ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.619.2015.1
sp. zn. 3 Tdo 619/2015 -31
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. června 2015 o dovolání podaném J. R. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 10. 2014, sp. zn. 5 To 299/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 17 T 12/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 17 T 12/2014, byl J. R. uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, přičemž mu takto uložený trest byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Stejným rozsudkem mu bylo podle §228 odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.) uloženo, že je povinen nahradit poškozeným:
- Š. V., bytem H., škodu ve výši 832.000,- Kč,
- Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, Regionální pobočka Brno, pobočka pro Jihomoravský kraj a Kraj Vysočina, Benešova 696/10, 659 14 Brno, IČ 41197518, škodu ve výši 205.550,- Kč.
Se zbytkem svého nároku na náhradu škody byl poškozený Š. V. odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
V předmětné věci podal J. R. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 8. 10. 2014, sp. zn. 5 To 299/2014, tak, že je jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti výše uvedenému usnesení odvolacího soudu podal J. R. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí.
Obviněný J. R. v tomto svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že jej podává z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a v §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Napadenému rozhodnutí vytkl, že výrok o uložení škody ve vztahu k obviněnému byl předčasný, a to zejména s přihlédnutím k porušení povinnosti ze strany Zemědělského družstva H., kdy odpovědná osoba nezajistila bezpečnost ochrany zdraví při práci poškozenému a navíc ze strany družstva nebyly stanoveny pracovně technologické postupy pro bezpečné provozování dopravy a bezpečnost provádění jednotlivých pracovních operací. Ze závěrů šetření Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj přitom vyplývá, že svoji povinnost porušil i jiný subjekt, v důsledku čehož poté došlo ke vzniku poranění poškozeného, a je tedy otázkou, v jaké míře obviněný odpovídá za vzniklé následky. Odvolacím soudem navíc nebylo zohledněno, že obviněný poškozenému již částečně plnil částkou ve výši 50.000,- Kč. Tuto částku však nalézací ani odvolací soud neodečetl od finančního plnění, které již poškozený obdržel. Obviněný dále nesouhlasí se závěry zvýšení částky za ztížení společenského uplatnění, kterou poškozený požaduje s ohledem na jeho zdravotní stav, doprovodný stav zranění a další výhled i z titulu morální, etické a psychické újmy na zdraví. Obviněný v tomto nesouhlasí s postupem soudu při stanovení výše odškodnění, resp. s konkrétní aplikací vyhlášky č. 440/2001 Sb. Za způsobenou škodu by navíc neměl odpovídat obviněný jako fyzická osoba, nýbrž společnost Mr. Pepinno, a. s., přičemž obviněný je jejím jediným akcionářem, předsedou představenstva a taktéž je u této společnosti zaměstnán. Svou argumentaci přitom opírá o rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tz 3/2004, resp. sp. zn. 32 Cdo 2875/2009. Obviněný má za to, že byť se odvolací soud zabýval otázkou vztahu obviněného ke společnosti Mr. Pepinno, a. s., tak z provedených důkazů vyvodil nesprávné právní hodnocení a taktéž neprovedl veškeré důkazy důležité ve věci odpovědnosti náhrady škody poškozeným, zejména pak když neprovedl výslech svědka M. Z výše uvedených důvodů odvolací soud nemohl náležitě uložit obviněnému povinnost nahradit poškozeným škodu. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a ve věci sám rozhodl, anebo podle „§265 l přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl“.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřila příslušná státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně), která uvedla, že obviněný sice správně poukázal na znění obecného pravidla o odpovědnosti za škodu podle §420 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb., dále jen OZ), kdy škoda je způsobena právnickou osobou, pokud byla způsobena při její činnosti těmi, které k této činnosti použila. Avšak v posuzovaném případě nelze dovodit odpovědnost právnické osoby – společnosti Mr. Pepinno, a. s., založenou na pracovním poměru obviněného k ní. A to především proto, že by při svém souběžném podnikatelském postavení jediného akcionáře údajného zaměstnavatelského subjektu nemohl podle platné pracovně právní úpravy vykonávat závislou práci ve smyslu §1 písm. a), §2 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., která je založena zejména na vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance a z toho plynoucího způsobu jejího výkonu, zcela logicky vylučujícího, aby na straně zaměstnavatele i zaměstnance figurovala jedna a tatáž osoba. Zjištěné skutkové okolnosti navíc vylučují, že by ke způsobení škodlivého následku došlo „při činnosti právnické osoby“, jelikož vzhledem k předmětu jejího podnikání by se tak muselo stát při výkonu silniční motorové dopravy. Vzhledem k dovozené absenci odpovědnostního vztahu ve smyslu §420 odst. 2 OZ navíc ztrácejí na svém opodstatnění obviněným označené judikáty Nejvyššího soudu. K uplatněnému způsobu zpochybnění dovolatelovy pasivní legitimace z titulu odpovědnosti za škodu na zdraví poškozeného se tak nelze přiklonit. Soudy však zároveň měly poškozeného odkázat na řízení občanskoprávní, jelikož utrpěl újmu na zdraví v postavení zaměstnance ve smyslu §6 zákoníku práce. V případě námitky, že k poranění poškozeného došlo i vlivem porušení povinnosti jiného subjektu (konkrétně Zemědělského družstva H.), státní zástupkyně uvedla, že podle letité judikatury je sice třeba každou příčinu trestněprávního následku hodnotit zvlášť a určit míru její důležitosti, avšak jednání pachatele, i když je pouze jedním článkem řetězu příčin, které způsobily následek, je příčinou i tehdy, pokud by následek bez dalšího jednání třetí osoby nenastal. Navíc pokud se výrok o vině nestal předmětem podaného dovolání, nemůže se stát ani předmětem dovolacího přezkumu. Pokud obviněný nesouhlasí se závěry pro zvýšení částky za ztížení společenského uplatnění poškozeného, tak v tomto není pochyb o tom, že následkem utrpěného úrazu v daném případě byla zcela minimalizována předpokládaná budoucí kvalita života poškozeného. K námitce, že při přezkoumání adhezního výroku odvolací soud nezohlednil skutečnost, že poškozenému již částečně plnil částkou ve výši 50.000,- Kč, která nebyla odečtena od celkové částky přisouzené náhrady škody, tak obviněný tímto namítá vadnou aplikaci procesního ustanovení §228 odst. 1 tr. ř. a nelze na ni nahlížet ve smyslu jiného nesprávného hmotněprávního posouzení podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání J. R. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně vyjádřila výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým mohou hlavní proti sobě stojící strany trestního řízení samy dosáhnout z určitých kvalifikovaných důvodů přezkoumání některých pravomocných meritorních rozhodnutí soudu Nejvyšším soudem. Smyslem právní úpravy dovolání však není nahrazovat řádné opravné prostředky, a jeho podání proto není přípustné ve stejně širokém rozsahu (co do důvodů, okruhu napadnutelných rozhodnutí, oprávněných osob atd.), jaký je charakteristický pro řádné opravné prostředky.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Podle §265a odst. 2 tr. ř. se rozhodnutím ve věci samé rozumí [písm. a)] rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání, [písm. b)] rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn, [písm. c)] usnesení o zastavení trestního stíhání, [písm. d)] usnesení o postoupení věci jinému orgánu, [písm. e)] usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření, [písm. f)] usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání, [písm. g)] usnesení o schválení narovnání, nebo [písm. h)] rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
V předmětné věci Nejvyšší soud zjistil, že obviněný dovoláním napadl pravomocné usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 5 To 299/2014 ze dne 8. 10. 2014. Tímto usnesením zamítl odvolací soud podle §256 tr. ř. odvolání obviněného, které bylo podáno výhradně proti výroku o náhradě škody. Odvoláním obviněného, které bylo podáno jen proti výroku o náhradě škody, byla omezena přezkumná povinnost a současně právo odvolacího soudu přezkoumat napadený rozsudek soudu prvního stupně výhradně stran výroku o náhradě škody. Odvolací soud proto nepřezkoumával a ani podle §254 odst. 2 tr. ř. nebyl povinen přezkoumávat výrok o vině a trestu.
Pokud by k podanému odvolání výlučně do výroku o náhradě škody odvolací soud učinil širší přezkum napadeného rozhodnutí podle §254 odst. 2 tr. ř., tedy shledal-li by, že vytýkané vady mají původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, jeho rozhodnutí by pak ovšem vyústilo pouze do změny napadeného adhézního výroku, mohlo by jít po obsahové stránce o rozhodnutí ve věci samé, proti němuž by dovolání bylo přípustné podle §265a odst. 1, 2 tr. ř.
O takový případ se však v dané věci nejedná. Pokud totiž za této situace rozhodl soud druhého stupně k podanému odvolání do výroku o náhradě škody pouze o tomto výroku, aniž byl povinen přezkoumat i ostatní výroky napadeného rozhodnutí podle §254 odst. 2 tr. ř., nelze jeho usnesení považovat za žádné z rozhodnutí uvedených v §265a odst. 2 tr. ř. Jelikož v případě napadeného rozhodnutí nejde o rozhodnutí ve věci samé podle §265a odst. 1, odst. 2 tr. ř., není proti němu dovolání přípustné (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 489/2006, sp. zn. 3 Tdo 1369/2013).
Protože dovolání obviněného bylo shledáno jako nepřípustné, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. tak, že ho odmítl, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. června 2015
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu