ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.5289.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 5289/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Víta Bičáka, ve věci žalobce Ing. P. R. , zastoupeného JUDr. Danielem Novotným, Ph.D., advokátem se sídlem v Jičíně, Valdštejnovo náměstí 76, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra , se sídlem Praha 7, Nad Štolou 936/3, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 5 C 219/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2014, č. j. 39 Co 78/2014-36, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobce domáhal částky 100.000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem policie.
Odvolací soud se zcela ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Vyšel z následujících skutkových zjištění soudu prvního stupně. Žalobce podal trestní oznámení v souvislosti s dřívějším zásahem hlídky Policie ČR Nymburk a jednotky požární ochrany v bytě žalobce. Žalobce na základě této události podal trestní oznámení na oznamovatele úniku vody, který byl také přizván ke kontrole bytu jako nezúčastněná osoba z důvodu kontroly úniku vody. Policie ČR Nymburk trestní oznámení prošetřila, přičemž nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že by v tomto případě došlo ke spáchání trestného činu, tudíž nemohlo být rozhodnuto o zahájení úkonů v trestním řízení, a z toho důvodu ani o odložení věci [§159 a) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „trestní řád“)]. Žalobce byl přípisem ze dne 21. 12. 2011 informován o tom, že bylo jeho trestní oznámení založeno. Žalobce poté podal žádost o přezkoumání postupu policejního komisaře. Postup byl přezkoumán státní zástupkyní Okresního státního zastupitelství v Nymburce a nebyla v něm shledána žádná pochybení. Dále žalobce podal žádost o přezkoumání postupu stání zástupkyně, ale ani v tomto případě nebylo shledáno žádné pochybení. Po využití těchto přezkumných prostředků podal žalobce žalobu, v níž se domáhal přiznání finanční náhrady za nesprávný úřední postup. Soud prvního stupně shledal, že k žádnému pochybení ze strany policie nedošlo. Nesprávným úředním postupem nebyl postup, jímž policie informovala žalobce o založení jeho trestního oznámení, ani okolnost, že v době, kdy řízení nebylo dosud skončeno, nebyl spis komplementován a očíslován, ani postup, jímž policie zjišťovala spotřebu vody v domě. Byla dodržena ustanovení trestního řádu a nadto byl postup policie přezkoumán i státním zastupitelství. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo. Dále odvolací soud uvedl, že si nelze vůbec představit, jaká nemajetková újma by mohla v souvislosti s tvrzeným nesprávným úředním postupem vzniknout.
Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadl žalobce dovoláním, přičemž splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje v tom, že některé právní otázky hmotného nebo procesního práva dosud nebyly dovolacím soudem řešeny a v některých se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel formuluje následující otázky:
1. Je nesprávným úředním postupem žalované, jestliže policie v rozporu s §159a trestního řádu nevydala usnesení o odložení věci a nezaslala žalobci jako oznamovateli a poškozenému toto usnesení o odložení věci dle §64 trestního řádu včetně toho, aby dané usnesení o odložení věci mělo všechny náležitosti dle §134 trestního řádu?
2. Je nesprávným úředním postupem orgánu žalované, jestliže policie neumožnila žalobci jako oznamovateli a poškozenému nahlédnout do celého spisu?
3. Je nesprávným úředním postupem orgánu žalované, jestliže policie zjišťovala u Stavebního bytového družstva Nymburk spotřebu vody žalobce za několik uplynulých let, ačkoliv to nijak nesouviselo s trestním oznámením žalobce?
Jako dovolací důvod dovolatel uvádí nesprávné právní posouzení věci. Dovolatel následně v obsáhlém dovolání rozvíjí výše uvedené otázky a uvádí procesní pochybení soudů obou stupňů, přičemž navrhuje dovolacímu soudu k provedení řadu důkazů. Ke vzniku nemajetkové újmy dovolatel uvádí, že stejnou újmu by utrpěla jakákoli osoba, která by byla danou skutečností postižena jako žalobce, jedná se o notorietu, kterou dokazovat netřeba. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek společně s rozsudkem soudu prvního stupně změnil tak, že žalobnímu návrhu žalobce se zcela vyhovuje.
Žalovaná ve vyjádření uvedla, že se plně ztotožňuje s výroky i odůvodněním rozsudku soudu prvního stupně i rozsudku odvolacího soudu, který prvoinstanční rozsudek potvrdil. Žalovaná nadále zastává názor, že z její strany nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř, dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.
Vymezení přípustnosti dovolání z důvodu, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího, může být způsobilým ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání patrno, o kterou právní otázku hmotného práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe se řešení této otázky hmotného práva odvolacím soudem odchyluje (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Z dovolání není patrné, od jaké ustálené rozhodovací praxe se měl odvolací soud odchýlit.
Nejvyšší soud ve své judikatuře opakovaně uvádí, že vyvratitelná domněnka vzniku nemajetkové újmy se uplatňuje pouze ve vztahu k nepřiměřeně dlouhým řízením, nikoli ve vztahu k jinému nesprávnému úřednímu postupu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2989/2012). Dále Nejvyšší soud dovodil, že nemajetkovou újmu v případě jiného nesprávného úředního postupu než nepřiměřeně dlouhého řízení by nebylo nutné dokazovat pouze v případě, že by stejnou újmu utrpěla jakákoli osoba, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). O takovou situaci v dané věci nešlo, neboť okolnost, že dovolatel byl informován o založení trestního oznámení, že v průběhu řízení nebyl spis komplementován a číslován a že policie zjišťovala spotřebu vody v domě dovolatele, by jistě ne každý člověk nutně vnímal jako okolnosti vedoucí k nemajetkové újmě (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 30 Cdo 193/2013).
Jestliže obstál jeden z důvodů, pro něž odvolací soud nároku žalobce nevyhověl (neprokázání vzniku újmy), žádný další dovolací důvod nemůže naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech žalobce nijak projevit. To činí dovolání i ve zbylém rozsahu nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolací soud rovněž nevyhověl návrhu dovolatele na provedení navržených důkazů, neboť ty lze obecně provádět jen k prokázání důvodu dovolání, což v případě jediného dovolacího důvodu spočívajícího v nesprávném právním posouzení věci nepřichází pojmově do úvahy. Proto ani občanský soudní řád ve znění od 1. 1. 2013 neobsahuje ustanovení obdobné ustanovení §243a odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2012.
Dovolací soud dovolání odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť nejsou splněny podmínky přípustnosti dovolání formulované v §237 o. s. ř.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. května 2015
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu