ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.549.2015.1
33Cdo 549/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně PET spol. s. r. o. se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. 290/16, identifikační číslo 625 85 126, zastoupené Mgr. Jaroslavem Rychtářem, advokátem se sídlem v Praze 3, Sudoměřská 1038/39, proti žalovanému P. K. , zastoupenému JUDr. Marií Cilínkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Bolzanova 1615/1, o zaplacení 13.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 4 C 160/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. dubna 2014, č. j. 24 Co 76/2014-91, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.324,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Marie Cilínkové, advokátky.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha - východ rozsudkem ze dne 26. září 2013, č. j. 4 C 160/2013-53, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 13.000,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení, zastavil řízení o úrok z prodlení z 13.000,- Kč ve výši 2 % p. a. od 3. 4. 2004 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. dubna 2014, č. j. 24 Co 76/2014-91, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Má za to, že dovolání je přípustné podle §238 odst. 1 písm. d/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, a to na základě poučení odvolacího soudu, kde je zmiňován vztah ze spotřebitelské smlouvy. Odvolacímu soudu vytýká, že „ nesprávně aplikoval (použil a vyložil) právní normu obsaženou v §558 ve spojení s §37 odst. 1 a §35 odst. 2 a 3 zákona č. 40/1964 Sb., v platném znění “, dospěl-li k závěru, že uznání dluhu žalovaným (dlužníkem) neobstojí z hlediska určitosti tohoto právního úkonu. Prosazuje názor, že údaj o výši dluhu žalovaného z uznávacího prohlášení vyplývá beze vší pochybnosti, byť není vyjádřen matematickým číslem, a jestliže odvolací soud dovodil opak, nerespektoval ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu (konkrétně jeho rozsudky ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 33 Cdo 4492/2008, ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 33 Cdo 1126/2009, ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. 33 Cdo 2019/2010, a ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 23 Cdo 1102/2008, jejichž závěry žalobkyně v dovolání interpretuje). Současně se žalobkyně – s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 84/2005 - dovolává aplikace principu priority výkladu právních úkonů, který nezakládá jejich neplatnost. Má za to, že odvolací soud stejně jako před ním soud prvního stupně posoudil otázku platnosti uznávacího prohlášení odlišně od dosavadní rozhodovací praxe dovolacího soudu a že by tudíž uvedená právní otázka „ měla být dovolacím soudem posouzena jinak “. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně změnil a vyhověl jejímu žalobnímu návrhu v plném rozsahu.
Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl, neboť předmětem řízení byla částka nepřevyšující 50.000,- Kč, přičemž nejde o vztah ze spotřebitelské smlouvy (žalobkyně nepodniká, ani nepodnikala v oblasti peněžnictví). Dovolání navíc není ani opodstatněné, neboť závěr soudů obou stupňů, že listina ze dne 25. 4. 2007 nazvaná jako „Uznání dluhu“ nesplňuje náležitosti stanovené v §558 obč. zák., je správný.
V dovolacím řízení bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. článek II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o. s. ř.“).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř. není dovolání podle §237 přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v §120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Dovolání směřuje proti rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení 13.000,- Kč, přičemž nejde o některou z výjimek uvedených v §238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř. V řízení nevyšlo najevo, že by žalobkyně s žalovaným uzavírala smlouvy o půjčkách v rámci své podnikatelské činnosti (ostatně poskytování půjček není - a v inkriminované době nebylo - předmětem její podnikatelské činnosti); nejedná se tudíž o vztah ze spotřebitelské smlouvy. Přípustnost dovolání není založena ani ustanovením §238a o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů, a nevyplývá ani z (obecného) poučení odvolacího soudu, jak se mylně domnívá žalobkyně.
Za dané procesní situace, kdy nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání, dovolací soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný žádný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 22. dubna 2015
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á
předsedkyně senátu