ECLI:CZ:NS:2015:33.ND.276.2014.1
sp. zn. 33 Nd 276/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy v konkursní věci úpadce Svobodova stavební společnost s.r.o. se sídlem v Praze 4, Dvorecká 789/28 (identifikační číslo osoby 26148919), vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 79 K 4/2006, o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, vznesené bývalým správcem konkursní podstaty úpadce Ing. Jiřím Štěpem, bytem v Praze 6, Čs. armády 23, takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. František Kučera, JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., JUDr. Iva Novotná, JUDr. Jiří Goldstein, JUDr. Jiří Kareta, Mgr. Tomáš Braun, Mgr. Martin Liška nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 1 Ko 14/2014.
Odůvodnění:
Bývalý správce konkursní podstaty úpadce Ing. Jiří Štěp podal odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2014, č.j. 79 K 4/2006-646, v němž uplatnil námitku podjatosti „všech soudních osob Vrchního soudu v Praze (VS) mimo osob z trestních senátů VS“, a to s ohledem na „možnost kontaktu JUDr. Sváčka, JUDr. Karety, JUDr. Goldsteina, Mgr. Brauna, JUDr. F. Kučery, JUDr. Zelenky, JUDr. Novotné, Mgr. Dörfla, JUDr. Stiboříka jako bývalého předsedy a JUDr. Bureše jako současného předsedy VS s jejich kolegy z VS“ ; navrhl, aby „odvolací řízení bylo určeno mimo VS“.
Vrchní soud v Praze předložil námitku podjatosti Nejvyššímu soudu spolu s vyjádřením soudců JUDr. Františka Kučery, JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D., JUDr. Ivy Novotné, JUDr. Jiřího Goldsteina, JUDr. Jiřího Karety, Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky (soudci senátů 1 Ko a 2 Ko zabývajících se konkursní agendou). Všichni se shodně vyjádřili tak, že se podjatými nepokládají, na věci nemají jakýkoli osobní zájem, účastníci, jejich zástupci a odvolatel jsou jim osobně neznámí.
Podle ustanovení §14 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), jsou soudci a přísedící vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle ustanovení §14 odst. 4 o.s.ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§16 odst. 1, věta první, o.s.ř.).
Rozhodnutí o vyloučení soudce představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práva a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Soudní praxe (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 30. 10. 2001, sp. zn. 29 Odo 750/2001) je jednotná v tom, že soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky nabytými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti. „Důvod“ pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu výše uvedeného je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. 29 Nd 414/2014).
V posuzovaném případě lze s ohledem na výše podaný výklad uzavřít, že z tvrzení bývalého správce konkursní podstaty Ing. J. Š. (ani z obsahu spisu) se nepodávají žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti ve výroku jmenovaných soudců Vrchního soudu v Praze.
Nejvyšší soud proto rozhodl, že ve výroku jmenovaní soudci nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí označené věci (§16 odst. 1 o. s. ř.). O námitce podjatosti týkající se dalších soudců Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť nejsou členy senátu, jenž má v uvedené věci rozhodnout, ani členy zastupujícího senátu.
Protože nebylo prováděno dokazování, rozhodl nadřízený soud o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání (§16 odst. 3, věta druhá. o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. ledna 2015
JUDr. Pavel K r b e k
předseda senátu