ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.2583.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 2583/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou JUDr. Františkem Ištvánkem ve věci žalobkyně CF FLOP s. r. o. , identifikační číslo osoby 64608565, se sídlem Brno-Sever - Lesná, Nejedlého 383/11, PSČ 638 00, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, 128 10, Vyšehradská 424/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 326.800,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 41 C 59/2012, o dovolání Ing. L. M., zastoupeného Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem v Moravské Ostravě, 702 00, Masná 8 , a dovolání žalobkyně, zastoupené Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem v Moravské Ostravě, 702 00, Masná 8, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2013, č. j. 68 Co 238/2013 – 68, takto:
I. Dovolání Ing. L. M. se odmítá.
II. Dovolání žalobkyně se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dne 5. 1. 2014 bylo Obvodnímu soudu pro Prahu 2 doručeno prostým elektronickým podáním (tedy nikoliv dle §42 odst. 3 o. s. ř.) dovolání Ing. L. M. (dále též jako „dovolatel“) směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2013, č. j. 68 Co 238/13-68. Podání bylo v souladu s ust. §42 odst. 2 doplněno předložením originálu. V uvedeném dovolání se dovolatel označuje za stranu žalující a za textem dovolání uvádí dovolatel své jméno a podpis. Dále dovolatel též označil, že je právně zastoupen Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Masná 8, přičemž k podání nebyl doložen doklad o zastoupení a na podání se nenachází podpis advokátky.
Soud prvního stupně vyzval žalobkyni společnost, CF FLOP s.r.o. (dále též jako „žalobkyně“), přípisem, jenž byl žalobkyni doručen dne 17. 1. 2014, aby žalobkyně ve lhůtě 10 dnů od doručení přípisu doplnila podání označené jako dovolání o řádné označení žalobce a doložila plnou moc udělenou advokátce Lucii Brusové.
Žalobkyně dopisem podaným k poštovní přepravě dne 30. 1. 2014 zaslala soudu plnou moc datovanou ke dni 3. 1. 2014, kterou žalobkyně zplnomocňuje advokátku Lucii Brusouvou pro zastupování žalobkyně v dovolacím řízení proti rozhodnutí Městského soudu v Praze, č. j. 68 Co 238/2013-68, přičemž advokátka v plné moci vyjadřuje ztotožnění se s podaným dovoláním. V prováděcím dopisu se žalobkyně hlásí k dovolání podanému dne 5. 1. 2014 proti rozhodnutí Městského soudu v Praze, č. j. 68 Co 238/2013-68, a žádá, aby soud v dovolacím řízení pokračoval.
Soud prvního stupně vyzval právní zástupkyni žalobkyně, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení přípisu (přípis byl doručen dne 16. 3. 2014) doložila dovolání sepsané advokátem. Právní zástupkyně žalobkyně soudu dovolání zaslala dopisem podaným k poštovní přepravě dne 11. 4. 2014, přičemž v prováděcím dopisu projevuje omluvu za prodlení s předložením dovolání, kdy toto prodlení mělo vzniknout administrativním nedopatřením advokátní kanceláře. Dovolání žalobkyně je takřka shodné s dovoláním dovolatele ze dne 5. 1. 2014. Významné rozdíly spočívají toliko v označení účastníků řízení a označení osoby, jež dovolání podává. Ostatní rozdílnosti lze pak hodnotit pouze za formální a stylistické, přičemž je zjevné, že dovolání žalobkyně vzniklo úpravami (kultivací) dovolání dovolatele ze dne 5. 1. 2014.
Nejvyšší soud České republiky, jakožto soud dovolací (§10a o. s. ř.), při projednání dovolání a rozhodnutí o nich postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) - dále též jen „o. s. ř.“
Dle ust. §240 odst. 1 věty první může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Dovolání podané dovolatelem Ing. L. M. je dovoláním podaným osobou odlišnou od účastníků řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 41 C 59/2012 a u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 68 Co 238/2013, přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by se jednalo o procesního nástupce účastníka řízení. Z tohoto důvodu postupoval dovolací soud v souladu s ust. §243c odst. 3 a ust. §218 písm. b) o. s. ř. a dovolání odmítl, neboť bylo podáno někým, kdo k dovolání není oprávněn dle ust. 240 odst. 1 o. s. ř.
Jak již bylo uvedeno výše, v dovolání ze dne 5. 1. 2014 je jako žalobce označen Ing. L. M. a tato osoba je též pod dovoláním podepsána. Lze poukázat i na to, že i další okolnosti utvrzují v tom, že dovolání podává právě zmíněný Ing. L. M. za svou osobu, neboť dovolání podané elektronicky bylo odesláno z adresy, jež je tvořena (krom symbolu „@“ a internetové domény) pouze ze jména a příjmení zmíněného dovolatele, a obdobně je i na obálce, v níž byl soudu doručen originál dovolání, je za odesilatele označen dovolatel svým jménem. Nevznikají tedy žádné pochybnosti ohledně osoby, jež dovolání podala. Sama skutečnost, že dovolatel je jednatelem žalobkyně, nemůže mít na hodnocení dovolání vliv, neboť dovolání neobsahuje žádný údaj, jenž by mohl vést k závěru, že dovolatel jedná jménem jakékoliv jiné osoby.
Patří zde připomenout ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu (viz např. usnesení ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 30 Cdo 721/2003), podle které: „Posouzení procesního úkonu podle jeho obsahu však soudu neumožňuje, aby určitému a srozumitelnému úkonu přikládal jiný než účastníkem sledovaný smysl. Ustanovení §41 odst. 2 o. s. ř. soudu ukládá posuzovat procesní úkon účastníka bez zřetele k tomu, jak jej účastník označil nebo zda jej vůbec označil, neumožňuje mu však, aby „domýšlel“ obsah úkonu nebo z obsahu úkonu činil závěry, které z něj ve skutečnosti nevyplývají.“ Dovolací soud v této souvislosti odkazuje též na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2002, sp. zn. 29 Odo 24/2001. V posledně uvedeném rozhodnutí se dovolací soud ztotožnil s postupem odvolacího soudu, který odmítl odvolání podané osobou, jež nebyla oprávněna odvolání podat, byť se jednalo o jednatele a jediného společníka osoby, jež by k tomuto procesnímu úkonu oprávněna byla. Jelikož jsou na podání dovolání, jakožto mimořádného opravného prostředku, kladeny vyšší nároky než na podání odvolání, je nutné dojít (logickým argumentem a minori ad maius) k přiléhavosti závěrů obsažených v uvedeném rozhodnutí i na zde souzenou věc.
Dovolání žalobkyně, jež bylo dáno k poštovní přepravě dne 11. 4. 2014, je podáním opožděným, neboť napadené rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno již dne 6. 11. 2013. Z uvedeného důvodu jej dovolací soud dle ust. §243c odst. 3 a ust. §218a o. s. ř. odmítl. V tomto ohledu nemá jakéhokoliv významu omluva právní zástupkyně žalobkyně, neboť zmeškání dovolací lhůty nelze dle výslovného znění ust. §240 odst. 2 prominout.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. ledna 2015
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu