ECLI:CZ:NS:2015:8.TDO.815.2015.1
sp. zn. 8 Tdo 815/2015-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. července 2015 o dovolání obviněného O. P. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. 3 To 561/2014, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 12 T 16/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného O. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 31. 10. 2014, sp. zn. 12 T 16/2013, byl obviněný O. P. uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, za což byl podle §199 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou a půl let, jehož výkon byl podle 81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněnému uložena povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou trestnou činností způsobil. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, IČ: 411 97 518, se sídlem v Praze 3, Orlická 4/2020, škodu ve výši 5.057 Kč.
Označený rozsudek napadl obviněný v celém rozsahu odvoláním. Z jeho podnětu Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. 3 To 561/2014, zrušil rozsudek nalézacího soudu podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. ve výroku o podmíněném odkladu výkonu trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně, jež nebyla rozhodnutím odvolacího soudu dotčena, se obviněný zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku dopustil tím, že od léta roku 2006 do 10. 8. 2012 v místě svého trvalého bydliště v obci K. na ulici M. v rodinném domě, okr. B.-v., který společně obýval se svojí manželkou, poškozenou L. P., tuto opakovaně a v posledních dvou letech téměř denně slovně ponižoval v soukromí i před lidmi, kdy říkal, že je nula, nicka, hysterka a „je z bláznivé rodiny“, častoval ji vulgarismy, a vzbuzoval v ní tak pocit méněcennosti, v důsledku čehož přestala navštěvovat společnost, dále jí zdůrazňoval, „že on je živitel“, kontroloval jí mobilní telefon, dále poškozenou napadal i fyzicky, a to tak, že v roce 2006 po předchozí hádce jí rozbil sklenici o hlavu, následně jí dal jednu ránu otevřenou dlaní do obličeje, když před ním utíkala, v roce 2007 po předchozí hádce, když se rozhodl vzbudit spící děti, ji udeřil pěstí do obličeje, v důsledku čehož měla nateklý nos a rty, v roce 2008 po předchozí hádce jí za přítomnosti jejich dětí v koupelně vytrhl chomáč vlasů a shodil na zem, od roku 2009 ji opakovaně udeřil kalendářem do hlavy, kdy jí u toho nadával, že je blbá, dále ji opakovaně zejména po požití alkoholu napadal fyzicky údery hřbetem ruky do různých částí těla, čímž jí způsoboval hematomy na těle, kdy v jednom případě se poškozená ze strachu z jeho chování uzamkla v pokoji s dětmi, následně obviněný dveře od pokoje rozkopal, a ze strachu z jeho chování v posledních dvou letech usínala s telefonem v ruce, dne 1. 5. 2012 po předchozí hádce v místě jejich bydliště ji třikrát udeřil pěstí do obličeje, v důsledku čehož měla nateklé oko a celý obličej, tekla jí krev z nosu, a jeho jednání vyvrcholilo dne 10. 8. 2012 po předchozí hádce tím, že v místě jejich bydliště ji před jejich dětmi, nezletilou a nezletilým strčil a způsobil její pád ze schodů, po kterém byla poškozená v krátkém bezvědomí a utrpěla amnézii, byla hospitalizována v nemocnici, kdy byl lékařem diagnostikován otřes mozku, přičemž toto jednání poškozená L. P. pociťovala jako těžké příkoří, musela vyhledat odbornou pomoc psychiatra a vedlo u ní ke vzniku syndromu týrané ženy.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný na jedné straně uvedl, že skutková zjištění soudů sice akceptuje, avšak namítá, že je nelze podřadit pod zákonné znaky trestného činu, jímž byl uznán vinným. Na straně druhé konstatoval, že skutek, jenž je mu kladen za vinu, nemůže být s ohledem na to, že nebyl zjištěn způsobem odpovídajícím zásadám spravedlivého procesu, předmětem právního posouzení. Obviněný brojil především proti útoku ze dne 10. 8. 2012 spočívajícím ve shození poškozené ze schodů. Byl přesvědčen, že nebyla prokázána jeho přítomnost na místě incidentu a příčinná souvislost mezi jeho jednáním a úrazem poškozené. Podle názoru obviněného se soudy opírají o pouhou domněnku, že se skutek stal, přičemž zohledňují výpověď svědka Ing. I. F., otce poškozené. Svědek Ing. I. F. měl být o údajném incidentu, o tom, že tatínek maminku shodil ze schodů, informován dne 11. 8. 2012 synem obviněného a poškozené, když jej měl v péči. Navzdory tomu poškozené následujícího dne, kdy jí předával děti, nic nesdělil. Poškozená se mu o incidentu rovněž nezmínila a do nemocnice byla obviněným dne 12. 8. 2012 odvezena s tím, že zřejmě spadla ze schodů. Je s podivem, že poškozená, přestože byla ve styku se svým otcem, o útoku tři dny nehovořila. Navíc nelze odhlédnout od skutečnosti, že svědectví svědka Ing. I. F., který je nekriticky mstivý, není relevantní. Svědek kupříkladu tvrdil, že disponuje stovkami výhrůžných písemností (e-mailů), jež obviněný adresoval poškozené. Uvedené však nebyl schopen soudu doložit.
Dovolatel měl za to, že skutková zjištění soudů jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy, to zejména za situace, kdy soud vyslovil, že svědecké výpovědi je nutno hodnotit velmi obezřetně, a kdy připustil, že si je vědom rozporů ve výpovědi poškozené. Domníval se, že byl usvědčen důkazy, které připouštěly i to, že skutek nespáchal. Uvedl, že soudy v rámci svých hodnotících úvah obecně konstatovaly, že pokud na poškozenou zaútočil např. udeřením, které doznal, zaútočil i shozením ze schodů, které popírá. Soudy dovodily, že útočil více a různými způsoby, než přiznává. Pokud jde o výpověď svědka J. H., který měl při hře svého syna a syna obviněného a poškozené slyšet, že syn obviněného a poškozené sdělil, že tatínek bije maminku, nelze přehlédnout, že absentuje natolik specifická okolnost, která by ukazovala právě na shození ze schodů.
Obviněný závěrem poznamenal, že nesprávné právní posouzení namítá i ve vztahu k dalším údajným psychickým a fyzickým útokům, zejména ve vztahu ke „koupání dětí v roce 2008“ a k „čarodějnicím ve dnech z 30. 4. na 1. 5. 2012“. V těchto případech se jednalo o nutnou obranu s cílem zastavit nedůvodné běsnění poškozené při manželských konfliktech nebo vyplývající z životní historie poškozené.
Navrhl, aby dovolací soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. 3 To 561/2014, a rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 31. 10. 2014, sp. zn. 12 T 16/2013, zrušil, aby podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a poté aby buď podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal věc Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí, anebo aby podle §265m odst. 1 tr. ř. ve věci rozhodl tak, že jej zprošťuje obžaloby.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že Nejvyšší státní zastupitelství se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat. Současně vyslovila souhlas s tím, aby ve věci rozhodl Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud však již v minulosti opakovaně připustil, že se zásada, s níž dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz př. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 125/04, I. ÚS 55/04, I. ÚS 554/04, Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 177/04, IV. ÚS 570/03 aj.).
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný s odkazem na důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnil námitky, které směřovaly výlučně proti způsobu hodnocení provedených důkazů a ve svých důsledcích proti správnosti skutkových zjištění, která učinily soudy obou stupňů. Tento závěr je namístě učinit proto, že třebaže obviněný úvodem dovolání namítl, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl uznán vinným, a že akceptuje skutková zjištění soudů, v dalším jeho textu v rozporu s tímto konstatováním brojil výlučně právě proti správnosti skutkových zjištění soudů. Konkrétně znovu obsáhle popíral, že by se dopustil jednání ze dne 10. 8. 2012 (tzv. shození ze schodů); měl za to, že skutkový stav, z něhož vyšly soudy, opírající se především o výpovědi svědků Ing. I. F., otce poškozené, a J. H., byl zjištěn způsobem neodpovídajícím zásadám spravedlivého procesu, skutková zjištění soudů jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy, postrádají s nimi obsahovou spojitost. Dále také namítl, že součástí relevantních skutkových zjištění nemůže být případ koupání dětí v roce 2008 a čarodějnice ve dnech z 30. 4. na 1. 5. 2012, poněvadž tyto útoky spočívaly v nutné obraně s cílem zastavit nedůvodné běsnění poškozené při manželských konfliktech či vyplývající z životní historie poškozené.
Jde-li o polemiku obviněného s hodnocením důkazů provedeným soudy, pochybení podřaditelná pod vady zmiňované v judikatuře Ústavního soudu (tj. případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu) v projednávané věci dovolací soud neshledal. Ztotožňuje se s hodnotícími úvahami soudů obou stupňů, podle nichž je obviněný z jednání, jímž byl uznán vinným usvědčován nejen výpovědí poškozené L. P., své bývalé manželky, ale i výpovědí jejích rodičů Ing. I. F. a H. F., kteří byli s poměry v domácnosti dcery dobře obeznámeni. Odvolací soud přiléhavě připomněl potřebu obezřetnosti při hodnocení věrohodnosti výpovědí těchto svědků a správně je hodnotil v kontextu s ostatními provedenými důkazy. V této souvislosti nelze ponechat stranou především výpověď nezaujatého a nestranného svědka J. H., která věrohodnost výpovědí poškozené a jejích rodičů podporuje. Výpovědi svědků ve svém souhrnu vytvářejí plastický obraz charakteru vzájemného soužití obviněného a poškozené, přičemž s tímto vyzněním korespondují závěry psychologických znaleckých posudků, jež byly postupně vypracovány dvěma znalci, a to PhDr. Boženou Dokoupilovou, znalkyní z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie, a PhDr. Jiřím Mezníkem (odvolací soud nesprávně uvádí Mejzlíkem), znalcem z oboru školství a kultura, odvětví psychologie, podle jejichž souladného vyznění nebyly u poškozené zjištěny žádné okolnosti a faktory snižující její věrohodnost, sklony ke konfabulacím, které by se vztahovaly k posuzované věci, nebyla zjištěna snaha obviněného očernit a způsobit mu trestněprávně relevantní újmu; v psychické struktuře poškozené je zakotven syndrom týrané ženy v rozsáhlém symptomatologickém spektru. V kolizi s nimi nejsou ani závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. Marty Holanové, zabývající se posouzením osobnosti a duševního stavu obviněného, jak na to výstižně upozornil odvolací soud (viz str. 8 rozsudku odvolacího soudu).
Pokud se jedná o konkrétní incident ze dne 10. 8. 2012, ve vztahu k němuž vzaly soudy za prokázané, že obviněný poškozenou před nezletilými dětmi po předchozí hádce strčil a způsobil její pád ze schodů, po kterém byla poškozená v krátkém bezvědomí a posléze hospitalizována, zevrubně vysvětlily, jakými úvahami byly při hodnocení provedených důkazů vedeny, vystavily-li závěry o vině obviněného na výpovědích svědků Ing. I. F. a H. F., kteří byli o celé události primárně informováni na rodinném výletě právě nezletilými dětmi, především pak nezletilým. Nalézací soud zevrubně reagoval také na obhajobu obviněného, že kritického dne v domě poškozené nebyl, jelikož byl v zaměstnání, a po rekapitulaci výpovědí svědků R. K. a T. O., spolupracovníků obviněného, konstatoval, že tito nepotvrzují přítomnost obviněného na pracovišti po celou pracovní dobu, a nepodporují tak obhajobu obviněného, že se nemohl vzdálit do bydliště poškozené. Odvolací soud se zabýval také výhradou obviněného, že na incident z 30. 4. na 1. 5. 2012 nutno pohlížet jako na nutnou obranu z jeho strany a vyložil, proč i toto tvrzení obviněného odmítl (str. 6, 7 rozsudku odvolacího soudu). Žádné důkazy nebyly shromážděny ani na podporu tvrzení obviněného, že nutnou obranou bylo i jeho jednání vůči poškozené v případě koupání dětí v roce 2008, kdy ji podle zjištění soudů, vycházejícího z výpovědi poškozené, vytrhl chomáč vlasů a shodil na zem. Ani v těchto případech neexistují proto žádné důvody, proč by neměly být součástí trestněprávně relevantního jednání obviněného.
Nejvyšší soud proto uzavírá, že při hodnocení důkazů postupovaly soudy důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř., tzn. že důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a v odůvodnění rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. srozumitelně vysvětlily, na základě jakých skutečností dospěly k tomu, že se obviněný jednání, jímž byl uznán vinným, dopustil, jakož i k tomu, že považují jeho obhajobu za vyvrácenou. Je zjevné, že dovolací námitky obviněného jsou tvořeny obsahem jeho obhajoby uplatněné již v předchozích fázích řízení. Obviněný v dovolání ve skutečnosti neuplatnil žádný hmotně právní důvod, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, 6 tr. ř.) se ve svůj prospěch domáhal revize (přehodnocení) soudem učiněných skutkových závěrů. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (str. 7 až 17 rozsudku nalézacího soudu, str. 5 až 8 rozsudku odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
Pro úplnost a nad rámec řečeného dovolací soud poznamenává, že trestněprávně relevantní jednání obviněného ve své komplexnosti vytváří obraz o povaze jeho jednání jako zlém nakládání s osobou blízkou žijící s ním ve společném obydlí, které se vyznačuje vyšším stupněm hrubosti, necitelnosti a bezohlednosti a též určitou trvalostí, které tato osoba pociťuje jako těžké příkoří, a jeho jednání lze označit jako týrání. K tomu je třeba dodat, že vyšší stupeň hrubosti a bezcitnosti je požadavek, který se vztahuje k jednání pachatele jako celku. Jednotlivé dílčí akty jednání pachatele, jsou-li posuzovány izolovaně, samy o sobě nemusí být nutně příliš závažné. Podstatné je, že vyššího stupně hrubosti a bezcitnosti dosahují v kontextu daném konkrétními okolnostmi, za nichž k nim dochází, svou povahou, návazností, četností, opakováním, stupňováním intenzity, charakterem vzájemného vztahu pachatele a týrané osoby apod. Právě o takovou situaci se v posuzovaném případě jednalo, a proto byl skutek časově rozložený do relativně dlouhého časového úseku, v jehož průběhu docházelo rovněž k incidentům, které samy o sobě nebyly nijak závažné, ale postupně nabývaly na intenzitě, správně právně kvalifikován jako zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku.
Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. července 2015
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu