ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.3605.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 3605/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce M. Š. , zastoupeného Mgr. Ing. Ondřejem Chalupou, advokátem se sídlem v Praze 2, Mánesova 1374/53, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 193/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2014, č. j. 13 Co 489/2013 – 77 a č. j. 13 Co 162/2014 - 77, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 11. 7. 2013, č. j. 23 C 193/2012 – 30, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 21. 1. 2014, č. j. 23 C 193/2012 - 66, konstatoval, že bylo porušeno právo žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě v řízení posléze vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 1 T 19/2007, zamítl návrh žalobce na zaplacení částky 250.000,- Kč s příslušenstvím a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Nemajetková újma měla žalobci vzniknout v důsledku nepřiměřené délky trestního stíhání jeho osoby.
Městský soud v Praze jako soud odvolací změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 150.000,- Kč s příslušenstvím. Ve zbývajícím rozsahu, tj. ohledně částky 100.000,- Kč s příslušenstvím, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu změny rozsudku soudu prvního stupně a v rozsahu nákladového výroku podala žalovaná dovolání, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl jako nepřípustné.
Nejvyšší soud ve svých předchozích rozhodnutích opakovaně konstatoval, že stanovení formy nebo výše přiměřeného zadostiučinění je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího. Dovolací soud při přezkumu výše zadostiučinění v zásadě posuzuje právní otázky spojené s výkladem podmínek a kritérií obsažených v §31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění zákona č. 160/2006 Sb. (dále jen „OdpŠk“), přičemž výslednou částkou se zabývá až tehdy, byla-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nepřiměřená (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4462/2009). Tak tomu v daném případě není, přihlédl-li odvolací soud k tomu, že věc byla projednávána na jednom stupni soudní soustavy, došlo v ní k výrazným průtahům v trvání osmi roků a zohlednil význam řízení pro žalobce vzhledem k jeho osobě, ale i z hlediska, jak vysokou trestní sazbou byl ohrožen a že byl v podstatném rozsahu obžaloby zproštěn. Z toho důvodu, a také pro skutkovou odlišnost, nelze projednávanou věc srovnávat s věcí, o níž Nejvyšší soud rozhodoval v rozsudku ze dne 9. 5. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3867/2011.
Námitka žalované týkající se formy a výše přiznaného zadostiučinění proto nemůže přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. založit v situaci, kdy odvolací soud vycházel při posouzení dané otázky ze Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněného pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Dovolání do výroku, jímž odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, bylo rovněž odmítnuto, neboť dovolatelka nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání proti němu a dovolání tak postrádá povinnou náležitost (srov. ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. února 2015
JUDr. Pavel S i m o n
předseda senátu