ECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.114.2016.1
sp. zn. 11 Tdo 114/2016-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. 6. 2016 o dovoláních obviněných N. T. S. , a N. Ch. V., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 9. 2015, sp. zn. 12 To 56/2015, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 34 T 5/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obv. N. T. S. a N. Ch. V. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. 34 T 5/2015, byli obv. N. T. S. a N. Ch. V. uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Za to byli podle §283 odst. 3 a za použití §58 odst. 1, 5 tr. zákoníku oba odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byli zařazeni do věznice s dozorem. Současně podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl oběma obviněným uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu 10 (deseti) let. Krajský soud v Plzni rovněž podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku uložil trest zabrání věcí, které byly zajištěny dne 23. 6. 2014 při prohlídce provedené v objektu bývalé továrny v B. ul. č. … v Ch. Jejich taxativní výčet uvedl soud I. stupně ve svém rozsudku.
Proti tomuto rozsudku podala státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Plzni odvolání. Na jeho základě Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 9. 2015, sp. zn. 12 To 56/2015 rozhodl, že se podle §258 odst. 1 písm. d) tr. řádu napadený rozsudek v celém rozsahu zrušuje, a nově rozhodl, že oba obvinění spáchali zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, v důsledku čehož byli oba odsouzeni podle §283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let, pro jehož výkon byli zařazeni do věznice s dozorem. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl rovněž oběma obviněným uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu 10 (deseti) let a podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku vyslovil Vrchní soud v Praze také zabrání věcí, jejichž položkový výčet uvedl ve svém rozsudku.
Podle skutkových zjištění soudů I. a II. stupně: v rozporu s ustanoveními §4, §8 a §24 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, obv. N. T. S. v době nejméně od 19. června 2014 do 23. června 2014 a obv. N. Ch. V. v době nejméně od 17. června 2014 do 23. června 2014 v prostorách prvního patra bývalé továrny v B. ulici č. … v Ch., vědomě pěstovali ve zde vybudované indoor pěstírně, na základě pokynů nezjištěné osoby skrytým způsobem rostliny konopí, ačkoliv si byli vědomi, že z těchto rostlin bude po jejich sklizni vysušením jejich vrcholíků a listů získána marihuana.
Ke dni 23. června 2014 takto v uvedeném objektu vypěstovali celkem 1.132 kusů rostlin konopí v několika stadiích růstu a výšce od 25 cm do 120 cm, kdy kompletním vysušením listové a okvětní části tohoto rostlinného materiálu by k uvedenému dni byla získána toxikomanicky využitelná drť - marihuana o hmotnosti 40.796,8 gramů a obsahující 2.097,67 gramů účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinolu,
přičemž konopí je omamnou látkou podle seznamu IV Jednotné Úmluvy o omamných látkách (vyhláška č. 47/1965 Sb.) a jako tato látka je uvedeno v příloze č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., vydaného na základě §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., a delta-9-tetrahydrokanabinol je psychotropní látkou podle seznamu II Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.) a jako tato látka je uveden v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., vydaného na základě §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb.
II.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze z 1. 9. 2015, sp. zn. 12 To 56/2015 podali oba obvinění prostřednictvím svého obhájce a v zákonné lhůtě dovolání .
Obv. N. T. S. svým dovoláním napadl výrok o vině i o trestu a odkázal v něm na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jeho názoru toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Konkrétně pak dovolatel uvedl, že na rozdíl od soudu odvolacího rozhodl soud I. stupně správně, vč. právní kvalifikace. Upozornil přitom na stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu, sp. zn. Tpjn 300/2014 ze dne 4. 12. 2014, kde se hovoří o „neoprávněném vypěstování“ konopí. Z tohoto sousloví dovolatel odvodil, že se musí jednat o ukončený proces vývoje a růstu předmětných rostlin. Dovolatel se však domnívá, že v projednávaném případě tomu tak ale nebylo. Pěstované rostliny se totiž nacházely v několika stadiích růstu, čemuž odpovídá i jejich výška v rozmezí od 25 do 120 cm. Proto je podle jeho názoru nutné přihlédnout k tomu, že nebylo vůbec započato se sklízením rostlin a tudíž úvaha o získání toxikomanicky využitelné drti je pouze hypotetická. Vrchní soud v Praze však změnil právní kvalifikaci projednávaného skutku, čímž došlo k navýšení uloženého trestu odnětí svobody na celkových 8 let. Dále dovolatel namítl, že Vrchní soud v Praze na rozdíl od soudu krajského neshledal s ohledem na aplikaci ust. §58 odst. 1 tr. zákoníku podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody. Dovolatel ale uvedl, že tyto podmínky jsou v jeho případě dány, neboť se k jednání, které je mu kladeno za vinu doznal, projevil upřímnou lítost a vysvětlil, že se činu dopustil v době, kdy se nacházel v tíživé situaci. Proto je přesvědčen o tom, že odvolací soud měl při výměře trestu odnětí svobody přihlédnout i k těmto skutečnostem.
S ohledem na uvedené má dovolatel za to, že je naplněn dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto Nejvyššímu soudu navrhl, aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Také obv. N. Ch. V. podal své dovolání do všech výroků rozsudku soudu II. instance a odkázal na ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť i dle jeho názoru toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Také tento dovolatel zdůraznil, že dle jeho názoru způsob výkladu stanoviska Nejvyššího soudu Vrchním soudem v Praze není správný. Podle něho je nutné při tomto výkladu zohlednit, že neoprávněným vypěstováním konopí „může“ pachatel naplnit zákonné znaky trestného činu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Takže výklad odvolacího soudu není jedinou možnou interpretací tohoto stanoviska. Dovolatel má za to, že při tomto výkladu je nutné zohlednit i další hlediska, jako je množství rostlin, způsob jejich pěstování, personální zajištění i další okolnosti. Stanovisko rovněž používá termín „vypěstování“ – tzn., že rostlina je připravena ke sklizni. Proto obviněný akcentoval interpretaci soudu I. stupně, který předmětný skutek kvalifikoval pouze jako pokus. Mimo to obviněný dodal, že během pěstování marihuany byl jenom tzv. zahradník, tj. že byl osobou najatou na to, aby o rostliny pečoval. V pěstírně však byl velmi krátkou dobu a tuto práci přijal v tíživé osobní situaci. Proto je přesvědčen o tom, že trest, který mu byl uložen, je nepřiměřeně přísný.
V závěru proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze i rozsudek Krajského soudu v Plzni a uložil soudu I. stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III.
S tátní zástupce , který je činný u Nejvyššího státního zastupitelství, ve svém prohlášení (sp. zn. 1 NZO 1235/2015 ze dne 12. 11. 2015) uvedl, že v části, která obsahově odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu a ve které dovolatelé vyslovili závěr, že jejich jednání mělo být právně posouzeno pouze jako pokus zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku, se s dovoláním obviněných obsahově neztotožnil.
Dovolatelé totiž svůj názor opřeli pouze o slovesný vid užitý v textu právní věty tohoto stanoviska. Ale dle jeho názoru nelze dovodit, že by tvar slovesa „vy/pěstovat“ měl vyjadřovat obviněnými uplatňovaný význam – totiž, že daná rostlina konopí musí být již ve stavu způsobilém ke sklizni. Na rozdíl od obou dovolatelů se státní zástupce ztotožnil se závěry Vrchního soudu v Praze, který pojem „vypěstování“ vyložil jako aktivní působení pachatele, které směřuje k prosperitě rostlin. Ze skutkových zjištění vyplynulo, že tento stav – v případě rostlin, o které oba obvinění pečovali – jednoznačně nastal, a proto jednání obviněných bylo zcela správně posouzeno jako dokonaný zločin, a nikoliv pouze jako pokus nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku. Z tohoto důvodu námitky obviněných vyhodnotil jako zjevně neopodstatněné. Pokud jde o výhrady dovolatelů směřující proti výroku o trestu, ty dle státního zástupce uplatněnému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. Proto dospěl k závěru, že dovolání obviněných jsou v tom rozsahu, v jakém odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu, zjevně neopodstatněná a navrhl, aby Nejvyšší soud obě dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněná podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
IV.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda bylo podáno v souladu s ust. §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s ust. §265e odst. 1, 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s ust. §265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splnilo obligatorní obsahové náležitosti, upravené v §265f tr. ř. Po jeho prostudování shledal, že obviněný výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, a proto jeho dovolání vyhodnotil jako přípustné. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo nutné posoudit otázku, zda konkrétní argumenty obviněného naplňují uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Obecně platí, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva , nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž už nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon tedy vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek bylo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění) není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Obviněný tak s poukazem na tento dovolací důvod má právo namítnout, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo vůbec není trestným činem. Z toho pak vyplývá, že dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem, anebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutné důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění.
V.
Oba obvinění v podstatě vznesli dvě obsahově totožné námitky. V té první oba brojí proti právní kvalifikaci Vrchního soudu v Praze, který prokázaný skutek právně kvalifikoval jako dokonaný zločin a mají za to, že správná je právní kvalifikace Krajského soudu v Plzni, který podle jejich náhledu správně kvalifikoval předmětný skutek jako pokus k dokonání předmětného trestného činu. Oba dle svých slov vycházeli z textu stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 300/2014 ze dne 4. 12. 2014, kde se na několika místech mluví o „neoprávněném vypěstování rostliny konopí“. Z toho usoudili, že vypěstované rostliny konopí musí být v podstatě připravené ke sklizni, a tedy se musí jednat o ukončený proces růstu rostlin.
Je pravdou, že stanovisko výše uvedené spisové značky důsledně nerozlišuje mezi pojmy pěstovaných a vypěstovaných rostlin konopí. Ze slovesného vidu dokonavého či nedokonavého ale nelze odvozovat tak závažný interpretační význam. I když rostliny se v den zajištění nacházely v různých růstových stadiích a dosahovaly výšky jen do 120 cm (tedy zdaleka nebyly ve stavu, kdy se konopí obvykle sklízí) – přesto se oba dovolatelé svou péčí v roli „zahradníka“ významně podíleli na úrovni jejich vegetativní zralosti. A klíčové pro právní kvalifikaci jsou skutečnosti, že pěstováním 1.132 kusů rostlin konopí a kompletním vysušením i takto „malých“ rostlin by bylo získáno téměř 41 kg sušiny, obsahující přes 2 kg účinné látky THC. Není tedy pravdou to, co tvrdí dovolatel N. T. S., že úvaha o získání toxikomanicky využitelné drti je pouze hypotetická.
Diskuse soudů nižších instancí o tom, zda jednání obou obviněných je chápáno jako dokonaný trestný čin či jako pokus vyplynula z toho, zda rostliny konopí se v době zajištění již nacházely (či nenacházely) ve stavu způsobilém k získání THC. Při pokusu pachatel nakládá s předmětem použitelným k výrobě drogy (tedy s konopím) a činí tak s úmyslem uskutečnit tuto výrobu (tj. vytvořit konečný produkt, který je odlišný od jeho vstupních komponentů). Jeho jednání tak bezprostředně směřuje k výrobě omamné látky, kterou je trestný čin dokonán. Při řešení tohoto případu je však podstatné to, že rostlina konopí obsahuje látku THC již v raných i středních fázích růstu. Fakticky tak může dojít ke sklizni v kterékoli části kultivačního procesu. Sklizeň se odkládá jen proto, že v pozdějších fázích růstu lze vytěžit z rostliny ještě vyšší množství omamné látky. To však není pro právní kvalifikaci tak významné. I když pachatel nestihne vypěstovat všechny pěstované rostliny konopí do zamýšleného závěrečného stadia (např. z důvodu hrozícího zásahu policie, v důsledku čehož jsou rostliny předčasně sklizeny), nedojde tím ke zmaření celého pěstebního procesu. I v předčasném stadiu růstu je totiž vytěžitelná omamná látka, akorát v nižším množství.
Proto lze souhlasit s Vrchním soudem v Praze, že vypěstování rostliny představuje kultivační proces, na jehož počátku jsou semena či řízky konopí a na jeho konci jsou rostliny konopí – bez ohledu na to, v jakém stadiu růstu se nacházely. Rozhodující je obsah THC převyšující 0,3 % v rostlině, jak vyplývá z §5 odst. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách.
V projednávaném případě množství omamné látky naplnilo hranici velkého rozsahu více jak dvojnásobně (viz stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013 ze dne 13. 3. 2014). Proto oba dovolatelé svým jednáním naplnili skutkovou podstatu trestného činu ve smyslu §283 tr. zákoníku. A oba svým jednáním také vědomě pro jiného přechovávali rostliny konopí, obsahující THC v takovém množství, že současně naplnili skutkovou podstatu tohoto trestného činu ve smyslu §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Jinými slovy – jednání obou obviněných bylo zcela správně a v souladu s platnou právní úpravou vyhodnoceno jako dokonaný zločin. V tomto ohledu tedy bylo nutné námitku obou dovolatelů odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.
Také další výhradu obv. N. T. S. a N. Ch. V., ve které zdůraznily, že v projednávaném případě byly naplněny podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody (tedy podmínky pro aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku), bylo nutné odmítnout – neboť nejsou podřaditelné pod uplatněný dovolací důvod.
Výrok o trestu lze úspěšně napadnout pouze v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Na tomto místě Nejvyšší soud zdůrazňuje, že aby byla argumentace dovolatele úspěšná, musí být prokázáno, že jim byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo jim byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákoníkem. Nicméně námitkami obou dovolatelů, že jim byl uložen trest nepřiměřený, resp. nepřiměřeně přísný, tento dovolací důvod nenaplňují. Obvinění se nemohou v dovolacím řízení domáhat fakultativního uložení trestu pod dolní hranicí zákonné trestní sazby. Relevantní je pouze výhrada, že obviněnému byl uložen nepřípustný druh trestu, nebo že byla ze strany soudu nižšího stupně překročena příslušná trestní sazba (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
V projednávaném případě se však o takovou situaci nejedná. Oběma dovolatelům byl totiž uložen přípustný druh trestu – tj. trest odnětí svobody a byl uložen v rámci zákonné trestní sazby v souladu s §283 odst. 3 tr. zákoníku.
VI.
Závěrem tedy Nejvyšší soud konstatuje, že oba soudy nižších stupňů se ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro svá rozhodnutí. Krajský soud v Plzni provedl dokazování v nezbytném rozsahu a provedené důkazy vedly k dostatečnému objasnění skutkového stavu. Zároveň tento soud vyhodnotil všechny důkazy důsledně podle svého vnitřního přesvědčení, založeném na odpovědném uvážení všech okolností případu – a to jednotlivě i v jejich souhrnu, stejně jako ve všech vzájemných souvislostech. Právní kvalifikaci, resp. výrok o vině i trestu však Vrchní soud v Praze z podnětu odvolání státní zástupkyně revidoval, a to tak, že překvalifikoval projednávaný skutek podle §283 odst. 1, 3 tr. zákoníku, v důsledku čehož upravil i výrok o trestu a obviněným uložil podle §283 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 8 (osmi) roků, pro jehož výkon byli oba obvinění zařazeni do věznice s dozorem. Současně oběma uložil trest vyhoštění z území ČR na dobu 10 (deseti) let a zabrání taxativně vyjmenovaných věcí.
Nejvyšší soud po přezkumu napadených rozhodnutí dospěl k tomu, že Vrchní soud v Praze ve svých závěrech nepochybil. V napadeném rozhodnutí nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k porušení zákona. Současně mezi skutkovými a z nich plynoucími právními závěry Nejvyšší soud neshledal žádný nesoulad, tím méně nesoulad extrémní. Proto Nejvyšší soud dovolání obv. N. T. S. a N. Ch. V. odmítl, a to s odkazem na ust. §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť v obou případech jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 23. 6. 2016
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu