ECLI:CZ:NS:2015:4.TDO.311.2015.1
sp. zn. 4 Tdo 311/2015-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. dubna 2015 o dovolání obviněného T. S. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 11. 2014 sp. zn. 8 To 431/2014, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 143/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. S. odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 13. 9. 2014 sp. zn. 1 T 143/2014 uznal obviněného T. S. vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že ačkoli byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 9. 8. 2010 sp. zn. 101 T 138/2010 odsouzen mimo jiné za zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na dobu tří let, který vykonal dne 11. 5. 2013, tak dne 9. 9. 2014 kolem 12:30 hodin v B. na ulici O., v prodejně H. s., na prodejní ploše odcizil bundu Millet Kpro v hodnotě 4.762,- Kč a kalhoty Millet Axon v hodnotě 3.923,- Kč, celkem v hodnotě 8.685,- Kč, ke škodě firmy K. K., IČ: 16337867, se sídlem Slovinská 1398, Brno, tak, že zboží odnesl do zkušební kabinky, kde je uložil do svého zavazadla a prošel pokladnou bez zaplacení zboží .
Za tento přečin a za sbíhající přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 10. 6. 2014 sp. zn. 3 T 80/2014, který nabyl právní moci dne 13. 9. 2014, mu byl podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, se zařazením do věznice s ostrahou podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Dále mu byl v souladu s §75 odst. 1, 2 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest zákazu pobytu na území statutárního města Brna na dobu tří let. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 10. 6. 2014 sp. zn. 3 T 80/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V souladu s §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené K. K., IČ: 16337867, se sídlem Orlí 20, 602 00 Brno, škodu ve výši 8.685,- Kč.
Proti tomuto rozsudku podal odvolání obviněný a dále je podal i státní zástupce výhradně v neprospěch obviněného. Krajský soud v Brně pak rozsudkem ze dne 4. 11. 2014 sp. zn. 8 To 431/2014 podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu. Za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému uložil podle §205 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Rovněž mu podle §75 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložil trest zákazu pobytu na území statutárního města Brna na dobu tří let. Podle §256 tr. ř. bylo odvolání obviněného zamítnuto.
Obviněný prostřednictvím svého obhájce napadl citovaný rozsudek odvolacího soudu dovoláním, v němž neuvedl dovolací důvod s odkazem na zákonné ustanovení.
Konkrétně poukázal na to, že se doznal k trestné činnosti, jež je mu kladena za vinu, s příslibem spolupracovat s orgány činnými v trestním řízení v cele předběžného zadržení v B., jelikož očekával, že u něj nebude dán vazební důvod podle §67 tr. ř. Z důvodu prokázání jeho jednání kamerovým systémem však byl vzat do vazby. Obhájce se po nahlédnutí do spisu seznámil s kamerovým záznamem ze dne 10. 9. 2014, a nikoliv ze dne 9. 9. 2014, tedy dne jeho údajné krádeže, který se v něm nenachází, což namítal již ve svém odvolání, což odvolací soud nevyvrátil. Soud napadený záznam nepřehrál a uvedl, že si obhájce na svém zařízení přehrál zjevně pouze CD nosič obsahující záznam z kamer ze dne 10. 9. 2014, což však neodpovídá obsahu spisu. Obviněný spáchání stíhaného přečinu i nadále popírá, jediným důkazem ve věci je úřední záznam Policie ČR, Městského ředitelství policie Brno, Obvodního oddělení policie Brno-střed, Běhounská 1, 602 00 Brno, ze dne 10. 9. 2014 č. j. KRPB-222312-6/TČ-2014-060210, sepsaný prap. Bc. S. N., DiS. Obhájce si přehrál oba nosiče DVD, nikoli CD, jak uvedl odvolací soud, s tím, že ve spise je úřední záznam policejního orgánu, nikoli záznam z kamer ze dne 9. 9. 2014. Obviněný poukazuje na pět fotografií připojených k dovolání, a to z nosiče DVD, nikoli z kamerového záznamu, který na rozdíl od tvrzení soudů není součástí spisu. Na těchto fotografiích je vidět i rozdíl v oblečení obviněného, který měl dne 9. 9. 2014 kostkované bermudy a dne 10. 9. 2014 šedé tepláky.
Dovolatel dále konstatuje, že se přiznal pod tlakem okolností, jeho doznání proto nelze považovat za platné, tudíž je bere zpět. Fotografie z obchodu ze dne 9. 9. 2014 pořízené 12:29:52 jako jediná zachycuje obviněného z tohoto dne, a to z levého boku při pohledu šikmo, takže musel vidět umístěnou kameru v obchodě, tudíž by neriskoval zachycení kamerou. Současně není vidět na obsah tašky, kterou měl přes bok, natož aby bylo vidět, zda je splasklá či naditá zbožím. Jak již uváděl ve svém odvolání, podle tvrzení soudu je údajně na kamerovém záznamu vidět, že obviněný sňal ze stojanu se zbožím dvě ramínka s kalhotami a dvě s bundami. Tento záznam však ve spisu není, takže se s ním nemohl ani soud seznámit. Skutečnost, že vrátil na stojan toliko jedny kalhoty a jednu bundu, neprokazuje, že je někam schoval či je odcizil, neboť zboží mohlo zůstat v kabince nebo je mohl od obviněného převzít zaměstnanec prodejny. Z kamerového záznamu ze dne 10. 9. 2014 se podává, že v čase 15:45:12 vchází obviněný do zkušební kabinky s dvěma kusy kalhot a v čase 15:50 z ní vychází a oba kusy zavěsil na stojan a vzápětí jej oslovili příslušníci Policie ČR, o jejichž přítomnosti nevěděl, jak vyplývá z kamerového záznamu. S nimi pak obchod opustil a žádné zboží u sebe neměl. Je na zvážení, proč dne 10. 9. 2014 neodcizil nějaké zboží, když o přítomnosti Policie ČR zjevně nevěděl. Obviněný dále odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2010 sp. zn. III. ÚS 1624/09 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010 sp. zn. 7 Tdo 448/2010, v nichž byl shledán extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a právními závěry.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud ve smyslu §265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 13. 9. 2014 sp. zn. 1 T 143/2014, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 4. 11. 2014 sp. zn. 8 To 431/2014, v celém rozsahu zrušil a přikázal příslušnému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Zároveň soudu prvního stupně sdělil, že nesouhlasí s projednáním svého dovolání v neveřejném zasedání.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. uvedl, že prostřednictvím dovolání se obecně vzato nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Dovolací soud je proto v zásadě vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Lze dodat, že zásah do skutkových zjištění je možné připustit v určitém rozsahu i v rámci řízení o dovolání, a to zejména při aplikaci širšího výkladu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak především tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé. Uvedená situace však v přezkoumávané věci nenastala. Oba soudy ve věci provedly dokazování v dostatečném rozsahu a po hodnocení důkazů dovodily skutkové závěry, které v nich mají oporu a které současně svědčí o vině obviněného, když popsaný závěr je podporován více důkazy nezávislými navzájem na sobě, především pak doznáním samotného obviněného. Z toho plyne, že závěr o spáchání trestné činnosti obviněným není s provedenými důkazy v žádném, natož extrémním rozporu. Namítl-li obviněný ve svém dovolání nesrovnalosti a rozpory v kamerových záznamech, „neplatnost“ svého doznání, neexistenci dostatečných usvědčujících důkazů apod., nelze takovou argumentaci shledat relevantní, a podřadit ji pod jakýkoli dovolací důvod. Odvolací soud se nadto v napadeném rozsudku s klíčovými argumenty obviněného, které znovu opakuje v rámci dovolacího řízení, již vypořádal.
Státní zástupce dovolání obviněného tak pro případ řádného doplnění odkazu na kterékoli z ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. (odst. 2 zde nepřipadá v úvahu) shledal podaným z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a navrhl jej proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ odlišného než navrhovaného rozhodnutí (viz §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zjistil, že dovolání obviněného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 11. 2014 sp. zn. 8 To 431/2014 je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř. jen částečně (viz argumentace uvedená níže), obviněný podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř., a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
V prvé řadě je třeba konstatovat, že obviněný ve svém dovolání neuvedl odkaz na příslušné zákonné ustanovení obsažené v §265b odst. 1 písm. a) až l ), případně v 265b odst. 2 tr. ř., vymezující konkrétní dovolací důvod, a ani jej v obsahu svého mimořádného opravného prostředku nevymezil slovy tak, aby bylo zřejmé, o jaký důvod dovolání se jedná. S ohledem na skutečnost, že předseda senátu soudu prvního stupně nepostupoval ve smyslu §265h odst. 1 tr. ř., tedy dovolatele nevyzval, aby tuto chybějící obligatorní náležitost dovolání, stanovenou v §265f odst. 1 tr. ř. doplnil, přičemž dovolání obviněného bylo Nejvyššímu soudu předloženo až po uplynutí dvouměsíční dovolací lhůty ve smyslu §265e odst. 1 tr. ř., nebylo možné jej ve smyslu §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. bez dalšího odmítnout z důvodu nesplnění náležitostí dovolání. Nejvyšší soud proto k takto podanému dovolání přistoupil, jako k dovolání, které obsahuje veškeré zákonem předepsané náležitosti.
K vlastnímu obsahu podaného dovolání je pak třeba uvést, že obviněný v něm, stejně jako již v předchozím průběhu řízení, napadá soudy učiněná skutková zjištění s tím, že soudy nesprávně zjistily skutkový stav, pokud vycházely z jeho doznání, které učinil nedobrovolně pod tlakem vnějších okolností v předchozím zkráceném přípravném řízení. Nyní své doznání bere zpět, spáchání trestné činnosti popírá, neboť mu nebyla náležitě dokázána. Současně uvádí, že součástí spisu není nahrávka z kamerového systému ze dne 9. 9. 2014, kdy mělo dojít ke krádeži, když se v něm nachází toliko úřední záznam policejního orgánu o vyhodnocení kamerového záznamu z tohoto dne. Obviněný si byl vědom kamery instalované v obchodě, je proto logické, že by neriskoval své odhalení při krádeži. Zároveň není vidět, zda je jeho kabela, kam měl ukradené zboží schovat, splasklá či naditá zbožím. Tvrzení, že vrátil na stojan s oblečením jen jedny kalhoty a jednu bundu, ačkoliv si do kabinky vzal od každého dva kusy, neprokazuje, že je odcizil.
Z takto popsaného charakteru námitek dovolatele je evidentní, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, případně procesních, kterými se snaží dosáhnout změny zjištění skutkového stavu. Takové námitky ovšem nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů vymezených v ustanovení §265b tr. ř.
Přesto a nad rámec uvedeného Nejvyšší soud konstatuje následující. V posuzovaném případě rozhodně není dán extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. Z předloženého spisu vyplývá, že obviněný po poradě se svým obhájcem v hlavním líčení, které následovalo po zkráceném přípravném řízení, ve smyslu §314d odst. 2 tr. ř., označil shodně se státním zástupcem všechny skutkové okolnosti popsané v návrhu na potrestání státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 12. 9. 2014 sp. zn. 1 ZK 343/2014 za nesporné a souhlasil s tím, aby tyto skutečnosti nebyly v hlavním líčení dokazovány. Soud prvního stupně tak rozhodl o upuštění od jejich dokazování, neboť s ohledem na ostatní zjištěné skutečnosti nebylo závažného důvodu o těchto prohlášeních obviněného i státního zástupce pochybovat (viz protokol o hlavním líčení ze dne 13. 9. 2014, č. l. 77-78). Je třeba též konstatovat, že součástí spisu jsou kamerové záznamy ze dne 10. 9. 2014, ale i ze dne 9. 9. 2014, ačkoliv to obviněný ve svém dovolání popírá. Z nich jsou nanejvýš zřejmé skutečnosti uvedené v úředním záznamu policejního orgánu o vyhodnocení kamerového záznamu vztahující se ke dni 9. 9. 2014 (č. l. 21), tedy že obviněný vstoupil do prodejny H. s. na ulici O. v B. s tmavou splasklou taškou na notebook přes rameno, po vybrání dvou kusů kalhot a dvou bund se odebral do zkušební kabinky, z níž vyšel ven jen s jednou bundou a jedněmi kalhotami v ruce, které vrátil ihned na stojan, aniž by se střetl se zaměstnancem prodejny, přičemž jeho taška viditelně nabyla na objemu. Po zadržení obviněného dne 10. 9. 2014 se zjistilo, že tato taška byla vybavena alobalovou kapsou velikosti cca 37x48 cm, která slouží při krádežích pro zabránění detekce zboží při vynesení z prodejny. Soudy tak rozhodly na základě provedených a v souladu s trestním řádem vyhodnocených důkazů (§2 odst. 5, 6 tr. ř.) způsobem, který byl dostatečně pregnantně vyjádřen v jejich rozhodnutí.
Nejvyšší soud proto závěrem svého rozhodnutí prohlásil, že obviněný se svým celkovým pojetím podaného dovolání ocitl mimo rámec všech dovolacích důvodů obsažených v §265b odst. 1 tr. ř., když námitky v něm uplatněné obsahově, ale i formálně, nenaplňují jakýkoli z nich.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (viz §265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného T. S. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., přičemž tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pokud pak obviněný projevil nesouhlas s rozhodnutím o jeho dovolání v neveřejném zasedání, tak dovolací soud poukazuje na posledně citované ustanovení trestního řádu, podle nějž k odmítnutí dovolání jeho souhlas nepotřebuje.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. dubna 2015
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c