ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.1794.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 1794/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Ing. J. R. , správce konkurzní podstaty úpadkyně TELEAXIS PRAHA a. s. v likvidaci se sídlem Praha 2, U Havlíčkových sadů 422/1, identifikační číslo: 601 96 424, zastoupeného JUDr. Romanem Premusem, advokátem se sídlem Benešov, Masarykovo nám. 225, proti žalovanému Českému svazu ledního hokeje z. s. se sídlem Praha 9, Českomoravská 2420/15, identifikační číslo: 005 36 440, zastoupenému Mgr. Lukášem Kuhajdou, advokátem se sídlem Plzeň, U Zvonu 11, o 18.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 26 C 222/2003, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2013, č. j. 23 Co 264/2013-309, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 20. 2. 2013, č. j. 26 C 222/2003-286, zamítl žalobu o zaplacení 18.000.000 Kč s 9,5 % úrokem z prodlení od 5. 8. 2005 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení (jeho předchozí - mezitímní - rozsudek ze dne 26. 4. 2007, č. j. 26 C 222/2003-150, Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 12. 2009, č. j. 23 Co 260/2009-178, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení).
Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 12. 2013, č. j. 23 Co 264/2013-309, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s odůvodněním, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou nesrozumitelná, takže pro žalobce je obtížné vymezovat se k nim v odvolání, a že chaotické odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku neumožňuje jeho přezkum v odvolacím řízení. Současně soudu prvního stupně vytkl, že nepostupoval v řízení v intencích jeho předchozího kasačního rozhodnutí.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.).
Žalovanému nelze přisvědčit, že odvolací soud se při řešení otázky (ne)přezkoumatelnosti rozsudku soudu prvního stupně, na níž záviselo dovoláním napadené - kasační - rozhodnutí, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (jmenovitě uvádí rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 246/2004, sp. zn. 29 Odo 244/2004, sp. zn. 29 Odo 988/2006, sp. zn. 29 Odo 22/2002, sp. zn. 33 Cdo 2025/2010, sp. zn. 32 Odo 1091/2006, sp. zn. 30 Cdo 3155/2011, sp. zn. 32 Cdo 1587/2009, sp. zn. 32 Cdo 2050/2010 a sp. zn. 32 Cdo 1192/2008). K otázce, za jakých okolností je možno považovat rozhodnutí za nepřezkoumatelné, se vyjádřil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 17. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3466/2013; v něm uvedl, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů tehdy, když vůči němu nemůže účastník, který s rozhodnutím nesouhlasí, náležitě formulovat odvolací důvody, a ani odvolací soud proto nemá náležité podmínky pro zaujetí názoru na věc. V rozsudku ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněném pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, pak Nejvyšší soud vyslovil právní názor, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. Soud prvního stupně uzavřel, že z výsledků provedeného dokazování vyplynulo, že „nepochybně ze strany úpadce nebyly výkony v rámci přípravy a organizace provedeny, ani s účastí zástupců úpadce v organizačním týmu Mistrovství“ a že „Za tyto výkony pak úpadci nebyla poskytnuta žádná adekvátní protihodnota.“ Uzavřel-li odvolací soud, že taková skutková zjištění soudu prvního stupně jsou nesrozumitelná, takže pro žalobce je obtížné vymezovat se k nim v odvolání, a že chaotické odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku neumožňuje jeho přezkum v odvolacím řízení, od shora zmíněné rozhodovací praxe dovolacího soudu se neodchýlil. Dovolací soud sdílí právní názor odvolacího soudu, že odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost skutkových zjištění; uvedený nedostatek je takové povahy, že jím došlo k újmě při uplatnění práv odvolatele, jak tomu nasvědčuje obsah odvolání.
Výtkami, že z odůvodnění usnesení odvolacího soudu nevyplývá důvod nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soudu prvního stupně (zda jde o nesrozumitelnost či nedostatek důvodů), že odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně s odkazem na §219a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., aniž posuzoval existenci vad v tomto ustanovení uvedených, a že zjevně důvodem kasačního rozhodnutí byla aplikace §219a odst. 1 písm. b/ o. s. ř., žalovaný nevystihl jediný způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 1 o. s. ř. Pomíjí, že dovolací soud k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přihlíží až v případě, že dovolání je přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Z výše uvedených důvodů dovolací soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 21. října 2015
JUDr. Blanka M o u d r á
předsedkyně senátu