ECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.1256.2015.1
sp. zn. 11 Tdo 1256/2015-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. února 2016 dovolání, které podal obviněný N. D. V., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 12 To 29/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 T 13/2014 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného N. D. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2015, sp. zn. 10 T 13/2014, byl N. D. V. (jako uprchlý podle §302 a násl. tr. ř.) uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku s odkazem na §283 odst. 5 tr. zákoníku, za který byl podle §283 odst. 4 za použití §43 odst. 1 a §58 odst. 5 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku k trestu vyhoštění na dobu neurčitou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen trest propadnutí věcí v rozsudku vyjmenovaných. Dále bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného a o zabrání věci.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil se spoluobviněným N. C. T. tím, že
1. v blíže nezjištěné době, nejméně však od prosince 2011 do 26. 7. 2012, v areálu bývalého cukrovaru v obci K., který je tvořen nemovitostmi uvedenými na LV č. … v katastrálním území … K., obec … K., okres … K., v rozporu s ustanovením §24 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, společně s osobou jménem D. D., osobou jménem N. N. L., osobou jménem N. T. H., proti kterým je samostatně vedeno trestní řízení ve Spolkové republice Německo Zemským soudem v Oldenburgu pod sp. zn. 4 KLs 100/12, a společně s dalšími dosud neztotožněnými osobami po předchozí opakované telefonické domluvě mezi jednotlivými členy této organizované skupiny částečné působící na území Spolkové republiky Německo a částečně na území České republiky, jakož i po předchozí opakované osobní domluvě, jenž byla uskutečňována při schůzkách členů skupiny v bytě č. … ve IV. patře domu situovaného na adrese D. č. o. …, P. – Ch., který v té době obýval obv. N. C. T., se vedeni společným záměrem podíleli na organizaci výstavby a provozu tzv. „outdoor“ plantáže konopí, když v uvedeném objektu za pomoci dalších dosud neztotožněných osob připravovali výrobu psychotropní látky delta-9-tetrahydrokanabinolu tím, že se podíleli na pěstování rostlin konopí s úmyslem získat vysoce prošlechtěný kultivar rostliny konopí (Cannabis L. Cannabaceae) s vysokým obsahem kanabinoidních látek, a následným sušením z vrcholíků vypěstovaných rostlin pak tuto psychotropní látku získat, k čemuž využili moderní a poměrně nákladné technologie, založené na použití botanických a technických prostředků v podobě speciálních živných roztoků, soustavy zavlažování a foliovníků, kdy taková technologie je určena právě ke zmiňovanému maximálnímu zisku kanabinoidních látek, přičemž agrotechnické podmínky byly nastaveny tak, aby jednoznačně vedly k tomuto vytýčenému cíli, načež dne 26. 7. 2012 bylo ve shora specifikovaném objektu při domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor a pozemků zajištěno celkem 12 foliovníků o rozměru cca 40 x 7 metrů, ve kterých bylo zajištěno 3 450 kusů rostlin konopí, (Cannabis L. Cannabaceae) o celkové hmotnosti 365 474,2 g s průměrným obsahem psychotropní látky delta-9-tetrahydrokanabinolu 2,08 % a o celkové hmotnosti THC 3 835,9 g,
2. v době nejméně od 7. 7. 2012 do 26. 7. 2012 na parcelách situovaných v obci T., B., okr. P., kraj Jihočeský, katastrální území B. u T., navázaných na nemovitost B. č. …, vše na LV č. …, parcelní čísla č. st. …, …, …, …, …, původ pozemkový katastr a …, původ pozemkový katastr, v rozporu s ustanovením §24 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách, ve znění pozdějších změn a novel, společně s osobou jménem D. D., osobou jménem N. N. L., osobou jménem N. T. H., [ve vztahu k těmto osobám byla podle §159a odst. 3 tr. ř. s přihlédnutím k ustanovení §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. věc podezření ze zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, ve stadiu přípravy podle ust. §20 odst. 1 tr. zákoníku s odkazem na ust. §283 odst. 5 tr. zákoníku policejním orgánem NPC SKPV PCR dne 24. 7. 2014 odložena] a společně s dalšími dosud neztotožněnými osobami, po předchozí opakované telefonické domluvě mezi jednotlivými členy shora uvedené organizované skupiny částečné působící na území Spolkové republiky Německo a částečně na území České republiky, jakož i po předchozí opakované osobní domluvě, jenž byla uskutečňována při schůzkách členů skupiny v bytě č. … ve IV. patře domu situovaného na adrese D. č. o. …, P. – Ch., který v té době obýval obv. N. C. T., se vedeni společným záměrem podíleli na organizaci výstavby a provozu tzv. „outdoor“ plantáže konopí, když v uvedeném objektu za pomoci dalších dosud neztotožněných osob připravovali výrobu psychotropní látky delta-9-tetrahydrokanabinolu tím, že se podíleli na pěstování rostlin konopí s úmyslem získat vysoce prošlechtěný kultivar rostliny konopí (Cannabis L. Cannabaceae) s vysokým obsahem kanabinoidních látek, a následným sušením z vrcholíků vypěstovaných rostlin pak tuto psychotropní látku získat, k čemuž využili moderní a poměrně nákladné technologie, založené na použití botanických a technických prostředků v podobě speciálních živných roztoků, soustavy zavlažování a foliovníků, kdy taková technologie je určena právě ke zmiňovanému maximálnímu zisku kanabinoidních látek, přičemž agrotechnické podmínky byly nastaveny tak, aby jednoznačně vedly k tomuto vytýčenému cíli, přičemž dne 26. 7. 2012 byly v objektu specifikovaném shora při domovní prohlídce policejním orgánem Národní protidrogové centrály, Služby kriminální policie a vyšetřování, Policie České republiky, zajištěny různé stopy svědčící o pěstování konopí - plastové dózy od hnojiv používaných při pěstování konopí, kovové konstrukce skleníku včetně spojovacího materiálu, 6 rolí igelitové fólie, 20 ks plastových barelů, papírové krabice obsahující cívky s bílou látkovou páskou, svazek bílého dvoufázového elektrikářského drátu, papírovou krabici obsahující pěstební válečky, 4 ks plastových pařenišť, zbytky sušené zelené rostlinné hmoty, rostliny bez vrcholové a kořenové části, a z následně vypracovaného znaleckého posudku Kriminalistického ústavu Praha, jež byl vypracován z oboru kriminalistika, odvětví fyzikální chemie a odvětví chemie (č. j. KUP-10010-1/ČJ-2012-2301CII) je zřejmé, že shora uvedené zajištěné stopy byly určeny pro pěstování konopí, kdy v předložených stopách č. 2, 16 a 18 (jedná se o zajištěné rostliny konopí) byl identifikován trans-delta9-tetrahydrocannabinol, ve stopě č. 1 (černá plastová dóza bez uzávěru) byla identifikována 1H-Indol-3-butanová kyselina, jež je obsažena v růstovém stimulátoru Clonex, který napomáhá lepšímu zakořenění klonů rostlin, a ve stopě č. 7 (vzorek z 20 ks barelů o objemu 200 1 modré barvy) byl identifikován zvýšený obsah prvků N, P, K, přičemž tyto prvky jsou důležitou součástí hnojiv, která lze po vhodném naředění použít k lepší prosperitě rostlin, přičemž konopí je jako omamná látka zařazená do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a je uvedeno v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle §44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, a delta-9-tetrahydrokanabinol je jako psychotropní látka zařazená do seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách a je uvedena v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle §44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný, spoluobviněný a státní zástupce v neprospěch obou obviněných odvolání. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 12 To 29/2015, podle §258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. ř. k odvolání obviněných napadený rozsudek zrušil ve výrocích o uložených trestech a při nedotčených výrocích o vině a o zabrání věci podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému podle §283 odst. 4 za použití §58 odst. 5 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou, a podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku trest vyhoštění z území České republiky na dobu deseti let. Dále rozhodl o trestu spoluobviněného, o zabrání v rozsudku vyjmenovaných věcí a odvolání státního zástupce podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný , resp. jeho obhájce JUDr. Stanislav Chmura dovolání . Pokud jde o dovolací důvod, odkázal na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Obviněný nejprve popsal předchozí průběh řízení, zejména dokazování před soudem prvního stupně. Opakovaně při tom konstatoval, že žádný z důkazů nesvědčí o jeho vině. Pokud jde o SMS, kterou mu spoluobviněný měl poslat 25. 6. 2012, ta je z hlediska obsahového zcela bezvýznamná, navíc nebylo prokázáno, že byla určena jemu a že měl telefon u sebe. Záznamy odposlechů nebyly podle obviněného řádně provedeny, neboť nebylo možné určit telefonní číslo, ze kterého byl hovor veden, a číslo, kterým byl hovor přijímán. Posudky z oboru daktyloskopie, DNA, genetiky a audioexpertizy – fonoskopie se obviněného netýkají a jeho vinu neprokazují. Ze svědků jej zná D. K., od kterého si na inzerát pronajal byt, a přítelkyně obviněného H. D. T. H. Ostatní jej neznají a on nezná je, zejména nezná N. M. H., který se měl zdržovat v jeho bytě v době jeho nepřítomnosti.
Podle obviněného je v jeho případě dán extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními. Shromážděné důkazy vylučují užití právní kvalifikace podle §283 odst. 1, 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Z provedeného dokazování nevyplývá nic, co by svědčilo o velkém rozsahu žalovaného jednání a o spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech.
V závěru svého dovolání pak obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 12 To 29/2015, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2015, sp. zn. 10 T 13/2014, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí s tím, aby stíhaný skutek byl posouzen jako trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku nebo aby Nejvyšší soud v tomto smyslu sám rozhodl.
K dovolání obviněného se vyjádřil Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí předchozího průběhu řízení a obsahu dovolání uvedl, že předestřené námitky uplatněnému „hmotněprávnímu“ dovolacímu důvodu neodpovídají. S poukazem na uvedený dovolací důvod totiž není možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Podle státního zástupce soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Zároveň řádně provedené důkazy pečlivě hodnotily zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. ř.). Ve věci přitom nelze shledat žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními.
Státní zástupce se v prvé řadě neztotožňuje s konstrukcí dovolacích námitek, neboť v podstatné části se jedná pouze o velmi stručný komentář k obsahu provedených důkazů, s jejichž hodnocením vyjádřeným v odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně obhájce nesouhlasí. V tomto směru považuje státní zástupce podané dovolání dokonce za nepřípustné, a to s přihlédnutím k ustanovení §265a odst. 4 tr. ř. Oproti této prosté polemice s jednotlivými, z kontextu vytrženými, pasážemi odůvodnění rozsudku prvého stupně státní zástupce uvádí, že nalézací soud se podrobně zabýval všemi zjištěnými skutečnostmi, které ve svém souhrnu o vině obviněného svědčí. Nalézací soud upozornil zejména na obsah pořízených odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, z něhož vyplývá zapojení obviněného N. D. V. do organizačního zajištění provozu pěstíren konopí. Ve vztahu k provozu pěstíren bylo takto zjištěno, že obviněný N. D. V. se pohyboval v lokalitě pěstírny v K. a telefonicky zajišťoval organizační záležitosti jejího provozu, včetně zajišťování materiálu nutného k pěstování a prosperitě rostlin. Dle názoru státního zástupce tak má závěr o vině obviněného, ve spojení s dalšími důkazy objektivní povahy (zejména nález vlastních pěstíren, resp. jejich zbytků a jejich expertní vyhodnocení), náležitý důkazní podklad. Na trestní odpovědnosti obviněného pak nemění nic ani to, že míra účasti obviněného N. D. V. na provozu pěstírny v B. byla patrně nižší, než v případě pěstírny v K., avšak zároveň lze z provedených důkazů dovodit, že obviněný N. D. V. figuroval v obou případech. Z podkladů zajištěných v rámci mezinárodní právní pomoci pak bylo prokázáno i propojení činnosti obou obviněných s činností skupiny vietnamských pachatelů na území Německa, kam měl být podle všeho i směřován vývoz následně vyprodukované marihuany.
Pokud obviněný zpochybňuje zákonnost provedení důkazů odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu, podle názoru státního zástupce není taková námitka dostatečně konkrétní, aby bylo možno se k ní podrobněji vyjádřit. V obecné rovině dodává, že použití odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu v daném případě nebránily žádné překážky z hlediska ustanovení §88 tr. ř. Pokud jde o identitu obviněného jako mluvčího v zachycených odposleších, lze odkázat na hodnocení soudu prvého stupně, který v tomto směru vyšel z vyjádření svědkyně D. T. H. H., která obviněného N. D. V. jakožto mluvčího na předmětných nahrávkách identifikovala, známo bylo orgánům činným v trestním řízení i číslo mobilního telefonu, který obviněný užíval.
Ani námitky týkající se přisouzené právní kvalifikace podle státního zástupce uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají. Závěr o nenaplnění znaků kvalifikované skutkové podstaty (spáchání činu ve velkém rozsahu, spáchání činu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech) totiž obhájce odvíjí od primárně skutkové námitky, že takové jednání nebylo provedenými důkazy prokázáno. Neargumentuje tedy nesprávnou subsumpcí zjištěného jednání obviněného pod správnou normu trestního práva hmotného, ale pouze údajnou nesprávností takových skutkových zjištění soudů, což však uplatněnému dovolacímu důvodu, jak byl výše vymezen, obsahově neodpovídá.
S výjimkou dílčí nesprávnosti právního posouzení stadia trestné činnosti, jak na to poukázal i odvolací soud (srov. str. 8 jeho rozsudku), jež je ovšem vzhledem k aplikaci principu zákazu reformationis in peius již zcela bezpředmětná, lze podle státního zástupce naplnění přisouzených kvalifikačních znaků ze skutkových zjištění dovodit. Vzhledem ke kapacitě obou pěstíren, jejich vybavení a množství rostlin konopí, které v nich bylo (vy)produkováno, byl jednoznačně naplněn znak „velkého rozsahu“ ve smyslu §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. V tomto směru soudy obou stupňů zcela správně aplikovaly rozhodná judikatorní hlediska vyplývající z kombinace přístupu vyjádřeného v rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 (tzv. propočet desetinásobkem) a stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013 (pokud jde o stanovení výchozí referenční hodnoty množství omamné a psychotropní látky).
Za naplněný pak lze podle státního zástupce považovat i znak „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“, neboť činnost obviněných měla zcela zřetelný přeshraniční charakter, spočívající jak v kooperaci se skupinou pachatelů činných v Německu při přípravě provozu pěstíren, tak během vlastního provozu a následného odbytu takto získaného konopí. Pojem „ve více státech“ je judikatorně vykládán tak, že se musí jednat o nejméně dva státy, z nichž jedním může být i Česká republika. Vzhledem k propojení jednotlivých aktérů a organizační náročnosti zajištění provozu obou relativně sofistikovaných pěstebních zařízení pak dle názoru státního zástupce nelze pochybovat ani o naplnění znaku „organizované skupiny“, jak je opět judikatorně ustáleně chápána. Dle názoru státního zástupce tak lze uzavřít, že přisouzená právní kvalifikace jednání obviněného je správná a zákonu odpovídající.
Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný brojí výhradně proti ve věci učiněným skutkovým zjištěním, resp. proti způsobu provedení a hodnocení důkazů.
Nejvyšší soud v tomto směru odkazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2007, sp. zn. I. ÚS 1692/07, v němž jmenovaný soud konstatoval, že „Nejvyšším soudem vyslovený závěr na dosah dovolacího důvodu zakotveného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídá ustálenému judiciálnímu výkladu, který byl ze strany Ústavního soudu opakovaně při posouzení jeho ústavnosti akceptován, a to nejen v rozhodnutích, na něž odkázal dovolací soud (srov. např. i usnesení sp. zn. III. ÚS 282/03).“ Totéž Ústavní soud konstatoval v usnesení ze dne 5. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 3272/07, v němž ještě dodal: „Ústavní soud se proto ztotožňuje se stanoviskem Nejvyššího soudu, podle kterého dovolací námitky, které se týkají skutkových zjištění a hodnocení důkazů, jsou mimo rámec dovolacího důvodu o nesprávném právním posouzení věci.“.
Jak již bylo výše zmíněno, označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být jen formální, neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05). Z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a mezinárodněprávními instrumenty je pak nutno poukázat na to, že žádný z těchto právních aktů neupravuje právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
Lze tak pouze nad rámec dovolacího řízení uvést, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily skutkové závěry, na nichž se odsouzení zakládá, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Dovolací námitky jsou buďto nekonkrétní, paušálně odmítají, že by určitými důkazy byla vina obviněného prokázána, případně vytrhávají z kontextu a zpochybňují jednotlivá zjištění. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je přitom na první pohled zřejmé, že zapojení obviněného do organizované skupiny bylo zjištěno mimo jiné z bohaté telefonické komunikace.
Námitky směřující proti závěru o naplnění znaků kvalifikované skutkové podstaty pak opět jen nekonkrétně zpochybňují příslušná skutková zjištění. Lze tak pouze nad rámec dovolacího řízení konstatovat, že zvolená právní kvalifikace odpovídá skutku popsanému ve výroku rozhodnutí, z něhož je dostatečně zřejmé naplnění znaků skutkové podstaty zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku s tím, že pokud jde o stadium trestné činnosti, lze odkázat na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu na str. 7 – 8.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný N. D. V. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. února 2016
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu