ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.668.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 668/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce RNDr. L. V. , zastoupeného Mgr. Petrou Hrachy, advokátkou se sídlem v Brně, Cihlářská 19, proti žalovanému Ing. L. B. , zastoupenému Mgr. Jakubem Vavříkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 438/45, o 105.490,- Kč, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 9 C 932/2001, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 27. 1. 2014, č.j. 54 Co 171/2013-417, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 10. 7. 2012, č.j. 9 C 932/2001-353, ve znění opravného usnesení ze dne 19. 9. 2012, č.j. 9 C 932/2001-358, kterým Okresní soud v Třebíči uložil žalovanému zaplatit žalobci 105.490,- Kč a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení; změnil jej ve výroku o nákladech řízení státu a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání, kterým žalovaný napadl rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné, protože nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Odvolací soud po skutkové stránce vyšel z toho, že žalovaný smlouvou ze dne 2. 12. 1997 prodal za 2.600.000,- Kč právní předchůdkyni žalobce (Detekta s.r.o., se sídlem v Brně-Maloměřicích, Franzova 33) nemovitosti (budovu č.p.-rodinný dům na parcele č. 9/4, pozemek parc. č. 9/4 a pozemek parc. č. 9/2 zapsané na listu vlastnictví č. 82 pro katastrální území Ú. u B.). Účinky vkladu vlastnického práva nastaly 5. 1. 1998. Záručním listem z 5. 1. 1998 poskytl žalovaný záruku v délce 36 měsíců na stavbu a v délce 6 měsíců na instalační část; záruční doby počaly běžet 5. 1. 1998. Právní předchůdkyně žalobce uplatnila včas u prodávajícího vady, které se na budově vyskytly následně, tj. po převzetí stavby do uplynutí záručních dob (vlasová trhlina ve spodní části schodiště rovnoběžná s hranou schodišťového stupně, vodorovná trhlina ve stropní konstrukci nad 1. NP nad schodištěm přecházející do schodišťové stěny u kuchyně, vodorovná trhlina ve stěně oddělující dětský pokoj od pokoje nad garáží, vystupující vruty v sádrokartonu, plísně ve vnějších rozích pokoje nad garáží, trhliny fasády v západní části s výklenkem jídelny, soustava trhlin na východní straně garáže a stěně rodinného domku v místě WC, poškozená vnější omítka a fasádní nátěr v severní části nad soklem u vchodu do domu, svislá trhlina přibližně na rozhraní domu a garáže na jižní fasádě).
Po právní stránce odvolací soud uzavřel, že reklamované nedostatky stavby jsou vadami v právním slova smyslu. Zvláštní úprava odpovědnosti prodávajícího za vady, na které kupujícího při sjednávání kupní smlouvy neupozornil, a které vyšly dodatečně najevo, tj. za vady, které předmět koupě měl v době plnění (§596 a násl. obč. zák.), nevylučuje u kupní smlouvy (§588 obč. zák.) odpovědnost prodávajícího za vady, které se na předmětu koupě vyskytnou později, tj. po splnění (odpovědnost ze záruky); pak se použije obecná úprava odpovědnosti za vady (§499 a násl. obč. zák.). I když není správný názor soudu prvního stupně, který ztotožnil výši slevy kupní ceny s vyčíslenými náklady na odstranění vad, je podle odvolacího soudu částka 105.490,- Kč vzhledem k rozsahu a povaze souboru vad, za které žalovaný odpovídá, přiměřenou slevou ze sjednané kupní ceny. Předmětem koupě byla novostavba rodinného domu (relevantní vady nejsou tedy projevem obvyklého opotřebení), výskyt plísní činí prostory zdravotně závadnými a významně omezuje v řádném užívání, trhliny vnitřních zdí a vystupující vruty v sádrokartonu vlastnímu užívání domu sice nebrání, ale významně snižují jeho estetickou hodnotu a nepochybně i jeho cenu, a trhliny ve fasádě mají navíc následný vliv na podstatné zkrácení životnosti fasádních úprav.
Soudní praxe je jednotná v tom, že za vadu ve smyslu ustanovení §499 a násl. obč. zák. (stejně jako §597 odst. 1 obč. zák.) se považuje nedostatek takových vlastností nebo projevů, které se u movitých či nemovitých věcí téhož druhu a stáří obecně předpokládá. Není přitom rozhodující, zda konkrétní vada brání řádnému užívání prodané věci jako věci bez vady; neupotřebitelnost předmětu koupě, resp. podstatné snížení možnosti jeho užívání je spjata s jiným právem z odpovědnosti za vady, než je nárok na přiměřenou slevu ze sjednané kupní ceny (srov. stanovisko bývalého Nejvyššího soudu Cpj 40/82, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 22/1983, a rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 1988, sp. zn. 3 Cz 59/88, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 24/1990, ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. 33 Odo 956/2002, ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. 32 Odo 976/2002, a ze dne 19. 2. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2991/2013). Odkaz dovolatele na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2000, sp. zn. 33 Cdo 2573/99, není případný, neboť se týká výkladu §503 obč. zák., o který v souzené věci nejde.
Zjistil-li odvolací soud z provedených důkazů, že reklamované vady – vyjma zaplavování vodoměrné a kanalizační šachty, na niž odpovědnost ze záruky nevztáhl – se na budově vyskytly po převzetí předmětu koupě do konce záruční doby, je žalovaným formulovaná otázka (zda se záruka poskytnutá formou jednostranného záručního prohlášení vztahuje také na vady, kterými věc trpěla již v době plnění) takovou, na které není meritorní výrok rozsudku odvolacího soudu z hlediska právního posouzení založen.
Možnost stanovit výši uplatněného peněžitého nároku, který je co do svého základu prokázán, postupem podle §136 o.s.ř., vyplývá z řady rozhodnutí Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 31. 3. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1141/97, rozsudek ze dne 12. 7. 2001, sp. zn. 25 Cdo 1935/99, rozsudek ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. 26 Cdo 96/2003, rozsudek ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. 33 Odo 956/2002). V projednávané věci odvolací soud v souladu se závěry citovaných rozhodnutí úvahu o výši uplatněného nároku založil na skutkových zjištěních vyplývajících z provedených důkazů (včetně závěrů znaleckého posudku Doc. Ing. Miloslava Novotného, CSc.) a výši slevy ze sjednané kupní ceny určil po řádném zvážení relevantních skutečností (odkaz dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2750/2009, v souvislosti s údajnou překvapivostí právního řešení výše peněžitého nároku není v dané věci efektivním argumentem).
Nejvyšší soud nepřípustné dovolání podle ustanovení §243c odst. 1, věty první, o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. května 2015
JUDr. Pavel K r b e k
předseda senátu