ECLI:CZ:NS:2015:6.TDO.803.2015.1
sp. zn. 6 Tdo 803/2015-40
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. srpna 2015 o dovolání podaném obviněným Ing. J. Ž., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 11. 2014, č. j. 9 To 404/2014-509, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 71/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 22. 7. 2014, sp. zn. 1 T 71/2012 byl obviněný Ing. J. Ž. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným jednak přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), jednak přečinem znásilnění podle §185 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že:
dne 29. 8. 2011 v době kolem 23:00 hod. v P. na S. S., na chodbě v přízemí domu č. ....., po předcházejícím vědomém požití alkoholu v aktuální míře podnapilosti 0,64 až 1,57 promile alkoholu v krvi fyzicky napadl D. A., brutálním způsobem tak, že ji chytil rukama za krk a několikrát ji udeřil hlavou o zeď, kopal ji nohama po celém těle a za soustavného fyzického napadání, jmenované přitom roztrhl tričko, osahával ji na prsou a snažil se poškozené svléci kalhoty, což se mu však pro její aktivní odpor nepodařilo; napadením jí pak způsobil kraniocerebrální trauma s traumatickou poruchou lícního nervu, pohmoždění hlavy a páteře, tříštivou zlomeninu nosních kůstek s výrazným omezením průchodnosti nosu, otřes mozku, mnohačetné oděrky po těle a kontuze ramene a paže, mnohačetné hematomy víček obou očí s následkem vzniku šedého zákalu, s trvajícím následkem ušní šelesti, poruchou spánku, občasnými závratěmi. D. A. musela být též hospitalizována do 1. 9. 2011 na traumatologickém oddělení Nemocnice Prostějov a byla v důsledku napadení výrazně omezena v obvyklém způsobu života nejméně po dobu prvních tří týdnů pro výrazné bolesti po celém těle a závratě a trpí stále přetrvávajícími občasnými závratěmi, poruchou spánku a psychickými potížemi, pro které se stále ambulantně léčí.
Za tuto trestnou činnost byl odsouzen podle §185 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 33 měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu 3 let. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku mu byla uložena povinnost, aby během zkušební doby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil a zdržel se nadměrného požívání alkoholických nápojů. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla současně uložena povinnost zaplatit na náhradě škody D. A. částku 24 067,58 Kč a na náhradě nemajetkové újmy částku 80 000 Kč. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody Vojenské zdravotní pojišťovně ČR částku 6 213 Kč.
O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně, který rozsudkem ze dne 20. 11. 2014, č. j. 9 To 404/2014-509 podané odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl (ad I.) a současně podle §259 odst. 2 tr. ř. doplnil chybějící výrok o náhradě škody tak, že podle §229 odst. 2 tr. ř. poškozenou D. A. odkázal se zbytkem jejího nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních (ad II.).
II.
Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Ing. Ondřeje Lichnovského dovolání , jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že postupem odvolacího soudu došlo (se zřetelem k nálezům Ústavního soudu ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. II. ÚS 669/05 a ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04) k porušení jeho práva na spravedlivý proces.
Obviněný usuzuje (část III.), že odvolací soud porušil ustanovení o dokazování, když hodnotil znalecký posudek znalce MUDr. Martina Herolda, který si nechala zpracovat obhajoba, aniž byl proveden zákonem stanoveným způsobem. Namítá, že ho soud hodnotil jako nevěrohodný (zejména v té jeho části, ve které se zmiňuje o fyzické schopnosti k jednání obviněného), s poukazem na to, že znalec neměl k dispozici veškeré skutečnosti nebo je ignoroval. Takovému závěru dovolatel oponuje s tím, že krajský soud doplnění dokazování o tento znalecký posudek nepřipustil, jako důkaz zmíněný posudek zákonným způsobem neprovedl, avšak v zápětí jej vyhodnotil jako nevěrohodný. V této souvislosti, s oporou o odbornou literaturu, dovozuje, že hodnocení důkazu nesmí předcházet jeho provedení. S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 12. 10. 2004, sp. zn. IV. ÚS 57/04 z takového postupu vyvozuje porušení čl. 36 odst. 1 Listiny (čl. 6 odst. 1 Úmluvy). S ohledem na vytýkaný postup odvolacího soudu má za to, že pro odstranění pochybností měl být znalec soudem předvolán a vyslechnut, příp. mělo být zadáno vypracování revizního znaleckého posudku.
V protikladu k závěrům krajského soudu stran jeho zdravotní způsobilosti k napadení poškozené, má dovolatel za to, že pomalou jízdu na kole nelze srovnávat s námahou, kterou je nutno vyvinout ke spáchání skutku, který je mu kladen za vinu, a to i v závislosti na vysoké míře stresu. Potud považuje závěry odvolacího soudu, který tuto argumentaci odmítl, za chybnou. Namítá, že k naplnění principu rovnosti zbraní nemůže dojít tehdy, pokud předložil znalecký posudek, podle kterého nebylo v jeho silách takový skutek spáchat, a soud takový závěr ignoruje (s ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 9. 6. 2003, sp. zn. IV. ÚS 10/02). Z předestřených důvodů považuje rozhodnutí odvolacího soudu za nepřezkoumatelné.
Obviněný oběma soudům vytýká (část V.), že jeho vina nebyla spolehlivým způsobem prokázána, a namítá porušení principu presumpce neviny a zásady in dubio pro reo, jež vyvozuje (rozvedením zjištění znalce MUDr. Martina Herolda) z dovozovaného závěru o své fyzické nezpůsobilost k vytýkanému napadení poškozené.
Dovolatel akcentuje, že proti němu nebyl proveden žádný přímý usvědčující důkaz. Poukazuje na výpověď poškozené A. a usuzuje, že jej poškozená za pachatele označila pouze proto, že se ocitl na místě činu (svoji argumentaci podporuje odkazem na nález Ústavního soud ze dne 30. 4. 1998, sp. zn. II. ÚS 2168/07). Sama tato skutečnost nemůže být důkazem o jeho vině (viz nález Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 1624/09). Odvolacímu soudu obviněný vytýká nedostatečný přezkum jeho odvolacích námitek a nedostatečné hodnocení důkazů, které učinil soud prvního stupně. Zmiňuje výhrady týkající se zejména skutkových zjištění stran množství vypitého alkoholu a možné role J. C. při útoku na poškozenou. Soudu prvního stupně vytýká neprovedení navrhované rekonstrukce.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Brně, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Prostějově zrušil a posledně jmenovanému soudu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Vzhledem k likvidačnímu charakteru výroku o náhradě škody na jeho osobu, a vzhledem k jeho přesvědčení o důvodnosti jím podaného dovolání, požádal, aby předseda senátu Nejvyššího soudu odložil výkon napadeného rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že po seznámení se s dostupným spisovým materiálem Nejvyšší státní zastupitelství nevyužívá svého oprávnění podle §265h odst. 2 tr. ř. a věcně se k němu nevyjádřila. Současně vyjádřila souhlas, aby Nejvyšší soud v této věci rozhodl za podmínek §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání podala osoba oprávněná [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.]. Dovolání splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
Nelze však učinit závěr, že mimořádný opravný prostředek odvolatele splňuje i další zákonnou podmínku, tj. že byl podán v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje.
Podle §265e odst. 2 tr. ř., jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději.
Lhůta k podání je podle §265e odst. 3 tr. ř. zachována i tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
Pro posouzení otázky včasnosti podání dovolání je třeba vzpomenout na ustanovení §60 odst. 2 tr. ř., který určuje, že lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Chybí-li tento den v posledním měsíci lhůty, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.
Připadne-li podle odst. 3 téhož ustanovení konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.
Z předloženého trestního spisu bylo zjištěno, že obviněný byl v době skončení odvolacího řízení právně zastoupen obhájcem JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským. Rozsudek soudu druhého stupně (založený na č. l. 509) byl jmenovanému obhájci doručen dne 5. 1. 2015 (potvrzení o dodání do datové schránky na č. l. 516v.) a obviněnému dne 5. 1. 2015 (č. l. 516v.). Poslední den lhůty k podání dovolání podle výše citovaných ustanovení připadl na den 5. 3. 2015. Tento den (čtvrtek) byl i posledním dnem, během něhož bylo možno způsoby výše uvedenými podat včas označený mimořádný opravný prostředek. To se však nestalo.
Obviněný prostřednictvím obhájce směřoval dovolání (zřejmě) podané elektronicky do datové schránky Nejvyššího správního soudu, do níž bylo dovolání obviněného doručeno dne 27. 2. 2015 (viz zpráva založená na č. l. 550). Bylo tedy doručeno zcela jinému soudu, než u kterého má být v zákonné lhůtě podáno, nebo jako poštovní zásilka adresováno. Při zjištění této nesprávnosti Nejvyšším správním soudem došlo k postoupení dovolání obviněného Okresnímu soudu v Prostějově (tedy soudu určenému ustanovením §265e tr. ř.), jemuž bylo takto doručeno dne 16. 3. 2015 doručeno (č. l. 550-560).
Za této situace bylo nezbytné dospět k závěru, že účinky podání dovolání nastaly teprve ke dni doručení dovolání soudu prvního stupně, tj. ke dni 16. 3. 2015, tj. po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty upravené ustanovení §265e tr. ř. Toto zjištění odůvodňuje závěr, že dovolání obviněného je nezbytné v souladu s ustanovením §265e tr. ř. hodnotit jako opožděně podané, neboť nebyla dodržena zákonná lhůta k jeho podání na místě, které zákon (tr. ř.) s účinky včasně podaného dovolání [u soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni (§265e odst. 1 tr. ř., soudu, který ve věci rozhodoval ve druhém stupni nebo Nejvyššího soudu (§265e odst. 3 tr. ř.)] spojuje.
K ověření skutečnosti, zda nedošlo (např. v důsledku dalšího podání) k řádnému (včasnému) podání dovolání u soudu prvního stupně, nařídil předseda senátu Nejvyššího soudu postupem podle §265o odst. 2 tr. ř. příslušné šetření. Z vyjádření předsedy senátu Okresního soudu v Prostějově ze dne 19. 8. 2015 však vyplynulo, že v zákonné lhůtě a na místě určené zákonem nepodal dovolání ani obviněný, ani jeho obhájce.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání, které obviněný podal v zákonné lhůtě (prostřednictvím datové schránky) u Nejvyššího správního soudu, nepodal na místě, které určuje §265e tr. ř. Důsledkem tohoto pochybení obviněného, resp. jeho obhájce, který podání učinil, je to, že je nepodal ani včasně (účinky podání nastaly teprve dnem 16. 3. 2015).
Vzhledem k dikci §265e odst. 4 tr. ř. není možné lhůtu k podání dovolání po jejím marném uplynutí navrátit, a to bez zřetele k výjimkám, tedy bez ohledu na okolnosti, za kterých k podání dovolání došlo. Je tomu tak proto, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek směřuje proti pravomocnému rozhodnutí, a období, v němž by mohlo být pravomocné rozhodnutí ještě tímto způsobem zpochybněno, nelze dále prodlužovat.
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která ho znovu podala, když ho předtím výslovně vzala zpět. S ohledem na shora uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného jako opožděně podané odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.“
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. srpna 2015
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu