ECLI:CZ:NS:2015:6.TDO.373.2015.1
sp. zn. 6 Tdo 373/2015-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. března 2015 o dovolání, které podal obviněný M. K., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 11. 2014, č. j. 5 To 377/2014-385, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 6 T 129/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 12. 9. 2014, č. j. 6 T 129/2014-349 , byl obviněný M. K. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným (ad 1-4) přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a (ad 2-4) přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že
1) dne 17. 2. 2014 v době od 08.15 do 15.00 hod. v ulici N. P. u domu č. … v Ch., pomocí originálního klíče v hodnotě 7.000,- Kč, který získal nezjištěným způsobem, vnikl do zaparkovaného osobního automobilu zn. Mercedes Benz, RZ: … v hodnotě nejméně 60.000,- Kč z majetku manželů M. a V. Š., odstavil jej u ubytovny Delta na Z. V. v Ch. a vozidlo nabízel k prodeji, přičemž z vozidla odcizil navigaci zn. TOM TOM, typ ONE/XL v hodnotě 1.000,- Kč a doklady k vozidlu s dokladem o zakoupení dálniční známky v hodnotě 1.500,- Kč,
2) v době od 20. 2. 2014 od 15.45 hod. do 07.30 hod. následujícího dne ve F. ulici v Ch., násilím odstranil zámek kovové mříže zadních dveří do prodejny s použitým zbožím a půjčovnou kostýmů H. H., tak, že oko petlice vytrhl ze zdi, vnikl do obchodu, kde jmenované odcizil příruční pokladnu s penězi, kameru a pánskou bundu, vše v hodnotě nejméně 4.257,- Kč a poškozením mříže působil další škodu 1.200,- Kč,
3) dne 8. 3. 2014 kolem 15.45 hod. v J. ulici v domě č. … v Ch. v úmyslu zde něco odcizit, páčil okenní rám plastového okna do kanceláře a sídla firmy PEXTRA stavební spol. s r.o., Ch., okno se mu nepodařilo otevřít, od spáchání činu upustil a poškozením okna způsobil uvedené společnosti škodu nejméně 5.200,- Kč,
4) v noci z 9. na 10. 3. 2014 ve F. ulici v Ch. se opětovně vloupal do obchodu s použitým zbožím a půjčovny kostýmů H. H. tak, že poškodil sklepní okénko, kterým vnikl do domu, poté u dveří skladu poškodil kovovou mříž, na které urazil zámek, vypáčil další dveře mezi skladem a obchodem a v prodejně odcizil notebook zn. Siemens, bezdrátovou optickou myš, elektronický tablet, přehrávač MP3, mobilní telefon zn. Nokia, mobilní telefon iPhone, nabíječku a zapalovač, vše v hodnotě nejméně 5.330,- Kč a poškozením dveří způsobil jmenované další škodu nejméně 900,- Kč,
přičemž uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Chomutově, č. j. 6 T 37/2008-231, ze dne 29. 4. 2013, odsouzen pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona č. 140/1961 Sb. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, který vykonal dne 20. 1. 2014.
Obviněný byl za tyto přečiny odsouzen podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to hotovosti v částce 970,- Kč. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit škodu poškozeným V. Š. ve výši 8.000,- Kč, H. H. ve výši 9.344,- Kč a PEXTRA, stavební spol. s r.o. ve výši 5.200,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození V. Š. a H. H. odkázáni se zbytkem svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 13. 11. 2014, č. j. 5 To 3775/2014-385, jímž je jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem a jemu předcházejícímu rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Bohuslava Rolla dovolání , v němž uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je názoru, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Svou dovolací argumentací (ad II) brojí proti závěrům učiněným soudy v bodě 1 odsuzujícího rozsudku. Namítá, že vozidlo nechtěl odcizit, nýbrž v dobré víře krátkodobě užít za účelem přestěhování svých věcí. Soudům vytýká pochybení při hodnocení jeho výpovědi a výpovědí svědků. Pochybení spatřuje i stran zjištění o věcech jím odcizených v bodech 2 a 4 odsuzujícího výroku, kdy odkazuje na to, že popíral odcizení takto konkretizovaných věcí. Protože skutková zjištění, k nimž soudy dospěly, pokládá za rozporné s provedenými výpověďmi svědků a jeho výpovědí, shledává (bod IV.) důvod pro podání svého mimořádného opravného prostředku, neboť v takto označené vadě spatřuje naplnění uplatněného dovolacího důvodu.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil jak jím označené usnesení odvolacího soudu, tak jemu předcházejí rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl tak, že se obžaloby zprošťuje v rozsahu skutku pod bodem 1 obžaloby a částečně pod body 2 a 4 obžaloby. Dodatečným sdělení vyslovil svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Mimo podání učiněného prostřednictvím obhájce zaslal obviněný Nejvyššímu soudu i vlastnoručně sepsané podání, v němž v obsahové shodě a s podrobnějším rozvedením svých námitek vůči hodnocení svědecké výpovědí M. H. a dalších uvedených osob soudy (výpovědi pokládá za rozporné), uplatňuje své výhrady vůči skutkovým zjištěním a právní kvalifikaci skutku pod bodem 1 odsuzujícího rozsudku.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že po seznámení s obsahem podaného dovolání se k tomuto, vzhledem k povaze obviněným uplatněných námitek, nebude věcně vyjadřovat. Zároveň vyjádřil souhlas, aby o podaném dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265 odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání a to i pro případ jiného, než navrženého rozhodnutí [§265b odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
IV.
Nejvyšší soud shledal, že obviněným podané dovolání, ačkoli se opírá o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a tvrdí, že napadená rozhodnutí jsou zatížena vadou spočívající v nesprávném právnímu posouzení skutku, ve skutečnosti hmotně právní posouzení soudy popsaných skutků nenapadá. V rozporu s požadavkem, který pro dovolatele plyne (zásadně nedostačuje, aby dovolatel uplatněný dovolací důvod pouze označil, aniž by současně odpovídající dovolací argumentací své tvrzení také doložil), totiž obviněný nevznáší jedinou námitku, jíž by brojil proti nesprávné subsumpci soudy zjištěného skutkového stavu (popsaného skutku) pod příslušná ustanovení tr. zákoníku, a kterou by bylo možno vyhodnotit jako námitku hmotně právní povahy. Veškeré námitky – v dovolání podaném prostřednictvím obhájce ani podrobněji nerozvedené – směřuje dovolatel vůči soudy učiněným skutkovým zjištěními, potažmo hodnocení důkazů. Takové námitky se ovšem s uplatněným dovolacím důvodem zcela míjejí a nemohou založit přezkumnou činnost dovolacího soudu. Z hlediska věcného totiž nenaplňují ani jím označený důvod dovolání, avšak ani žádný z dalších dovolacích důvodů upravených ustanovením §265b odst. 1 tr. ř.
Ustanovení §265 tr. ř. stanoví, že obviněný může podat dovolání pouze prostřednictvím svého obhájce, protože podání samotného obviněného, byť je jako dovolání označeno, se za takové nepovažuje. Nepřihlíží-li Nejvyšší soud k takto označenému podání obviněného, tím spíše nemůže přihlížet ani k té jeho argumentaci, která je obsažena v podání jako dovolání neoznačenému. Proto ani k podání obviněného ze dne 16. 3. 2015, která adresoval Nejvyššímu soudu, nebylo při rozhodování o dovolání přihlíženo. Lze ostatně konstatovat, že i toto podání obsahuje námitky ryze procesního charakteru, takže ani v případě, že by byly součástí podání zpracovaného obhájcem, neodůvodnily by jiné rozhodnutí dovolacího soudu.
Protože se obviněný svou argumentací obsaženou v podaném dovolání s věcným naplněním uplatněných dovolacích důvodů rozešel a vznesl námitky, které nejsou podřaditelné pod dovolací důvod jím deklarovaný (avšak ani pod jiné ustanovením §265b tr. ř. upravené dovolací důvody), dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o jeho dovolání je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, „bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v 265b.“ Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. března 2015
Předseda senátu:
JUDr. Ivo Kouřil