ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.825.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 825/2014
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyň a) J. S. , a b) A. M., obou zastoupených JUDr. Evou Šubrtovou, advokátkou se sídlem v Šumperku, Dr. E. Beneše 1831/12, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody ve výši 288.007,51 Kč s příslušenstvím pro každou ze žalobkyň, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 42 C 338/2010, o dovolání žalobkyň proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2013, č. j. 72 Co 321/2013 - 174, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2013, č. j. 72 Co 321/2013 - 174, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 1. 2013, č. j. 42 C 338/2010 - 142, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 21. 1. 2013, č. j. 42 C 338/2010 – 142, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 288.007,51 Kč s příslušenstvím pro každou z žalobkyň.
Uvedené částky se žalobkyně domáhaly jako náhrady škody, jež jim měla vzniknout v exekučním řízení, kterého se jako oprávněný účastnil nejprve jejich právní předchůdce Jan Novák, posléze obě žalobkyně jako jeho právní nástupkyně. V uvedeném řízení vymohl soudní exekutor Exekutorského úřadu v Šumperku JUDr. Bohumír Krestýn dlužnou částku, avšak jeho právní nástupkyně, dědička A. K., ji nevyplatila podle rozvrhového usnesení oprávněným, neboť, jak uvedla, jí po JUDr. Bohumíru Krestýnovi nezbyly finanční prostředky.
Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně. Usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 23. 6. 2006, č. j. 22 Nc 1391/2006 – 6, byla ve věci oprávněného J. N. proti povinné A. D. nařízena exekuce na majetek povinné k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 427.000,- Kč s příslušenstvím a nákladů exekuce. Provedením exekuce byl pověřen JUDr. Bohumír Krestýn, soudní exekutor Exekutorského úřadu v Šumperku. Ten provedl exekuci prodejem nemovitosti povinné a získal tak částku 1.370.000,- Kč s příslušenstvím.
Dne 20. 3. 2009 JUDr. Krestýn zemřel. Usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 13. 11. 2009, č. j. 21 D 387/2009 – 444, které nabylo právní moci dne 13. 11. 2009, bylo v řízení o dědictví rozhodnuto, že veškerý zanechaný majetek v usnesení označený nabyla jako jediná dědička pozůstalá manželka A. K. s tím, že je povinna uhradit dluhy v usnesení specifikované. Usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 9. 12. 2009, č. j. 22 Nc 1391/2006 – 79, (ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2010, č. j. 40 Co 143/2010 – 119) byla rozvrhovaná podstata ve výši 1.372.470,- Kč rozvržena tak, že z ní měla být mj. uspokojena pohledávka obou žalobkyň ve výši 576.015,02 Kč, a to každé z nich jednou polovinou. Žalobkyně dopisem ze dne 28. 5. 2010 vyzvaly A. K., aby žalobkyním dle výše uvedeného rozvrhového usnesení vyplatila částku 576.015,02 Kč. A. K. žalobkyním sdělila, že na účtech Exekutorského úřadu v Šumperku, vedených JUDr. Krestýnem, nezbyly finanční prostředky, kterými by požadovanou pohledávku dle rozvrhového usnesení mohla uhradit. Žalobkyně podaly k Okresnímu soudu v Šumperku dne 22. 12. 2010 žalobu proti A. K., kterou se domáhají zaplacení částky 576.015,02 Kč. O této žalobě nebylo v době rozhodování soudu prvního stupně dosud pravomocně rozhodnuto.
Věc podezření ze spáchání trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) trestního zákona, kterého se měl dopustit podezřelý JUDr. Krestýn mimo jiné tím, že si přisvojil částku minimálně ve výši 1.261.744,97 Kč vymoženou jeho exekutorským úřadem v exekučním řízení vedeném ve věci povinné A. D. k uspokojení pohledávky oprávněných J. S. a A. M., byla policejním orgánem odložena s odůvodněním, že JUDr. Krestýn zemřel a trestní stíhání je tak podle §11 odst. 1 písm. e) trestního řádu nepřípustné. Orgány činné v trestním řízení v průběhu šetření zjistily, že finanční hotovost uložená na bankovních účtech JUDr. Krestýna byla z části tvořena plněním vymoženým v exekuci od oprávněných a z části osobním majetkem JUDr. Krestýna.
Soud prvního stupně věc po právní stránce posoudil tak, že v daném případě nelze dosud uzavřít, že by žalobkyním již vznikla škoda ve výši žalované částky. Žalobkyně podaly k Okresnímu soudu v Šumperku žalobu proti A. K. o zaplacení částky 576.015,02 Kč. O uvedené žalobě nebylo dosud soudem pravomocně rozhodnuto, nelze proto vyloučit, že žalobkyně budou ve sporu proti A. K. úspěšné a domůžou se proti této žalované úplného nebo alespoň částečného uspokojení své pohledávky. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1404/2004) může být nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím uplatněn vůči státu pouze tehdy, nemůže-li poškozený úspěšně dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči dlužníku, který je mu povinen plnit. Vzhledem k výše uvedenému není proto podle soudu prvního stupně dosud splněn jeden z předpokladů vzniku odpovědnosti žalované za škodu a soud prvního stupně proto žalobu zamítl.
Odvolací soud se se závěry soudu prvního stupně ztotožnil. Uvedl, že soud prvního stupně správně shledal žalobu předčasnou. Argumentaci žalobkyň, které v odvolání odkazovaly na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2006, sp. zn. 25 Cdo 970/2006, neshledal odvolací soud přiléhavou, neboť v citovaném rozsudku je řešena otázka vzájemného vztahu odpovědnosti exekutora (podle ustanovení §32 odst. 1 a 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, /exekuční řád/) a odpovědnosti státu (podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti /notářský řád/), zatímco v nyní posuzovaném případě jde o to, zda nárok na náhradu škody, který je v tomto řízení uplatňován, nelze uspokojit jinak. Odvolací soud dále uvedl, že soud prvního stupně nezamítl žalobu žalobkyň proto, že jim dosud nevznikla škoda, nýbrž proto, že dosud nelze vyloučit, že se svého nároku domohou vůči třetí osobě, a žaloba je proto předčasná.
Žalobkyně napadly rozsudek odvolacího soudu dovoláním. V něm namítají, že odvolací soud se odchýlil od ustálené praxe soudu dovolacího, např. od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2135/2013, nebo od (výše uvedeného) rozsudku Nejvyššího soudu 25 Cdo 970/2006. V uvedených rozsudcích se konstatuje, že za škodu způsobenou exekutorem odpovídá vedle státu též exekutor sám za podmínek ustanovení §32 exekučního řádu. Okolnost, že v exekučním řádu (na rozdíl od §57 notářského řádu) není odpovědnost státu upřednostněna, zakládá poškozenému možnost uplatnit jeho nárok jak vůči státu, tak vůči soudnímu exekutorovi, současně (nezávisle na sobě), neboť exekutor a stát odpovídají solidárně. Skutečnost, že exekutor zemřel, na tom nemůže nic změnit. Není sporu o tom, že jednání exekutora v daném případě představuje nesprávný úřední postup podle zákona č. 82/1998 Sb.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými, za splnění podmínky §241 odst. 1 o. s. ř. Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání je přípustné a rovněž důvodné, neboť odvolací soud se při svém právním hodnocení věci odchýlil od judikatury soudu dovolacího.
Podle ustanovení §32 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2012, dále jen „exekuční řád“, exekutor odpovídá za škodu tomu, komu ji způsobil v souvislosti s činností podle tohoto zákona. Exekutor odpovídá za škodu i tehdy, byla-li škoda způsobena při výkonu exekuční nebo další činnosti jeho zaměstnancem; případná odpovědnost této osoby podle zvláštních předpisů tím není dotčena (odstavec 1). Exekutor se odpovědnosti podle odstavce 1 zprostí, prokáže-li, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat (odstavec 2). Odpovědnost státu za škodu podle zvláštního právního předpisu tím není dotčena (odstavec 3).
Novelou exekučního řádu č. 396/2012 Sb. byl §32 odst. 1 exekučního řádu změněn tak, že s účinností od 1. 1. 2013 zní: „Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, odpovídá exekutor za škodu tomu, komu ji způsobil v souvislosti s činností podle tohoto zákona. Exekutor odpovídá za škodu i tehdy, byla-li škoda způsobena při výkonu exekuční nebo další činnosti jeho zaměstnancem; případná odpovědnost této osoby podle zvláštních předpisů tím není dotčena.“ Podle přechodného ustanovení (části IV bodu 1 zákona č. 396/2012 Sb.) se řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou §33e, 44b, 46, §49 odst. 1 písm. h), §55c odst. 3, §66 odst. 4 a §69a zákona č. 120/2001 Sb., které se použijí ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Vzhledem k tomu se na odpovědnost za škodu, která byla způsobena exekuční činností v exekučním řízení zahájeném přede dnem účinnosti novely č. 396/2012 Sb., tedy i v nyní posuzovaném případě, použije ustanovení §32 exekučního řádu ve znění před účinností této novely.
Podle ustanovení §3 odst. 1 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, stát odpovídá za škodu, kterou způsobily právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona (úřední osoby).
Podle ustanovení §4 odst. 1 OdpŠk se za výkon státní správy podle §3 odst. 1 písm. b) OdpŠk považují mj. i úkony soudního exekutora (případně jeho zástupce, zanikl-li exekutorovi výkon exekutorského úřadu a je-li tímto zástupcem exekutorský kandidát) při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu.
Podle ustanovení §4 odst. 2 OdpŠk se činnost notáře a soudního exekutora, případně jeho zástupce, zanikl-li exekutorovi výkon exekutorského úřadu a je-li tímto zástupcem exekutorský kandidát, podle odstavce 1 považuje za úřední postup.
Nejvyšší soud ve své judikatuře přijal a odůvodnil závěr, že za škodu způsobenou exekutorem při výkonu veřejné moci přenesené na něj zákonem (jako úřední osobou ve smyslu ustanovení §3 odst. 1 písm. b/ OdpŠk a §4 odst. 1 OdpŠk) odpovídá vedle státu též exekutor sám za podmínek §32 exekučního řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2012), srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. 25 Cdo 970/2006, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 44/2009. Z tohoto rozhodnutí vyplývá závěr, že povinnost k náhradě škody způsobené nesprávným úředním postupem exekutora má (také) stát, a to bez ohledu na to, zda poškozený stejný nárok uplatňuje vůči exekutorovi či nikoliv.
Rovněž v rozsudku ze dne 24. 9. 2008, sp. zn. 20 Cdo 57/2007, Nejvyšší soud uvedl, že odpovědnost státu a odpovědnost exekutora stojí vedle sebe. Podle §32 exekučního řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2012) odpovídá exekutor za škodu způsobenou v souvislosti s jakoukoli činností podle exekučního řádu; je-li škoda způsobena při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu, odpovídá za ni jak exekutor, tak stát podle §3 odst. 1 písm. b) a §4 OdpŠk. Exekuční řád totiž nedává jednoznačnou prioritu (či dokonce výlučnost) odpovědnosti státu před odpovědností exekutora za činnost uvedenou v §4 OdpŠk.
V případě společné odpovědnosti státu a exekutora za škodu není možné využít judikaturu obsahující závěr o subsidiaritě uplatňování nároku na náhradu škody vůči státu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1512/2011), neboť třetí osobou zde není dlužník žalobce, ale soudní exekutor, který odpovídá vedle státu. Na uvedeném závěru nic nemění ani skutečnost, že exekutor zemřel, neboť jeho práva a povinnosti přešly na jeho dědičku, která je z hlediska těchto práv a povinností ve stejném postavení jako soudní exekutor (k tomuto závěru srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2135/2013, který se týká odpovědnosti státu spolu se stejnou dědičkou po exekutorovi jako v nyní posuzovaném případě).
Závěr odvolacího soudu, podle kterého měly žalobkyně uplatnit škodu nejprve u dědičky po soudním exekutorovi A. K., a teprve pokud by po ní škodu nevymohly nebo prokazatelně nemohly vymoci, mohly se obrátit na stát, je v rozporu s výše uvedenou judikaturou, podle které za škodu způsobenou exekutorem při výkonu exekuční činnosti odpovídá stát vedle exekutora.
Vzhledem k tomu Nejvyšší soud postupoval podle ustanovení §243e odst. 1 o. s. ř. a napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil. Jelikož důvod, pro který bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud podle §243e odst. 2 o. s. ř. také rozsudek soudu prvního stupně a podle téhož ustanovení vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Soudy jsou ve smyslu §243g odst. 1 části první věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s §226 o. s. ř. vázány právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. dubna 2015
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu