ECLI:CZ:NS:2015:32.CDO.982.2013.1
sp. zn. 32 Cdo 982/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce MUDr. R. S. , zastoupeného Mgr. Markem Ježkem, advokátem, se sídlem v Českém Těšíně, Tovární 1707/33, PSČ 737 01, proti žalované UNIQA pojišťovna, a. s. , se sídlem v Praze 6, Evropská 136/810, PSČ 160 12, identifikační číslo osoby 49240480, zastoupené JUDr. Petrem Kazdou, advokátem, se sídlem v Nymburku, Palackého třída 223/5, PSČ 288 02, o zaplacení částky 171 674,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 9 C 323/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. září 2012, č. j. 14 Co 307/2012-115, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6 050 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího advokáta.
Odůvodnění:
Se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II., části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolání žalobce proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21. února 2012, č. j. 9 C 323/2009-78, v odvoláním napadené části výroku pod bodem III, pokud jím byla zamítnuta žaloba co do částky 89 651 Kč s úrokem z prodlení, není přípustné podle ustanovení 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., jelikož o situaci předjímanou v tomto ustanovení se v souzené věci nejedná (rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo rozhodnutí, jímž by tento soud rozhodl jinak), dovolání tedy může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (zrušeného nálezem Ústavního soudu ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, ke dni 31. prosince 2012), tj. tehdy, dospěje-li dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí má zásadní právní význam, může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, popřípadě jejichž řešení zpochybnil (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 7, ročník 2004, pod číslem 132). Zásadní význam rozhodnutí po právní stránce může přitom založit jen taková právní otázka, která je pro toto rozhodnutí určující (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2004, sp. zn. 29 Odo 1020/2003, jež je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách).
Právní otázky, které dovolatel výslovně zformuloval, kritéria stanovená v §237 odst. 3 o. s. ř. nesplňují a otázka, jejíž řešení by napadené rozhodnutí činilo zásadně právně významným, není zahrnuta ani v obsahovém vymezení uplatněných dovolacích důvodů.
Na řešení otázky, zda skutečnost, že dopravní nehoda, jež měla být příčinou pojistné události, nebyla neprodleně nahlášena policii, je bez dalšího důvodem pro krácení pojistného plnění podle ustanovení §17 odst. 2 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů, napadené rozhodnutí nespočívá; odvolací soud takový závěr neučinil. Závěr o tom, že žalovaná důvodně přikročila ke krácení pojistného plnění na 50 %, založil na skutkových zjištěních, podle nichž dovolatel nejenže dopravní nehodu oznámil policii s dvouhodinovým opožděním (dovolatel sám uvádí čtyřhodinové), ale zároveň jí sdělil nepravdivé údaje o místě nehody, v důsledku čehož nebylo možno prověřit jeho tvrzení o průběhu nehody a případně též zjistit druhého účastníka dopravní nehody.
Obdobné platí pro otázky, zda pojistitele tíží důkazní břemeno stran skutečnosti, že porušení povinností uvedených v zákoně o pojistné smlouvě a v pojistné smlouvě mělo podstatný vliv na vznik pojistné události, její průběh nebo na zvětšení rozsahu jejích následků anebo na zjištění či určení výše pojistného plnění, a zda pojistitele tíží důkazní břemeno stran okolnosti, že snížení pojistného plnění je úměrné tomu, jaký vliv mělo porušení povinností uvedených v zákoně o pojistné smlouvě na rozsah jeho povinnosti plnit. Napadené rozhodnutí nevychází (ani implicite) z názoru, že pojistitele důkazní břemeno stran uvedených právně významných skutečnosti netíží. Dovolatel prostřednictvím takto položených otázek nečiní ve skutečnosti nic jiného, než že zpochybňuje správnost skutkových závěrů, z nichž odvolací soud vycházel při právním posouzení věci.
Skutkový stav věci zjištěný soudy nižších stupňů se v dovolacím řízení nemůže změnit a v dovolacím řízení, v němž může být dovolání přípustné toliko podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jej nelze ani zpochybnit (srov. §241a odst. 3 o. s. ř.); dovolací soud je tímto skutkovým stavem vázán a vychází z něho nejen při přezkumu správnosti právního posouzení, nýbrž též při zkoumání přípustnosti dovolání. Součástí skutkového stavu věci jsou jak skutková zjištění, tak též skutkové závěry z nich dovozené (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2013, sp. zn. 32 Cdo 2537/2011). Otázkou skutkovou je i otázka příčinné souvislosti, neboť její existence se v řízení zjišťuje, a právní posouzení příčinné souvislosti spočívá toliko ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2009, sp. zn. 25 Cdo 490/2007, uveřejněné pod číslem 109/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení ze dne 17. února 2009, sp. zn. 25 Cdo 231/2007, ze dne 18. května 2011, sp. zn. 23 Cdo 1583/2010, a ze dne 22. září 2010, sp. zn. 32 Cdo 397/2009).
V situaci, kdy Nejvyšší soud neshledal z hlediska uplatněných dovolacích námitek ani jiné okolnosti, které by činily napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadně významným po právní stránce, nelze než uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 5 ve spojení s §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, je povinen nahradit žalované účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. Vyhláška č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, s účinností ke dni 7. května 2013, kdy byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013. Žalované tak náleží mimosmluvní odměna v částce 4 700 Kč podle ustanovení §1 odst. 2 věty první, §6 odst. 1, §7 bodu 5, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013, neboť úkon byl učiněn 25. února 2013, (srov. čl. II vyhlášky č. 486/2012 Sb. a čl. II vyhlášky č. 390/2013 Sb.), dále náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle §137 odst. 3 o. s. ř., tj. 1 050 Kč, kterou bude advokát jako plátce této daně povinen z odměny a z náhrad odvést a která podle ustanovení §137 odst. 3 o. s. ř. rovněž patří k nákladům řízení. Celkovou náhradu ve výši 6 050 Kč je dovolatel povinen žalované zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího advokáta (§243c odst. 1 ve spojení s §149 odst. 1 o. s. ř.).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. března 2015
JUDr. Pavel P ř í h o d a
předseda senátu