ECLI:CZ:NS:2015:6.TDO.274.2015.1
sp. zn. 6 Tdo 274/2015-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. března 2015 o dovolání, které podala obviněná V. S. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. 44 To 290/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 1 T 126/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 1 T 126/2012 , byla obviněná V. S. (dále jen „dovolatelka“ nebo „obviněná“) uznána vinnou přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), jehož se podle skutkových zjištění obvodního soudu dopustila tím, že
v době od 27. 11. 2011 do 1. 1. 2012 na prostranství S. n. v P. v dočasném stánku s rychlým občerstvením společnosti Taiko, a. s., Praha 5, Strakonická 2860, IČ: 27170608, s názvem Velký hexagon, jako zaměstnankyně této společnosti na dohodu o provedení práce si přisvojila z pokladen finanční hotovost ve výši 14.500,- Kč, přičemž tyto finanční prostředky jí byly svěřeny na základě dohody o hmotné odpovědnosti a k výše uvedenému jednání docházelo následujícími dílčími útoky:
1) dne 9. 12. 2011 v 00:01:30 hod. odebrala obžalovaná z pokladny 1x 1.000,- Kč, v 00:14:40 hodin odebrala obžalovaná z pokladny 1x 1.000,- Kč a v 01:07:20 hodin odebrala obžalovaná z pokladny 2x 500,- Kč a 1x 200,- Kč, tedy pro svoji potřebu si ponechala finanční hotovost v celkové výši 3.200,- Kč,
2) dne 10. 12. 2011 ve 22:23:59 hod. odebrala obžalovaná z pokladny 1x 1000,- Kč a v 00:04:45 hod. odebrala obžalovaná z pokladny 5x 200,- Kč a 1x 100,- Kč, tedy pro svoji potřebu si ponechala finanční hotovost v celkové výši 2.100,- Kč,
3) dne 14. 12. 2011 ve 13:07:10 hod. odebrala obžalovaná z pokladny 1x 500,- Kč a ve 23:30:20 hodin odebrala obžalovaná z pokladny 1x 500,- Kč, tedy pro svoji potřebu si ponechala finanční hotovost v celkové výši 1.000,- Kč,
4) dne 23. 12. 2011 ve 23:35:58 hod. odebrala obžalovaná z pokladny 1x 1.000,- Kč, tedy pro svoji potřebu si ponechala finanční hotovost v celkové výši 1.000,- Kč,
5) dne 25. 12. 2011 v 00:13:27 hod. odebrala obžalovaná z pokladny 2x 200,- Kč a v 00:13:38 hod. odebrala obžalovaná z pokladny 11x 100,- Kč, tedy pro svoji potřebu si ponechala finanční hotovost v celkové výši 1.500,- Kč,
6) dne 29. 11. 2011 ve 23:57:26 hod. odebrala obžalovaná z pokladny 5x 1.000,- Kč a ve 23:57:56 hod. odebrala obžalovaná z pokladny 3x 200,- Kč a ve 23:58:05 hod. odebrala obžalovaná z pokladny 1x 100,- Kč, tedy pro svoji potřebu si ponechala finanční hotovost v celkové výši 5.700,- Kč,
a výše popsaným jednáním obžalovaná způsobila společnosti Taiko, a. s. škodu v celkové výši 14.500,- Kč.
Za uvedené jednání byla obviněná odsouzena podle §206 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon jí byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podala obviněná, rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. 44 To 290/2014 , jímž jej podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podala obviněná (následně po osobně koncipovaném „dovolání“) prostřednictvím obhájkyně Mgr. Ivany Stlukové dovolání , v němž uplatnila důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když má za to, že napadené rozhodnutí je založeno na nesprávném hmotně právním posouzení věci.
Obviněná je přesvědčena, že byla uznána vinnou přečinem zpronevěry, aniž by jednáním popsaným ve výroku o vině naplnila skutkovou podstatu tohoto trestného činu. Zopakovala, že se nejednalo o prostředky společnosti Taiko, a. s., nýbrž o spropitné od zákazníků, které si průběžně odebírala. Podklad pro svou obhajobu spatřuje v tom, že při provádění inventury nebylo poškozenou společností zjištěno žádné manko. Závěry soudů považuje za rozporné s principy formální logiky, jakož i s ustanovením §22 tr. zákoníku.
Dovolatelka je přesvědčena, že odvolací soud věc nesprávně hmotně právně posoudil a dostatečně nezohlednil její obhajobu. V návaznosti na soud prvního stupně učinil nesprávný závěr, že daná situace spadá do oblasti trestního práva. S poukazem na objektivní stránku trestného činu zpronevěry dovozuje, že v průběhu řízení nebylo prokázáno, že finanční hotovost, kterou si ponechala, nebylo spropitným.
Namítla, že odvolací soud zamítl její návrhy na doplnění dokazování svědeckými výpověďmi osob K. a H., kteří se mohli konkrétně vyjádřit k ponechání si spropitného a rovněž i k tomu, že zaměstnanci společnosti Taiko, a. s., kteří byli pověřeni kontrolou, zasahovali do pokladního systému.
Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. 44 To 290/2014, a věc vrátil témuž soudu k novému rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření (kterému předcházelo vyjádření státního zástupce, vztahující se k prvnímu podání obviněné) po shrnutí průběhu řízení a námitek, které obviněná vznesla, sdělila, že námitky dovolatelky nelze pod použitý dovolací důvod podřadit. Podle státní zástupkyně neobsahuje dovolání žádnou námitku, která by byla způsobilá uplatněný dovolací důvod naplnit. Námitkami, jimiž napadá skutková zjištění, případně jednostrannost dokazování a jeho neúplnost, se obviněná s použitým dovolacím důvodem míjí. Krácení tržeb obviněnou formou odebírání bankovek z pokladny, které bylo co do času i odebraných částek přesně popsáno v rozsudečném výroku, se podle ní opírá především o vyhodnocení záznamů kamer umístěných zaměstnavatelem u jednotlivých pokladen, o jejichž přítomnosti zaměstnanci věděli. Odvolací soud se podle státní zástupkyně přesvědčivě vyrovnal i s obhajobou obviněné, pokud namítala, že neodebírala části tržeb, ale pouze „dýška či všimné“, což má být při práci v pohostinství notorietou.
Ve shodě s odvolacím soudem konstatovala, že obviněná byla důvodně uznána vinnou v rozsudečném výroku popsanými skutky, jimiž byly naplněny znaky přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku. Hodnocení důkazů podle jejího mínění odpovídá zásadám vyjádřeným v ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. V posuzované věci státní zástupkyně neshledává ani kategorii tzv. opomenutých důkazů, neboť pokud odvolací soud nevyhověl návrhu na výslech svědků K. a H., řádně své rozhodnutí v tomto směru vysvětlil a odůvodnil. Rozhodnutí soudů obou stupňů pokládá za odpovídající požadavkům zákona i spravedlivého procesu.
Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Současně navrhla, aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněný dovolací důvod.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Se zřetelem k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněné.
IV.
Ačkoli obviněná ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když je přesvědčena o nesprávnosti hmotně právního posouzení svého jednání, nevznesla žádnou námitku, která by byla způsobilá formálně právně relevantním způsobem deklarovaný dovolací důvod obsahově naplnit. Obviněnou deklarovaný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž dán tehdy, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. S poukazem na tento důvod dovolání se v zásadě nelze domáhat revize skutkových zjištění, ke kterým dospěl soud prvního, resp. druhého stupně, pokud jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní závěry právní. Nejvyššímu soudu totiž zásadně – s výjimkou případu, kdy rozhodnutí je zatíženo vadou tzv. extrémního nesouladu mezi závěry právními s vykonanými skutkovými zjištěními v jeho výkladu Ústavním soudem (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2009, sp. zn. I. ÚS 84/09) – nepřísluší hodnotit a přezkoumávat skutkový stav, k němuž ve věci dříve dospěly soudy nižších stupňů. Jejich skutkovými zjištěními je při posuzování důvodnosti dovolání opírajícího se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vázán.
Námitky koncipované obviněnou míří výlučně do oblasti skutkových zjištění a jako takové se ocitají mimo rámec deklarovaného důvodu dovolání. Současně však nejsou podřaditelné ani pod jiný dovolací důvod upravený v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Z tohoto hlediska lze hodnotit mimořádný opravný prostředek obviněné jako dovolání, které bylo podáno z jiného důvodu, než je upraven v §265b odst. 1 tr. ř. Je tomu tak proto, že povahu formálně právně relevantních dovolacích námitek nemohou mít ty výhrady, kterými dovolatelka brojí proti skutkovým zjištěním, hodnocení důkazů, či ty námitky, kterými vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Pokud obviněná vznáší výhradu, že nebylo prokázáno, že finanční hotovost, kterou si ponechala, nenáležela poškozené společnosti, nýbrž že představovala spropitné, případně že soudy nevyhověly důkazním návrhům obhajoby, pak nezbývá než odkázat na to, že se v tomto ohledu jedná o konstantní obhajobu obviněné, neboť námitky stejného druhu vznesla v řízení o řádném opravném prostředku. Patřičným způsobem se jimi zabýval již odvolací soud, proti jehož závěrům nemá Nejvyšší soud jakýchkoli výhrad. V podrobnostech lze poukázat na jeho závěry obsažené v odůvodnění rozhodnutí (zejm. str. 3), kde uvedl, že „i kdyby soud I. stupně i soud odvolací akceptovaly způsob odčerpávání přebytků vzniklých při činnosti obžalované ve stánku jako notorietu, poté by nemohlo dojít k takto masivnímu odlivu peněz poškozené firmy a dále pak takovýto způsob získávání tzv. ‚dýška či všimného‘ by bylo možno akceptovat jedině poté, kdy byl skončen ten který den prodej, poté bylo zjištěno, kolik zboží bylo na stánek ten den dodáno, kolik bylo prodáno, kolik je jeho cena a kolik zbývá, avšak k takové situaci nedošlo, zvláště za situace, kdy obžalovaná finanční částky stahovala již v průběhu prodeje.“ Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně obhajobu obviněné opírající se o jí tvrzenou notorietu neakceptoval, když za prokázané naopak vzal to, že finanční prostředky, které obviněná odčerpávala z pokladny, byly vůči ní věcí cizí, které jí byly svěřeny zaměstnavatelem na základě pracovněprávního vztahu založeného dohodou o provedení práce a obviněnou podepsané dohody o hmotné odpovědnosti. Obviněná je ze svého trestně právního jednání usvědčována jednak záznamy z kamerového systému umístěného v provozovně, jednak výpověďmi svědků P. a K., případně i svědka N.
Pokud obviněná brojí proti úplnosti provedeného dokazování a nastiňuje problematiku opomenutých důkazů v reakci na to, že odvolací soud nedoplnil dokazování výslechem osob K. a H. a tyto důkazní návrhy pro jejich nadbytečnost zamítnul, pak lze odkázat na závěry, k nimž – v návaznosti na soud prvního stupně – uvedený soud dospěl (str. 4 odůvodnění jeho usnesení), tj. že problematika, kterou by měly obhajobou navržené osoby objasnit, byla předmětem svědeckých výpovědí již slyšených svědků. Při daném zdůvodnění proto nelze hovořit o situaci soudem opomenutých důkazů ve světle jejího výkladu Ústavním soudem (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2011, sp. zn. II. ÚS 207/11).
Protože se odvolací soud v dostatečném rozsahu vypořádal s tím, z jakého důvodu považoval za nadbytečné provádět další dokazování, nemohlo dojít k zásahu do práva obviněné na spravedlivý proces.
Jelikož obviněná uplatnila pouze svoji verzi průběhu skutkového děje a nevznesla jedinou námitku, jíž by hmotně právně relevantním způsobem zpochybnila správnost subsumpce soudem zjištěného skutku pod příslušná ustanovení tr. zákoníku, rozešla se svou dovolací argumentací s věcným naplněním uplatněného dovolacího důvodu. Protože námitky obviněné nejsou podřaditelné ani pod jiný dovolací důvod upravený ustanovením §265b tr. ř., dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o jejím dovolání je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Dle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněné v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.“
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. března 2015
Předseda senátu:
JUDr. Ivo Kouřil