ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.516.2015.1
sp. zn. 7 Tdo 516/2015-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 20. 5. 2015 dovolání obviněného L. B. , proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 14 To 245/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 22 T 113/2013 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují
- rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 14 To 245/2014, jednak v části, v níž zůstal v rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 23. 5. 2014, sp. zn. 22 T 113/2013, nezměněn výrok o vině přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a výrok o trestu odnětí svobody, jednak ve výroku o trestu zákazu činnosti,
- rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 23. 5. 2014, sp. zn. 22 T 113/2013, ve výroku o vině přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a ve výroku o trestu odnětí svobody.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené části obou rozsudků obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Pardubicích přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 23. 5. 2014, sp. zn. 22 T 113/2013, byl obviněný L. B. uznán vinným přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle §329 odst. 1 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na jeden rok s tím, že výkon trestu odnětí svobody byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a zkušební doba byla podle §82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na dvě léta, a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu zaměstnání v ozbrojených bezpečnostních sborech na pět let.
Jako přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl v bodě 1 výroku o vině posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Pardubicích spočíval v podstatě v tom, že obviněný od počátku března 2012 do 13. 1. 2013 zjišťoval informace z evidencí Policie České republiky, Ministerstva vnitra a Ministerstva dopravy, které poté předával civilním osobám, čímž jako úřední osoba v úmyslu opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch vykonával svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu, s tím, že v další části výroku o vině byly pod body 1/a, b, c, d specifikovány čtyři případy, kdy obviněný takto postupoval v rozporu s ustanoveními čl. 8 odst. 5 písm. c) závazného pokynu policejního prezidenta č. 215 ze dne 31. 12. 2008, §45 odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů. Z obsahového kontextu, který není zachycen v rozsudku, ale vyplývá ze spisu, je patrno, že obviněný se uvedeného jednání dopustil v postavení policisty Policie České republiky – Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, územního odboru Pardubice, pohotovostního a eskortního oddělení, kde byl služebně zařazen jako asistent.
Jako přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku byl v bodě 2 výroku o vině posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Pardubicích spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 10. 3. 2012 kolem 01,00 hodin v P. před kulturním domem D. za přítomnosti dalších osob úderem pěstí do levého spánku napadl poškozenou Bc. V. L., která po jeho úderu upadla na zem a následně se jí motala hlava.
O odvolání, které podal obviněný proti všem výrokům, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 14 To 245/2014. Podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Pardubicích zrušen ve výroku o trestu zákazu činnosti, podle §259 odst. 3 tr. ř. byl obviněnému nově podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání v ozbrojených bezpečnostních sborech na dvě léta a v ostatních výrocích zůstal rozsudek Okresního soudu v Pardubicích nezměněn.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích. Tento rozsudek napadl v celém rozsahu, především proto, že jím zůstal nezměněn výrok o vině. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že skutek posouzený jako přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku nevykazoval znaky uvedené v tomto ustanovení, neboť posuzované jednání nebylo vedeno úmyslem opatřit někomu neoprávněný prospěch, týkalo se méně významných údajů a nemělo potřebný stupeň společenské škodlivosti. Na adresu výroku o vině přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku vytkl, že je založen na skutkových zjištěních podložených nepřípustným důkazem, že skutkový stav zůstal i po provedeném dokazování nejasný a že z něho nelze dovodit jeho zavinění. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby ho zprostil obžaloby nebo přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné v části týkající se přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
K výroku o vině přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku
Přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se dopustí úřední osoba, která v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou vážnou újmu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu.
Z toho, jak je konstruována subjektivní stránka tohoto trestného činu, vyplývá, že k trestnosti činu nestačí, že úřední osoba vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu úmyslně ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) nebo písm. b) tr. zákoníku. Aby byly znaky uvedeného trestného činu z hlediska subjektivní stránky naplněny, musí být konkrétně zjištěno, s jakým motivem úřední osoba jednala, resp. co svým jednáním sledovala, a toto zjištění musí být podřaditelné pod některý ze zákonných znaků vymezených dikcí „v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou vážnou újmu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch“. Žádné takové zjištění ovšem není obsahem skutkové části výroku o vině a nevyplývá dostatečně jasně ani z odůvodnění rozsudku žádného z obou soudů. Ve skutkové části výroku o vině je uvedeno, že obviněný jednal „v úmyslu opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch“. Tím jsou do skutkové části výroku o vině nepatřičně zakomponována jen slova zákona, neboť nejde o žádné konkrétní skutkové zjištění týkající se toho, jaký cíl obviněný svým jednáním sledoval a co tedy bylo jeho pohnutkou. V této spojitosti je nutné zdůraznit, že pokud je určitá pohnutka zákonným znakem trestného činu, musí být ve skutkové části výroku o vině takovým trestným činem uvedeny konkrétní skutkové okolnosti, kterými je tento zákonný znak naplněn. Nedostatek takového zjištění nelze nahradit dosazením slov zákona do skutkové části výroku o vině. Okresní soud v Pardubicích v odůvodnění svého rozsudku citoval, jak se k věci vyjádřili obviněný a osoby, na jejichž žádost obviněný provedl posuzované lustrace, avšak výslovně neuvedl, co konkrétně z těchto důkazů ohledně pohnutky obviněného zjistil. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích sice konstatoval, že obviněný lustracemi zjišťoval „informace, které … nebyly nikterak zásadního významu“, ale jinak v odůvodnění napadeného rozsudku neuvedl výslovně nic konkrétního ohledně pohnutky obviněného, a s odkazem na č. 25/1975, č. 32/2010 Sb. rozh. tr. a dále na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 1450/2011 uzavřel, že k naplnění zákonného znaku spočívajícího v úmyslu opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch postačí, pokud obviněný „nesplnil své povinnosti, které pro něho plynou ze zákonných předpisů“, s dovětkem, že obviněný „tím umožnil osobám, které by jinak přístup do příslušných evidencí neměly, získat ihned informace, které požadovaly“.
Tyto úvahy a závěry Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích nemohl Nejvyšší soud akceptovat. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích a před ním i Okresní soud v Pardubicích spatřovaly neoprávněný prospěch osob, z jejichž podnětu obviněný provedl lustrace, již v samotném faktu získání požadovaných informací nelegálním postupem. Soudy tak v podstatě ztotožnily prospěch na straně zmíněných osob se způsobem získání informací, aniž by uvážily, k čemu měly získané informace oněm osobám sloužit. Přitom především účel sledovaný požadovanými a následně získanými informacemi byl významný pro posouzení otázky, zda ze strany obviněného šlo o jednání „v úmyslu opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch“. Nejvyšší soud nemíní apriorně vyloučit, že podle povahy věci může neoprávněný prospěch pachatele nebo jiné osoby vyplývat již ze samotného způsobu protiprávního jednání pachatele, avšak není přesvědčen o tom, že by tomu tak bylo v posuzovaném případě, zvláště když žádné z rozhodnutí Nejvyššího soudu citovaných v napadeném rozsudku ve skutečnosti není založeno na názoru, že by samotná protiprávnost jednání pachatele odůvodňovala závěr, že jednal v úmyslu opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch.
Rozhodnutí č. 25/1975 Sb. rozh. tr. se týkalo skutku kvalifikovaného jako trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. c) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů), jehož se dopustil ředitel závodu tak, že protiprávně jednal v úmyslu zabránit tomu, aby proti osobám hmotně odpovědným za manko bylo prováděno příslušné šetření směřující k objasnění příčin manka. Rozhodnutí č. 32/2010 Sb. rozh. tr. se týkalo skutku kvalifikovaného jako trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák., jehož se dopustil policista tak, že si ohledně jiných osob protiprávně obstaral údaje z informačních systémů Policie České republiky v úmyslu použít je při páchání trestné činnosti proti těmto osobám. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 1450/2011 se týkalo skutku kvalifikovaného jako přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustil policista tak, že na žádost jiné osoby protiprávně provedl lustraci ohledně další osoby a jejího motorového vozidla v úmyslu předat zjištěné údaje žadateli, který je potřeboval pro účely kriminálního podsvětí, kde došlo k odcizení zásilky cigaret v hodnotě 2,5 milionu korun při předstírané policejní kontrole s použitím lustrovaného vozidla, přičemž poškození se s použitím údajů opatřených protiprávní lustrací chtěli dostat k osobám, které zinscenovaly policejní kontrolu. Ve všech uvedených případech tedy bylo jasně a konkrétně zjištěno, co pachatelé protiprávním jednáním sledovali, tj. co bylo pohnutkou jejich činu. Závěr, že pohnutka jako zákonný znak trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 tr. zákoníku (dříve zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 tr. zák.) musí být zjištěna v podobě konkrétních skutkových okolností ohledně toho, co bylo cílem protiprávního jednání, je zřejmý např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 665/2008 a sp. zn. 7 Tdo 1059/2012. Jestliže protiprávní jednání úřední osoby spočívá v neoprávněném opatření informací z jinak nepřístupných zdrojů, pak pro posouzení pohnutky jako zákonného znaku trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 tr. zákoníku je rozhodné především zjištění, k čemu měly takto získané informace sloužit a zda byly skutečně určeny k tomu, aby byly prostředkem k dosažení nějakého reálného prospěchu u pachatele nebo u někoho jiného.
Podle bodu 1/a výroku o vině obviněný neoprávněnou lustrací opatřil informace o osobě L. N. a předal je R. W.. Podle vysvětlení R. W., které bylo v hlavním líčení za souhlasu procesních stran přečteno, se jednalo o to, že L. N. byl jeho společníkem ve firmě, byl v noci přistižen policií při řízení motorového vozidla po požití alkoholu, na událost se ale řádně nepamatoval a proto R. W. požádal obviněného jako svého kamaráda o zjištění, zda L. N. může nadále řídit a jak se má dále zachovat. Poté R. W. podle svého vyjádření obdržel od obviněného informaci, že případným řízením by L. N. „mohl mařit úřední rozhodnutí“.
Podle bodu 1/b výroku o vině obviněný neoprávněnou lustrací opatřil údaje o motorovém vozidle registrační značky .... a předal je R. W.. Podle vysvětlení R. W. záležitost proběhla tak, že se chtěl obviněnému nějak revanšovat za jeho jednání ve věci L. N. („za toho N. to chtěl obviněnému vrátit“) a proto mu sdělil registrační značku vozidla s tím, že „v tomto vozidle měla jezdit nějaká žena bez papírů“. K tomu R. W. uvedl, že toto se náhodně dověděl od osob, které byly shodou okolností s ním přítomny při tom, když neznámá žena před obchodním domem nasedala do uvedeného vozidla. Dále R. W. uvedl, že neví, jak obviněný s informací o registrační značce vozidla naložil, a nijak nepotvrdil ani to, že mu obviněný k této záležitosti něco říkal. Není tedy jasné, z čeho soudy čerpaly zjištění, že obviněný předal R. W. informace o vozidle a o osobě řidiče.
Podle bodu 1/c výroku o vině obviněný neoprávněnou lustrací opatřil informace o E. J. a předal je V. V. J.. Podle vysvětlení V. V. J., které bylo v hlavním líčení za souhlasu procesních stran přečteno, se jednalo o to, že její matka E. J. jinak nejezdí motorovým vozidlem, ale chtěla zjistit, zda má ještě platný řidičský průkaz, a proto V. V. J. požádala o toto zjištění obviněného, který jí posléze sdělil, že řidičský průkaz platí do určitého data.
Podle bodu 1/d výroku o vině obviněný neoprávněnou lustrací opatřil informace o J. D. a jemu je předal. Podle vysvětlení J. D., které bylo v hlavním líčení za souhlasu procesních stran přečteno, se jednalo o to, že J. D. skládal v zaměstnání referentské zkoušky, v té souvislosti potřeboval zjistit číslo svého řidičského průkazu, ale neměl ho u sebe, proto zavolal obviněného, požádal ho o uvedený údaj a obviněný mu tento údaj sdělil textovou zprávou.
Ve všech bodech výroku o vině byl účel informací opatřených neoprávněnou lustrací takové povahy, že z něho nemohli mít obviněný ani jiné osoby žádný reálný prospěch, natož pak prospěch neoprávněný. Prospěch obviněného a jiných osob by musel vyplývat ze způsobu použití předmětných informací, nikoli ze způsobu jejich získání, byť šlo o způsob protiprávní. Citovaná vysvětlení osob, které k neoprávněným lustracím daly podnět svými žádostmi, ukazují na to, že předmětné informace nikomu nesloužily jako prostředek k získání nějakého prospěchu, tím méně prospěchu neoprávněného.
Výrok o vině obviněného přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku tedy je vadný, neboť skutek – tak jak byl zjištěn oběma soudy – nenaplňuje zákonné znaky uvedeného trestného činu po subjektivní stránce.
Napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích je v části, v níž byl výrok o vině přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ponechán beze změny, rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak ho uplatnil obviněný.
K výroku o vině přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku
Přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku spáchá mimo jiné ten, kdo se veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném dopustí výtržnosti tím, že napadne jiného. Z hlediska subjektivní stránky jde o úmyslný trestný čin (§13 odst. 2 tr. zákoníku).
Námitky, jimiž obviněný zpochybnil závěr soudů o jeho úmyslném zavinění, jsou evidentně bez jakéhokoli opodstatnění. Ze zjištění soudů, které má potřebnou oporu ve svědecké výpovědi poškozené Bc. V. L., jasně vyplývá, že šlo o úder pěstí vedený z pozice čelem k poškozené do jejího spánku. Tento způsob provedení útoku vylučuje úvahu o tom, že by nešlo o úmyslné napadení. Úmyslným zaviněním obviněného je zahrnuto i to, že napadení mělo povahu výtržnosti. K napadení totiž došlo v noční době před kulturním domem, kde byl větší počet osob odcházejících ze školního plesu. Napadení poškozené bylo vyústěním incidentu jejího syna P. P. s jinými osobami, při kterém měl být P. P. zbit, čemuž chtěla poškozená zabránit. O tom, že napadení poškozené hrubě narušilo veřejný pořádek a vyvolalo negativní reakci přítomných osob, svědčí zjištění, že z jejich okruhu se ozývaly výkřiky nesouhlasu („ženskou ne“).
Právní posouzení skutku uvedeného v bodě 2 výroku o vině jako přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. ř. je v souladu se zákonem. Dovolání obviněného směřující proti tomu, že Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ponechal výrok o vině tímto trestným činem beze změny, je zjevně neopodstatněné.
Skutkové námitky, které obviněný zaměřil proti zjištění soudů, že je osobou totožnou s pachatelem napadení poškozené, nejsou dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud je dovolacím důvodem podle tohoto ustanovení nesprávné právní posouzení skutku, rozumí se tím skutek, tak jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, ledaže by tato zjištění byla v extrémním rozporu s provedenými důkazy, neboť v takovém případě by bylo dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. O nic takového se ovšem v posuzované věci nejedná, třebaže sama poškozená nebyla schopna identifikovat obviněného jako pachatele svého napadení. Zjištění, že obviněný byl pachatelem napadení, soudy dostatečně přesvědčivě vyvodily z toho, že sám obviněný doznal, že měl konflikt s osobou označenou jako „P.“ (tj. P. P., syn poškozené) a že při tomto konfliktu se ohnal tak, že zasáhl nějakou ženu do tváře, která zavrávorala, poodstoupila dozadu a sedla si na zem. Závěr, podle něhož je tím prokázáno pachatelství obviněného, soudy přijatelně odůvodnily zjištěním, že v dané době se na místě neodehrál žádný jiný incident, při němž byla udeřena žena do hlavy. Za tohoto stavu jsou bezpředmětné námitky obviněného, že v jeho trestní věci pro přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku soudy nepřípustně přihlížely také k obsahu jeho telefonického hovoru s R. W., který se stal předmětem odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle §88 odst. 1 tr. ř. nařízeného v řízení, v němž byl R. W.a podezřelý ze zločinu vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. I když lze připustit, že pro nedostatek podmínek uvedených v §88 odst. 6 tr. ř. (poslední věta) zmíněný odposlech a záznam telekomunikačního provozu nebyl v posuzované věci důkazem, ke kterému by bylo možné přihlížet, bylo pachatelství obviněného dostatečně prokázáno i bez tohoto důkazu.
Závěrem k podanému dovolání
Vzhledem k vytknutým vadám výroku o vině obviněného přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích v části, v níž byl ponechán beze změny výrok o vině tímto trestným činem, a zrušil i rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ve výroku o vině uvedeným trestným činem. V důsledku toho nemohl obstát výrok o trestu, a proto Nejvyšší soud zrušil jak tu část napadeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, v níž byl ponechán výrok o trestu odnětí svobody beze změny, tak výrok o uložení trestu odnětí svobody v rozsudku Okresního soudu v Pardubicích a rovněž výrok o uložení trestu zákazu činnosti v napadeném rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (ta část napadeného rozsudku, kterou byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ve výroku o uložení trestu zákazu činnosti, zůstala rozhodnutím Nejvyššího soudu nedotčena). Nejvyšší soud zrušil i další obsahově navazující rozhodnutí, která ztratila podklad tím, že byly zrušeny uvedené části obou rozsudků. Nakonec Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Pardubicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu zůstala nedotčena právní moc výroku o vině obviněného přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku.
V dalším řízení Okresní soud v Pardubicích odstraní vady vytknuté tímto usnesením Nejvyššího soudu, znovu rozhodne o skutku, v němž byl obžalobou spatřován přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a pokud obviněného neuzná vinným tímto skutkem, rozhodne o trestu za přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. května 2015
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec