ECLI:CZ:NS:2015:6.TDO.544.2015.1
sp. zn. 6 Tdo 544/2015-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. května 2015 o dovolání, které podal obviněný Mgr. T. C., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 29. 1. 2015, č. j. 68 To 29/2015-112, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 2 T 216/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 25. 9. 2014, č. j. 2 T 216/2014-41 , byl obviněný T. C. (dále jen „dovolatel“ nebo „obviněný“) uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že
dne 21. 7. 2014 v 23:35 hodin v O., na ulici S., ulici H. a ulici L., po předchozím požití alkoholických nápojů, řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. Subaru XV, RZ: …, přičemž byl kontrolován hlídkou Policie ČR, obvodní oddělení Olomouc 1, kdy s pod. C. byla provedena orientační dechová zkouška na přístroji Dräger 7510, kterým mu byla dne 21. 7. 2014 v 23:38 hodin naměřena hodnota 1,24 ‰ alkoholu v dechu a následnou dechovou zkouškou téhož dne v 23:40 hodin mu byla naměřena hodnota 1,25 ‰ alkoholu v dechu.
Za tento přečin byl obviněný odsouzen podle §274 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu jednoho roku a šesti měsíců.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci usnesením ze dne 29. 1. 2015, č. j. 68 To 29/2015-112 , jímž je podle §253 odst. 1 tr. ř. jako opožděně podané zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Jiřího Zbořila dovolání , v němž uplatnil důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř.
Naplnění uplatněných dovolacích důvodů opírá o závěr (část II.), že nebyly splněny všechny podmínky pro konání zkráceného přípravného řízení podle §179 a tr. ř., neboť „ve fázi prověřování do doby sdělení podezření uplynula doba třiceti dnů“ . Obviněný má za to, že soud prvního stupně pochybil, pokud návrh na potrestání podle §314c tr. ř. neodmítl pro jeho opožděnost. Usuzuje, že pokud orgány činné v trestním řízení po dobu 30 dnů neučinily žádný úkon, došlo k překročení přiměřené lhůty stanovené pro stádium prověřování, kterou analogicky dovozuje v rozsahu 14 dnů z ustanovení §179b odst. 4 tr. ř. Svůj závěr opírá rovněž o stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. Tpjn 303/2014 a ve světle svých interpretačních závěrů doplňuje, že soud prvního stupně měl návrh na potrestání odmítnout jako opožděný.
Pochybení ze strany soudu prvního stupně spatřuje (část III.) v doručování písemností. Dovolatel nesouhlasí se závěry soudů, že není na místě rozlišovat jednotlivé druhy písemností a mezi nimi volit, které jsou způsobilé pro doručení jinou formou, než pomocí poštovním přepravcem (formou datové schránky), a těch, u kterých se vyžaduje doručení do vlastních rukou adresáta (obviněného). Zmiňuje závěry civilní judikatury a nastiňuje rovinu trestního práva, kdy má za to, že nelze – ani na žádost samotného obviněného – připustit takový postup doručování, při kterém nemá doručující orgán nesporně prokázáno, že písemnost byla doručena do sféry dispozice adresáta (tedy držitele datové schránky, a ne osoby oprávněné do datové schránky vstupovat – v jeho případě např. advokátní koncipient). Oponuje, že pokud se soud rozhodl doručovat mu písemnosti do datové schránky, měl tak činit jednotně a nikoli tak, aby náhodně vybral ty z písemností, které budou doručovány prostřednictvím poštovní přepravy a které budou doručovány prostřednictvím datové schránky. Namítá, že mu většina písemností, zejména procesní povahy, byla doručována za pomoci poštovní přepravy, zatímco písemnosti, u kterých se předpokládá doručení do vlastních rukou adresáta, byla zasílána způsobem, který neodpovídá jejich povaze, navíc bez možnosti prokázání doručení obviněnému.
Obviněný rovněž poukazuje na to, že usnesení o započtení doby zákazu činnosti bylo vydáno „nepříslušnou osobou“ v rozporu se závěry Ústavního soudu, ke kterým dospěl v nálezu ze dne 14. 12. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 31/10.
Dovolatel oponuje (část IV.), že pokud by mu byl rozsudek řádně doručen a dostal se tak do sféry jeho vlivu, podal by proti němu, vzdor předchozímu záměru opravný prostředek nepodávat, odvolání, a to z důvodu zjištění skutečnosti o zápisu dalších, dosud nesmazaných trestných bodů v jeho evidenční kartě řidiče. Zákaz řízení motorových vozidel uložený mu správním orgánem ve výměře 12 měsíců navíc vnímá jako nepřiměřeně přísný.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil rovněž všechna další obsahově navazující rozhodnutí a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření, po stručném shrnutí obviněným vznesených námitek, sdělila, že dovolatel řádně nezdůvodnil uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Stran druhého z uplatněných dovolacích důvodů má za to, že jeho odvolání bylo důvodně zamítnuto podle §253 odst. 1 tr. ř. jako opožděně podané, neboť jej podal až dne 8. 1. 2015, když mu rozhodnutí soudu prvého stupně bylo doručeno 13. 10. 2014. Tento způsob doručení si přitom obviněný zvolil sám. Státní zástupkyně je proto přesvědčena, že deklarované dovolací důvody naplněny nebyly.
Závěrem svého vyjádření proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. Současně vyjádřila souhlas, aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného rozhodnutí, než jí navrženého [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.). Na straně druhé musel – s uvážením jeho obsahu na straně jedné a způsobu rozhodnutí odvolacího soudu o řádném opravném prostředku obviněného na straně druhé – dospět k závěru, že dovolání obviněného je nepřípustné.
Obviněný ve svém dovolání uplatnil důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), písm. l ) tr. ř., k nimž lze v obecnosti uvést následující skutečnosti:
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tedy může být naplněn ve třech různých situacích. K prvním dvěma (alternativa první) dochází tehdy, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu je vydáno, aniž bylo napadené rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tj. (1.) byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo (2.) bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 tr. ř.). Třetí případ (alternativa druhá) představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše (varianta první), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně a zamítl jej vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným [a to u odvolání podle §256 tr. ř. a u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.], pak je možno dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
IV.
Stran způsobu rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání obviněného lze zmínit zejména toto.
Dovolatel sice svůj mimořádný opravný prostředek podal vůči rozhodnutí, které lze dovoláním napadnout, tj. proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut… řádný opravný prostředek proti rozsudku… uvedenému pod písmeny a) až g) [§265a odst. 1 písm. h) tr. ř.], učinil tak však takovou formou vyjádření dovolacích námitek, která nepřihlíží ke způsobu rozhodnutí o jeho odvolání proti napadenému rozsudku soudem druhého stupně, jenž tento řádný opravný prostředek zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. jako opožděně podaný.
Zmíněný způsob rozhodnutí krajského soudu o odvolání obviněného v sobě odráží dvě – z pohledu následných možností dovolatele řádným způsobem napadnout rozhodnutí soudu druhého stupně dovoláním – podstatné skutečnosti.
První skutečnost, kterou tento způsob rozhodnutí vyjadřuje, je to, že rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku (tj. rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 25. 9. 2014, č. j. 2 T 216/2014-41) nabyl právní moci [způsobem upraveným v ustanovení §139 odst. 1 písm. a), al. aa) tr. ř.] již v řízení před tímto soudem (soudem prvního stupně), a nikoli až v důsledku rozhodnutí soudu odvolacího. Druhou skutečností je fakt, že odvoláním napadené rozhodnutí nebylo – co do své obsahové opodstatněnosti, správnosti a zákonnosti – odvolacím soudem přezkoumáváno.
Přes tuto skutečnost učinil dovolatel základem své dovolací argumentace tvrzení o existenci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , tj. důvodu určeného k nápravě vad při hmotně právním posouzení soudem zjištěného skutku, případně vad při hmotně právním posouzení jiných skutečností, které měly význam z hlediska meritorního rozhodnutí.
Pro rozhodnutí dovolacího soudu je (s ohledem na dále uvedené) nerozhodné, že tak učinil současně způsobem, který tento uplatněný dovolací důvod zcela zjevně naplnit nemohl, neboť výhrady obviněného se upínají buď zcela výlučně k otázkám procesního charakteru (např. tvrzení o nesplnění zákonných podmínek pro vedení zkráceného přípravného řízení), či směřují vůči rozhodnutím, která nejsou dovoláním vůbec napadnutelná (rozhodnutí vydaném ve vykonávacím řízení – usnesení o zápočtu trestu zákazu činnosti, rozhodnutí správního orgánu – zákaz řízení motorových vozidel v trvání 12 měsíců). K odmítnutí dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., tedy jako podaného z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., které by jinak taková dovolací argumentace odůvodnila, není důvod proto, že dovolání obviněného je třeba posoudit jako nepřípustné ve smyslu §265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
Z pohledu obviněným prvně uplatněného důvodu by totiž jeho dovolání mohlo být posouzeno jako přípustné pouze tehdy, pokud by odvolací soud provedl přezkum dovoláním napadeného rozhodnutí, nebo by k tomu alespoň byl, s ohledem na obsah odvolání, povinen. Pokud se tak nestalo (v daném směru lze poukázat na obsah odůvodnění usnesení odvolacího soudu, jež z pohledu vyřešení otázky včasnosti, resp. opožděnosti podání odvolání obviněným, je třeba pokládat za správné Z pohledu namítaného nedoručení zásilky adresátovi dostačuje odkázat na ustanovení §49 odst. 6 o.s.ř., tedy procesní předpis, jehož ustanovení se podpůrně užijí i při doručování písemností podle trestního řádu (§63 odst. 1 tr. ř.), které stanoví, že „doručení písemnosti prostřednictvím datové sítě se považuje za doručení do vlastních rukou adresáta.“ Způsob doručení rozsudku obviněnému do datové schránky „u59hu2h“ má svůj poklad v jeho písemném vyjádření ze dne 22. 9. 2014 (č. l. 34). ), pak z hlediska přípustnosti dovolání obviněného je třeba uplatnit právní názor, který byl vyjádřen již v rozhodnutí č. 20/2004 Sb. rozh. tr. , tedy že „směřuje-li … dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost je přezkoumat ani podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř.“.
V případě druhého uplatněného důvodu dovolání §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , který by odůvodnil přípustnost dovolání, je nezbytné vyjít z toho, že obviněný ve svém dovolání vůbec nevymezil, z jakého důvodu by měl být tento – v dovolání obviněného toliko citací příslušného zákonného ustanovení zmíněný – dovolací důvod naplněn. Přitom je nezbytné poukázat na skutečnost, že dovolatel nemůže očekávat úspěšnost svého mimořádného opravného prostředku za situace, že ve svém dovolání neuplatní, alespoň v minimálním rozsahu, takovou dovolací argumentaci, jež bude mít bezprostřední obsahovou vazbu na jím deklarovaný důvod dovolání. Dovolacímu soudu totiž nepřísluší, aby za dovolatele domýšlel, resp. jako v případě posuzovaném přímo formuloval, v čem spatřuje pochybení soudu, které má ten který dovolací důvod [v daném případě důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.] odůvodnit. Byť by bylo lze usuzovat, že – právě vzhledem ke způsobu rozhodnutí odvolacího soudu – by námitka obviněného mohla spočívat v tvrzení o nedůvodném odepření přístupu k soudu druhé instance, obviněný nic takového ve svém dovolání netvrdí. Pouze v části IV. svého dovolání totiž toliko velmi nepřímo zmiňuje skutečnosti související s řízením odvolacím (část II. se věnuje přípravnému řízení, část III. řízení před soudem prvního stupně), když uvádí: „pokud by mi byl rozsudek řádně doručen… bych toto odvolání zcela nesporně podal…“. Tím je ovšem jakákoli spojitost jeho dovolací argumentace s vlastním postupem odvolacího soudu, resp. jím vydaným rozhodnutím, vyčerpána. Obviněný totiž nikterak nehodnotí postup odvolacího soudu a tomuto soudu (ani dovoláním napadenému usnesení) nic – z pohledu druhého deklarovaného dovolacího důvodu – nevytýká.
Dovolání je do značené míry formalizovaný opravný prostředek (tomuto je přizpůsobeno i řízení o něm), jehož významu, po stránce obsahové, si musí být obhájce, který dovolání za obviněného podává, vědom. V posuzované věci navíc takovou vědomost lze důvodně očekávat i od samotného obviněného, který působí jako advokát. Podal-li proto obviněný skrze jím zvoleného obhájce dovolání v podobě, která se stala předmětem posouzení Nejvyšším soudem, musí nést i důsledky, které pro něj z toho plynou.
Ze všech uvedených skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného je nezbytné odmítnout podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř., a nikoli podle §265i odst. 2 písm. e) tr. ř., jak navrhla státní zástupkyně.
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, „není-li přípustné“. Jelikož v posuzované věci jako takové vyhodnotil dovolání obviněného, rozhodl o něm způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. května 2015
Předseda senátu:
JUDr. Ivo Kouřil