ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.4444.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 4444/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce P. B. , zastoupeného JUDr. Vladimírem Henclem, advokátem se sídlem Náchod, Masarykovo náměstí 1294, proti žalované L. R. , zastoupené Mgr. Petrem Renthem, advokátem se sídlem Náchod, Karlovo nám. 88, o zaplacení 300.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 56 C 72/2012, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 3. 2015, č. j. 17 Co 24/2015-353, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Náchodě rozsudkem ze dne 4. 8. 2014, č. j. 56 C 72/2012-256, zamítl žalobu o zaplacení 300.000 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 18. 3. 2015, č. j. 17 Co 24/2015-353, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná podala proti usnesení odvolacího soudu dovolání, jež žalobce navrhuje pro vady odmítnout, resp. pro nedůvodnost zamítnout.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1. a 7. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“).
Podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) žalovaná spatřuje jeho přípustnost v tom, že odvolací soud se svým právním závěrem, že se žalobcem uzavřela dne 10. 4. 2008 z hlediska určitosti a svobody projevu vůle platnou nepojmenovanou smlouvu „o vyrovnání majetku v případě rozchodu“ ve znění jejích dodatků (§51, §37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb./ - dále jen „obč. zák.“), resp. výkladem tohoto právního úkonu (§35 odst. 2 obč. zák.), odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, prezentované jednotlivě citovanými rozhodnutími. Navzdory přesvědčení žalované odvolací soud zpochybňované právní závěry učinil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 1998, sp. zn. 25 Cdo 1650/98, uveřejněné v časopise Právní rozhledy č. 7/1999, případně ze dne 19. 5. 2004, sp. zn. 33 Odo 30/2002, ze dne 20. 9. 2005, sp. zn. 33 Odo 431/2004, ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 33 Odo 111/2004, ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. 33 Odo 518/2003, ze dne 29. 2. 2000, sp. zn. 21 Cdo 1892/99, a ze dne 27. 9. 2000, sp. zn. 21 Cdo 133/2000). Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že odvolací soud při interpretaci projevů vůle účastníků zachycených v textu smlouvy a jejích dodatcích použil kromě výkladu jazykového i ostatní interpretační pravidla podle §35 odst. 2 obč. zák. a v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu přihlédl i k okolnostem, za nichž došlo k uzavření smlouvy a dodatků, jakož i k následnému jednání účastníků (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1713/1998, ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 33 Odo 938/2004, ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. 33 Cdo 4434/2007, ze dne 5. 8. 2013, sp. zn. 28 Cdo 811/2013, a ze dne 2. 6. 2014, sp. zn. 23 Cdo 879/2014).
Zpochybňuje-li žalovaná samotný výklad smluvních ujednání odvolacím soudem, činí tak procesně neregulérním způsobem. Dovolací soud ustáleně judikuje, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy, tj. činí-li z obsahu smlouvy zjištění o tom, co bylo jejími účastníky ujednáno, a to i pomocí výkladu projevu vůle ve smyslu §35 odst. 2 obč. zák., dospívá ke skutkovým zjištěním. O aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (tedy o právní posouzení) jde až tehdy, dovozuje-li z právního úkonu konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2000, a jeho rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 3/2002 pod č. 46, na něž navázal Nejvyšší soud v mnoha dalších rozhodnutích). Žalovaná tak formuluje vlastním výkladem smluvního ujednání účastníků svou skutkovou verzi, jejímž prostřednictvím teprve uplatňuje námitku nesprávného právního posouzení věci. Pomíjí, že uplatněním dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci založeného na odlišném skutkovém zjištění, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud. Skutkový základ sporu nelze úspěšné zpochybnit a nesprávná skutková zjištění nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario).
Nepřípustné dovolání dovolací soud odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 16. prosince 2015
JUDr. Blanka M o u d r á
předsedkyně senátu