ECLI:CZ:NS:2015:8.TDO.1465.2015.1
sp. zn. 8 Tdo 1465/2015-45
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. prosince 2015 o dovolání obviněného P. S. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. 4 To 1/2015, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně − pobočky ve Zlíně pod sp. zn. 68 T 4/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 1. 12. 2014, sp. zn. 68 T 4/2014, byl obviněný P. S. uznán vinným pod bodem I. přečinem kuplířství podle §189 odst. 1 alinea první, alinea druhá tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, pod bodem II. zvlášť závažným zločinem obchodování s lidmi podle §168 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), b), c), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a pod bodem III. přečinem zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §193 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl podle §168 odst. 3 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněné Z. G.
Označený rozsudek nalézacího soudu napadl obviněný v celém rozsahu odvoláním, které bylo usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. 4 To 1/2015, podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.
Podle skutkových zjištění nalézacího soudu se obviněný přečinu kuplířství podle §189 odst. 1 alinea první, alinea druhá tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku (bod I.), zvlášť závažného zločinu obchodování s lidmi podle §168 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a přečinu ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), b), c), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku (bod II.) a přečinu zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §193 odst. 1 tr. zákoníku (bod III.) dopustil tím, že:
I. se spoluobviněnou Z. G.
v přesně nezjištěné době nejméně od 28. listopadu 2011 do konce února 2013 jako provozovatelé erotického nočního podniku pod názvem „D.“, společně provozovaném na adrese Ž. n. D., P., okres Z., Z. kraj, prostřednictvím inzertních novin Infoservis v rubrice „Flirt-sex“ a dále prostřednictvím veřejně přístupné počítačové sítě Internet na různých webových stránkách nabízeli a organizovali poskytování sexuálních služeb v tomto nočním podniku s možností přivýdělku nebo práce pro dívky, které pod příslibem vysokého výdělku z provozované prostituce a prodeje tzv. drinků zákazníkům najímali a zjednávali, a to v úmyslu získat pro sebe dle ústního ujednání s níže uvedenými poškozenými 50 % z částek, které obdržely za poskytnuté sexuální služby a prodané drinky, a to:
1) M. M., která v přesně neustanovené době od začátku roku 2012 do přelomu měsíce prosince 2012 až ledna 2013 v erotickém nočním podniku D. dobrovolně vykonávala sexuální služby v přesně nezjištěném počtu případů, kdy za takto poskytnuté služby inkasovala od zákazníků dohodnutou finanční částku dle dohody s obviněnými P. S. a Z. G. stanovenou hodinovou sazbou ve výši 2.200 Kč, půlhodinovou sazbou 1.900 Kč, kterou následně v plné výši předávala obviněným, když z celkové utržené hotovosti, a to vždy po ukončení směny, jí byla vyplacena 50% část této tržby, přičemž za poskytnuté sexuální služby a prodané drinky takto obdržela od obviněných za období jednoho roku finanční částku ve výši nejméně 100.000 Kč, přičemž stejnou částku obdrželi obvinění,
2) R. S., která v přesně neustanovené době po dobu 5 až 6 měsíců nepravidelně v roce 2012 a na přelomu roku 2013 v podniku D. dobrovolně vykonávala sexuální služby v přesně nezjištěném počtu případů, kdy za takto poskytnuté služby inkasovala od zákazníků dohodnutou finanční částku dle dohody s obviněnými P. S. a Z. G. stanovenou hodinovou sazbou ve výši 2.200 Kč, půlhodinovou sazbou 1.600 Kč, kterou následně v plné výši předávala obviněným, když z celkové utržené hotovosti, a to vždy po ukončení směny, jí byla vyplacena 50% část této tržby, přičemž za poskytnuté sexuální služby a prodané drinky takto obdržela od obviněných částku ve výši od 15.000 Kč do 20.000 Kč měsíčně, což za uvedené období představovalo finanční částku ve výši nejméně 75.000 Kč, přičemž stejnou částku obdrželi obvinění,
3) V. B., která v přesně neustanovené době od února 2012 do konce května 2012 v podniku D. dobrovolně vykonávala sexuální služby v přesně nezjištěném počtu případů, kdy za takto poskytnuté služby inkasovala od zákazníků dohodnutou finanční částku dle dohody s obviněnými P. S. a Z. G. stanovenou hodinovou sazbou ve výši 2.000 Kč, půlhodinovou sazbou 1.600 Kč, kterou následně v plné výši předávala obviněným, když z celkové utržené hotovosti, a to vždy po ukončení směny, jí byla vyplacena 50% část této tržby, přičemž za poskytnuté sexuální služby a prodané drinky takto obdržela od obviněných za uvedené období finanční částku ve výši nejméně 20.000 Kč, přičemž stejnou částku obdrželi obvinění,
4) R. K., která v přesně neustanovené době od prosince 2011 do listopadu 2012 v podniku D. dobrovolně vykonávala sexuální služby v přesně nezjištěném počtu případů, kdy za takto poskytnuté služby inkasovala od zákazníků dohodnutou finanční částku dle dohody s obviněnými P. S. a Z. G. stanovenou hodinovou sazbou ve výši 2.200 Kč, půlhodinovou sazbou 1.600 Kč, kterou následně v plné výši předávala obviněným, když z celkové utržené hotovosti, a to vždy po ukončení směny, jí byla vyplacena 50% část této tržby, přičemž za poskytnuté sexuální služby a prodané drinky takto obdržela od obviněných za uvedené období finanční částku ve výši nejméně 170.000 Kč, přičemž stejnou částku obdrželi obvinění,
5) H. N., která v přesně neustanovené době září až listopad 2012 po dobu dvou měsíců v podniku D. dobrovolně vykonávala sexuální služby v přesně nezjištěném počtu případů, kdy za takto poskytnuté služby inkasovala od zákazníků dohodnutou finanční částku dle dohody s obviněnými P. S. a Z. G. stanovenou hodinovou sazbou ve výši 1.900 Kč, půlhodinovou sazbou 1.000 Kč až 1.200 Kč, kterou následně v plné výši předávala obviněným, když z celkové utržené hotovosti, a to vždy po ukončení směny, jí byla vyplacena 50% část této tržby, přičemž za poskytnuté sexuální služby a prodané drinky takto obdržela od obviněných za uvedené období finanční částku ve výši nejméně 40.000 Kč, přičemž stejnou částku obdrželi obvinění,
6) N. K. v přesně neustanovené době od 27. 12. až 31. 12. 2011 a pak v době od 1. 7. až 31. 8. 2012 v podniku D. dobrovolně vykonávala sexuální služby v přesně nezjištěném počtu případů, kdy za takto poskytované služby inkasovala od zákazníků dohodnutou finanční částku dle dohody s obviněnými P. S. a Z. G. stanovenou hodinovou sazbou ve výši 2.400 Kč, půlhodinovou sazbou 1.500 Kč, kterou následně v plné výši předávala obviněným, když z celkové utržené hotovosti, a to vždy po ukončení směny, jí byla vyplacena 50% část této tržby, přičemž za poskytnuté sexuální služby a prodané drinky takto obdržela od obviněných za uvedené období finanční částku ve výši nejméně 39.000 Kč, přičemž stejnou částku obdrželi obvinění,
7) J. V., která v přesně neustanovené době od konce května 2012 do září 2012 v podniku D. dobrovolně vykonávala sexuální služby v přesně nezjištěném počtu případů, kdy za takto poskytované služby inkasovala od zákazníků dohodnutou finanční částku dle dohody s obviněnými P. S. a Z. G. stanovenou hodinovou sazbou ve výši 2.200 Kč, půlhodinovou sazbou 1.600 Kč, kterou následně v plné výši předávala obviněným, když z celkové utržené hotovosti, a to vždy po ukončení směny, jí byla vyplacena 50% část této tržby, přičemž za poskytnuté sexuální služby a prodané drinky takto obdržela od obviněných za uvedené období finanční částku ve výši nejméně 40.000 Kč, přičemž stejnou částku obdrželi obvinění,
přičemž obvinění P. S. a Z. G. společně celkově od poškozených inkasovali pro vlastní potřebu nejméně 484.000 Kč,
II. společně se Z. G.
v době na počátku ledna roku 2012 úmyslně za účelem provozování prostituce v erotickém podniku pod názvem „D.“, provozovaném na adrese Ž. n. D., P., okres Z., Z. kraj, s cílem získání vyšších tržeb prostřednictvím inzerátu v novinách a následně i v rámci emailové komunikace pod příslibem vysokého zisku zjednali a zlákali k provozování prostituce poškozenou mladistvou „KOPRETINU“ *), ačkoliv oba obvinění věděli, že se jedná o osobu mladší 18 let, která následně v přesně neustanovené době od ledna 2012 do měsíce května 2012 a následně od listopadu 2012 do konce února 2013 v podniku D. vykonávala sexuální služby dle ústních instrukcí obviněných v přesně nezjištěném počtu případů, kdy za takto poskytnuté služby inkasovala dle pokynů obviněných od zákazníků stanovenou finanční částku, podle stanovené sazby ve výši 2.400 Kč za hodinu až 1.600 Kč za půl hodiny, které v plné výši předávala obviněným, kdy z celkově utržené hotovosti, vždy po ukončení směny, jí byla vyplacena 50% část tržby za uskutečněné pohlavní styky a prodané drinky, přičemž takto poškozená obdržela od obviněných ve shora uvedené období finanční částku ve výši nejméně 75.000 Kč, přičemž stejnou částku si ponechali oba obvinění, přičemž tímto jednáním oba obvinění přispěli k ohrožení řádného života poškozené, když si v důsledku jednání shora uvedeného poškozená osvojila návyky a sklony, které zpravidla vedou k morálnímu úpadku a k neschopnosti usměrnit svůj způsob života v souladu s morálními zásadami společnosti,
III. sám
v úmyslu veřejně prezentovat činnost nočního klubu D. a získat zákazníky pro tento podnik a tímto způsobem zvýšit finanční prospěch z již provozované prostituce v přesně nezjištěné době v měsíci listopadu 2012 v objektu nočního klubu D. v obci Ž. n. D. pořídil se souhlasem poškozené fotografie mladistvé „KOPRETINY“, a to v počtu 6 ks, s vyobrazením jejího nahého těla v různých pornografických polohách, kdy tyto fotografie prostřednictvím veřejně přístupné sítě Internet uveřejnil v době od 2. 2. 2013 na portálu www.amateri.cz pod svým uživatelským profilem „n.“, přičemž takto jednal s vědomím, že poškozené „KOPRETINĚ“ v době pořízení fotografií nebylo 18 let.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání. Odkázal v něm na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Vytkl, že soudy obou stupňů chybně zhodnotily provedené důkazy, učinily vadná skutková zjištění, a v důsledku toho dospěly k nesprávným právním závěrům. Částky, jež si měly poškozené v penzionu vydělat, jsou tvořeny odměnou za provozování prostituce a odměnou za prodej drinků. Jelikož je prospěch materializovaným poměrem mezi výnosy a náklady činnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2005, sp. zn. 7 Tdo 207/2005, uveřejněné pod č. 42/2005 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2008, sp. zn. 5 Tdo 136/2008, uveřejněné pod č. 31/2009 Sb. rozh. tr.), bylo pro správné určení zisku plynoucího z poskytovaných služeb zapotřebí částky popsané ve výroku o vině snížit o provize z drinků. Příjem z prostituce M. M., R. S., V. B., R. K., H. N., N. K. a J. V. činil ve skutečnosti 267.000 až 379.000 Kč; příjem z prostituce „KOPRETINY“ toliko 27. 000 Kč. Po odečtení nákladů na taxislužby zbyl obviněným jen minimální zisk. Uvedené mělo být zohledněno při úvaze o trestu. Při této úvaze měly být zohledněny rovněž polehčující okolnosti, a to že obviněný je netrestanou osobou (dřívější odsouzení byla zahlazena), před spácháním činu vedl řádný život a trestnou činnost páchal jen v malé míře a v krátkém časovém období.
Dále vytkl, že podle odvolacího soudu měl být z přečinu zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §193 odst. 1 tr. zákoníku usvědčován výpověďmi poškozené „KOPRETINY“ a svědkyně M. M. a listinnými důkazy. Z těchto důkazů však nevyplývá, že by byl tím, kdo fotografie pořídil a kdo je umístil na internet. Jestliže popřel, že poškozenou fotografoval, mělo dojít k aplikaci zásady in dubio pro reo.
Měl za to, že se nedopustil zločinu obchodování s lidmi podle §168 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku. Pro naplnění skutkové podstaty tohoto zločinu by musel poškozenou „KOPRETINU“ přimět, zjednat, najmout, zlákat nebo svést k provozování prostituce s vědomím, že se jedná o dívku mladší 18 let. On však nevěděl, že poškozená je mladší 18 let. V této souvislosti odkázal na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 5. 2011, sp. zn. 6 To 26/2011, uveřejněné pod č. 24/2012 Sb. rozh. tr., a na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2011, sp. zn. 3 Tdo 105/2011, uveřejněné pod č. 46/2012 Sb. rozh. tr.
Uzavřel, že jeho jednání nenaplnilo znaky stíhaných přečinů a zločinu, nýbrž znaky přečinu kuplířství podle §189 odst. 1 aliena první, alinea druhá tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku.
Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a sám rozhodl o vině a trestu, in eventum aby Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že uplatněné námitky jsou z velké části skutkového charakteru, nezakládají žádný z důvodů dovolání a v návaznosti na to ani povinnost dovolacího soudu napadené rozhodnutí přezkoumat. Žádný extrémní rozpor v projednávané věci neshledala. Měla za to, že obviněný opakuje svoji obhajobu, s níž se soudy obou stupňů dostatečně vypořádaly.
Podle ní bylo prokázáno, že věděl o věku poškozené „KOPRETINY“ a že pořizoval fotografie jejího nahého těla a tyto potom umísťoval na internet. Pokud jde o kořistění z prostituce, s ohledem na výklad uvedeného pojmu naznala, že z prostituce kořistil, neboť za zprostředkování ubytování žen, které provozovaly prostituci, inkasoval 50 % z jejich výdělku. Námitce, že uvedený prospěch měl být snížen o provizi z drinků, nepřiznala opodstatněnost. Prodej drinků byl totiž s provozováním prostituce přímo spjat.
Za námitku právní povahy označila námitku, že jednání, kterého se dopustil vůči poškozené „KOPRETINĚ“, nenaplnilo zákonné znaky „zjednat, najmout, zlákat nebo svést k provozování prostituce“. Připomněla, co se rozumí zjednáním k provozování prostituce, a konstatovala, že obviněný tento znak naplnil. Mezi ním a poškozenou „KOPRETINOU“ byla uzavřena dohoda o tom, že poškozená bude v erotickém podniku D. provozovat za úplatu sexuální služby, poškozená na nabídku přistoupila a sexuální služby zde provozovala. Existoval tedy zákonem požadovaný projev vůle provozovat sexuální služby, a to jak ze strany obviněného, tak ze strany poškozené. Při uzavření dohody směřoval úmysl obviněného k tomu, aby poškozená byla zjednána za účelem pohlavního styku. V posuzované věci byl podle ní naplněn rovněž znak zlákání k prostituci, neboť obviněný poškozenou zlákal k provozování pohlavního styku s jinou osobou nebo osobami za úplatu (tj. prostituce) s příslibem výdělku. Nic na tom nemění ani fakt, že poškozená na nabídku přistoupila dobrovolně, nebo dokonce o provozování tohoto způsobu výdělku projevila zájem. Pokud jde o naplnění kvalifikované skutkové podstaty §168 odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, tedy spáchání činu popsaného v §168 odst. 1 tr. zákoníku v úmyslu, aby jiného bylo užito k prostituci, i tyto zákonné znaky byly naplněny. Jednání pachatele, který osobu mladší 18 let přiměl, zjednal, najmul, zlákal nebo svedl k provozování prostituce nebo z takového jednání kořistil, nelze kvalifikovat jako trestný čin kuplířství podle §189 tr. zákoníku, nýbrž jako trestný čin obchodování s lidmi podle §168 tr. zákoníku, který je s ohledem na osobu poškozeného (dítě ve smyslu §126 tr. zákoníku) trestným činem speciálním.
Pro úplnost dodala, že v posuzované trestní věci byly trestné činy kuplířství a obchodování s lidmi spáchány v jednočinném souběhu. O jednočinný souběh se jedná tehdy, když jediné jednání směřuje proti různým individuálním objektům. Přitom jednání jako složka objektivní stránky trestného činu nemusí být zcela totožné. Postačí, aby bylo totožné alespoň zčásti; i částečná shoda jednání zakládá jednotu celého skutku. Společnou skutkovou oblastí, která je zahrnuta sbíhajícími se ustanoveními zvláštní části trestního zákona, bylo v daném případě jednání obviněného spočívající v provozování nočního podniku, kde poskytoval za úplatu ubytování ženám, které v něm provozovaly prostituci. Jednou z těchto žen přitom byla mladistvá „KOPRETINA“, které v té době nebylo 18 let. Šlo tedy o jedno jednání zasahující dva předměty útoku, a to jednak dospělé ženy, které podléhají trestněprávní ochraně podle §189 tr. zákoníku, a jednak také mladistvou, která podléhá trestněprávní ochraně podle §168 tr. zákoníku. V tomto případě je jednočinný souběh jmenovaných trestných činů možný. Konkurence ideální, tedy souběh jednočinný podle §189 a §168 tr. zákoníku, je vyloučen jen v případě jednání vůči jednomu a témuž předmětu útoku, a to pro vztah speciality u trestného činu obchodování s lidmi podle §168 odst. 1 tr. zákoníku.
Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako dovolání zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud však připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz př. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 125/04, I. ÚS 55/04, I. ÚS 554/04, Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 177/04, IV. ÚS 570/03 aj.).
Nejvyšší soud považuje za potřebné zdůraznit, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (str. 24 až 27 rozsudku nalézacího soudu, str. 8 a 9 usnesení odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
Námitka obviněného, že z výpovědí poškozené „KOPRETINY“ a svědkyně M. M. ani z listinných důkazů nevyplývá, že by byl tím, kdo fotografie poškozené pořídil a kdo je umístil na internet, je lichá. Poškozená „KOPRETINA“ vypověděla, že obviněný ji fotil mobilem, a to když měla pouze boty na podpatku; fotografie jí ukázal. Potvrdila, že fotografie pořízené obviněným jsou totožné s těmi, jež byly zveřejněny na www.amateri.cz (č. listu 1230). Svědkyně M. M. uvedla, že obviněný poškozenou fotil nahou v klubu, jednalo se o erotické pózy; ví o tom, protože tomu byla přítomna (č. listu 1393). Že obviněný věděl, že poškozená „KOPRETINA“ je mladší osmnácti let, se podává nejen z výpovědi této poškozené (č. listu 1230), ale i z výpovědí spoluobviněné Z. G. (č. listu 1219) a svědkyň V. B. (č. listu 1227) a N. K. (č. listu 488).
Část výtek dovolatele byla soustředěna k polemice se soudy stanovenou peněžní částkou, již měli oba obvinění provozováním prostituce získat. V této souvislosti není žádných pochybností o tom, že obvinění kořistili z provozování prostituce a tuto skutečnost ani obviněný nepopíral. Tvrdil ale, že celkově zjištěná částka měla být snížena o části odměn získaných na prodej drinků.
Kořistěním z prostituce ve smyslu §189 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku se rozumějí jakékoli způsoby získávání majetkového prospěchu z prostituce provozované jiným za podmínky, že lze dovodit, že pachatel využívá vědomě svého vztahu k osobě provozující prostituci (může jít o jejího pasáka, o osobu, která jí poskytuje ubytování za účelem prostituce nebo jí takové ubytování zprostředkovává apod.). Nevyžaduje se, aby pachatel výslovně vyžadoval nebo vynucoval hmotný prospěch z prostituce jiného, ale postačí opakované přijímání úplaty za to, že provozování prostituce umožňuje (k tomu srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1872, rozhodnutí pod č. 11/1978 Sb. rozh. tr.). Bylo prokázáno, že obviněný z prostituce jmenovaných žen kořistil, protože za zprostředkování jejich ubytování inkasoval 50 % z jejich výdělku.
Pokud jde o částky popsané ve skutkové větě výroku o vině, spoluobviněná jejich výši (s jedinou výjimkou) odsouhlasila, čímž potvrdila pravdivost výpovědí poškozených (č. listu 1220). U všech poškozených bylo dohodnuto, že si ponechají 50 % výdělku za poskytnuté sexuální služby a za prodané drinky a zbytek odevzdají spoluobviněným. Soudy v daných souvislostech nepochybily, pakliže provizi obviněných nesnížily o částky získané z provize za prodej drinků, poněvadž prodej drinků byl přímo spjat s provozováním prostituce a i tato okolnost dotvářela celkový obraz o způsobu chování obviněného. Nadto je třeba zdůraznit, že s ohledem na právní kvalifikaci jednání obviněného výše prospěchu nebyla kvalifikačním znakem, jak již ostatně připomněl i odvolací soud v odůvodnění svého usnesení (str. 8, 9), je proto nadbytečné se touto okolností věcně zabývat.
Z obsahu dovolacích námitek vyplývá, že obviněný svoje přesvědčení, že se nedopustil zvlášť závažného zločinu obchodování s lidmi podle §168 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, založil na odlišných skutkových zjištěních, než ke kterým soudy po provedeném dokazování dospěly (na tom, že nevěděl, že poškozená „KOPRETINA“ je mladší 18 let), Nejvyšší soud se proto v souvislosti s přezkumem právního posouzení skutku zabýval toliko námitkou, že jednání popsané ve skutkové větě výroku o vině nevykazuje znaky stíhaných přečinů a zločinu, nýbrž znaky přečinu kuplířství podle §189 odst. 1 aliena první, alinea druhá tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Shledal přitom, že této výtce nelze přisvědčit.
Trestného činu kuplířství podle §189 odst. 1 aliena první, alinea druhá tr. zákoníku se dopustí, kdo jiného přiměje, zjedná, najme, zláká nebo svede k provozování prostituce, nebo kdo kořistí z prostituce provozované jiným.
Trestného činu obchodování s lidmi podle §168 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku se dopustí, kdo přiměje, zjedná, najme, zláká, svede, dopraví, ukryje, zadržuje, přijme nebo vydá dítě, aby ho bylo užito jiným k pohlavnímu styku nebo k jiným formám sexuálního zneužívání nebo obtěžování anebo k výrobě pornografického díla, a takový čin spáchá v úmyslu, aby jiného bylo užito k prostituci.
Trestného činu ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), b), c), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku se dopustí, kdo, byť i z nedbalosti, ohrozí rozumový, citový nebo mravní vývoj dítěte tím, že ho svádí k zahálčivému nebo nemravnému životu, umožní mu vést zahálčivý nebo nemravný život, umožní mu opatřovat pro sebe nebo pro jiného prostředky trestnou činností nebo jiným zavrženíhodným způsobem, a spáchá takový čin ze zavrženíhodné pohnutky a pokračuje v jeho páchání po delší dobu.
Trestného činu zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §193 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí, kdo přiměje, zjedná, najme, zláká, svede nebo zneužije dítě k výrobě pornografického díla nebo kořistí z účasti dítěte na takovém pornografickém díle.
Podle výroku o vině pod bodem II. vykazovalo jednání obviněného, jehož se dopustil ve spolupachatelství se spoluobviněnou Z. G., znaky zvlášť závažného zločinu obchodování s lidmi podle §168 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku a přečinu ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), b), c), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku. Trestný čin obchodování s lidmi podle §168 odst. 1 písm. a) nebo odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku je ve vztahu k trestnému činu kuplířství podle §189 odst. 1 tr. zákoníku trestným činem speciálním, a jeho jednočinný souběh s tímto trestným činem je proto vyloučen (srov. shora citované usnesení Vrchního osudu v Olomouci ze dne 5. 5. 2011, sp. zn. 6 To 26/2011, uveřejněné pod č. 24/2012 Sb. rozh. tr.). Ustanovení §168 tr. zákoníku obsahuje dvě základní skutkové podstaty, které se liší především předmětem útoku. V odstavci 1 je předmětem útoku dítě, v odstavci 2 jsou předmětem útoku jiné osoby než děti (dospělí), které se však nerozhodovaly zcela svobodně, ale nacházely se v situaci, která svobodné rozhodování vylučuje (násilí, pohrůžka násilí nebo jiné těžké újmy, použití lsti, zneužití omylu, tísně nebo závislosti). Naproti tomu ustanovení §189 tr. zákoníku dětem žádnou zvláštní ochranu neposkytuje. Jestliže tedy obviněný (se spoluobviněnou Z. G.) umožnil v době spáchání činu šestnáctileté poškozené „KOPRETINĚ“, tj. dítěti ve smyslu §126 tr. zákoníku, aby v jeho podniku vykonávala prostituci jako ostatní dospělé prostitutky, nemohl se dopustit trestného činu kuplířství. S ohledem na věk poškozené spáchal trestný čin obchodování s lidmi. Jelikož tímto svým jednáním (a jednáním spoluobviněné), k němuž došlo v období ledna až května 2012 a listopadu 2012 až února 2013 a jehož se dopustil v úmyslu získat majetkový prospěch, současně ohrozil citový a mravní vývoj poškozené, v jednočinném souběhu spáchal rovněž přečin ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), b), c), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku.
Pokud jde o bod III. výroku o vině, jednání obviněného nespočívalo v tom, že poškozenou „KOPRETINU“ přiměl, zjednal, najal, zlákal nebo svedl k provozování prostituce, nebo že z její prostituce kořistil. Spočívalo v tom, že s vědomím, že poškozené ještě není 18 let, pořídil s jejím souhlasem její nahé fotografie a tyto v úmyslu veřejně prezentovat činnost svého nočního klubu, získat pro něj zákazníky a zvýšit finanční prospěch z již provozované prostituce umístil na portálu www.amateri.cz pod svým uživatelským profilem „n.“. Využitím vlivu, který vyplýval z jejich vzájemného vztahu, v t. č. sedmnáctileté poškozené úmyslně vzbudil rozhodnutí účastnit se výroby nahých fotografií, jež pro účely propagace svého podniku a zvýšení finančního prospěchu zamýšlel umístit na internet. O tom, že přiměl a svedl dítě k výrobě pornografického díla (příslušná právní věta výroku o vině), tedy není pochyb.
Co se týče výtky vztahující se k uloženému trestu odnětí svobody, Nejvyšší soud považuje za podstatné připomenout, že za jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu důvodu dovolání uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu, apod. Uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu v důsledku nesprávného vyhodnocení kritérií podle §39, §41 a §42 tr. zákoníku nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (viz č. 22/2003 Sb.).
Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je v soustavě dovolacích důvodů §265b odst. 1 tr. ř. dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek, že buď byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v §39, §41 či §42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného (nebo naopak mírného trestu), nelze jako dovolací námitku relevantně uplatnit (k tomu viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Právě takové vady však obviněný ve vztahu k uloženému trestu odnětí svobody namítal, když uvedl, že při úvaze o trestu nebyly zohledněny polehčující okolnosti.
Ačkoliv tedy výtku obviněného nelze podřadit pod žádný z důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1 tr. ř., dovolací soud nad rámec dodává, že byť nalézací soud v odůvodnění svého rozsudku neuvedl, které okolnosti vyhodnotil jako polehčující a které jako přitěžující (str. 29), odvolací soud jeho pochybení napravil a ve svém usnesení vylíčil okolnosti, které obviněnému přitěžovaly, a taktéž přesvědčivě vysvětlil, proč v jeho případě neshledal žádné okolnosti polehčující (str. 10). Pokud jde o přitěžující okolnosti, zdůraznil, že oba spoluobvinění se trestných činů dopustili po předchozím uvážení [§42 písm. a) tr. zákoníku] a ze ziskuchtivosti [§42 písm. b) tr. zákoníku], trestné činy páchali po delší dobu [§42 písm. m) tr. zákoníku] a spáchali více trestných činů [§42 písm. n) tr. zákoníku]. Na rozdíl od spoluobviněné Z. G., které svědčilo, že při objasňování trestné činnosti pomáhala [§41 písm. l ) tr. zákoníku], trestných činů upřímně litovala [§41 písm. n) tr. zákoníku] a před jejich spácháním vedla řádný život [§41 písm. o) tr. zákoníku], u obviněného žádná polehčující okolnost nebyla shledána. Odvolací soud poznamenal, že přestože bylo předchozí odsouzení obviněného zahlazeno a hledí se na něj jako na osobu netrestanou, nelze konstatovat, že před spácháním posuzované trestné činnosti vedl řádný život. Soud poukázal na množství záznamů v rejstříku trestu a uzavřel, že obviněný má sklon k páchání trestné činnosti. Proti takovému závěru nelze mít žádných výhrad. Z konstantní judikatury vyplývá, že pachatel vedl před spácháním trestného činu řádný život, jestliže dodržoval právní řád a další základní normy občanské společnosti, plnil své povinnosti vůči státu i vůči společnosti, nezneužíval svých práv proti spoluobčanům, nenarušoval občanské soužití v bydlišti ani v zaměstnání, nedopouštěl se přestupků, jiných deliktů a trestných činů. Na druhé straně ani předchozí odsouzení pachatele samo o sobě nebrání v přiznání polehčující okolnosti spočívající ve vedení řádného života, zejména týká-li se toto dřívější odsouzení méně závažného činu, pachatel se po odsouzení, resp. po odpykání trestu, přiměřeně dlouhou dobu choval řádně, a prokázal tak svou nápravu. Záleží též na povaze a závažnosti předchozího trestného činu, na době, která uplynula od jeho spáchání, na druhu a výši dřívějšího trestu, jímž se už na pachatele působilo, a na jeho celkovém chování před spácháním posuzovaného trestného činu a po něm. V opisu z evidence rejstříku trestů obviněného (č. listu 985) je uvedeno celkem pět záznamů. První se týká odsouzení ze dne 24. 9. 1987, poslední pak odsouzení ze dne 16. 5. 2007. Z těchto záznamů se podává, že obviněný započal s trestnou činností již jako mladistvý a že se v období cca dvaceti let dopustil trestných činů nejrůznějšího charakteru. O tom, že před spácháním projednávané trestné činnosti, které se dopustil v letech 2011-2013, nevedl řádný život, tedy není žádných pochyb. Pro úplnost lze jen doplnit, že obviněný páchal trestnou činnost po delší dobu (jak je výše naznačeno) a nikoliv v malé míře. Jeho dalším námitkám stran údajných polehčujících okolností proto nelze přisvědčit.
Nejvyšší soud uzavírá, že úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti let a šesti měsíců je vzhledem k okolnostem případu a k osobě obviněného adekvátní. Soudy uvážily všechny okolnosti relevantní z hlediska druhu a výměry trestu (str. 29 rozsudku nalézacího soudu, str. 10 usnesení odvolacího soudu) a jejich závěr je vyvážený. Trest, který byl obviněnému takto uložen, není extrémně přísný a zjevně nespravedlivý. K případnému zásahu dovolacího soudu tudíž není dán žádný důvod (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013).
Nejvyšší soud dovolání obviněného (jako celek) odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. prosince 2015
JUDr. Věra Kůrková předsedkyně senátu
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 218/2003 Sb.