ECLI:CZ:NS:2015:8.TDO.1653.2014.1
sp. zn. 8 Tdo 1653/2014-59
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. května 2015 o dovoláních obviněných J. S. a K. P. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. 13 To 290/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 4 T 132/2013, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. 13 To 290/2014, a rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 24. 4. 2014, sp. zn. 4 T 132/2013.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Okresnímu soudu v Pardubicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 24. 4. 2014, sp. zn. 4 T 132/2013, byli obvinění K. P. a J. S. uznáni vinnými přečinem obecného ohrožení z nedbalosti podle §273 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění dopustili tím, že
obviněný K. P.
ve dnech 9. 11. 2011 a 14. 11. 2011 při provádění plnění svých pracovních povinností zaměstnance Správa železniční dopravní cesty státní organizace (dále „SŽDC“), zařazeného ve funkci pracovníka údržby a oprav tratí, kontrolní obchůzky
a obviněný J. S.
dne 10. 11. 2011, při provádění plnění svých pracovních povinností zaměstnance SŽDC zařazeného ve funkci vrchního správce tratí, během kontrolní obchůzky
na jednokolejné železniční trati celostátní dráhy provozovatele SŽDC, od úseku mezi železničními stanicemi P., R. n. L. a O. n. L., na km uvedené trati, mezi železničními stanicemi P.– R. n. L.– S. nezaznamenali, případně nesprávně vyhodnotili viditelné kontaktní vady nacházející se na levém kolejnicovém pásmu, případně na pojízdné ploše hlavy kolejnice, opakující se 17x po sobě v pravidelných intervalech ve vzdálenosti 303 cm, které v tu dobu vykazovaly znaky vady kategorie B ve smyslu předpisu ČD S 67 Vady a Lomy kolejnic, přitom neučinil příslušná opatření ve smyslu citovaného předpisu, což mělo za následek lom kolejnice v důsledku výskytu únavových trhlin vzniklých postupným rozvojem kontaktních vad na pojížděné ploše kolejnice, následně dne 17. 11. 2011 ve 22.47 hod. došlo ke vzniku mimořádné události – vykolejení prvního podvozku hnacího drážního vozidla –osobního vlaku majitele České dráhy, a. s., přepravujícího asi 27 osob a jedoucího ve směru od železniční stanice P.– R. n. L., jehož strojvedoucí J. Č., se pohyboval na základě ústní informace od službu konajícího výpravčího v železniční stanici P.– R. n. L. s vlakovou soupravou sníženou rychlostí 12 km/hod., přesto nestačil včas zabránit najetí na poškozený kolejnicový pás a následnému vykolejení první nápravy shora uvedeného hnacího drážního vozidla v rychlosti 6 km/hod., při mimořádné události nedošlo ke zranění osob, vznikla hmotná škoda na železničním svršku a infrastruktuře, hnacím drážním vozidle osobního vlaku a hnacím drážním vozidle projíždějícího místem mimořádné události před vlakem v opačném směru v celkové výši nejméně 658.259 Kč.
Za tento přečin byli oba obvinění odsouzeni podle §273 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců, jehož výkon jim byl podmíněně odložen podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu v trvání jeden a půl roku. Současně bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka Pardubice jako soud odvolací usnesením ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. 13 To 290/2014, odvolání obviněných a poškozené SŽDC podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali oba obvinění prostřednictvím svých obhájců samostatná dovolání. Oba tato dovolání opřeli o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. a uvedli v nich zcela shodné argumenty.
Obvinění v dovoláních brojili proti tomu, že byli uznáni vinnými přečinem obecného ohrožení z nedbalosti podle §273 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákoníku, přestože nebyly řádně objasněny všechny znaky této skutkové podstaty. Zásadně své výhrady soustředili proti tomu, že soudy nezjistily, jaká konkrétní vada způsobila poškození kolejnice a v čem spočívalo nesplnění povinností obviněných, což mělo vliv na nesprávné posouzení subjektivní stránky a příčinné souvislosti mezi jednáním obviněných a vzniklým následkem. Příčiny těchto nedostatků spatřovali v tom, že soudy chybně vyhodnotily učiněná skutková zjištění, která založily na nedostatečně provedeném a odůvodněném dokazování. Nesprávnost právních závěrů obvinění spatřovali v tom, že soudy řádně a důsledně nezjistily skutečné okolnosti, které vedly ke vzniku mimořádné události a vykolejení vlaku, zejména, že s ohledem na objektivní stránku přečinu obecného ohrožení z nedbalosti podle §273 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákoníku nekonkretizovaly porušení speciální právní normy. Obvinění poukázali na rozpory v hodnocení možnosti zjištění poškození kolejnice před samotným vznikem mimořádné události, jak byly podány v závěrech Drážní inspekce SŽDC a interpretovány orgány činnými v trestním řízení. Obvinění konkrétně brojili proti tomu, že soudy závadu na kolejnici neurčily v souladu s předpisem ČD S 67 Vady a Lomy kolejnic, resp. nespecifikovaly tuto vadu jako terminus technicus ve smyslu tohoto předpisu a nevymezily, zda ona údajná závada na kolejnici byla s ohledem na uvedený interní předpis skutečně vadou v právním smyslu. Podle obviněných zůstalo i přes provedené dokazování neobjasněno, zda bylo možné na místě samém při prováděné obchůzce zpozorovat údajnou vadu a jednoznačně ji vyhodnotit jako vadu podle předpisu S 67, ač vyřešení této základní otázky mělo podstatný význam pro určení vztahu zjištěného jednání obviněných a vzniklého následku, především s ohledem na to, zda obvinění porušili své právní povinnosti stanovené pro jejich pracovní zařazení pracovními předpisy.
Obvinění vznesli pochybnosti o místě nehodového děje, o čase vzniku iniciačního lomu kolejnice, ale především o tom, zda při obchůzce na kolejnici mohli předpokládané změny vidět, zejména však jak a čím se měly projevit. Namítli, že tvrzení o této skutečnosti není důkazně řádně podloženo a vychází z ničím neprokázaných úvah soudů. Obvinění poukázali na neodstraněné rozpory především mezi závěry o označení vady, jak jsou podány v posudku Drážní inspekce, a údaji plynoucími z posudku Kriminalistického ústavu P., jež hovoří nikoli o výskytu sítě trhlin v kolejnici, ale o jedné povrchové trhlině, z níž může, ale také nemusí vzniknout trhlina únavová.
Podle obviněných nebylo žádným z provedených důkazů zjištěno místo iniciačního lomu kolejnice, které měli jako vadu vidět a zaznamenat při jejich traťových obchůzkách, protože to, co bylo možné pohledem odhalit, spočívalo pouze na jejich pozorovacích možnostech a schopnostech takovou vadu zrakem zaznamenat, eventuálně do jaké míry. Přitom muselo jít o vadu, která by měla povahu některé z vad stanovených předpisem S 67. Dokonce i posudek, z něhož soudy vycházely, hovoří o trhlině, což je v rozporu s jinými důkazy. Zjištění konkrétní vady odpovídající předpisu S 67 má v kontextu analýzy příčin a okolností vzniku poškození koleje dopad na vzniklý následek, což úzce souvisí s posouzením toho, zda obvinění porušili své pracovní povinnosti dané jim pracovně právními speciálními předpisy. Jde o zásadní okolnost pro řešení zachování příčinné souvislosti a naplnění subjektivní stránky žalovaného přečinu ve formě nevědomé nedbalosti.
Dovolatelé soudům dále vytkli, že se zodpovědně nezabývaly otázkou, jaká konkrétní opatření měli činit v případě, že by skutečně při obchůzce objevili vadu kolejnice v kategorii B předpisu S 67. Tato vada, nejenže se nestala předmětem dokazování, a není proto uvedena ani ve skutkových zjištěních, přestože se jedná o skutečnost rozhodnou pro stanovení porušení důležité povinnosti podle §273 odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku, ale není zcela zřejmá ani ze všech ve věci zajištěných důkazů. Soudy se však nezabývaly ani tím, jaké povinnosti pro obviněné z takového zjištění skutečně plynuly, a ve skutkových zjištěních se spokojily jen s konstatováním toho, že obvinění neučinili potřebná opatření, aniž by takové konkrétní povinnosti určily nebo vymezily. Obvinění poukázali na to, že žádnou takovou povinnost neměli a že ji ani žádný konkrétní drážní předpis výslovně nestanovil, avšak soudy i přes to, že obvinění na tento nedostatek opakovaně upozorňovali, mu nevěnovaly potřebnou pozornost a s námitkami obviněných se v potřebné míře nevypořádaly. I v případě, že by obvinění vadu při obchůzce zjistili, nebylo jejich povinností vylučovat kolej z provozu. Taková povinnost u jejich pracovního zařazení neexistovala, a proto je nelze činit odpovědnými za vykolejení vlaku. Obvinění poukázali mimo jiné i na fenomén tzv. černých teček, na které se odkazuje v posudku, o nějž soudy opřely svůj závěr o vině obviněných, a současně zmínili i existující rozpory mezi stanoviskem Drážní inspekce v závěrečné zprávě k mimořádné události vypracované svědkem Bc. J. D. a jeho vlastní svědeckou výpovědí. Zdůraznili, že neexistoval jednotný názor, zda tzv. černé tečky lze považovat za vadu podle předpisu S 67, což je skutečnost, kterou nedokázali přesně určit ani uvádění odborníci. Obvinění soudům vedle nesprávné aplikace předpisu S 67 také vytýkali, že dalšími s věcí souvisejícími předpisy se nezabývaly vůbec, jmenovitě např. předpisem D 2.
Dále obvinění vytýkali, že v trestním řízení nebylo postupováno důsledně podle §2 odst. 5 tr. ř., neboť v jeho průběhu bylo vycházeno jen z důkazů, které svědčí v jejich neprospěch, a naopak důkazy opačného charakteru nebyly vzaty v úvahu, pokud soud v hlavním líčení nevyslechl obhajobou navrhované svědky F. N., Ing. F. K. a gestora předpisu S 67, případně neprovedl důkaz „prohlášením Ing. F. K. před obhájcem“, aniž by tento postup ve svém rozhodnutí odůvodnil. V případě neprovedení těchto důkazů, které jsou podstatné a významné pro posouzení viny obviněných, došlo nejenom ke zkrácení jejich práva na obhajobu, ale i k tzv. opomenutým důkazům, jelikož důvod neprovedení posledně zmíněného důkazu nebyl v odůvodnění soudního rozhodnutí ani vysvětlen. V důsledku těchto pochybení soudy obou stupňů nesplnily požadavky na řádné objasnění věci a nerespektovaly tím názory vyslovené v rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 553/05. V důsledku těchto vad a nedostatků soudy učinily právní závěry na nesprávném hmotněprávním posouzení předpisu na úseku dopravy ve spojení s procesními vadami, jimiž jsou dovoláním napadená rozhodnutí zatížena.
Ze všech těchto rozvedených důvodů obvinění považovali závěr o vině přečinem obecného ohrožení z nedbalosti podle §273 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákoníku za nesprávný a navrhli, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky Pardubice ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. 13 To 290/2014, i další rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující zrušil a aby tomuto soudu přikázal, aby o věci znovu jednal a rozhodl.
K dovoláním obviněných se v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství, který shledal námitky obviněných související s porušením důležité povinnosti, výkladu interního předpisu Českých drah „S 67“ a se zaviněním obviněných založené na argumentaci o jiném hodnocení skutkového děje za neopodstatněné. Výhrady směřující proti neúplnosti, rozporuplnosti a nepřesvědčivosti odůvodnění dosavadních soudních rozhodnutí v návaznosti na odmítnutí provedení důkazů navržených obviněnými považoval za důvodné pro rozpor s §125 odst. 1 a §134 odst. 2 tr. ř. I když soudy poměrně přesvědčivě vyložily, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely a jakými úvahami se při jejich hodnocení řídily, výběr těchto důkazů státní zástupce považoval za selektivní a nevyvážený, přičemž za nedostatečné pokládal hodnocení důkazů svědčících ve prospěch obhajoby obviněných (zejména jde o výpovědi svědků M. K. a M. K.). Vysvětlení důvodů, proč nebyly provedeny obviněnými navržené důkazy, nalézací soud ve svém rozhodnutí vůbec nepodal. Odvolací soud k tomu jen konstatoval, že provádění dalších důkazů považoval za nadbytečné, aniž by podrobněji vysvětlil, z jakých konkrétních důvodů tento názor činí. Státní zástupce v uvedeném procesním postupu soudů spatřoval porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 Listiny základních práv a svobod a judikatury Ústavního soudu. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovoláními napadená rozhodnutí zrušil včetně navazujících rozhodnutí a aby Okresnímu soudu v Pardubicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud jako soud dovolací po přezkoumání formálních podmínek pro podání dovolání zjistil, že dovolání obviněných jsou přípustná podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., byla podána oprávněnými osobami [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a ani neshledal takové vady, pro které by bylo podle §265i odst. 1 tr. ř. nutné dovolání odmítnout, přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti nimž byla dovolání podána, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovoláních, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a posuzoval, zda jsou dovolání důvodná.
Obvinění dovolání podali v souladu s důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pokud namítali, že neměli být uznáni vinnými přečinem podle §273 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákoníku, protože činem, jenž je popsán ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, soudy řádně nezjistily skutkový stav věci nezbytný pro přesvědčivý závěr, že obvinění nenaplnili zákonem vymezené znaky tohoto přečinu, zejména ve vztahu k závěrům o porušení důležité povinnosti, subjektivní stránce a příčinné souvislosti mezi jejich jednáním a vzniklým následkem. Tím obvinění vytýkali nesprávnost tohoto právního posouzení, což koresponduje s uvedeným důvodem dovolání, podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, když odvolací soud k jejich námitkám tyto vady neodstranil. I když obviněnými vytýkané nedostatky spočívající ve vadném a procesně nedostatečném provedení důkazů či jejich neprovedení vůbec by byly v rozporu s formálním vymezením dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože jde o námitky skutkové povahy, v daném případě jde o vady, které mají zásadní význam pro právní posouzení jim za vinu kladeného činu, a proto Nejvyšší soud i s ohledem na ně napadená rozhodnutí přezkoumával. Způsob, jak byly v dovolání vymezeny a rozvedeny, svědčí o zásadním zjevném nerespektování pravidel pro objasňování skutkových okolností, a tudíž tyto námitky mající skutkovou povahu, zakládají existenci extrémního rozporu (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04, a ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/2005), který v této výjimečné souvislosti je též podřaditelný pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Existence tohoto dovolacího důvodu v těchto souvislostech zakládá rovněž možnost podání dovolání i podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě, tj. že došlo soudem druhého stupně k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, ačkoliv v řízení předcházejícím tomuto usnesení byl dán některý z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., jako obvinění také v dovoláních učinili.
Nejvyšší soud při těchto svých závěrech dále zkoumal, zda jsou námitky obviněných důvodné.
V projednávané věci byli obvinění uznáni vinnými uvedeným přečinem na podkladě skutku popsaného v rozsudku soudu prvního stupně tak, jak je uveden v úvodu tohoto rozhodnutí, který zásadně spočíval v tom, že obvinění v uvedených dnech v listopadu 2011 při provádění plnění svých pracovních povinností jako zaměstnanci SŽDC během kontrolní obchůzky na jednokolejné železniční trati nezaznamenali, případně nesprávně vyhodnotili viditelné kontaktní vady nacházející se na levém kolejnicovém pásmu, případně na pojízdné ploše hlavy kolejnice, opakující se 17x po sobě v pravidelných intervalech ve vzdálenosti 303 cm, kdy v tu dobu vykazovaly znaky vady kategorie B ve smyslu předpisu ČD S 67 Vady a Lomy kolejnic, přitom neučinili příslušná opatření ve smyslu citovaného předpisu, což mělo za následek lom kolejnice v důsledku výskytu únavových trhlin vzniklých postupným rozvojem kontaktních vad na pojížděné ploše kolejnice, následně dne 17. 11. 2011 ve 22.47 hod. došlo ke vzniku mimořádné události – vykolejení prvního podvozku hnacího drážního vozidla a škody ve výši nejméně 658.259 Kč.
Soudy v posuzované věci po provedeném dokazování považovaly za prokázané a dostatečně důkazně podložené, že s ohledem na defektoskopickou kontrolu provedenou dne 18. 5. 2011 obvinění věděli, že v předmětném úseku trati se nachází vada v délce 5,5 m ve formě tzv. žáby, která vyžaduje zvýšené pozorování. Podle zjištění soudů nebyla obviněnými zpozorována vada spočívající v opakujících se černých tečkách na levém kolejnicovém pásu v počtu 17 v pravidelné vzdálenosti 3 m, která byla při mimořádné události rovněž zjištěna, a v místě se musela objevit minimálně několik týdnů před mimořádnou událostí, neboť právě tak dlouho trval její postupný rozvoj. Zejména v oblasti černých teček pak musely být při obchůzkách prováděných obviněnými ve dnech 9., 10. a 14. 11. 2011 pouhým okem viditelné drobné trhliny. Soud uzavřel, že i z laického hlediska je zřejmé a logické, že při zjištění jakékoli závady na kolejnici, která nevykazuje charakter některé ze závad popsaných předpisem S 67, mezi něž patří i černé tečky na kolejnici, je pochůzkář, bez ohledu na existenci či neexistenci závazného metodického pokynu, povinen každé takovéto závadě věnovat zvýšenou pozornost. Jelikož zjištěný a popsaný stav kolejnice v posuzované věci nemohl vzniknout ze dne na den, případně během jediného týdne uplynuvšího od poslední kontroly provedené obviněnými, není možné, aby pouhé 3 dny po poslední kontrole došlo k úplnému, horizontálnímu i vertikálnímu, rozlomení kolejnice. Právě tento defekt soudy považovaly za příčinu nehody, která tudíž byla způsobena v důsledku nedostatečné kontroly stavu kolejnic obviněnými (viz strany 10 a 11 rozsudku soudu prvního stupně). Odvolací soud, jenž se se závěry soudu prvního stupně ztotožnil, doplnil, že pravidelné obchůzky a vizuální kontroly byly předmětem pracovních povinností obou obviněných, což dokládá jednak jejich pracovní náplň, a připomenul, že již hlášenka č. 1469A o vadách kolejnic zjištěných ultrazvukovým defektoskopem ze dne 18. 5. 2011 popisuje vadu kategorie D na předmětném úseku, kde později došlo k mimořádné události, avšak obvinění se v pozdější době o žádné závadě již nezmiňovali. Odvolací soud na základě toho dovodil, že pokud by obvinění zaznamenali, popř. správně vyhodnotili objektivně existující vadu kolejnice, když tato činnost byla jejich pracovní povinností, nedošlo by k předmětné mimořádné události (viz strany 5 a 6 usnesení odvolacího soudu). Z hlediska subjektivní stránky soudy u obviněných shledaly zavinění ve formě nevědomé nedbalosti podle §16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku.
K výhradám obviněných a na podkladě takto soudy učiněných závěrů a zjištění Nejvyšší soud považuje za nutné uvést následující:
Podstatou každého skutku je trestně právně relevantní jednání a obviněnými zapříčiněný trestněprávně významný následek. Od skutku je nutno odlišovat jeho popis, který musí obsahovat ty skutkové okolnosti, které jsou právně významné z hlediska naplnění jednotlivých znaků skutkové podstaty stíhaného trestného činu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2001, sp. zn. 11 Tz 129/2001, publikované pod č. 41/2002-I. Sb. rozh. tr., a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 15 Tdo 1198/2012). Popis skutku ve skutkové větě výroku o vině musí být uveden tak, aby jednotlivé části odpovídaly příslušným znakům skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obžalovaný uznán vinným. O takový případ však nejde, jestliže ve výroku o vině skutková věta neobsahuje úplný popis skutečností rozhodných pro naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu ve smyslu ustanovení §120 odst. 3 tr. ř. (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2005, sp. zn. II. ÚS 83/04, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ve sv. 39, roč. 2005, pod č. 195).
Přečinu obecného ohrožení z nedbalosti podle §273 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákoníku, se dopustí ten, kdo z nedbalosti způsobí obecné nebezpečí tím, že vydá lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví nebo cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu tím, že zapříčiní požár nebo povodeň nebo škodlivý účinek výbušnin, plynu, elektřiny nebo jiných podobně nebezpečných látek nebo sil nebo se dopustí jiného podobného nebezpečného jednání, spáchá-li takový čin proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona, a způsobí takovým činem značnou škodu.
Objektivní stránka je představována jednáním pachatele, který z nedbalosti způsobí obecné ohrožení. Jde o nedbalostní trestný čin, u něhož zavinění není vyloučené spoluzaviněním jiných osob.
Zavinění musí zahrnovat všechny znaky charakterizující objektivní stránku trestného činu, tedy i příčinný vztah mezi jednáním pachatele a následkem trestného činu. Při nedbalosti je třeba, aby si pachatel alespoň měl a mohl představit, že se takto příčinný vztah může rozvinout. Pro pachatele nepředvídatelný příčinný průběh není tedy v zavinění obsažen a pachatel neodpovídá za následek, který takto vzejde. Z hlediska předvídatelnosti příčinného průběhu, který vedl v tomto případě ke smrti poškozeného, a tedy zavinění pachatele k němu, nutno však rozlišovat o jaké komplikace v tom kterém případě šlo (srov. rozhodnutí č. 20/1981 Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud zdůrazňuje, že z nevědomé nedbalosti podle §16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku je trestný čin spáchán tehdy, jestliže pachatel nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl. Při nevědomé nedbalosti se vychází z možnosti znalosti, která se zkoumá na základě objektivních okolností spojených se skutkem a subjektivních dispozic konkrétního pachatele, neboť trestní zákoník zakládá odpovědnost za trestné činy spáchané z nevědomé nedbalosti na povinnosti, ale současně i možnosti předvídat způsobení poruchy nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákoníkem. I pro nevědomou nedbalost je potřebné zachovávání potřebné míry opatrnosti pachatelem. Míra opatrnosti je dána spojením objektivního a subjektivního hlediska při předvídání způsobení poruchy nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákoníkem, neboť jedině spojení obou těchto hledisek při posuzování trestní odpovědnosti za trestný čin z nedbalosti odpovídá zásadě odpovědnosti za zavinění v trestním právu. K posouzení přiměřenosti jeho důvodů nutno přistoupit z hlediska zkušenosti pachatele a ostatních okolností případu (srov. rozhodnutí č. 45/1965, a č. 75/1958 Sb. rozh. tr.).
Závěr o zavinění pachatele musí být vždy podložen výsledky dokazování a musí z nich logicky vyplynout (srov. například rozhodnutí č. 62/1973 a 41/1976 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 394/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2001, sp. zn. 5 Tz 225/2001, či usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2728/12).
V projednávané trestní věci se podle popsaných skutkových okolností zavinění obviněných v nevědomé nedbalosti odvíjí od zjištění, že nezaznamenali a správně nevyhodnotili vady viditelné a opakující se v pravidelných intervalech, jež byly označeny jako vady kategorie B ve smyslu předpisu ČD S 67, a současně že „neučinili příslušná opatření ve smyslu zmíněného předpisu“, což vedlo k rozlomení kolejnice a k následnému vykolejení vozu.
Nejvyšší soud k těmto skutkovým zjištěním považuje za nutné poukázat na jejich obecnost a neurčitost při vymezení povahy obviněnými nezjištěných vad, které měly být údajně viditelné a opakující se na levém kolejnicovém pásu, případně na pojízdné ploše hlavy kolejnice. Podle této charakteristiky vad je zřejmé, že chybí konkrétní určení a zařazení vady tak, aby dopadala na Kategorizaci vad podle bodu V. „Přehledu číselných kódů a kategorií vad a lomů“, jak jsou uvedeny a popsány včetně jejich další specifikace v „Části druhé Katalogu vad a lomů“ předpisu ČD S 67. Je-li totiž obviněným kladeno za vinu, že nedostatečně rozpoznali konkrétní vadu, bylo třeba přesně v souladu se stanovenou kategorizací jednotlivých vad určit, o jakou z velkého množství vad se v tomto případě jednalo, neboť od její povahy a kategorie se odvíjelo, jaká opatření měli při zjištění jejich výskytu obvinění výslovně učinit. Takové zařazení a určení vady, o níž se mělo jednat, ve výrokové části není popsáno a stejně jako určení, nesplněné povinnosti a v jakých konkrétních krocích či postupech měla spočívat. Zjištění, že „neučinili příslušná opatření ve smyslu zmíněného předpisu“, se jeví se zřetelem na hlediska rozhodná pro určení nevědomé nedbalosti nedostatečné, protože právě neprovedení konkrétních úkonů, úkolů či postupů, k nimž byli obvinění povinni podle příslušných pracovních předpisů, může zakládat jejich nedbalostní jednání („nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl“).
Nejvyšší soud k těmto nedostatečným skutkovým závěrům považuje za potřebné zdůraznit, i to že povahu či charakter vad, povinnosti obviněných, jakož i další okolnosti, za nichž k předmětnému činu došlo, bylo nezbytné zkoumat na podkladě důkazních prostředků ve věci opatřených a soudy řádně a důsledně provedených.
To se však v této věci nestalo, ač některé potřebné informace ve věci ve spisovém materiálu soudy k dispozici měly. Nejvyšší soud tak upozorňuje, že ze závěru znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví defektoskopie, metalografie a technické diagnostiky, zpracovaného Ing. Zdeňkem Mareškou (č. l. 29 spisu) vyplývá, že „Podle předpisu ČD S 67 – Vady a lomy kolejnic lze lomy v případě stop č. 1, 4, 18, 25 zařadit mezi lomy iniciované kontaktně únavovými vadami – 206 A Vady, které se vyskytují na pojížděné ploše kolejnic předložených jako stopy č. 18, 20A a 22A, se podle uvedeného předpisu označují jako místa na pojížděné ploše vybroušená jednorázovým prokluzem hnací nápravy (žáby) – 2251 D(B)… Podle výskytu korozních produktů na lomových plochách je možné předpokládat, že rozvoj vad trval řádově měsíce. Na stojině kolejnic, které byly předloženy jako stopa č. 20A a 22A, se pod vadami nachází označení provedené žlutou barvou. Je pravděpodobné, že se jedná o označení vad na pojížděné ploše, které bylo provedeno v době jejich nálezu v souladu s čl. 26 předpisu ČD S ¾ Nedestruktivní zkoušení kolejnic. Toto označení však nebylo zjištěno v případě stop č. 1, 4, 18 a 25, kde se vyskytují únavové lomy (206), které vznikly postupným rozvojem vad na pojížděné ploše (2251). Lomy jsou konečným stadiem rozvoje vady. Pokud tedy zajištěné stopy pocházejí z jedné kolejnice nebo úseku trati, potom v době, kdy bylo prováděno označování žlutou barvou, musel být na stopách č. 1, 4, 18 a 25 již patrný další rozvoj vad na pojížděné ploše (např. vznik příčných povrchových trhlin)“.
Zpráva o výsledcích šetření příčin a okolností vzniku mimořádné události vypracované Drážní inspekcí (č. l. 54 až 72) vycházející mimo jiné i ze závěru shora uvedeného kriminalistického znaleckého posudku (č. l. 66 spisu), neřeší charakter, kategorii a konkrétní povahu předmětných vad zjištěných na kolejnici, nýbrž toliko uvádí, že „bezprostředními příčinami mimořádné události byly defektoskopické vady na pojížděné části kolejnice, ze kterých došlo k následnému rozvoji trhlin, vedoucím až k lomům části kolejnice s jejím následným rozpadem na kusy“ (č. l. 69 spisu). Zásadní příčinou mimořádné události bylo, že provozovatel dráhy při pravidelných kontrolách včas neodhalil výskyt zdroje ohrožení dráhy a nepřijal odpovídající opatření vzhledem ke stavu viditelných, pravidelně se opakujících vad na hlavě levého kolejnicového pásu, … ve kterých již delší dobu docházelo k rozvoji trhlin…“ a rovněž „špatný technický stav kolejnice…“ (č. l. 69).
Znalecký posudek zpracovaný Ing. Eduardem Šafářem, znalcem z oboru doprava odvětví doprava železniční (příčiny nehod v železniční dopravě, stanovení škod vzniklých při nehodových událostech), na č. l. 504 spisu uvádí, že „K samotné klasifikaci provedené Drážní inspekcí jako vada podle předpisu S 67 se nemůže z technického hlediska vyjadřovat, neboť kolejnici neviděl a v černobílé kopii předložené snímky nepovažuje za zdařilé pro bližší objektivní posouzení věci. Nicméně … ze spisového matriálu vyplývá, že vlastní prasknutí a zborcení kolejnice prvotně nastalo s největší pravděpodobností nikoliv z bodu černé tečky na hlavě kolejnice, ale z porušení struktury mimo hlavu kolejnice, a to v jejím vodorovném směru mimo hlavu kolejnice… Toto zjištění znalce činí spornými závěry Drážní inspekce, popř. posudku Kriminalistického ústavu o tom, že prvotní příčinou byla prasklina kolejnice odvíjející se z tzv. černé tečky na hlavě kolejnice, čímž podle Drážní inspekce mělo následně dojít k lomu ve svislém směru kolejnice a její následné destrukci – (Drážní inspekce – Bc. D.). Z technického hlediska jsou proto takové závěry více než sporné. Za tohoto stavu pak zůstává sporné i to, zda bylo reálné počínající poškození kolejnice při obchůzce trati registrovat… Každá kolejnice, která je dodána drážní organizaci, má již z výroby své vnitřní pnutí, které je ale u každé kolejnice zpravidla jiné. Je tak otázkou, jaké parametry uvedená kolejnice měla evidovány z výroby, tj. zda, ač v normě, se již svými hodnotami přibližovala mezní hranici normy, či nikoliv. Toto zjištění pro analýzu skutečné příčiny lomu kolejnice znalci předložený trestní spis však neobsahuje. Bližší vyjádření a kvalifikované hodnotící stanovisko ke všemu výše uvedenému, zejména i k používání předpisu S 67 ve vztahu ke zjištěním tzv. černých teček jako počátku možné příčiny, nikoliv však jednoznačně prokázané příčiny vzniku mimořádné události a způsobu proškolování zaměstnanců provádějících činnost obviněného by nepochybně podal gestor předpisu S 67“.
Nejvyšší soud pro zjevné rozpory nejednotnost a nejednoznačnost v závěrech plynoucích z uvedených posudků znalců a odborníků poukazuje především na obsah předpisu ČD S 67 – Vady a lomy kolejnic, který je Přílohu č. 1 trestního spisu, v němž se stanoví, že vady kategorie „B“ jsou vady vyžadující odstranění výměnou či opravou v krátké lhůtě. Vady kategorie „D“ jsou vady vyžadující zvýšené pozorování (viz stranu 12 předpisu ČD S 67). V posuzované věci se mělo jednat o vadu kategorie „B“, která byla podle znaleckého posudku vypracovaného Ing. Zdeňkem Mareškou a hlášenkou na č. l. 79 spisu označena jako vada 2251 D(B). Na straně 14 téhož předpisu je přitom stanovena rovněž doba, během níž by tyto vady měly být opraveny či odstraněny, jakož i postupy při zjištění vady nebo lomu, kde je v zásadě stanoveno, že po nahlášení vady nebo lomu rozhodne vrchní mistr traťového okrsku o způsobu a lhůtě opravy (bod 18. na straně 15 předpisu ČD S 67). Za vadu 2251 D(B) se ve smyslu citovaného předpisu ČD S 67 (viz jeho stranu 71) považují „místa na pojížděné ploše vybroušená jednorázovým prokluzem hnací nápravy, označovaná též jako „žáby“. Tyto vady mající podobu „samovolně zakalené skvrny s oválným obvodem“ mohou zmizet nebo se dále rozvíjet buď „a) vodorovně v hlavě kolejnice; potom vytváří místní odlupování, které se dále nerozvíjí do hloubky, ale postupně vede k zahlubování pojížděné plochy následkem pojíždění vozidly…, b) příčně v hlavě kolejnice; potom vznikají vnitřní trhliny, které mají za následek zahloubení pojížděné plochy bez jiných místních změn… Tyto trhliny mohou rychle postupovat směrem ven a vést ke vzniku únavového lomu. Lomová plocha vykazuje charakteristickou strukturu“. Zjistit tuto vadu lze pohledem. Po zjištění vady defektoskopickou skupinou má následovat „oprava vadného místa navařením podle předpisu ČD S 3/5. Zjistí-li se příčná trhlina, opatření dle kategorie B“ (viz stranu 71 předpisu ČD S 67).
Pro kategorii B se, jak bylo uvedeno výše, vyžaduje odstranění výměnou či opravou v krátké lhůtě, jíž se podle tabulky č. 2 uvedené na straně 14 předpisu ČD S 67 rozumí pro příslušnou rychlostní skupinu 4. (viz dokument Vyhodnocení příčin a okolností vzniku mimořádné události – výše) doba „do 2 týdnů“.
Z vyhodnocení příčin a okolností vzniku mimořádné události – ohrožení vypracovaného za SŽDC Ing. M. K. dne 17. 7. 2012 (č. l. 46 spisu) se podává, že poslední pravidelná defektoskopická kontrola byla provedena dne 18. 5. 2011 se sdělením, že „V km 4,250 nebyly shledány žádné závady na kolejnici (defektoskopická hlášenka číslo 1469A). V km byla zjištěna vada v délce 550 cm, zařazená jako 2251/D – Místa na pojížděné ploše vybroušená jednorázovým prokluzem hnací nápravy (žáby – označení podle předpisu ČD S67). Vzhledem k faktu, že se tzv. žáby vyskytovaly v naprosto stejných vzdálenostech, pouze v jednom kolejnicovém pásu a ve všech se nacházely tytéž otvory, odpovídá jejich charakter zařazení vady jako 301 C(B) – Povrchové poškození kolejnice. Rozdíl v zakategorizování vady neměl vliv na vznik mimořádné události, jelikož nebyly zjištěny trhliny, a tudíž by se jednalo o kategorii vady C, při níž se vada odstraňuje výměnou či opravou v rámci udržovacích prací, což odpovídá při rychlostní skupině 4 (80 – 140 km/h) lhůtě 6 měsíců, která mezi ukončením defektoskopického měření a vznikem mimořádné události neuplynula“.
Nejvyšší soud podle obsahu těchto důkazů shledal, že závěry znalců a drážních odborníků jsou nejednotné a nedávají potřebný jednoznačný a shodný závěr o povaze vady, o niž se mělo v tomto konkrétním případě jednat, ani o tom, zda obvinění na svém pracovním zařazení byli schopni pohledem tuto vadu přesně poznat a vyhodnotit, když v tomto směru jsou zcela rozporné závěry znaleckého posudku zpracovaného Ing. Zdeňkem Mareškou a těmi, které plynou ze znaleckého posudku zpracovaného Ing. Eduardem Šafářem. Nesrovnalosti a nejednotný názor na povahu vad a možnosti jejich odhalení je přitom zásadní otázkou, kterou soudy měly posuzovat, zkoumat a hodnotit, což však neučinily a ve svých rozhodnutích se s těmito rozpory vůbec nevypořádaly, jak plyne z obsahu obou rozhodnutí. Uvedené zásadní okolnosti posoudily jen obecně, formálně a povrchně, aniž by je zkoumaly s ohledem na obsah jen stručně výše citovaných jednotlivých důkazních prostředků, z nichž plynou naznačené rozpory.
Vzhledem k tomu, že soudy dostatečně uvedené důkazy, především znalecké posudky a interní drážní předpisy, jimiž důkaz při hlavním líčení provedly, nezpracovaly a řádně se nevypřádaly s rozpory, které se v nich objevují, je třeba v tomto směru přisvědčit námitkám dovolatelů. Jejich výhrady v návaznosti na tyto nejasnosti se týkají i neúplnosti provedeného dokazování a nedůvodnosti postupů soudů, pokud nevyhověly požadavku obhajoby na procesní výslech jako svědka Ing. F. K., který v této věci podal č. l. 561 až 566 spisu založené prohlášení občana před obhájcem.
Nejvyšší soud k tomuto požadavku obviněný ze spisu zjistil, že orgány přípravného řízení, ale ani soudy jej nikdy procesním způsobem Ing. F. K. nevyslechly, ale podal jen prohlášení občana, z něhož vyplývá, že jde o zaměstnance SŽDC, který v době činu vykonával funkci přednosty Správy trati SŽDC P. Podle jím v prohlášení uvedených skutečností je zřejmé, že se vyjadřoval k okolnostem, které byly rovněž pro posouzení věci podstatné, protože uváděl, že „tzv. černé tečky je fenomén kolejnic od nepaměti. Za vady kolejnice ve smyslu předpisu S 67 se tyto tečky nepovažují… Jak se objevují, tak také ve většině případů černé tečky zpravidla samy mizí rozježděním kolejovými vozidly. Podstatné pro zjištění vad kolejnice je proto zjištění prováděné defektoskopisty“ (č. l. 562). Dále z jeho sdělení vyplynulo, že zaměstnanci byli školeni tak, aby v první řadě spoléhali na defektoskopická zjištění, přičemž zjištění při pochůzce jsou považována za druhotná, s výjimkou těch, jež by představovala např. destrukci kolejnice. V tomto duchu je postaven také předpis S 67. Jakékoli závěry o tom, že by pochůzkáři měli a mohli zjistit trhliny v kolejnici, označil za „naprosto absurdní vzhledem k praktickým možnostem zjištění trhliny v kolejnici“, neboť trhliny nelze zaměňovat s lomy kolejnic, kdy tento názor zastává drtivá většina odborníků na traťovou problematiku. Vychází se ze zásady, že černá tečka bez dalšího rozvoje a zejména bez defektoskopického zjištění nemůže být brána jako nebezpečí pro železniční provoz (č. l. 563). Povinnost vylučovat kolej z provozu přitom podle jeho vyjádření vzniká až v případě zjištění závady kategorie „A“, která však v posuzované věci nebyla shledána dokonce ani po vlastní nehodě (č. l. 565).
Soudy tuto výpověď nejen přes výslovné požadavky obviněných na provedení výslechu Ing. F. K. jako svědka, ale ani pro obsahovou náplň jeho sdělní, které se dotýká zjevně a konkrétně projednávané problematiky, neuskutečnily, i přesto, že jde o tvrzení mající podstatný význam pro posouzení věci. Takový důkaz, který nebyl proveden, a soudy se s tím, proč tak neučinily, řádně nevypořádaly, lze v souladu s výhradami uvedenými v dovolání považovat za procesní vadu v podobě tzv. opomenutého důkazu.
Nejvyšší soud nedůsledný postup obou soudů též shledává v tom, že soudy nejenomže řádně nezkoumaly, v čem spočívalo u obviněných porušení povinností ve smyslu shora naznačeném, ale nezjistily ani dostatečný skutkový podklad pro závěr o tom, zda se jednalo o porušení důležité povinnosti ve smyslu okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §273 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, jak jim je kladeno za vinu.
V daném případě tedy bylo kromě již výše uvedeného nezbytné zkoumat i vzájemný vztah mezi zaviněným jednáním obviněných ve formě nevědomé nedbalosti, k níž dospěly soudy obou stupňů, zda jimi porušené povinnosti mají povahu důležité povinnosti, a zda toto porušení je v příčinném vztahu se vzniklým následkem.
Nejvyšší soud připomíná, že jestliže v projednávané věci soudy nedostatečně objasnily základní otázky o tom, jaké konkrétní vady měli obvinění přehlédnout a jaká konkrétní opatření neučinili, je zřejmé, že nedůslednost soudů při provádění důkazů a jejich hodnocení vedoucí k neúplnosti skutkových podkladů se promítá i do problematičnosti právních závěrů o tom, zda obvinění porušili důležitou povinnost ve smyslu odstavce 2 písm. b) §273 tr. zákoníku.
Nejvyšší soud v napadených rozhodnutích opět nenašel dostatečný argumentační ani jiný podklad pro to, aby mohl přezkoumat, zda lze v činu obviněným kladeném za vinu shledávat naplnění znaku porušení důležité povinnosti, protože žádný ze soudů této otázce nevěnoval potřebnou pozornost. Oba soudy v přezkoumávaných rozhodnutích bez potřebného vysvětlení důvodů, proč takový závěr činí, jen konstatovaly, že tento kvalifikační znak byl naplněn. Pro úplnost je však třeba poukázat na základní zásady, které bylo třeba mít při stanovení uvedeného závěru na paměti, a jaká pravidla soudy před tím, než závěr o tom, že jde o porušení důležité povinnosti, učinily, měly brát do úvahy, a to se zřetelem na konkrétní okolnosti, které byly ve věci zjištěny.
Porušení důležité povinnosti vyplývající ze zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uložené podle zákona spočívá zejména v porušení některé z mnoha možných důležitých povinností, které mají vztah k ochraně zdraví lidí a majetku. Aby bylo možné uznat, že jde o porušení důležité povinnosti vyplývající ze zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uložené podle zákona, musí soud zjistit, že způsobení obecného nebezpečí je v příčinné souvislosti s porušením důležité povinnosti vyplývající ze zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uložené podle zákona.
Za porušení důležité povinnosti ve smyslu §273 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku není možno mechanicky považovat porušení jakéhokoli předpisu, nýbrž jen porušení takové povinnosti, jejíž porušení má za následek nebezpečí pro lidský život nebo zdraví, kdy tedy jejím porušením může snadno dojít k takovému následku (srov. rozhodnutí č. 11/1964 Sb. rozh. tr.). Porušením důležité povinnosti je zejména takové porušení, které podle všeobecné zkušenosti takový následek skutečně často mívá (přiměřeně srov. rozhodnutí č. 33/1972 Sb. rozh. tr.).
Povahu a intenzitu porušené povinnosti, je-li kvalifikačním znakem předmětné skutkové podstaty, je třeba vždy posuzovat a zkoumat z hlediska charakteru porušených povinností a jejich významu pro možnost následku a jeho celospolečenský odpad i škodlivost, důležité je to, zda byla porušena jedna či více povinností apod. Vyjmenovat všechny povinnosti, které mohou být důležitými, není dobře možné, poněvadž vždy bude záviset na okolnostech toho kterého případu, zda porušení zjištěné povinnosti je i v daném případě porušením důležité povinnosti ve smyslu příslušného ustanovení trestního zákoníku. V projednávané věci, kde se jedná o povinnosti vyplývající z drážních předpisů, nejsou judikaturou ani rozhodnutími soudů ve větším měřítku potřebná kritéria podchycena, a proto jejich zobecnění je obtížné. Lze však v tomto případě použít pro srovnání jen příkladmo některé typické případy porušení povinností v silniční dopravě, kde je poměrně bohatá judikatura i možnost srovnání. Proto je vhodné poukázat, že v dopravě se podle judikatury zpravidla považují za porušení důležité povinnosti uložené podle zákona např. řízení motorového vozidla pod vlivem požitého alkoholického nápoje, nepřiměřená rychlost, hlavně v zatáčce, předjíždění v místech, kde je to zakázáno, couvání s nákladním autem bez dostatečného přehledu a bez zajištění náležitě poučenou osobou apod. Za porušení důležité povinnosti lze považovat jen porušení takové povinnosti, jejíž porušení má za dané situace zpravidla za následek nebezpečí pro lidský život nebo zdraví nebo majetek, kdy tedy jejím porušením může snadno dojít k takovému následku (srov. rozhodnutí č. 38/1975 Sb. rozh. tr). Z tohoto jen stručného příkladu je zřejmé, že v silniční dopravě se jedná o hrubé nedostatky vědomého a záměrného překročení pravidel silničního provozu. Tato, byť jen rámcová kritéria by měla být v projednávané věci určitým vodítkem pro úvahy o tom, zda intenzita zaviněného porušení povinnosti u obviněných dosahuje takového stupně závažnosti, aby v něm bylo možné spatřovat naplnění uvedeného znaku podmiňujícího použití vyšší trestní sazby, anebo jen porušení obecné povinnosti ve smyslu odstavce 1 §273 tr. zákoníku. Nejvyšší soud jen podle dosavadních výsledků neúplného a vadně provedeného dokazování na okraj zmiňuje, že stávající a shora zdůrazněné nedostatky vzbuzují velmi vážné pochybnosti i o tom, zda obvinění uvedený kvalifikační znak naplnili.
Soudy se doposud nesoustředily ani na to, zda je možné jako bezprostřední příčinu vzniku mimořádné události shledávat výhradě zaviněné porušení povinností na straně obviněných, či zda k této skutečnosti nepřistoupila porušení i jiných pracovníků dráhy, a pokud ano, o jaká zavinění a jak intenzivní se u těchto dalších osob odpovědných za bezpečný provoz na železnici jednalo. Bohužel ani z tohoto pohledu dosud nebyla projednávaná věc posuzována a soudy, ač o tom jsou v dosavadních výsledcích provedeného dokazování poznatky, tyto nezkoumaly a nezahrnuly do svých úvah.
Nejvyšší soud podle výsledků dosavadního dokazování poukazuje zejména na to, že soudy nepřihlédly k tomu, že z provedeného dokazování vyplynulo, že před tím, než došlo k vykolejení vlaku v projednávané věci, řízeného strojvůdcem J. Č., obdržel výpravčí informaci o tom, že kolejnice v předmětném místě není v pořádku. Uvedeného dne totiž strojvedoucí vlaku J. R. ústně informoval výpravčího železniční stanice R. n. L., že přibližně v km spatřil ve světle reflektorů šedé místo na pravém kolejnicovém pásu ve směru jízdy vlaku, tj. S.– R. n. L., a že po přejetí tohoto místa ucítil silný náraz v oblasti pojezdu vlaku. Výpravčí… na toto oznámení ústně upozornil strojvedoucího vlaku J. Č. jedoucího v opačném směru, a ústně mu nařídil, bez písemného rozkazu, snížení traťové rychlosti a zjištění stavu koleje v tomto místě. Tento strojvedoucí vlaku ústní příkaz splnil. Je tedy zřejmé, že o tom, že je poškozená kolejnice, věděli ještě před tím, než k projednávané nehodové události došlo, i jiní pracovníci, tj. konkrétně výpravčí železniční stanice R. n. L. J. K., jenž dával instrukce ke způsobu jízdy strojvedoucímu J. Č., jemuž nebyl vydán žádný písemný rozkaz o snížení traťové rychlosti v úseku trati, kde se stala mimořádná událost. Toto jednání výpravčího J. K. bylo v rozporu s čl. 605 písm. i) vnitřního předpisu SŽDC (ČD) D2 (srov. Zprávu o výsledcích šetření příčin a okolností vzniku mimořádné události ze dne 17. 11. 2011 podané Drážní inspekcí založené na č. l. 54 až 72). Popsané okolnosti konkrétně vyplývají i z výpovědi J. R., strojvedoucího vlakové soupravy, který nerovnost na trati v daném úseku oznámil výpravčímu, a uvedené okolnosti podrobně popsal na č. l. 510 spisu. Způsob odhalení a oznámení zjištěné vady inkriminovaného dne je patrný ze zápisu se zaměstnancem J. K. a C. Š.– výpravčími, založeného na č. l. 120, 121. Tito zaměstnanci však ve věci nevypovídali, protože oba využili svého práva podle §100 odst. 2 tr. ř. a výpověď odmítli (č. l. 197 až 204).
Vedle toho soudy nehodnotily ani skutečnosti, jež se týkaly pracovních postupů jiných pracovníků dráhy, kteří byli pověřeni úkoly ve vztahu k úseku železniční trati, na níž došlo k posuzovanému poškození železničního svršku.
Jak je patrné z obsahu spisu, závada na kolejnici v místě, kde došlo k mimořádné události, byla průběžně evidována a sledována již v předchozích měsících, o čemž svědčí výsledky kontrol ze dne 27. 10. 2011, kdy byla provedena revizní jízda, jež žádné zjevné, viditelné závady nezaznamenala, stejně jako pěší kontrola provedená vrchním správcem trati téhož dne, při níž rovněž žádné hrubé závady shledány nebyly, a nebyly shledány ani při defektoskopické kontrole dne 18. 5. 2011, při které byla zaznamenána vada na levém kolejnicovém pásu v kilometru charakterizovaná jako „2251/D“ v délce 550 cm (č. l. 79). Další opatření jsou přitom tímto předpisem výslovně vázána na zjištění defektoskopické skupiny s tím, že podle jejich výsledků následuje buď oprava vadného místa navařením podle předpisu ČD S 3/5 nebo v případě příčné trhliny opatření podle kategorie B (viz stranu 71 citované přílohy č. 1).
Ze strany provozovatele dráhy nebylo ve vztahu k opakujícím se defektoskopickým vadám od km … do km … učiněno až do vzniku mimořádné události žádné oficiální opatření, podle vyjádření provozovatele dráhy bylo učiněno pouze ústně – zvýšené pozorování“ (č. l. 67). „Závada nebyla nijak zdokumentována, informace o ní byly předávány pouze ústně, není žádný záznam o jejím zjištění a sledování.
Poslední revizní jízda byla provedena dne 27. 10. 2011 bez zjištěných závad, poslední pravidelná pěší kontrola trati vrchním správcem trati byla provedena dne 27. 10. 2011 a ani při ní nebylo shledáno hrubých závad.
Poslední pravidelná pěší kontrola trati provedená obchůzkářem dne 14. 11. 2011 rovněž neshledala v km … „zhoršování vad na kolejnici“ (č. l. 46), přičemž vady uvedené pro kilometr … až … na levém kolejnicovém pásu zjištěné při ohledání místa po vzniku mimořádné události nebyly v průběhu defektoskopického měření dne 18. 5. 2011 zjištěny. Z hlášenek a výpovědí zaměstnanců M. R., M. D. a K. P. vyplynulo, že závady na hlavě levého kolejnicového pásu v km … až … byly při pravidelných pěších kontrolách a prohlídkách trati zjištěny a průběžně sledovány, přičemž rozvoj těchto vad nebyl nijak radikální, v průběhu tohoto zvýšeného sledování nebyly zjištěny trhliny v kolejnici a nic nenasvědčovalo nebezpečí vzniku lomu kolejnice. S výměnou kolejnice se počítalo pro případ, že by nejbližší pravidelná defektoskopická kontrola zjistila rozvoj uvedených vad. Ve znaleckém posudku z odvětví defektoskopie, metalografie a technické diagnostiky je konstatováno, že podle výskytu korozních produktů na lomových plochách je možné předpokládat, že rozvoj vad trval řádově měsíce (č. l. 48 dole, č. l. 42 až 49).
Z těchto podkladů je zřejmé, že na předmětné kolejnici byl rozvoj předmětné vady, jež vyústila v mimořádnou událost dne 17. 11. 2011, před událostí znám a musel trvat řádově několik měsíců. Jak plyne z předpisu ČD S 67 Vady a Lomy kolejnic (příloha č. 1 spisu) přijímání opatření v podobě oprav, apod. je vázáno na výsledky defektoskopických zkoušek a měření, z čehož lze dovodit, že ani neprodlené upozornění obviněných na jimi zjištěný a toliko subjektivně posouzený rozvoj vady na kolejnici by nemuselo mimořádné události zabránit. Tato se totiž odehrála pouhé tři dny po poslední pěší obchůzce provedené obviněnými dne 14. 11. 2011, přičemž není zřejmé a výsledky dosavadního dokazování objektivizované, jak dlouhý časový úsek je třeba k tomu, aby se tak masivní rozpad železniční koleje odehrál, eventuálně zda k němu mohlo dojít postupně, a v jakém stadiu a podle jakých projevů je měli či mohli obvinění zaznamenat. Z dokazování nevyplynulo ani to, zda v tomto krátkém časovém úseku by bylo možné provést defektoskopickou kontrolu předmětného úseku trati a vyvodit patřičné důsledky v podobě přijetí náležitých opatření k ochraně majetku a zdraví osob přepravovaných po této trati.
Kromě uvedeného Nejvyšší soud poukazuje i na to, že v průběhu trestního řízení doposud nebylo řešeno, zda za situace, kdy byly vady na kolejnici zjištěny a nahlášeny již 18. 5. 2011, tj. 6 měsíců před mimořádnou událostí, nebyly jiné oprávněné osoby, (provozovatel předmětné trati), povinny přijmout náležitá opatření k jejich odstranění již v této době, případně alespoň odborným prověřením a proměřením tyto vady přesně lokalizovat a určit jejich rozsah s ohledem na možnou prognózu jejich dalšího rozvoje a z něj pramenícího potenciálního ohrožení bezpečnosti dopravy na daném úseku trati. Přesně stanovit bylo nutné, zda za tyto úkony byli rovněž odpovědní obvinění, anebo, tuto odpovědnost měly jiné osoby a které. Jak vyplývá z výše citovaných zpráv o výsledcích šetření a vyhodnocení příčin vzniku mimořádné události, s výměnou předmětného kolejnicového pásu se do budoucna počítalo, a to právě s ohledem na defektoskopicky odhalené vady kolejnice. Při zohlednění učiněných závěrů (zejména se zřetelem k výsledkům kontrol a měření předcházejících kontrole provedené obviněnými) by provozovatel měl následně přijmout konkrétní bezpečnostní a nápravná opatření (oprava, výměna poškozeného kusu kolejnicového pásu, apod.) a tím předejít rozvoji vad a z něj pramenícímu nebezpečí pro zdraví, život a majetek osob. Pokud tak drážní orgány či osoby oprávněné neučinily, ač do vzniku mimořádné události na tato opatření měly dostatek času, je zapotřebí zvažovat, zda subjektem nesoucím primární odpovědnost za vznik posuzované mimořádné události jsou pouze a jedině obvinění, anebo i někdo jiný nebo další.
S ohledem na uvedené skutečnosti, které mohou mít důležitý význam pro posouzení míry zavinění obviněných ve vztahu k příčinné souvislosti jim za vinu kladeného jednání a vzniklého následku, lze v obecné rovině uvést, že při zkoumání trestní odpovědnosti z hlediska příčinného vztahu je korektivem zavinění, které musí přistoupit k příčinnému vztahu mezi jednáním a následkem; pokud k přičítání následku postačí nedbalost, je třeba, aby pachatel alespoň podle okolností a svých osobních poměrů měl a mohl příčinný vztah předvídat (srov. rozhodnutí č. 50/1968-II. Sb. rozh. tr.). Jestliže při vzniku následku spolupůsobilo více příčin (jednání obviněného a poškozeného), je třeba hodnotit každou příčinu co do jejího významu pro vznik následku zvlášť a určit její důležitost pro následek, který z jednání obviněného nastal. Příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a následkem se nepřerušuje, jestliže k jednání pachatele přistoupí další skutečnost, která spolupůsobí při vzniku následku, jestliže však jednání pachatele zůstává takovou skutečností, bez které by k následku nedošlo. Příčinná souvislost by se přerušila jen tehdy, kdyby nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která způsobila následek bez ohledu na jednání pachatele. Skutečnost, že následek, který vyplynul z jednání pachatele, byl jiný, než si pachatel představoval (tzv. omyl v kauzálním průběhu – aberratio ictus), pachateli neprospívá a nevylučuje jeho zavinění. Korektivem širokého pojetí příčinné souvislosti je otázka viny, která zabrání, aby zejména při netypickém průběhu byl obviněný odpovědným i za málo očekávatelný, těžší následek (srov. rozhodnutí č. 37/1975 Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud ze všech rozvedených a popsaných důvodů považuje napadená rozhodnutí za předčasná, neboť jsou založena na skutkových zjištěních, která jsou nejasná a neúplná, a tudíž neskýtající dostatečný podklad pro závěr o tom, že obvinění činem, jenž jim je kladen za vinu, naplnili všechny znaky přečinu, který byl v jejich jednání soudy nižších stupňů shledán.
Rozsah provedeného dokazování, zejména pokud při zjištěných rozporech mezi závěry znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví defektoskopie, metalografie a technické diagnostiky, zpracovaného Ing. Zdeňkem Mareškou a znaleckého posudku zpracovaného Ing. Eduardem Šafářem z oboru doprava, odvětví doprava železniční (příčiny nehod v železniční dopravě, stanovení škod vzniklých při nehodových událostech), soudy neodstranily popsané rozpory nejen mezi znaleckými posudky, ale i mezi dalšími ve věci zajištěnými důkazy, jak na ně bylo výše poukázáno. Zůstalo tak i nadále řádně neobjasněno nejen to, jaká vada kolejnice byla příčinou její destrukce, která vedla k vykolejení vlaku, ale ani to, jak se tato vada vizuálně mohla projevit, zda ji obvinění mohli zrakem odhalit. Nebyl rovněž určen postup, který obvinění byli povinni zachovat, pokud by vadu zjistili, respektive, v čem konkrétně spočívá nesplnění jejich pracovních povinností. V případě, kdy by byla vada obviněnými v daném časovém rozmezí pouhým okem zjistitelná a byla by přesně stanovena opatření, která měli učinit k její evidenci a nápravě, bylo nutné zkoumat, zda byly naplněny další podmínky nezbytné k vyvození jejich trestněprávní odpovědnosti, zejména povaha porušené povinnosti, forma zavinění obviněných a jakož i míra takového zavinění. I ta je totiž při posuzovaní viny obviněných rozhodná, neboť vymezuje poměr, jakým se na vzniklém následku podíleli obvinění oproti jiným rovněž odpovědným osobám, pokud by na tento následek mělo vliv i zanedbání povinností ze strany dalších osob. Lze jen poukázat např. na výpravčího ze železniční stanice R. n. L., který dne 18. 11. 2011 přijal informaci o možné závadě na trati od strojvedoucího vlaku J. Č., nebo osob, které po provedení defektoskopické kontroly dne 18. 5. 2011 nesly odpovědnost jako „provozovatel předmětné trati“ a v jejím důsledku byly povinny přijmout náležitá opatření k odstranění vad defektoskopicky zjištěných, což měly učinit do 6 měsíců, tj. do 18. 11. 2011, což je den následující po prověřované mimořádné události, k níž došlo dne 17. 11. 2011.
Soudy dosud ve věci činné se však všemi výše rozvedenými skutečnostmi, rozpory a nesrovnalostmi nezabývaly, navíc neprovedly důkazy, které byly pro řádné objasnění věci nezbytné, a proto vydaly rozhodnutí, která jsou zatížena vážnými nedostatky a vzbuzují pochybnosti o skutečnostech rozhodných z hlediska viny obviněných, což jsou vady, pro které napadená rozhodnutí nemohla obstát a jež bude nutné v dalším řízení odstranit. Nejvyšší soud proto ze všech výše zmíněných důvodů podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. 13 To 290/2014, a rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 24. 4. 2014, sp. zn. 4 T 132/2013, jakož i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Pardubicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Na tomto soudu bude, aby v dalším řízení doplnil dokazování ve výše naznačeném směru, kdy je jen pro úplnost vhodné zmínit, že soud bude nucen se nejprve pokusit odstranit rozpory mezi vypracovanými posudky, a pokud se to nepodaří, tak pro výjimečnost a zvlášť velkou obtížnost případu, o který se v této věci jedná, bude vhodné přibrat podle §110 tr. ř. ústav k vypracování posudku, v němž by byly odstraněny rozpory a bylo jednoznačně stanoveno, o jakou vadu se jednalo, zda byla obviněnými v daných časových souvislostech a s ohledem na její charakter zrakem viditelná a zjistitelná, jaké konkrétní povinnosti v důsledku toho obvinění nesplnili, a zda se na vzniku mimořádné události podílelo i zanedbání pracovních či služebních povinností jiných osob a v čem toto zanedbání spočívalo. Nutným se vyslechnout jako svědka Ing. F. K. Do úvahy bude podle výsledku znaleckého zkoumání a zhodnocení výsledků závěrů jednotlivých znaleckých posudků též přicházet možnost výslechu a Ing. M. T. k posouzení vad na základě předpisu S 67. Po doplnění dokazování v požadovaném, ale i dále nezbytném rozsahu, bude možné znovu posuzovat všechny zjištěné skutečnosti a na jejich základě znovu důsledně zkoumat naplnění všech znaků skutkové podstaty přečinu obecného ohrožení z nedbalosti podle §273 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákoníku, a to též se zřetelem na uplatnění zásad subsidiarity trestní represe a ultima ratio podle §12 odst. 2 tr. zákoníku, které bude třeba věnovat potřebnou pozornost.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. května 2015
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová