ECLI:CZ:NS:2015:4.TDO.630.2015.1
sp. zn. 4 Tdo 630/2015-40
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. června 2015 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněného Ing. R. S. , proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 1. 2015, sp. zn. 4 To 483/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 5 T 34/2014, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 1. 2015, sp. zn. 4 To 483/2014.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Českých Budějovicích přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 9. 6. 2014, sp. zn. 5 T 34/2014, byl obviněný Ing. R. S. uznán vinným ze spáchání přečinu ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že
„1) v průběhu období od 24. 9. 2012 do nejméně 16. 10. 2012 prostřednictvím komunikačních portálů ICQ a Skype, v rámci elektronické komunikace požadoval opakovaně od poškozené mladistvé, komunikující z místa svého trvalého bydliště, aby se za účelem jeho sexuálního vzrušení a uspokojování obnažovala před webovou kamerou, fotila své erotické fotografie a zasílala mu je, drážděním vlastních pohlavních orgánů se pohlavně ukájela a naváděl ji, aby na základě jeho pokynů prováděla různé sexuální praktiky, včetně sexu s další dívkou a sexu se zvířaty, když se opakovaně také prostřednictvím webové kamery před poškozenou sám obnažoval a pohlavně sebeukájel, přičemž u poškozené je patrné globální opoždění rozvoje intelektových schopností.“
Za uvedené jednání byl obviněný Ing. R. S. odsouzen podle §201 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let.
Citovaným rozsudkem byl obviněný dále podle §226 písm. b) tr. ř. současně zproštěn obžaloby (pod bodem 2) pro zločin znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku, jehož se měl dopustit tím, že 2) „v přesně nezjištěné době na podzim roku 2012, pravděpodobně dne 3. 10. 2012, na blíže nezjištěném místě v lesním porostu poblíž lomu v k.ú. Š., okr. S. poté, co nejprve poškozenou mladistvou, osahával po celém těle, zejména na prsou a přirození a následně po ní požadoval, aby ho orálně uspokojila a ona toto odmítla, začal na ni křičet, aby si klekla, což ona ze strachu před ním udělala, načež ji poté držel za hlavu a takto proti její vůli ji donutil k felaci jeho pohlavního údu, přičemž ejakuloval do jejích úst, a takto jednal za situace, kdy poškozená v důsledku lehké mentální retardace a skutečnosti, že její rozumové schopnosti celkově výrazně podprůměrné, dokázala projevit nesouhlas s jeho konáním v omezené míře“, neboť v žalobním návrhu uvedený skutek není trestným činem .
Proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 9. 6. 2014, sp. zn. 5 T 34/2014, podali státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve Strakonicích i obviněný Ing. R. S. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 20. 1. 2015, sp. zn. 4 To 483/2014, tak, že z podnětu odvolání státní zástupkyně podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil v celé odsuzující části. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že byl obviněný Ing. R. S. uznán vinným ze spáchání přečinu ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že „ v průběhu období od 24. 9. 2012 do nejméně 16. 10. 2012 se prostřednictvím komunikačních portálů ICQ a Skype, v rámci elektronické komunikace mimo to, že po nezletilé, o jejímž věku byl zpraven, a to i v době po 3. 10. 2012, kdy se s nezletilou osobně setkal a byl si tak vědom jejích podprůměrných rozumových a intelektových schopností, které zjevně odpovídají lehké mentální retardaci, opakovaně požadoval, aby se za účelem jeho sexuálního vzrušení a uspokojování obnažovala před webovou kamerou, fotila své erotické fotografie a zasílala mu je a drážděním vlastních pohlavních orgánů se pohlavně ukájela, nezletilou vyzýval k různým zvráceným sexuálním praktikám, a to k orálnímu sexu s další nezletilou dívkou a k praktikování sexu se psy s poukazem, že takové sexuální praktiky ještě neviděl, a pokud tak nezletilá učiní, bude to pro něho největší důkaz lásky a docílí tak svého pohlavního uspokojení, a nezletilou dále nabádal, aby masturbovala pohlavní úd svého koně, tento si vzala do úst a při takovém konání se vyfotografovala.“
Za uvedené jednání byl obviněný Ing. R. S. odsouzen podle §201 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let. Ve zprošťujícím výroku zůstal napadený rozsudek nedotčen. Podle §256 tr. ř. bylo odvolání obviněného Ing. R. S. zamítnuto.
Proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 1. 2015, sp. zn. 4 To 483/2014, podal následně nejvyšší státní zástupce podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. jako osoba oprávněná, včas a za splnění všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dovolání uvedl, že pokud okresní soud učinil závěr, že si obviněný nemusel být vědom stupně mentální retardace poškozené, neměl obviněného zprostit obžaloby pro druhý z obou skutků – tedy orální styk s poškozenou, ale měl oba žalované skutky spojit v jediný skutek posouzený jako přečin ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, když k orálnímu styku s poškozenou došlo uprostřed časového období, ve kterém se obviněný dopouštěl prvého ze žalovaných skutků, časová souvislost je tedy jednoznačná. Byť by byl orální styk považován za jinak standartní sexuální praktiku, nelze jej takto posuzovat za konkrétních okolností – tedy jestliže jde o felaci pohlavního údu podstatně staršího muže teprve šestnáctiletou dívkou, navíc mentálně retardovanou. Nelze přitom přeceňovat skutečnost, že sama poškozená s určitou samozřejmostí zmiňovala orální sex v elektronické komunikaci s obviněným. Jestliže v obžalobě nebylo použito u druhého skutku právní kvalifikace podle §201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, bylo takto postupováno vzhledem k právní kvalifikaci jednání obviněného u tohoto skutku jako zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku. Jednočinný souběh obou těchto trestných činu je vyloučen s ohledem na stávající judikaturu (viz rozh. Nejvyššího soudu sp. zn. 5 To 25/1991 či 7 Tdo 847/2013). Jestliže však oba soudy v této trestní věci učinily závěr, že poškozená obviněnému nekladla odpor, ač toho byla schopna, že tedy aktivitu obviněného v podstatě akceptovala, pak lze jednání obviněného i v tomto konkrétním případě zahrnout do svádění k nemravnému životu ve smyslu §201 tr. zákoníku. Podle jeho názoru jde navíc v předmětné věci o trvající trestný čin ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, jehož součástí by bylo i jednání spočívající v orálním styku s poškozenou, tudíž zproštěním obžaloby pro tuto dílčí část byla vytvořena překážka věci rozsouzené ohledně celé trestné činnosti obviněného.
Soudy obou stupňů dále neakceptovaly požadavek státní zástupkyně na právní posouzení prvého z obou skutků jako přečinu zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §193 odst. 1 tr. zákoníku, a to se stručným odůvodněním, že orgány přípravného řízení nebyly zajištěny inkriminující pornografické fotografie. Proti závěrům obou soudů lze vznést dvě zásadní námitky. Především vyhotovení takových fotografií a jejich zaslání obviněnému je dostatečně doloženo již záznamy elektronické korespondence mezi obviněným a poškozenou, přičemž není pochyb o tom, že mělo jít o fotografie pornografické povahy. V této souvislosti lze připomenout např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1077/2004, podle kterého za pornografické dílo zobrazující dítě lze pokládat například snímky obnažených dětí v polohách vyzývavě předvádějících pohlavní orgány za účelem sexuálního uspokojení. Lze pak poukázat na záznam elektronické komunikace ze dne 25. 9. 2012, kde obviněný nejen instruuje poškozenou, aby zhotovila detailní fotografie svých genitálií, ale zároveň poškozená sděluje, že mu tyto fotografie zasílá. Soud by se měl vypořádat s otázkou, zda jednání obviněného nenaplnilo přinejmenším zákonné znaky pokusu přečinu zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §21 odst. 1 k §193 odst. 1 tr. zákoníku.
Výše uvedené skutečnosti lze pak shrnout v závěr, že obviněný měl být uznán vinným přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dopustil oběma žalovanými skutky, a to v jednočinném souběhu s přečinem zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §193 odst. 1 tr. zákoníku, případně s pokusem tohoto přečinu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Pokud se tak nestalo, byl Krajským soudem v Českých Budějovicích v konečném důsledku naplněn zákonný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Nejvyšší státní zástupce z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 1. 2015, sp. zn. 4 To 483/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a aby věc podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích k novému projednání a rozhodnutí. S projednáním věci v neveřejném zasedání souhlasil nejvyšší státní zástupce i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření obviněnému Ing. R. S., který se prostřednictvím svého obhájce k dovolání vyjádřil. Ve svém vyjádření shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že orální styk, ke kterému došlo je zcela běžnou sexuální praktikou, která nemá a nemůže mít za následek ohrožení rozumového, citového ani mravního vývoje poškozené. Navrhuje, aby bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že nejvyšší státní zástupce podal dovolání jako osoba k tomu oprávněná (§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.), učinil tak včas a na správném místě (§265e tr. ř.), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné (§265a odst. 2 písm. a) tr. ř.), a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku. Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
V judikatuře Ústavního soudu (srov. například nálezy ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 4/04, sp. zn. III. ÚS 84/94) se však opakovaně poukazuje i na to, že rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces, jestliže by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence důležitých skutkových zjištění). Uvedené však nebylo Nejvyšším soudem zjištěno.
Nejvyšší soud podle §265i odst. 3 a 4 tr. ř. z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 1. 2015, sp. zn. 4 To 483/2014, i řízení mu předcházející, a to v rozsahu odpovídajícím uplatněným dovolacím námitkám. Po přezkoumání dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné.
Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu zjistil, že pokud soudy učinily závěr ohledně nemožnosti právní kvalifikace jednání obviněného Ing. R. S. jako zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku resp. přečinu sexuálního nátlaku podle §186 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, nelze jim nic vytýkat. Z provedeného dokazování vyplynulo, že poškozená na sexuální tématiku komunikovala s některými osobami již před seznámením s obviněným, přičemž z obsahu elektronické korespondence mezi obviněným a poškozenou, lze dovodit, že poškozená vystupovala vůči obviněnému aktivně a iniciativně. Ze znaleckého posudku Mgr. Václava Šnorka z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie, pak plyne závěr, že poškozená disponuje relativně lepšími verbálními schopnostmi, což se projevuje na první pohled uspokojivou povrchní komunikací ve známých situacích, se známými osobami a na známá témata. Na první pohled se projevuje lépe, než je skutečnost. Jednání obviněného nezanechalo žádné významné stopy na její psychice, nebyly shledány žádné projevy psychické traumatizace. Okresní soud ve Strakonicích v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že nebylo prokázáno, že by obviněný věděl, že poškozená je osobou natolik mentálně postiženou, že není schopna se ubránit jeho požadavkům, že je ve stavu fyzické nebo psychické bezmocnosti a tuto její bezmocnost se rozhodl zneužít. Soudy obou stupňů tedy správně dospěly k závěru, že poškozená byla schopna požadavky obviněného odmítnout, avšak nekladla obviněnému odpor a jeho požadavek akceptovala.
Přečin ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku spáchá ten, kdo, byť i z nedbalosti, ohrozí rozumový, citový nebo mravní vývoj dítěte tím, že ho svádí k zahálčivému nebo nemravnému životu ze zavrženíhodné pohnutky.
Objektem tohoto činu je zájem na řádné výchově dětí, která má být vedena v souladu se zásadami občanské společnosti tak, aby byl zaručen jejich řádný rozumový, mravní a citový vývoj. Znak svádění u výše uvedeného přečinu zpravidla zahrnuje jednání, které má delší dobu trvající nebo opakující se charakter, avšak může být naplněn i tehdy, když se pachatel pouze v jednom případě vůči osobě mladší osmnácti let dopustil mimořádně závažného jednání, které pro ni má do budoucna natolik nepříznivý vliv, že je způsobilé ovlivnit její morálku a vyvolat u ní společensky nežádoucí přístupy k obecně uznávaným společenským pravidlům, posunout mimo obvyklé normy její sexuální život či vytvořit předpoklady pro její závadové chování a nemravný život (viz rozhodnutí č. 26/2010 Sb. rozh. tr.). Dítě si v důsledku jednání pachatele osvojuje škodlivé návyky, povahové rysy, popř. sklony a zájmy, které zpravidla vedou (aniž musí vést v konkrétním případě) k jeho morálnímu úpadku a k neschopnosti usměrňovat způsob svého života v souladu s obecnými morálními zásadami občanské společnosti.
Zavrženíhodné pohnutka ve smyslu §201 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku je pohnutkou pachatele, která je v zásadním rozporu s morálkou občanské společnosti a svědčí zpravidla o značném morálním narušení pachatele, neboť dokládá jeho bezohledné sobectví, bezcitnost a pohrdavý postoj k základním lidským hodnotám. V konkrétním případě může jít o ziskuchtivost, sexuální zvrhlost, snahu po nízkém ukájení sexuálního pudu apod.
Nejvyšší soud považuje námitku nejvyššího státního zástupce ohledně spojení obou žalovaných skutků v jediný skutek posouzený jako přečin ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku za důvodnou.
Nejvyšší soud zdůrazňuje, že přestože jsou orální sexuální aktivity považovány za standardní sexuální praktiku, v daném případě je takto posuzovat nelze, a to s přihlédnutím ke konkrétním skutečnostem (orální pohlavní styk podstatně staršího muže s teprve šestnáctiletou dívkou, lehce mentálně retardovanou s výrazně podprůměrnými rozumovými schopnostmi). Přestože se v elektronické komunikaci s obviněným poškozená prezentovala jako žena mající četné sexuální zkušenosti a s určitou samozřejmostí zmiňovala orální sex, bylo zjištěno, že předmětná událost byla jednou z jejích prvních zkušeností tohoto druhu. Jak uvedl znalec Mgr. Václav Šnorek při hlavním líčení dne 5. 6. 2014, poškozená nechápe sexualitu v běžném dospělém smyslu. Pokud hovoří o komplikovanějším sexuálním chování, je to forma hry a poškozená jakoby sděluje něco, co se dozvěděla kdesi na internetu a tak jako to vlastně přehrává. A pokud je to převedeno do reality, ten průběh je zcela odlišný. Může se tedy jevit v komunikaci jako zkušená a velmi iniciativní, v realitě je to však zcela jinak. Vzhledem k tomu, že k orálnímu styku s poškozenou došlo pravděpodobně dne 3. 10. 2012, tj. v časovém období, ve kterém se obviněný dopouštěl skutku uvedeného pod bodem 1) rozsudku (období od 24. 9. 2012 do nejméně 16. 10. 2012) je zde časová souvislost.
Za této situace měl soud prvního stupně skutky uvedené pod body 1) a 2) obžaloby posoudit jako jediný skutek kvalifikovaný jako přečin ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a součástí popisu skutkového děje měl být i orální styk obviněného s poškozenou.
Přečinu zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §193 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo přiměje, zjedná, najme, zláká, svede nebo zneužije dítě k výrobě pornografického díla nebo kořistí z účasti dítěte na pornografickém díle.
Okresní soud v odůvodnění svého rozhodnutí (s. 10) uvedl, že nebylo prokázáno, že by obviněný poškozenou přiměl k výrobě pornografického díla a spáchal tak přečin zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §193 tr. zákoníku. Za pornografické dílo zobrazující dítě lze pokládat snímky obnažených dětí v polohách vyzývavě předvádějících pohlavní orgán za účelem sexuálního uspokojení, snímky dětí zachycující polohy skutečného či předstíraného styku s nimi, případně jiné, obdobně sexuálně dráždivé snímky dětí. I když z internetové komunikace vyplývá, že poškozená obviněnému nějaké svoje fotografie zaslala, nebyly v průběhu trestního řízení žádné z těchto fotografií zajištěny a ani jinými důkazy nebylo zjištěno, jak byla poškozená na těchto fotografiích zobrazena a zda se vůbec jedná o pornografii. Odvolací soud se pak se závěry soudu prvního stupně ztotožnil.
Nejvyšší soud zdůrazňuje, že závěr o tom, že obviněný nespáchal přečin zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §193 tr. zákoníku, nelze dovozovat pouze z toho, že v průběhu trestního řízení nebyly žádné pornografické fotografie zajištěny a ani jinými důkazy nebylo zjištěno, jak byla poškozená na těchto fotografiích zobrazena. Vyhotovení výše uvedených fotografií a jejich zaslání obviněnému totiž vyplývá ze záznamu elektronické korespondence mezi obviněným a poškozenou, a to především ze záznamu ze dne 25. 9. 2012 (č.l. 187), kde obviněný žádá poškozenou, aby zhotovila detailní fotografie svých genitálií (včetně podrobných instrukcí obviněného), a zároveň poškozená sděluje, že mu tyto fotografie zasílá, přičemž z popisu je zřejmé, že mělo jít o fotografie pornografické povahy. Z následných reakcí obviněného pak vyplývá, že předmětné fotografie obdržel. Proto bude třeba zaměřit případné doplnění dokazování tímto směrem, důkazy náležitě vyhodnotit a znovu posoudit, zda se v daném případě nejedná o přečin zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §193 tr. zákoníku, příp. o pokus přečinu zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §21 odst. 1 k §193 odst. 1 tr. zákoníku. Pod uvedenou právní kvalifikaci by pak bylo třeba zahrnout i výzvy obviněného ze dne 14. 10. 2012 (č.l. 209, 210), aby poškozená zkusila orální styk s koněm a vyfotografovala se při něm. V této souvislosti se soud bude zabývat rovněž otázkou, zda uvedenou právní kvalifikaci lze užít i v případech, kdy dítě je svedeno k tomu, aby bylo nejen pasivním objektem takových pornografických fotografií, ale samo je zhotovilo. Nejvyšší soud je toho názoru (ve shodě s dovoláním nejvyššího státního zástupce), že z formulace ustanovení §193 odst. 1 tr. zákoníku nevyplývá nic, co by bránilo užití právní kvalifikace, neboť trestnost zde popsaného jednání spočívá v tom, že dítě se stává objektem pornografického díla, bez ohledu na to, zda toto pornografické dílo zhotovuje jiná osoba či samo dítě.
Napadené rozhodnutí tak nemohlo obstát, když byl úspěšně naplněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Nejvyšší soud ze shora uvedených důvodů proto shledal ve smyslu §265k odst. 1 tr. ř. dovolání nejvyššího státního zástupce důvodným, a proto podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 1. 2015, sp. zn. 4 To 483/2014. Podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, neboť tento soud může v řízení o odvolání napravit pochybení, kterého se dopustil.
Při novém projednání věci bude Krajský soud v Českých Budějovicích vázán právním názorem, který Nejvyšší soud zaujal (§265s odst. 1 tr. ř.). Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí bylo zrušeno z podnětu dovolání podaného nejvyšším státním zástupcem v neprospěch obviněného, není odvolací soud povinen aplikovat ustanovení §265s odst. 2 tr. ř., podle kterého nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (zákaz reformace in peius).
Toto rozhodnutí přijal dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit v zasedání veřejném /§265r odst. 1 písm. b) tr. ř./.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. června 2015
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu