ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.2945.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 2945/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně CG HOLDING, s.r.o., identifikační číslo osoby 24657344, se sídlem v Praze 2, Anny Letenské 34/7, zastoupené JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 34/30, proti žalované České republice – Českému telekomunikačnímu úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 67 C 135/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. února 2015, č. j. 53 Co 447/2014-176, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se proti České republice domáhala zaplacení částky v celkové výši 132 499,47 Kč s příslušenstvím jako součtu jednotlivých náhrad (zadostiučinění) za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce správních řízení vedených u Českého telekomunikačního úřadu (dále jen „ČTÚ“) pod č. j. 102 343/2010 (požadované zadostiučinění 6 666,64 Kč), č. j. 102 389/2010 (požadované zadostiučinění 1 666,66 Kč), č. j. 102 388/2010 (požadované zadostiučinění 833,33 Kč), č. j. 102 363/2010 (požadované zadostiučinění 8 333,30 Kč), č. j. 102 359/2010 (požadované zadostiučinění 8 333,30 Kč), č. j. 102 355/2010 (požadované zadostiučinění 4 999,98 Kč), č. j. 102 357/2010 (požadované zadostiučinění 8 333,30 Kč), č. j. 102 358/2010 (požadované zadostiučinění 8 333,30 Kč), č. j. 102 754/2010 (požadované zadostiučinění 1 666,66 Kč), č. j. 102 326/2010 (požadované zadostiučinění 8 333,30 Kč), č. j. 102 319/2010 (požadované zadostiučinění 8 333,30 Kč), č. j. 102 318/2010 (požadované zadostiučinění 8 333,30 Kč), č. j. 102 450/2010 (požadované zadostiučinění 3 333,32 Kč), č. j. 102 329/2010 (požadované zadostiučinění 8 333,30 Kč), č. j. 102 327/2010 (požadované zadostiučinění 8 333,30 Kč), č. j. 102 391/2010 (požadované zadostiučinění 3 333,32 Kč), č. j. 102 596/2010 (požadované zadostiučinění 3 333,32 Kč), č. j. 102 107/2010 (požadované zadostiučinění 3 333,32 Kč), č. j. 102 295/2010 (požadované zadostiučinění 8 333,30 Kč), č. j. 102 368/2010 (požadované zadostiučinění 8 333,30 Kč), č. j. 102 330/2010 (požadované zadostiučinění 8 333,30 Kč) a č. j. 102 595/2010 (požadované zadostiučinění 3 333,32 Kč).
Obvodní soud pro Prahu 9 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 5. srpna 2014, č. j. 67 C 135/2013-119, konstatoval, že nesprávným úředním postupem ČTÚ, který v řízeních vedených u něj pod č. j. 102 343/2010, č. j. 102 389/2010, č. j. 102 388/2010, č. j. 102 363/2010, č. j. 102 359/2010, č. j. 102 355/2010, č. j. 102 357/2010, č. j. 102 358/2010, č. j. 102 754/2010, č. j. 102 326/2010, č. j. 102 319/2010, č. j. 102 318/2010, č. j. 102 450/2010, č. j. 102 329/2010, č. j. 102 327/2010, č. j. 102 391/2010, č. j. 102 596/2010, č. j. 102 107/2010, č. j. 102 295/2010, č. j. 102 368/2010, č. j. 102 330/2010 a č. j. 102 595/2010 nerozhodl ve lhůtě stanovené v §129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb. , o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, bylo porušeno právo žalobkyně (výrok I), zamítl žalobu na zaplacení částky 132 499,47 Kč s příslušenstvím (výrok II) a rozhodl, že žalobkyni se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává (výrok III).
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací v napadeném rozsudku výrokem I změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku (I) tak, že zamítl žalobu o zadostiučinění za nemajetkovou újmu formou konstatování porušení práva žalobkyně, výrokem II potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítajícím výroku o zaplacení peněžité částky (II) a ve výroku o nákladech řízení (III) jej změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Výrokem III rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
V případě řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z těchto nároků charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat ve vztahu ke každému z těchto nároků samostatně, a to bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2003, sp. zn. 32 Odo 747/2002, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 26. května 2004, sp. zn. III. ÚS 537/03, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2011, sp. zn. 30 Cdo 3157/2009).
Tak je tomu i v posuzované věci, kdy odvolací soud rozhodoval o nárocích žalobkyně vyplývajících ze shora označených správních řízení před ČTÚ, za jejichž nepřiměřenou délku požaduje žalobkyně zadostiučinění v penězích. Dovolání v rozsahu, ve kterém o věci rozhodoval odvolací soud, tj. o nároku plynoucího ze správního řízení č. j. 102 343/2010 (zadostiučinění 6 666,64 Kč), správního řízení č. j. 102 389/2010 (zadostiučinění 1 666,66 Kč), správního řízení č. j. 102 388/2010 (zadostiučinění 833,33 Kč), správního řízení č. j. 102 363/2010 (zadostiučinění 8 333,30 Kč), správního řízení č. j. 102 359/2010 (zadostiučinění 8 333,30 Kč), správního řízení č. j. 102 355/2010 (požadované zadostiučinění 4 999,98 Kč), správního řízení č. j. 102 357/2010 (zadostiučinění 8 333,30 Kč), správního řízení č. j. 102 358/2010 (zadostiučinění 8 333,30 Kč), správního řízení č. j. 102 754/2010 (zadostiučinění 1 666,66 Kč), správního řízení č. j. 102 326/2010 (zadostiučinění 8 333,30 Kč), správního řízení č. j. 102 319/2010 (zadostiučinění 8 333,30 Kč), správního řízení č. j. 102 318/2010 (zadostiučinění 8 333,30 Kč), správního řízení č. j. 102 450/2010 (zadostiučinění 3 333,32 Kč), správního řízení č. j. 102 329/2010 (zadostiučinění 8 333,30 Kč), správního řízení č. j. 102 327/2010 (zadostiučinění 8 333,30 Kč), správního řízení č. j. 102 391/2010 (zadostiučinění 3 333,32 Kč), správního řízení č. j. 102 596/2010 (zadostiučinění 3 333,32 Kč), správního řízení č. j. 102 107/2010 (zadostiučinění 3 333,32 Kč), správního řízení č. j. 102 295/2010 (zadostiučinění 8 333,30 Kč), správního řízení č. j. 102 368/2010 (zadostiučinění 8 333,30 Kč), správního řízení č. j. 102 330/2010 (zadostiučinění 8 333,30 Kč) a správního řízení a č. j. 102 595/2010 (zadostiučinění 3 333,32 Kč), není přípustné s ohledem na ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř., neboť ohledně nich bylo odvolacím soudem rozhodnuto o nárocích nepřesahujících svou výší částku 50 000 Kč.
Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, neobsahuje zákonné náležitosti (§241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.
K žalobkyní namítaným vadám řízení by mohl Nejvyšší soud přihlédnout jen v případě, pokud by bylo dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.), což ovšem není.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 25. listopadu 2015
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu