ECLI:CZ:NS:2015:8.TDO.31.2015.1
sp. zn. 8 Tdo 31/2015-141
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. února 2015 o dovolání obviněného P. M. , proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 22. 7. 2014, sp. zn. 14 To 158/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 3 T 138/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 3 T 138/2013, byl obviněný P. M. uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění dopustil v bodech I. až VII. zjednodušeně tak, že
I. z koncového bodu, IP adresy, která byla poskytovatelem internetových služeb - obchodní společností BECO Link, s. r. o., IČ: 47455675, pevně přidělena obytnému domu v ulici S., provedl dne 26. 1. 2009 bezplatnou elektronickou objednávku registrace a hostování domény www.stromkyakere.ic.cz u poskytovatele webhostingu, kterým je obchodní společnost Nodus Technologies, s. r. o., IČ: 25729055, se sídlem Tachovská č. p. 1439/14, Praha 5, po zaregistrování domény upravil prohlížecí a objednávkovou editaci stránek tak, aby obsah těchto stránek působil na potenciální zákazníky dojmem, že se jedná o internetový obchod, resp. e-shop, který nabízí sazenice pokojových a okrasných rostlin a dřevin, na tyto internetové stránky uvedl též kontaktní údaje ke svojí osobě jako k osobě provozovatele, P. M., telefon, e-mail, a obchodní podmínky, podle kterých bezpodmínečně požadoval po zákaznících úplnou úhradu objednaného zboží ještě před samotným dodáním zboží, a to buď převodem z jejich účtu či složením hotovosti na svůj osobní bankovní účet, nebo zasláním platby na adresu svého trvalého pobytu, s tím, že před obdržením platby na uvedený účet nebo adresu nebude jejich objednávka vyexpedována, následně, v blíže nezjištěné době, nejdříve od 26. 1. 2009, zajistil spuštění webových stránek s falešným internetovým obchodem, zákazníkům objednané a uhrazené zboží nikdy nedodal a se zákazníky již nekomunikoval, takto podvodně získané finanční prostředky použil pro vlastní potřebu, čímž uvedl v omyl osoby, které jsou uvedeny v rozsudku konkrétně popsaných 114 dílčích jednáních, jimž způsobil v součtu škodu ve výši 63.984,- Kč,
II. prostřednictvím poštovní poukázky A, kterou opatřil údaji k osobě a adrese odesílatele, provedl dne 28. 5. 2009 na pobočce České pošty, s. p., číslo 506251 v P. hotovostní platbu 298,- Kč, kterou takto zaslal na bankovní účet, patřící obchodní společnosti Hosting90 systems, s. r. o., IČ: 28545711, se sídlem Vinohradská č. p. 2396/184, Praha 3, údaje k platbě následně připojil k elektronické objednávce registrace a hostování domény od 11. 6. 2009 do 11. 6. 2010 v programu VYZKOUŠEJTE-HOSTING, kterou provedl z koncového bodu, IP adresy, která byla poskytovatelem internetových služeb - obchodní společností BECO Link s. r. o., IČ: 47455675, pevně přidělena obytnému domu v ulici S., objednávku opět opatřil nepravdivými údaji k osobě objednatele, M. D. po obdržení a zaregistrování domény dne 16. 6. 2009 upravil prohlížecí a objednávkovou editaci stránek tak, aby obsah těchto stránek působil na potenciální zákazníky dojmem, že se jedná o internetový obchod, resp. e-shop, který nabízí autodoplňky, drogistické zboží, hračky a modely, chovatelské potřeby, pokojové a okrasné rostliny a dřeviny, elektroniku, filmové a hudební DVD nosiče, obuv, oděvy, výpočetní techniku, sportovní zboží, chovatelské potřeby a krmiva pro domácí zvířata, potřeby pro dům a zahradu a další spotřební zboží, internetové stránky též opatřil dalšími nepravdivými kontaktními údaji, a to k fiktivnímu provozovateli internetového obchodu, konkrétně: tel. 777658641, S. K. Neumanna č. p. 948, Hradec Králové, IČO: 64258238, kterým měl být podle uvedeného identifikačního čísla občan V. s. r. Ch. N. V., místo podnikání Osice 101, a obchodními podmínkami, podle kterých bezpodmínečně požadoval po zákaznících úplnou úhradu objednaného zboží ještě před samotným dodáním zboží, a to buď převodem z jejich účtu či složením hotovosti nejprve po spuštění webových stránek v blíže nezjištěné době, nejdříve od 16. 6. 2009, na svůj osobní bankovní účet, následně, od prosince 2009, na bankovní účet J. D., a od druhé poloviny ledna 2009 na bankovní účet J. V., s tím, že před obdržením platby nebude jejich objednávka vyexpedována, přičemž o poskytnutí existujícího bankovního účtu J. D. pro převod či zaslání finančních prostředků zákazníky za objednané zboží požádal na konci listopadu 2009 prostřednictvím internetového komunikačního programu ICQ obviněný ze Š., kam vycestoval v září 2009, svého známého a přítele J. D., P. Š., kterému uvedl, že se jedná o službu spojenou s finanční půjčkou či finanční výpomocí, o kterou obviněného P. Š. v té době prostřednictvím ICQ poprosil, a kterou obviněný po P. Š. po postupných výběrech, prováděných majitelkou účtu a jeho přítelkyní J. D., požadoval vrátit začátkem roku 2010 do D. r.-C., kam vycestoval ze Š. dne 8. 12. 2009, jejich přeposláním prostřednictvím expresní finanční služby Western Union převody peněz, což podle instrukcí obviněného P. Š. z pobočky České pošty v Přelouči učinil ve čtyřech případech v únoru 2010, obviněný zároveň před svým vycestováním do Š. požádal na přelomu měsíce srpna až září 2009 svého známého V. Č., o obstarání osoby, která by mu byla ochotna poskytnout osobní bankovní účet, kam by si nechával zasílat peníze, V. Č. v této souvislosti oslovil svoji známou Z. T., T., a Z. T. v této souvislosti oslovila svého známého výše jmenovaného J. V., který podle pokynů a s pomocí Z. T. založil dne 5. 11. 2009 výše uvedený bankovní účet, a to na pobočce bankovního domu GE Money Bank a. s. v Přelouči, veškeré podklady které ke svému účtu od banky obdržel, kromě platební karty a údajů k čtyřmístnému kódu PIN odevzdal Z. T., která je obratem předala V. Č., a ten kompletní složku k bankovnímu účtu J. V. osobně předal v blíže nezjištěné době, přibližně v průběhu listopadu 2009 ve Š. obviněnému, který objednané a na výše uvedené účty uhrazené zboží nikdy nedodal a se zákazníky již nekomunikoval, peníze za objednané zboží si nechal zákazníky převádět či zasílat buď přímo na svůj účet, a v případě finančních prostředků zasílaných podvedenými zákazníky na bankovní účet J. V., obviněný požádal V. Č., aby mu peníze z výběrů provedených majitelem účtu J. V. od něho převzal a přes expresní finanční služby Western Union převody peněz V. Č. přeposlal do D. r., město S., což podle instrukcí obviněného V. Č. z pobočky České pošty v Přelouči učinil v měsíci lednu až v únoru 2010, takto získané finanční prostředky obviněný použil pro vlastní potřebu. Tím uvedl v omyl osoby, které jsou uvedeny v rozsudku konkrétně popsaných 175 dílčích jednáních, jimž způsobil v součtu škodu ve výši 418.580,- Kč. J. D. vrátila, na základě reklamačního řízení, zpět a v celé výši částku 7.999,- Kč za zboží objednané E. P., a J. V. vrátil, na základě reklamačního řízení, zpět a v celé výši částku 10.183,- Kč za zboží objednané Ch. B.,
III. prostřednictvím internetového komunikačního programu ICQ požádal ze Š. koncem října 2009 svého známého V. Č., aby zajistil elektronickou objednávku hostingového programu C4 Hosting na jeden rok, který podle všech potřebných instrukcí, které od obviněného obdržel, provedl V. Č. dne 1. 11. 2009 požadovanou objednávku z místa svého bydliště, z koncového bodu, IP adresy, která byla obchodní společností Telefónica O2 Czech republic a. s., IČ: 60193336, typem připojení ADSL přidělena jeho otci - uživateli L. Č., a to prostřednictvím objednávkového on-line formuláře na internetové adrese, na osobní a další potřebné údaje k neexistující osobě objednatele: L. L., obviněný zároveň sdělil V. Č. další potřebné instrukce ohledně platby za registraci a roční provoz domény, podle kterých V. Č. provedl dne 6. 11. 2009 na pobočce bankovního domu Raiffeisen Bank a. s. v Pardubicích, K Polabinám 1893-4 hotovostní platbu 1.428 Kč na bankovní účet, patřící obchodní společnosti ČESKÝ WEBHOSTING s. r. o., IČ: 27245357, se sídlem Wilsonova 579, Slaný, po obdržení registrace a umístění domény na internetové stránky obviněný upravil prohlížecí a objednávkovou editaci stránek tak, aby obsah těchto stránek působil na potenciální zákazníky dojmem, že se jedná o internetový obchod, resp. e-shop, který nabízí autodoplňky, chovatelské potřeby, elektroniku, obuv, oděvy, parfémy, PC, sportovní zboží, tabákové výrobky, hračky, potřeby pro dům a zahradu a další spotřební zboží, internetové stránky též opatřil dalšími nepravdivými kontaktními údaji, a to k fiktivnímu provozovateli internetového obchodu, konkrétně tel., , IČO: 28088859, kterým měla být podle uvedeného identifikačního čísla občanka V. s. r. K. N. T. X., adresa pobytu a místa podnikání, podle zde uvedených obchodních podmínek bezpodmínečně požadoval po zákaznících úplnou úhradu objednaného zboží ještě před samotným dodáním zboží, a to buď převodem z jejich účtu či složením hotovosti na bankovní účet, když v souvislosti s tímto účtem rovněž obviněný požádal V. Č., který oslovil svého známého P. B. a P. B. následně o tuto službu požádal svého příležitostného zaměstnance P. H., který podle pokynů a s pomocí P. B. založil dne 21. 1. 2010 výše uvedený bankovní účet, a to na pobočce bankovního domu GE Money Bank a. s., Přelouč, Tůmy Přeloučského č. p. 117, veškeré podklady které ke svému účtu od banky obdržel, včetně údajů k současně zřízenému internetovému bankovnictví, SMS službám a přístupovým heslům k účtu, odevzdal P. B., který je obratem předal V. Č. a ten veškeré potřebné informace a přístupová hesla obratem přeposlal obviněnému, který následně, v blíže nezjištěné době, nejdříve od 6. 11. 2009, zajistil spuštění webových stránek s falešným internetovým obchodem, zákazníky objednané a na jím uvedený účet uhrazené zboží nikdy nedodal a se zákazníky již nekomunikoval, obviněný získané finanční prostředky přeposílal z účtu P. H., patřící manželce V. Č. – L. Č., a V. Č. požádal, ať mu část těchto prostředků přepošle do D. r. prostřednictvím expresní finanční služby Western Union převody peněz, což podle instrukcí obviněného V. Č. z pobočky České pošty v Přelouči učinil v měsíci lednu až v únoru 2010, takto podvodně získané finanční prostředky obviněný použil pro vlastní potřebu. Tímto způsobem uvedl v omyl celkem 131 poškozených, jimž v popsaných dílčích 131 jednáních v rozsudku konkretizovaných způsobil v součtu škodu ve výši 217.100,- Kč, přičemž z této částky P. H. vrátil, na základě reklamačního řízení, zpět a v celé výši částku 6.681,- Kč za zboží objednané Z. M.,
IV. pomocí internetu a z blíže nezjištěného místa v D. r., z koncového bodu IP adresy , kdy poskytovatelem internetových služeb je obchodní společnost Compaňía Dominicana de Teléfonos, CxA, zajistil dne 3. 7. 2010 s uvedením údajů k osobě objednatele P. S., elektronickou objednávku registrace a hostování domény, následně, prostřednictvím SMS zprávy, požádal z D. r. svojí matku D. M., o zaplacení částky 300,- Kč za registraci a hostování uvedené domény od 3. 7. 2010 do 3. 7. 2011 v programu HOSTING90 Lite, která podle instrukcí svého syna provedla dne 14. 7. 2010 tuto platbu převodem ze svého účtu na bankovní účet, patřící obchodní společnosti Hosting90 systems s. r. o., IČ: 28545711, se sídlem Vinohradská č. p. 2396/184, Praha 3, po zaregistrování domény upravil prohlížecí a objednávkovou editaci stránek tak, aby obsah těchto stránek působil na potenciální zákazníky dojmem, že se jedná o internetový obchod, resp. e-shop, který nabízí stavební materiál - dlažby a betonové výrobky, malty, pojiva a barvy, okna, sádrokarton, střechy a příslušenství, tepelné izolace a zdící materiály, internetové stránky též opatřil dalšími nepravdivými kontaktními údaji, a to k fiktivnímu provozovateli internetového obchodu, kterým měl být výše jmenovaný P. S., IČ: 42413168, telefon 728 556 762, který však ve skutečnosti o existenci uvedeného internetového obchodu ani o předcházející objednávce registrace a hostování domény nic nevěděl, úhradu objednaného zboží podle obchodních podmínek po zákaznících požadoval ještě před samotným dodáním zboží, a to buď převodem z jejich účtu či složením hotovosti na bankovní účet s tím, že jejich objednávka nebude před obdržením platby na výše uvedený účet závazná, přičemž k poskytnutí existujícího bankovního účtu u ČSOB, a. s., obviněný požádal z D. r. v měsíci červenci roku 2010 prostřednictvím internetového komunikačního programu facebook svojí známou L. S., obviněný následně, v blíže nezjištěné době, nejdříve od 3. 7. 2010, zajistil spuštění webových stránek s falešným internetovým obchodem, zákazníky objednané a uhrazené zboží nikdy nedodal a se zákazníky již nekomunikoval, takto podvodně získané finanční prostředky, které mu byly podvedenými zákazníky převáděny či zasílány na bankovní účet L. S., si nechal podle dalších instrukcí realizovaných prostřednictvím uvedeného internetového komunikačního programu facebook přeposílat L. S. přes expresní finanční služby Western Union převody peněz, do D. r., použil pro vlastní potřebu, tímto jednáním v celkem 17 případech uvedl v omyl v rozsudku uvedené osoby, kterým způsobil v součtu škodu ve výši 201.832,- Kč,
V. pomocí internetu a z blíže nezjištěného místa zajistil ve dnech 20. 7. 2010 a 23. 7. 2010 elektronickou objednávku registrace a hostování domény, s uvedením údajů k osobě objednatele J. V., následně, prostřednictvím SMS zprávy, požádal z D. r. svojí matku D. M., o zaplacení částky 360,- Kč za registraci a hostování uvedené domény od 20. 7. 2010 do 20. 7. 2011 v programu Hosting-Zdarma, která podle instrukcí svého syna provedla dne 23. 7. 2010 tuto hotovostní platbu z technického účtu na pobočce bankovního domu Raiffeisen Bank, a. s., v Pardubicích, K Polabinám č. p. 1893-4 na bankovní účet, patřící obchodní společnosti Hosting zdarma s. r. o., IČ: 27126200, se sídlem Vinohradská č. p. 2396/184, Praha 3, po zaregistrování domény upravil prohlížecí a objednávkovou editaci stránek tak, aby obsah těchto stránek působil na potenciální zákazníky dojmem, že se jedná o internetový obchod, resp. e-shop, který nabízí bílé zboží, elektroniku, GPS navigace, herní konzole, mobilní telefony a PC, internetové stránky též opatřil dalšími nepravdivými kontaktními údaji, a to k fiktivnímu provozovateli internetového obchodu, kterým měl být výše jmenovaný J. V., IČ: 64856569, telefon, který však ve skutečnosti o existenci uvedeného internetového obchodu ani o předcházející objednávce registrace a hostování domény nic nevěděl, úhradu objednaného zboží podle obchodních podmínek po zákaznících obviněný požadoval ještě před samotným dodáním zboží, a to buď převodem z jejich účtu či složením hotovosti na bankovní účet s tím, že jejich objednávka nebude před obdržením platby na výše uvedený účet závazná, přičemž k poskytnutí existujícího bankovního účtu u ČSOB, a. s., požádal obviněný z D. r. v měsíci červenci roku 2010 prostřednictvím internetového komunikačního programu Facebook svojí známou L. S., obviněný následně, v blíže nezjištěné době, nejdříve od 23. 7. 2010, zajistil spuštění webových stránek s falešným internetovým obchodem, zákazníky objednané a uhrazené zboží nikdy nedodal a se zákazníky již nekomunikoval, takto podvodně získané finanční prostředky, které mu byly podvedenými zákazníky převáděny či zasílány na bankovní účet L. S., si nechal podle dalších instrukcí realizovaných prostřednictvím uvedeného internetového komunikačního programu facebook přeposílat L. S. přes expresní finanční služby Western Union převody peněz, do D. r., použil pro vlastní potřebu. Takto postupoval celkem v 67 případech, kdy uvedl konkrétně v rozsudku uvedené osoby v omyl a způsobil jim v součtu škodu ve výši 380.483,- Kč. Z této částky majitelka L. S. vrátila zpět poškozeným peníze za objednané zboží, zaslané na tento její účet, v celkové výši 174.228,- Kč, když provedla částečné vrácení peněz poškozené M. V., na základě reklamačního řízení, a to v částce 11.500,- Kč, M. V. zaplacené částky 11.782,- Kč, a úplné vrácení peněz ve výši 162.728,- Kč, zaslaných dalšími 32 poškozenými,
VI. pomocí internetu a z blíže nezjištěného místa zajistil dne 3. 12. 2010 elektronickou objednávku registrace a hostování domény www.nakupnicentrum.org, následně pověřil dosud nezjištěnou osobu k tomu, aby provedla prostřednictvím České pošty, s. p., hotovostní platbu 660 Kč za registraci a roční hostování uvedené domény od 3. 12. 2010 do 3. 12. 2011, což tato osoba provedla dne 13. 12. 2010 na bankovní účet patřící obchodní společnosti Hosting zdarma s. r. o., se sídlem Vinohradská č. p. 2396/184, Praha 3, s uvedením údajů k neexistující osobě objednatele S. V., po zaregistrování domény upravil prohlížecí a objednávkovou editaci stránek tak, aby obsah těchto stránek působil na potenciální zákazníky dojmem, že se jedná o internetový obchod, resp. e-shop, který nabízí bílé zboží a elektroniku, potřeby pro dům a zahradu, foto a video, GPS navigace, herní konzole, mobilní telefony, osobní péči, PC, sněhové frézy, internetové stránky též opatřil dalšími nepravdivými kontaktními údaji k osobě fiktivního provozovatele internetového obchodu, konkrétně:, IČO: 87395363, kterým měl být podle tohoto identifikačního čísla T. S., který však ve skutečnosti o existenci uvedeného internetového obchodu nic nevěděl, a obchodními podmínkami, podle kterých po zákaznících požadoval úhradu objednaného zboží ještě před samotným dodáním zboží, a to buď převodem z jejich účtu či složením hotovosti na bankovní účet, s tím, že před obdržením platby nebude jejich objednávka vyexpedována, přičemž o poskytnutí existujícího bankovního účtu u GE Money Bank, a. s., obviněný požádal z blíže nezjištěného místa v D. r. v listopadu 2010 prostřednictvím internetového komunikačního programu facebook L. P., který oslovil svého známého L. Š., a L. Š. následně o tuto službu požádal svojí matku E. Š., obviněný po obdržení informací k číslu bankovního účtu zajistil v blíže nezjištěné době, nejdříve od 13. 12. 2010, spuštění webových stránek s falešným internetovým obchodem, když zákazníky objednané a na uvedený bankovní účet uhrazené zboží nikdy nedodal a se zákazníky již nekomunikoval, takto podvodně získané finanční prostředky, které byly podvedenými zákazníky převedeny či zaslány na bankovní účet E. Š., si nechal podle dalších instrukcí, realizovaných telefonicky nebo prostřednictvím internetového komunikačního programu ICQ, přeposílat L. P. z pobočky České pošty v Přelouči přes expresní finanční služby Western Union převody peněz do D. r., použil pro vlastní potřebu. Takto postupoval v celkem 147 dílčích popsaných případech, kdy uvedl v omyl v rozsudku uvedené osoby, jimž způsobil v součtu škodu ve výši 397.142,- Kč, přičemž z této částky L. Š. vrátil na základě reklamačního řízení zpět a v celé výši částku 1.598 Kč za zboží objednané T. N.,
VII. pomocí internetu zajistil z blíže nezjištěného místa v D. r. nejpozději dne 18. 10. 2010 elektronickou objednávku registrace a hostování domény od 18. 10. 2010 do 18. 10. 2011 v programu KOMPLETNÍ SLUŽBY PLUS u poskytovatele – obchodní společnosti Hosting zdarma s. r. o., IČ: 27126200, se sídlem Vinohradská č. p. 184, Praha 3, s uvedením údajů k osobě objednatele, následně pověřil dosud nezjištěnou osobu k tomu, aby poskytovateli zaslala finanční částku 660,- Kč za uvedený webhosting, což tato osoba učinila z technického účtu u České pošty, s. p., na účet poskytovatele, po zaregistrování domény upravil prohlížecí a objednávkovou editaci stránek tak, aby obsah těchto stránek působil na potenciální zákazníky dojmem, že se jedná o internetový obchod, resp. e-shop, který nabízí domácí spotřebiče, elektroniku a nářadí, mobilní telefony, fotoaparáty, tyto internetové stránky též opatřil dalšími nepravdivými kontaktními údaji k osobě fiktivního provozovatele internetového obchodu, konkrétně: K. L. Ch., IČO: 63646757, kterým měl být podle tohoto identifikačního čísla občan V. s. r. K. L. Ch., který však ve skutečnosti o existenci uvedeného internetového obchodu nic nevěděl, a obchodními podmínkami, podle kterých po zákaznících požadoval úhradu objednaného zboží ještě před samotným dodáním zboží, a to buď převodem z jejich účtu či složením hotovosti na bankovní účet, a požadavkem, aby zákazníci do poznámky o platbě či variabilního symbolu uvedli jejich referenční číslo, s tím, že jejich objednávka nebude před obdržením platby vyexpedována, když ve skutečnosti se u bankovního účtu jednalo o účet obchodní společnosti GBH Private Bank Limited, IČ: 279 51 448, se sídlem Domažlická č. p. 1256/1 a s pobočkou v Dominikánské republice GBH Private Trust SA Torre Plaza Central, Piso 1, Avenida Winston Churchill, INPOSDOM – Apartado Postal No.: 317-7, Piantini 10147, Santo Domingo, Dominican Republic, zastoupené disponentem P. F., a u referenčního čísla či variabilního symbolu se jednalo o osobní bankovní účet obviněného, zřízený dne 4. 8. 2010 ve vztahu a v propojení k výše uvedenému účtu, následně, v blíže nezjištěné době, nejdříve od 18. 10. 2010, zajistil spuštění webových stránek s falešným internetovým obchodem, když zákazníky objednané a uhrazené zboží nikdy nedodal a se zákazníky již nekomunikoval, získané finanční prostředky použil pro vlastní potřebu. Takto postupoval v celkem 112 v rozsudku popsaných případech, kdy uvedl v omyl v rozsudku uvedené osoby, jimž způsobil v součtu škodu ve výši 277.580,- Kč.
Škoda poškozeným způsobená v bodech I. až VII. představuje celkovou částku 1.956.701,- Kč.
Za uvedený zločin byl obviněný P. M. odsouzen podle §209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Rovněž mu byl podle §70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to částky 35,- Kč zajištěné na účtu, vedeného u BRE BANK S.A.-mBank, a částky 112.742,- Kč zajištěné na účtu, vedeného u GE Money Bank, a. s.
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 22. 7. 2014, sp. zn. 14 To 158/2014, z podnětu odvolání obviněného a státního zástupce uvedený rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil v celém výroku o trestu, a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného za zločin podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal výrok o vině rozsudku soudu prvního stupně nezměněn, odsoudil podle §209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku obviněnému uložil trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to částky 35,- Kč zajištěné na účtu, vedeného u BRE BANK S.A.-mBank, Karolinská č. p. 654/2, Praha 8.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájkyně z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání. Obviněný v něm nejprve zdůraznil, že v době, kdy proti němu bylo vedeno trestní řízení jako proti uprchlému, soud prvního stupně vydal odsuzující rozsudek, jímž mu byl uložen podmíněně odložený trest odnětí svobody. Poukázal na argumentaci, kterou soud za tím účelem v rozsudku rozvedl. Když se však vrátil do České republiky, soud k odvolání státního zástupce věc vrátil k novému projednání, a aniž by se změnily okolnosti, i přesto, že se k činu doznal a s orgány činnými v trestním řízení spolupracoval, mu byl uložen trest nepodmíněný. Obviněný rovněž zdůraznil, že své doznání mohl zaměřit jen na ta jednání, jichž si byl vědom, neboť některé z dílčích útoků, které mu jsou kladeny za vinu, se udály v době jeho pobytu v zahraničí, nespáchal je, nic o nich neví, a tudíž je s největší pravděpodobností spáchala jiná osoba, která o jeho jednání věděla a bez jeho vědomí sama obdobným způsobem sjednávala příslušné případy a sama z nich také měla prospěch. Tyto dílčí skutky, na nichž jakoukoli svoji účast popřel, byly v režii V. Č., který měl také přístup k bankovním účtům, na něž byly peníze poukazovány. V této souvislosti obviněný zdůraznil výpověď V. Č. z hlavního líčení dne 29. 4. 2014, jíž se soudy dostatečně nezabývaly a nevypořádaly se s rozpory, které v ní obviněný shledal. Podle jeho názoru svědci Z. T., P. H., J. V. a E. Š. rovněž potvrdily, že V. Č. s účty, na které finanční částky přicházely, disponoval a rozhodoval o tom, kolik peněz bude obviněnému do D. r. odesláno. Přestože si obviněný byl vědom, že se dopustil protiprávního jednání a že je připraven postupně nahradit také vzniklou škodu, vytkl, že rozsudek trpí značnými rozpory, zejména pokud jde o výpověď V. Č., a navíc části jednání se sám osobně ani nedopustil.
Obviněný se kromě uvedených výhrad zaměřených proti výroku o vině nespokojil ani s uloženým trestem především v tom, že jde o nepodmíněný trest, neboť oproti původnímu řízení nevyšly najevo žádné nové přitěžující okolnosti, ale naopak vyvstala otázka protiprávního jednání V. Č., jež měla být hodnocena ve prospěch obviněného. Navíc obviněný brojil i proti tomu, že soudy se řádně nevypořádaly s tím, proč obviněnému trest beze změny jeho poměrů a okolností, za nichž byl čin spáchán, podstatně zpřísnily. Takovou podstatnou změnu přitom ničím neodůvodnily. Obviněný označil rozhodnutí odvolacího soudu ohledně závěru o nutnosti uložit nepodmíněný trest za nepřezkoumatelné, a to zvláště za situace, kdy byla nedostatečně zjištěna skutková podstata uvedeného zločinu. Obviněný v rámci výhrad proti nepřiměřenosti trestu odnětí svobody zdůraznil, že při jeho uvěznění nebude moci vrátit způsobenou škodu.
V závěru dovolání proto navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 22. 7. 2014, sp. zn. 14 To 158/2014, jakož i rozhodnutí Okresního soudu v Pardubicích ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 3 T 138/2013, a přikázal, aby věc byla znovu projednána a rozhodnuta.
Nejvyšší státní zastupitelství dalo Nejvyššímu soudu přípisem ze dne 11. 11. 2014 na vědomí, že po seznámení se s obsahem podaného dovolání nevyužívá svého oprávnění a nehodlá se k němu věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Poté zkoumal, zda argumenty obviněného lze podřadit pod jím označený dovolací důvod, neboť jen dovolání, které je opřeno o některý ze zákonem vymezených důvodů, lze podrobit věcnému přezkoumání.
Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Z tohoto vymezení je zřejmé, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze s odkazem na uvedený dovolací důvod vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, jímž se rozumí zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení. Obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nestačí pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutí spatřované (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/2003).
Nejvyšší soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, event. druhého stupně, a teprve v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně bez zjištění extrémního nesouladu nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak ani v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, a ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Nejvyšší soud se zřetelem na takto vymezená kritéria posuzoval i obsah v dovolání uplatněných námitek, jimiž obviněný tvrdil, že se nedopustil některých dílčích jednání v tom rozsahu, jak je uveden ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, neboť byly spáchány někým jiným bez vědomí obviněného. Tato jiná osoba sjednávala obdobným způsobem příslušné případy a měla z nich sama prospěch, aniž by tomu obviněný mohl zamezit. Obviněný rovněž mimo jím označený dovolací důvod brojil také proti uloženému trestu odnětí svobody, neboť považoval za nesprávné, že mu byl vyměřen jako nepodmíněný.
Uvedeným způsobem formulované námitky obsahově s označeným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nekorespondují, protože jimi obviněný nevytýkal žádné vady hmotněprávní povahy. Skutečnost, že obviněný popírá část jednání kladeného mu za vinu, je vystavena na jeho vlastní konstrukci skutkového děje spočívající výhradně a pouze na jím uplatňované verzi obhajoby při pomíjení důkazů, které jeho vinu prokazovaly, a to především svědeckých výpovědí, listinných důkazů, výpisů z účtů, e-mailové korespondence, z nichž soudy pro popsané skutkové závěry vycházely.
Přestože uvedené námitky obviněného jsou uplatněny v rozporu s označeným dovolacím důvodem, neboť se týkají procesního postupu soudu při zjišťování skutkového stavu věci (§2 odst. 5, 6 tr. ř.) a na dovolací důvod nedopadají, a proto Nejvyšší soud není povinen z jejich podnětu napadená rozhodnutí přezkoumávat, považuje za vhodné jen nad rámec uvedeného dovolacího důvodu za nutné v této věci zdůraznit neexistenci extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci. V projednávané věci soud provedl veškeré důkazy, které považoval za významné pro řádné objasnění skutkového stavu věci, přičemž nepominul ani výslech svědka V. Č., který v souladu s dalšími provedenými důkazy vysvětlil a popsal svoji účast na tomto činu, jakož i důvody, které jej k tomu vedly. Soudy z důvodů, jež soud prvního stupně vysvětlil především na straně 113 ve spojení se stranami 107 a 108 svého rozsudku, výpovědi tohoto svědka, který ve věci nebyl obviněn a stíhán, uvěřily, a obhajobu obviněného vyhodnotily jako účelovou a v kontextu s dalšími ve věci provedenými důkazy a z nich pramenícími zjištěními za osamocenou. Podle výsledků provedeného dokazování soud prvního stupně vyložil, na základě kterých provedených důkazů dospěl k rozhodnutí o vině obviněného a jakými úvahami se při jejich hodnocení řídil. Odvolací soud reagoval na obdobné výhrady uplatněné již v odvolání, kde mimo jiné vysvětlil i roli V. Č. (viz strany 138 až 140 napadeného rozsudku) a rozvedl zejména to, za jakých okolností obviněný vystupoval vůči tomuto svědku v roli organizátora celé trestné činnosti, v jejímž rámci svědek V. Č. plnil pokyny obviněného, jemuž zasílal ze zřízených účtů peněžní prostředky. Nelze též přehlédnout, že i když byl obviněný mimo republiku, stále trestná jednání provozoval a měl je pod svým vlivem.
S ohledem na všechna zjištění a závěry, jak vyplývají z odůvodnění napadených rozhodnutí, je zřejmé, že soudy v posuzované věci postupovaly v souladu se všemi svými povinnostmi a dodržely všechny zákonem předepsané postupy, a pokud neakceptovaly obhajobu obviněného zejména ve směru, že se uvedeného trestného jednání nedopustil, resp. se jej nedopustil v celém jemu za vinu kladeném rozsahu, vystavěly tento svůj závěr na zjištěních, která mají oporu ve výsledcích provedeného dokazování.
Nejvyšší soud na podkladě uvedených argumentů shledal, že soudy ve věci opatřené důkazy posuzovaly v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. ř. jak samostatně, tak i ve vzájemném kontextu. Dokazování bylo provedeno v souladu se zásadami vymezenými v těchto ustanoveních a v obsahu napadených rozhodnutí nic nesvědčí o zjevné absenci srozumitelného odůvodnění rozsudku, ani o kardinálně logických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, nebo o opomenutí či nehodnocení stěžejních důkazů (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1800/2010 ze dne 19. 8. 2010). V posuzované věci se tedy nejedná o extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci.
Pokud obviněný prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. brojil proti uloženému trestu odnětí svobody, je zapotřebí uvést, že za „jiné hmotně právní posouzení“, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Obviněný v rámci podaného dovolání výroku o trestu vytýkal jeho nesprávnost pro nedostatečné zohlednění polehčujících, a naproti tomu neadekvátní důraz na přitěžující okolnosti, a v důsledku toho jeho přílišnou tvrdost spatřovanou v jeho nepodmíněném výkonu.
Uvedené námitky směřující proti nepřiměřeně důraznému trestu nevyhovují podmínkám, za nichž lze, byť podle jiného dovolacího důvodu, výrok o trestu napadat, protože námitky proti druhu a výměře trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. To lze jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem za trestný čin, jímž byl uznám vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
S ohledem na shora uvedené je tak zřejmé, že ačkoli obviněný v dovolání formálně označil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., námitkami, že byly v jeho neprospěch zohledněny přitěžující okolnosti, ač pro takový postup soudy neměly důvod, tento ani jiný dovolací důvod nenaplnil.
Vzhledem k tomu, že skutečnosti v dovolání uvedené nemají právní povahu a nekorespondují nejenom s označeným, ale ani s žádným jiným důvodem vymezeným v §265b odst. 1, 2 tr. ř., dovolací soud nebyl povinen napadená rozhodnutí z podnětu takto mimo označený dovolací důvod podaného dovolání meritorně přezkoumávat, a proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. února 2015
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová