částečně po lhůtě splatnosti, a to dne 15. 2. 2011 sumou 500.000,- Kč a dne 25. 2. 2011 sumou 900.000,- Kč, čímž způsobil společnosti Aitcom, s.r.o., škodu ve výši 1.908.120,- Kč, 13) odebral od společnosti Kapsch, s.r.o., IČ: 45311005, se sídlem Ke Štvanici 656/3, 186 00 Praha 8 - Karlín, zboží, přičemž fakturu: - ze dne 12. 5. 2011, splatnou 12. 6. 2011, na částku 3.659.424,- Kč, nezaplatil, čímž způsobil společnosti Kapsch, s.r.o., škodu ve výši 3.659.424,- Kč 14) odebral od společnosti PPL CZ, s.r.o., IČ: 25194798, se sídlem U Vozovny 658/8, 108 00 Praha 10 - Malešice, přepravní služby, přičemž faktury: -, ze dne 30. 4. 2011, splatnou 14. 5. 2011, na částku 3.846,84 Kč, - ze dne 1. 6. 2011, splatnou 15. 6. 2011, na částku 1.443,36 Kč, nezaplatil, čímž způsobil společnosti PPL CZ, s.r.o., škodu ve výši 5.290,20 Kč, 15) odebral od společnosti 100MEGA Distribution, s.r.o., IČ: 60707968, se sídlem Železná 681/7, 619 00 Brno, zboží, přičemž faktury ze dne 10. 5. 2011, splatné 31. 5. 2011: - na částku 780.377,- Kč, - na částku 16.961,- Kč, - na částku 1.498,- Kč, nezaplatil, čímž způsobil společnosti 100MEGA Distribution, s.r.o., škodu ve výši 798.836,- Kč, 16) odebral od společnosti Vidaron, a.s., IČ: 28633652, se sídlem Rudé armády 651/19a, 733 01 Karviná, zboží, přičemž faktury: - ze dne 15. 4. 2011, splatnou 2. 5. 2011, na částku 1.088.294,- Kč, - ze dne 19. 4. 2011, splatnou 4. 5. 2011, na částku 36.979,20 EUR, což při kurzu měny (24,125 Kč/EUR) dle ČNB ke vniku zdanitelného plnění činí 892.123,20 Kč, nezaplatil, čímž způsobil společnosti Vidaron, a.s., škodu ve výši 1.980.417,20 Kč, 17) odebral od společnosti Europea Distribution, a.s., IČ: 28595246, se sídlem Vendryně 506, 739 94 Vendryně, zboží, přičemž fakturu: - ze dne 4. 5. 2011, splatnou 4. 6. 2011, na částku 6.658.433,- Kč, uhradil jen částečně na základě vzájemného zápočtu pohledávek ze dne 5. 5. 2011 sumou 501.840,- Kč, čímž způsobil společnosti Europea Distributin, a.s., škodu ve výši 6.156.593,- Kč, 18) odebral od společnosti ExaSoft Czech, a.s., IČ: 27855872, se sídlem Dlouhá třída 1226/44, 736 01 Havířov - Podlesí, zboží, přičemž fakturu: - ze dne 5. 4. 2011, splatnou 19. 4. 2011, na částku 3.378.095,- Kč, uhradil jen částečně sumou 460.000,- Kč, a faktury: - ze dne 18. 4. 2011, splatnou 2. 6. 2011, na částku 4.030.965,- Kč, - ze dne 2. 5. 2011, splatnou 9. 5.2011 na částku 3.756.960,- Kč, - ze dne 16. 5. 2011, splatnou 16. 6. 2011 na částku 4.458.980,- Kč, nezaplatil, čímž způsobil společnosti ExaSoft Czech, a.s., škodu ve výši 15.165.000,- Kč, a tímto jednáním uvedeným subjektům způsobil celkovou škodu 129.907.752,90 Kč , čímž obohatil sebe, jakož i společnost WAY2BIZ.EU, a.s. Dále byl obviněný v bodě ad II / uznán vinným zvlášť závažným zločinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku na skutkovém základě, že „jako p. p. obchodní firmy WAY2BIZ.EU, a.s., IČ: 27832392, se sídlem Sokolská třída 1263/24, Moravská Ostrava (dále jen WAY2BIZ.EU), jednající jménem uvedené společnosti výlučně samostatně, vědom si celkové ekonomické situace společnosti, včetně toho, že nebude schopna řádně plnit své závazky, přesto po předchozích jednáních se zástupci Citibank Europe plc a předložení požadovaných podkladových materiálů, uzavřel dne 6. 4. 2011 na pobočce Citibank Europe plc v M. O., N., smlouvu o úvěru k financování pohledávek a smlouvu o zastavení pohledávek, na základě nichž byla společnosti WAY2BIZ.EU otevřena úvěrová linka ve výši 10.000.000,- Kč za účelem financování pohledávek společnosti WAY2BIZ.EU, a následně požádal o čerpání úvěru, přičemž doložil fiktivní fakturu vystavenou společností WAY2BIZ.EU, s datem 6. 4. 2011, na částku 15.708.270,- Kč, odběrateli AV Computers, s.r.o., splatnou dne 6. 6. 2011, na základě které Citibank Europe plc dne 11. 4. 2011 uvolnila částku ve výši 10.000.000,- Kč ve prospěch účtu vedeného u této banky, jehož majitelem byla společnost WAY2BIZ.EU, a posléze uvedenou částku dne 12. 4. 2011 převedl ve prospěch dalšího účtu společnosti WAY2BIZ.EU, kdy poskytnuté finanční prostředky nevrátil, čímž poškozené Citibank Europe plc, IČ: 28198131, se sídlem Bucharova 2614/14, Praha 5, způsobil škodu ve výši 10.000.000,- Kč“. Za výše uvedenou trestnou činnost byl obviněný podle §211 odst. 6 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu soud dále uložil trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodních korporací, na dobu čtyř let. Pokud jde o nároky poškozených na náhradu škody, soud o nich rozhodl jednotlivě specifikovanými výroky podle §228 odst. 1 tr. ř., §229 odst. 2 tr. ř. a §229 odst. 1 tr. ř. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 19. 8. 2014, č. j. 2 To 55/2014-4278, jímž je podle §256 tr. ř. zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 19. 8. 2014 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.). Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný R. D. následně dovolání , v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný (dovolatel) úvodem poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2005, sp. zn. 5 Tdo 198/2005, podle kterého se při zjišťování výše škody jako zákonného znaku trestného činu podvodu, spáchaného vylákáním věci podvodným slibem zaplacení dohodnuté částky, zpravidla vychází z ceny, za kterou se věc v době a místě spáchání trestného činu obvykle prodává. Pokud by skutky popsané v části ad I/ výroku o vině odsuzujícího rozsudku skutečně bylo možno právně kvalifikovat jako trestný čin podvodu, pak podle dovolatele při stanovení výše škody bylo zapotřebí vycházet spíše z faktur, na základě kterých poškození předmětné zboží sami nakupovali, a nikoli z těch faktur, na základě kterých pak nakoupené zboží prodávali obchodní společnosti WAY2BIZ.EU, a. s. Dovolatel je však především toho názoru, že jeho jednání popsané pod bodem ad I/ výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně bylo namístě právně kvalifikovat jako přečin způsobení úpadku podle §224 odst. 4 tr. zákoníku a nikoli jako zvlášť závažný zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Přitom z vlastního pohledu rozvedl principy vzájemných obchodních vztahů mezi společnostmi WAY2BIZ.EU., a. s., eD´system Czech, a. s., a případnými dalšími dodavatelskými subjekty jako „prostředníky“ při uskutečňování jednotlivých obchodů. Na základě vlastního rozboru pak dovodil, že žádný ze subjektů působících v jednotlivých obchodech, tedy ani on sám, nemohl mít v době uzavírání té či oné kupní smlouvy úmysl nezaplatit svému předchozímu dodavateli kupní cenu, pokud měla zavedená obchodní praxe dále pokračovat. Dovolatel zpochybnil také závěr soudů, že svým jednáním uvedl dodavatelskou společnost eD´systém Czech, a. s., v omyl. Právě tato společnost totiž měla být celkem v sedmi případech koordinátorem zprostředkovaných obchodů a vůči společnosti WAY2BIZ.EU, a. s., poté sama vyvinout takovou aktivitu, aby jí mohla dodávat zboží i nad původně stanovený limit (kredit) ve výši 5.000.000 Kč. Tato kooperace se nijak vůlí a úmysly dovolatele neřídila. Jeho činnost lze de facto charakterizovat tak, že od počátku roku 2011 uskutečňoval nad rámec obvyklého podnikatelského rizika za obchodní společnost WAY2BIZ.EU, a. s., obchody, které byly v té době v hrubém nepoměru k majetkovým poměrům této obchodní společnosti, a přijímal nové závazky, ač věděl, že obchodní společnost, za kterou jedná, je v úpadku. Ke skutku popsanému v bodě II/ výroku odsuzujícího a jeho právnímu posouzení namítl, že samotné uvedení nepravdivého „údaje v úvěrové smlouvě“ ještě samo o sobě nevede ke škodě velkého rozsahu ve smyslu ustanovení §211 odst. 6 písm. a) tr. zákoníku. Výhrady vyslovil i k výroku o náhradě škody ve výši přiznané jednotlivým poškozeným. Soudům vytkl, že při jejím stanovení měly vycházet pouze z ceny stanovené bez daně z přidané hodnoty, neboť jednotliví dodavatelé měli možnost po zjištění absolutní neplatnosti konkrétní smlouvy a tudíž i neexistence zdanitelného plnění žádat zpět tuto nedůvodně odvedenou daň cestou dodatečného daňového přiznání. Z výše uvedených důvodů obviněný v závěru dovolání alternativně navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 8. 2014, sp. zn. 2 To 55/2014, a věc mu přikázal k dalšímu projednání a rozhodnutí v potřebném rozsahu, nebo aby zrušil i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 31 T 5/2013, ve výrocích o vině ad I/ a II/ i všech výrocích na ně navazujících a věc přikázal k dalšímu projednání a rozhodnutí soudu prvního stupně. Pro případ, že by Nejvyšší soud ve věci rozhodoval rozsudkem, dovolatel navrhl, aby byl pro skutky uvedené v části „I“, v bodech 1) – 18) výroku rozsudku soudu prvního stupně uznán vinným přečinem způsobení úpadku podle §224 odst. 4 tr. zákoníku a pro skutek uvedený v části ad „II“ téhož rozsudku přečinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku. K podanému dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), podle níž sice argumentace obviněného uplatněnému hmotně právnímu důvodu dovolání odpovídá, ale není opodstatněná. Skutkový stav popsaný v rozsudku soudu prvního stupně zahrnuje okolnosti, z nichž vyplývá jeho úmysl obohatit se uvedením jiných subjektů v omyl i způsobení škody velkého rozsahu na cizím majetku tímto jednáním. Státní zástupkyně v této souvislosti poukázala na zjištění soudů, že ačkoli společnost WAY2BIZ.EU, a. s., měla v rozhodné době nemalé závazky vůči řadě smluvních partnerů, které nebyla schopna řádně plnit, obviněný jako její jediný jednatel, při vědomí celkové ekonomické situace společnosti, uzavíral další smlouvy. Na jejich základě bylo plněno dodáním zboží a služeb, za něž následně dodavatelům nezaplatil. Z hlediska subjektivní stránky trestného činu lze v jeho jednání v období do konce roku 2010 dovodit přinejmenším úmysl nepřímý, a v následujícím období roku 2011 již úmysl přímý. Pokud se dovolatel domáhá právní kvalifikace svého jednání podle §224 tr. zákoníku, lze podle státní zástupkyně odkázat na rozhodnutí publikované pod zn. TR NS 17/2005-T 805, v němž byl vysloven právní názor, že pokud pachatel uzavřel smlouvy, na jejichž podkladě odebral od jiných osob zboží nebo služby, avšak od počátku jednal v úmyslu za ně nezaplatit a ani tak neučinil, jsou tyto úkony neplatné pro rozpor se zákonem, přičemž k trestnímu postihu za takové jednání je určeno ustanovení §209 tr. zákoníku o trestném činu podvodu a nikoli ustanovení §224 tr. zákoníku o trestném činu předlužení, přestože pachatel jednal za stavu svého předlužení, o němž věděl. Za důvodnou státní zástupkyně nepovažuje ani námitku dovolatele proti způsobu vyčíslení vzniklé škody jako jednoho ze zákonných znaků zvlášť závažného zločinu podvodu. Soudy podle ní v tomto směru postupovaly zcela v souladu se zásadami vyplývajícími z §137 tr. zákoníku. Odvolací soud se předmětnou otázkou zabýval a dospěl k závěru, že vztah obviněného k dodavatelům navazoval na předchozí bezproblémové období, kdy obchodní vztahy probíhaly řádně, a nic nenasvědčuje tomu, že by fakturované ceny neodpovídaly cenám obvyklým v daném čase a místě pro daný typ obchodu. Problematika platnosti či neplatnosti daných smluv pak na výši vzniklé škody ničeho nemění. Pro posouzení otázky, zda byl spáchán trestný čin, není podle názoru státní zástupkyně podstatné, zda inkriminovaný úkon byl právně platný či neplatný, ale to, za jakých okolností, v jakých souvislostech a s jakým cílem byl učiněn. Své vyjádření uzavřela státní zástupkyně konstatováním, že soudy se s obhajobou dovolatele vypořádaly dostatečně a k jejich právním závěrům není třeba cokoli dodávat. Z odůvodnění jejich rozhodnutí ani z dostupného spisového materiálu nelze dovodit ani existenci tzv. extrémního nesouladu mezi vyvozenými skutkovými zjištěními a právním posouzením věci. Soudy naopak postupovaly zcela v souladu s pravidly zakotvenými v §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné a aby tak za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání vyjádřila i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí (§265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.). Obviněný R. D. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného proti rozsudku uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který odkazuje. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska podmínek a rozsahu přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 3 tr. ř.). Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod se tedy není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav . Správnost aplikace norem hmotného práva se podle povahy věci může týkat nejen práva trestního, ale i jiných právních odvětví. Shora rekapitulované námitky dovolatele směřující proti právnímu posouzení stíhaného jednání (skutku), způsobu určení výše škody a vůči stanovení povinnosti k její náhradě jednotlivým poškozeným, lze pod hmotně právní důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit jako právně relevantní . Nejvyšší soud však z níže uvedených důvodů dospěl k závěru, že jim nelze přiznat dovolatelem přisuzované opodstatnění. V prvé řadě je zapotřebí konstatovat, že soudy obou stupňů nepochybily, pokud útoky (skutky) popsané po bodem I/ ad 1) - 18) výroku o vině právně posoudily jako zvlášť závažný zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a nikoliv jako méně závažný přečin způsobení úpadku podle §224 odst. 4 tr. zákoníku, jak se toho domáhal dovolatel. Jejich právní názor neodporuje aktuální judikatuře Nejvyššího soudu, který v usnesení ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 5 Tdo 242/2005 (publikovaném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod č. 17/2005-T 805/1) zaujal zcela jednoznačně a srozumitelně formulované stanovisko, podle nějž k trestnímu postihu jednání pachatele, který uzavřel občanskoprávní, případně obchodněprávní smlouvy, na jejichž podkladě odebral od jiných osob zboží nebo služby, avšak od počátku jednal v úmyslu za zboží či služby nezaplatit a ani tak neučinil, je určeno ustanovení §250 tr. zák. (nyní §209 tr. zákoníku) o trestném činu podvodu, a nikoli ustanovení §256c tr. zák. o trestném činu předlužení (nyní ustanovení §224 tr. zákoníku o přečinu způsobení úpadku), třebaže již v době uzavírání smluv jednal za stavu svého předlužení (resp. předlužení obchodní společnosti, jejímž jménem jednal), o němž věděl. Uvedené teoretické východisko lze plně použít i na nyní posuzovaný případ. Zjištěný skutkový stav, z nějž soudy obou stupňů při hmotně právním posouzení věci vycházely, lze stručně shrnout tak, že dovolatel jako jediný jednatel společnosti WAY2BIZ.EU, a. s., postupně od konce roku 2010 do května 2011 uzavřel smlouvy, na základě kterých byly smluvními partnery poskytovány této společnosti v rozsudku specifikované zboží a služby, přestože si byl dobře vědom dlouhodobě krajně nepříznivé ekonomické situace jím řízené společnosti. Jednalo se především o její platební neschopnost, která činila společnost nezpůsobilou řádně plnit sjednané závazky. Při uzavírání inkriminovaných smluv však dovolatel věřitelům předstíral opak. O tom, že již v této době zjevně neměl v úmyslu za odebrané zboží a služby řádně a včas platit, svědčí mimo jiné i ta skutečnost, že po lhůtách splatnosti jednotlivých faktur postupně přerušil s věřiteli komunikaci a podnikl takové kroky, aby se stal pro ně v podstatě nedostupným. Soudy správně vzaly v úvahu i tu skutečnost, že dovolatel nebyl v obchodování s výpočetní technikou žádným nováčkem. Nelze ho tedy považovat za osobu, která by se teprve seznamovala s tímto podnikatelským prostředím, a nahlížet na jeho aktivity jako na rizikové transakce učiněné nezkušenou osobou, která úmyslně či z hrubé nedbalosti jedná způsobem předpokládaným v ustanovení §224 odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud nepřisvědčil ani obecně formulované námitce dovolatele ve vztahu k výroku o jeho vině zvlášť závažným zločinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku (bod ad II/ rozsudku soudu prvního stupně), a sice že případné uvedení nepravdivého údaje v úvěrové smlouvě „ještě samo o sobě nevede ke škodě velkého rozsahu“ ve smyslu použité kvalifikované skutkové podstaty. Dovolatel zde zcela odhlíží od soudy zjištěného skutkového stavu, podle nějž k žádosti o úvěr doložil při jednání s bankou fiktivní fakturu vystavenou společností WAY2BIZ.EU, a. s., odběrateli AV Computers, s. r. o., s datem splatnosti 6. 6. 2011, znějící na částku 15.708.270,- Kč, a tím dosáhl uvolnění úvěrových prostředků ve prospěch účtu WAY2BIZ.EU, a. s., ve výši 10.000.000 Kč, které následně nevrátil. O tuto částku - dvojnásobně převyšující minimální hranici škody velkého rozsahu stanovenou zákonem (§138 odst. 1 tr. zákoníku) - tím aktiva (majetek) peněžního ústavu evidentně snížil, takže soudy zvolená právní kvalifikace byla zcela namístě. Obstát nemůže konečně ani námitka dovolatele stran nesprávného hmotně právního posouzení otázky rozsahu způsobené škody pro účely tzv. adhezního výroku podle §228 odst. 1 tr. ř., kterou uplatnil s poukazem na absolutní neplatnost inkriminovaných kupních smluv a v důsledku toho neexistenci zdanitelného plnění. Na základě této konstrukce pak dovodil možnost poškozených subjektů žádat zpět bezdůvodně odvedenou daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“), o kterou měla být jeho povinnost k náhradě škody ve výroku odsuzujícího rozsudku snížena. Stávající judikatura Nejvyššího soudu, navazující na rozsudek ze dne 18. 4. 2006 ve věci sp. zn. 21 Cdo 826/2005 (publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 36/2008 civ.) vychází z ustáleného právního názoru, že smlouva, při jejímž uzavření jeden z účastníků úmyslně předstíral určitou vůli se záměrem, aby tím vyvolal u druhého účastníka omyl nebo aby tím využil jeho omylu, není neplatná podle ustanovení §39 občanského zákoníku Pozn: zákona č. 40/1964 Sb., Občanského zákoníku, v tehdy účinném znění. pro rozpor se zákonem. Podvodné jednání jednoho z účastníků smlouvy při jejím uzavření je důvodem neplatnosti smlouvy podle ustanovení §49a občanského zákoníku, jehož se může úspěšně dovolat jen druhý účastník smlouvy (§40a občanského zákoníku). To znamená, že právní úkony pachatele trestného činu podvodu jsou zatíženy neplatností relativní a nikoli neplatností absolutní (k tomu srov. např. také rozhodnutí ve věcech sp. zn. 29 Odo 1094/2006, sp. zn. 29 Odo 891/2005, sp. zn. 28 Cdo 2660/2007, 30 Cdo 2973/2007, sp. zn. 26 Cdo 863/2007 aj.). Obviněný tedy není subjektem, který by se v daném případě mohl úspěšně dovolávat neplatnosti inkriminovaných smluv nebo na ni poukazovat, a současně bez dalšího prosazovat, že v projednávaném případně vlastně nedošlo k žádnému obchodu, který by odůvodňoval odvedení DPH státu jednotlivými poškozenými dodavateli. Poškození s ním uzavřeli předmětné smlouvy v dobré víře. Na jejich podkladě splnili nejen své smluvní povinnosti, ale i navazující zákonnou povinnost z podniknutých obchodů (zdanitelného plnění) odvést odpovídající daň státu. Není jejich povinností, aby se určení neplatnosti jednotlivých smluv sami domáhali občanskoprávní cestou, a to ani při dodatečném zjištění, že byli při uzavírání jednotlivých obchodů uvedeni v omyl. Pokud tak neučinili, nezbavuje to povinnosti dovolatele nahradit jim způsobenou škodu v plném rozsahu (tj. včetně DPH zahrnuté do fakturované ceny za dodané zboží či služby). Protože dovolání obviněného R. D. bylo opřeno o námitky, kterým nebylo možno z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přiznat žádné opodstatnění, Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, aniž by k tomu postupu zákon vyžadoval souhlasu stran (srov. §265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.). Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 15. dubna 2015 Předseda senátu: JUDr. Eduard Teschler