ECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.1354.2015.1
sp. zn. 11 Tdo 1354/2015-97
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 23. 3. 2016 dovolání obviněných Q. T. K., C. T. M., a X. H. T., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 10. 2013, sp. zn. 12 To 66/2013, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 50 T 18/2011, ze dne 20. 12. 2012, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných Q. T. K., C. T. M. a X. H. T. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
I. Rekapitulace spisu
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 12. 2012, sp. zn. 50 T 18/2011:
· Q. T. K. byl uznán vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku [skutky 1, 3, 4, 6 a), b)], za což byl podle §283 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) roků a 6 (šesti) měsíců . Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl obviněný pro výkonu tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 5. 2015, mu byl dále uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty. Seznam těchto věcí je taxativně uveden v rozsudku krajského soudu.
Současně byl tento obviněný zproštěn obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, a to pro skutek, který byl v obžalobě uvedený pod bodem 1, neboť bylo prokázáno, že se tento skutek nestal.
· C. T. M. byl uznán vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku (skutek 4), za což byl podle §283 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) roků . Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl obviněný pro výkonu tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 5. 2015, mu byl dále uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty. Seznam těchto věcí je taxativně uveden v rozsudku krajského soudu.
· X. H. T. byl uznán vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku (skutek 4), za což byl podle §283 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) roků . Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl obviněný pro výkonu tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 5. 2015, mu byl dále uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, jejichž seznam je taxativně uveden v rozsudku krajského soudu. Podle §80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku mu byl rovněž uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou.
Podle skutkových zjištění soudu I. stupně byli všichni obvinění uznáni vinnými tím, že (zkráceně řečeno) Q. T. K., C. T. M., X. H. T. (společně s obv. T. V. N. a D. V. N.) působili v organizované skupině s vnitřní dělbou práce zaměřenou na nepovolenou výrobu a obchodování s marihuanou a s metamfetaminem a s léky obsahujícími pseudoefedrin, která probíhala z části na území ČR a z části na mezinárodní úrovni. V rámci této skupiny působily kromě obžalovaných také osoby žijící v SRN, mezi nimiž byli vůdčími postavami L. H. T. a V. L. N., stíhaní pro nedovolený obchod s omamnými a psychotropními látkami na území SRN. Zejména to byl však obv. Q. T. K., který v ČR organizoval činnost celé skupiny a domlouval jednotlivé obchody. Obvinění minimálně v období od června 2010 do 13. ledna 2011 si v ČR opatřili od neztotožněných osob marihuanu, kterou prodávali na území ČR a pomocí motorizovaných kurýrů ji přepravovali do SRN k další distribuci. Dále ze zahraničí, převážně z Polska, Maďarska a Německa dováželi léky obsahující pseudoefedrin a podle možností tyto léky dále prodávali či sami z nich vyráběli metamfetamin, který následně prodávali v ČR, nebo ho vyváželi do SRN k další distribuci. V uvedeném období byl obv. Q. T. K. v úzké spolupráci se spoluobžalovanými X. H. T., C. T. M. a také D. B. H., t.č. stíhaným v SRN, průběžně zajišťovali nákupy a dovozy prekursorů na výrobu metamfetaminu, současně byl obž. Q. T. K. v kontaktu s dalšími obviněnými, kteří se zabývali zejména výrobou metamfetaminu a obchodem s metamfetaminem, který prodávali odběratelům a uživatelům z ČR i ze zahraničí, zejména SRN, a nejčastěji popsanou činnost vykonávali ve svých bydlištích nebo bytech k tomu určených, i na dalších místech ČR.
Obv. X. H. T. , C. T. M. a Q. T. K. se podíleli na skutku popsaném pod bodem 4 , (společně s obv. X. Q. N., T. N. A. N. a M. T. N.). Konkrétně v době od června 2010 do svého zadržení 13. 1. 2011 nejméně ve 20 případech vyráběli metamfetamin v tzv. varnách a to v místě bydliště obžalovaných X. H. T. v L., S. …, M. T. N. v K., C. …, X. Q. N. a T. N. N. v P., M. …, případně na dalších místech, v množství nepřesahující několik set gramů. K výrobě metamfetaminu nakupovali od osob žijících v SRN či Polsku či Slovensku léky obsahující pseudoefedrin, které dovážely ze zahraničí, vyrobený pervitin pak dále distribuovali neustanoveným odběratelům užívajícím různá telefonní čísla. Jednotlivé nákupy se pohybovaly v množství 100 g až 1 000 g. Současně se jmenovaní podíleli na obchodu s marihuanou, kdy v uvedeném období nejméně ve 4 případech zprostředkovali za provizi prodej marihuany v množství od několika kilogramů do 30 kg za finanční hotovost nejméně 80 000 Kč za jeden kilogram marihuany. V době zadržení bylo zajištěno v L., S. …, 602,16 g pseudoefedrinu izolovaného chemickou cestou, z něhož by bylo možné dále vyrobit 541 g pervitinu a rovněž 10,09 g čistého pervitinu. Dále zde byly zajištěny chemikálie a další potřebné předměty k jeho výrobě, v K., ulice C. …, kde bylo zajištěno stopové množství metamfetaminu na různých předmětech sloužících k jeho výrobě, jakož i chemikálie k témuž účelu, v P., M. …, bylo zajištěno 18,595 g čistého pervitinu a dále si opatřili nejméně 18 273 ks tablet léčiva Sudafed, ze kterého lze izolovat 1 096,380 g hydrochloridu pseudoefedrinu, což představuje platformu pro výrobu 646 g pervitinu, kteréžto léky byly zajištěny v L., S. …, v bytě obž. C. T. M.
Q. T. K. se jako jediný z dovolatelů, podílel mimo skutku popsaného pod bodem 4, i na skutcích uvedených pod body 1, 3 a 6 a) a b) v rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 50 T 18/2011. Konkrétně:
1) obv. Q. T. K. společně s D. V. N. a T. V. N.:
v prvé polovině měsíce listopadu 2010 obžalovaní D. V. N. a Q. T. K. dojednali nákup marihuany v České republice pro další členy skupiny, poté obž. T. V. N. společně s L. H. T., a V. L. N., realizovali nákup marihuany v ČR a její převoz na území SRN k další distribuci, kdy obž. T. V. N. telefonicky objednal nejméně 10 kg marihuany pro M. G., bytem SRN, t.č. trestně stíhaného v SRN, od dosud neustanovené vietnamské ženy, najali jako kurýra E. H., bytem v SRN, t. č. trestně stíhaného v SRN, který motorovým vozidlem zn. Renault Clio, dne 19.11.2010 přijel do ČR doprovázen M. G. jedoucím ve vozidle zn. VW Sharan v době kolem 20:00 hod. navštívili T. a přejeli do místa bydliště obž. T. V. N. do L., ulice S. č. p. …, během této doby došlo k naložení marihuany do vozidla Renault Clio, když prostor překládky zajišťovaly a hlídaly další nezjištěné osoby, a poté, po přejetí hranice do SRN po dálnici D8 byli E. H. a M. G. zadrženi příslušníky německých policejních orgánů a ve vozidle při následné kontrole byly zajištěny balíky marihuany a provedenými expertizami v rámci trestního řízení v SRN bylo prokázáno, že se jednalo o 9 964,4 g směsi s obsahem 1 391,9 g THC, přičemž za marihuanu bylo zaplaceno nejméně 80 000 Kč (3 200 – 3 300 eur) za 1 kg.
3) obv. Q. T. K. společně s T. V. N.:
dne 10. 11. 2010 T. B. N. N., bytem v SRN a E. S. K., obě bytem SRN, proti nimž je vedeno na území SRN trestní řízení, v Maďarsku nakoupily cca 2 500 až 3 000 ks balení léků značky Zyrtec-D s obsahem 120 mg/tab pseudoefedrinu v ceně 4,90 euro za balení s obsahem 14 ks tablet, následně byly telefonicky instruovány L. H. T. a H. T. T., dojely motorovým vozidlem zn. AUDI podle jejich pokynu do P., ul. Č. …, odkud byl kontaktován obž. T. V. N. s nabídkou k prodeji léků dovezených z Maďarska, bylo domluveno jejich předání v P., k čemuž skutečně došlo a obž. T. V. N. převzal léky a za účasti dalších osob přeložil je ze zmíněného vozidla AUDI do vozidla Honda, a následně je převezl do L., ulice S. …, kde se jednak setkal s L. H. T. a H. T. T., kteří na místo přijeli vozidlem zn. AUDI MPZ … a současně kontaktoval obž. Q. T. K., aby mu sdělil, že léky k výrobě metamfetaminu byly dodány.
6) obv. Q. T. K. společně s U. V. T.
a) v době nejméně od června roku 2010 do prosince roku 2010 na nezjištěném místě v Ž. vyráběl chemickou cestou zejména ve dnech 1. 7. 2010 a 27. 11. 2010 společně s dalšími nezjištěnými osobami metamfetamin, který následně v bytovém domě č. p. … v Ž., ulici S., a v bytovém domě č. p. … v ulici H., L., prodával nejméně ve dnech 29. 6. 2010, 18. 7. 2010, 23. 7. 2010, 21. 8. 2010 a 11. 10. 2010 v množství nejméně 100 g v ceně od 500 do 600 Kč za 1 g, za účelem další distribuce obž. Q. T. K.,
b) v době nejméně od června roku 2010 do prosince roku 2010 v bytovém domě č. p. … v ulici S., Ž., a v bytovém domě č. p. … v ulici H., L., prodával obžalovanému Q. T. K. léky obsahující pseudoefedrin (Sudafed, Rhino Pront) za účelem výroby metamfetaminu, v ceně přibližně 4 euro za jedno balení těchto léků, když tyto si nejméně ve dnech 4. 8. 2010, 20. 8. 2010 a 10. 10. 2010 obstaral od nezjištěných osob.
Tento rozsudek napadli obvinění Q. T. K., C. T. M. i X. H. T. (vč. dalších spoluobviněných) odvoláním. O něm rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem sp. zn. 12 To 66/2013 ze dne 22. 10. 2013 tak, že:
I. podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. byl napadený rozsudek ohledně obv. X. H. T. ve výroku o uloženém trestu zrušen a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. byl X. H. T. odsouzen podle §283 odst. 4 tr. zákoníku, za užití §58 odst.1 tr. zákoníku, k trestu odnětí svobody v trávní 9 (devíti) roků , a podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou,
II. podle §256 tr. řádu byla odvolání Q. T. K. a C. T. M. jako nedůvodná zamítnuta.
II. Dovolání
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze podali obv. Q. T. K., C. T. M. a X. H. T. prostřednictvím svých obhájců dovolání . Všichni tři v něm napadli rozsudek soudu II. stupně s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , neboť měli za to, že spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Q. T. K. ve svém dovolání uvedl, že skutková zjištění u něj neumožňují dovodit spáchání trestného činu podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, protože jeho jednání „jak vyplynulo z provedených důkazů žádným trestným činem nebylo“. A už vůbec nebylo možné ze skutkových zjištění dovodit spáchání trestného činu podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, tedy že spáchal předmětný trestný čin ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Poté obviněný ve svém dovolání rekapituloval skutková zjištění soudů, aby dospěl k závěru, že v konfrontaci s obsahem provedených důkazů jednoduše neobstojí. V návaznosti na to předestřel své hodnocení provedených důkazů, z nichž dovodil, že závěr o jeho vině byl opřen pouze o vlastní výklad soudů ve vztahu k pořízeným odposlechům a záznamům telekomunikačního provozu. Soudům pak vytkl, že v hovorech používaným výrazům daly jiný význam, aniž by byl pro to jakýkoli podklad. To je také důvod, proč dospěly k chybným závěrům o jeho vině. Podle jeho názoru pak z provedených důkazů v žádném případě nelze dovodit ani to, že by se jednalo o organizované společenství osob, v jehož čele by měl stát. V této části poté odkázal na svou odvolací argumentaci. V závěru svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek vrchního soudu i jemu předcházející rozsudek soudu krajského a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
C. T. M. ve svém dovolání namítl, že zjištěný skutkový děj nenaplňuje znaky přisouzeného zločinu. Dovolatel M. vyjádřil přesvědčení o tom, že odvolací soud se nevypořádal s námitkami obhajoby, které byly jako vady vytýkány v jeho odvolání. Dále považuje za nedostatečné, aby odvolací soud pouze odkázal na odůvodnění rozsudku nalézacího soudu. Podle jeho náhledu se soud II. stupně s jeho výhradami ohledně naplnění znaku „organizovaná skupina působící ve více státech“ nevypořádal. Obviněný znovu zopakoval argumenty své obhajoby, v nichž zdůraznil, že působil v roli tlumočníka, takže jeho vztahy s obviněnými neměly kriminální povahu. V této souvislosti pak poukázal na výpovědi dalších obviněných, kteří uvedli, že jej vůbec neznali, což dle jeho názoru vylučuje závěr soudů I. a II. stupně o jeho aktivitách v rámci této organizované skupiny. Činnost obviněného byla spojena pouze s jinak nezávadnou činností obviněného Q. T. K. Z těchto důvodů navrhnul, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ve výroku o vině i trestu, a nově rozhodl tak, že se obviněný M. obžaloby zprošťuje, nebo rozhodl, že není postižitelný přísnější kvalifikací dle ust. §283 odst. 1 písm. 4 písm. c) tr. zákoníku a v takovém případě mu uložil podstatně mírnější trest odnětí svobody.
Podle X. H. T. rozhodnutí vrchního soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, který byl zjištěn způsobem odporujícím zásadám spravedlivého procesu. Obviněný ve svém dovolání poukázal na to, že skutková zjištění se v této věci zakládají výhradně jen na nepřímých důkazech, protože žádná distribuce drog zachycena nebyla. Ale vrchní soud rozhodnutí soudu I. stupně v podstatě nepřezkoumal a bez náležitého odůvodnění jím navrhované důkazy zamítl jako nadbytečné. Poté k použité právní kvalifikaci podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku namítl, že ta předpokládá organizovanou skupinu, tedy vyšší formu spolupráce více osob, mezi kterými je určitá dělba úkolů a jejichž činnost se tak vyznačuje plánovitostí a koordinovaností. Nicméně skutečnost, že se na výrobě pervitinu podílí více osob vč. obviněného, soud I. stupně opřel o skutečnost, že obvinění byli dne 13. 1. 2011 zadrženi společně, což je však opakem provedeného důkazu protokolem o zadržení, z něhož plyne, že obviněný byl zadržen až 18. 1. 2011 v T. Nadto soudy obou stupňů neučinily žádná skutková zjištění o vnitřní organizační struktuře. Rovněž není dle dovolatele na místě kvalifikace podle ust. §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Závěr soudu I. stupně o značném množství pervitinu (nalezeného v zapékací míse), který se opírá o daktyloskopické stopy, je dle jeho náhledu „opakem provedeného důkazu, když na této míse se žádné stopy obviněného nenacházejí“ . Ohledně marihuany zůstal závěr o jejím značném rozsahu neodůvodněný a rozsudek tak je v této části nepřezkoumatelný. Dovolatel tak uzavřel, že na podkladě provedených důkazů soudy mohly dospět nanejvýš k závěru o spáchání základní skutkové podstaty přisouzeného trestného činu. Avšak v důsledku porušení zásad spravedlivého procesu oba soudy posoudily dovolatelovo jednání nesprávně, a to podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Z výše uvedených důvodů proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu nalézacího a přikázal soudu I. stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl v jiném složení senátu.
III. Stanovisko státního zástupce
K dovolání obv. Q. T. K. a C. T. M. a X. H. T. se písemně vyjádřil státní zástupce , který je činný u Nejvyššího státního zastupitelství (sp. zn. 1 NZO 727/2014 ze dne 27. 10. 2014). K výše uvedeným námitkám všech obviněných státní zástupce nejprve předeslal, že uplatněnému „hmotněprávnímu“ dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť v tomto stádiu řízení se již není možné domáhat přezkumu skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí založeno. Podle státního zástupce soudy obou stupňů v dané věci zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností a v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. Při svém přezkumu v projednávané věci neshledal mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními žádný rozpor, natož extrémní.
Pouze s velkou mírou benevolence vyhodnotil za obsahově relevantní námitku všech dovolatelů, že jim byl nesprávně přisouzen znak „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“ kvalifikované skutkové podstaty podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. I tuto výhradu však státní zástupce vyhodnotil jako námitku ryze skutkového charakteru, neboť svůj závěr o nesprávnosti právní kvalifikace dovolatelé opřely pouze o tvrzení, že jim tento znak nebyl prokázán – neboli se jedná opět o námitku skutkovou. Stejně tak právní závěr obviněných, že uvedený znak ve věci naplněn nebyl, odmítl. Všechny zjištěné skutkové závěry totiž svědčí o tom, že činnost obviněných, pod vedením obviněného Q. T. K. jednoznačně směřovala k provozu přeshraniční distribuční sítě s omamnými a psychotropními látkami a jedy, za využití většího počtu zapojených osob, přičemž nelze pominout ani podstatná skutková zjištění německých justičních orgánů, získaná v rámci mezinárodní justiční spolupráce. Dle jeho názoru je tak závěr o naplnění kvalifikačního znaku „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“ zcela správný a zákonu zcela odpovídající.
Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce své stanovisko uzavřel tak, že dovolání obviněných, třebaže – se značnou mírou benevolence – obsahově odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu, jsou jako celek zjevně neopodstatněná. Proto navrhnul, aby Nejvyšší soud podaná dovolání vyhodnotil jako zjevně neopodstatněné a odmítl je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
IV. Přípustnost a důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda jsou všechna dovolání přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda byla podána v souladu s ust. §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., zda byla podána ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s ust. §265e odst. 1, 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s ust. §265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňují obligatorní obsahové náležitosti, upravené v §265f tr. ř. Po jejich prostudování Nejvyšší soud shledal, že všichni dovolatelé výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovali, a proto všechna tři dovolání vyhodnotil jako přípustná. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo nutné rovněž posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o které se všechna dovolání opírají, naplňují obviněnými uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva , nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž už nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud má povinnost vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu.
V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon tedy vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek bylo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění) není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzenému trestnému činu. Obviněný tak s poukazem na tento dovolací důvod má právo namítnout, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. Z toho pak vyplývá, že dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem, anebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř., tj. že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem (k této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a rozh. č. 36/2004 Sb. rozh. tr.).
V. K meritu věci
Jak vyplynulo z dovolání obviněných, všichni jej sice formálně opřeli o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., s ohledem na shora konstatované je však zřejmé, že jimi namítané vady pod tento dovolací důvod nelze podřadit. Podstatou všech námitek je totiž snaha přesvědčit Nejvyšší soud o tom, že žádný z provedených důkazů (ač byl posuzován jednotlivě nebo ve vazbě na další provedené důkazy) nade vši pochybnost neprokázal, že by se měl ten který obviněný dopustit skutku (X. H. T. a C. T. M.) či skutků (Q. T. K.), které jim byly v napadeném rozsudku kladeny za vinu.
Všechny námitky obviněných se de facto dovolávají údajné nedostatečnosti skutkových zjištění. Přesněji řečeno – všichni obvinění ve svých dovoláních rozporovali skutková zjištění, která jsou podle jejich argumentace neúplná, nepřesná či nesprávná. Krajský soud v Ústí nad Labem podle nich vyhodnotil všechny provedené důkazy jednostranně, neobjektivně či značně subjektivně. Zejména při hodnocení záznamů vzájemných telefonických hovorů a SMS zpráv posouval význam používaných termínů, čímž se uchýlil k nepodloženým závěrům, a tak uměle vykonstruoval skutkové závěry v jejich neprospěch. Navíc v některých případech odmítl vyhovět návrhům na provedení konkrétního důkazu a s argumenty obhajoby se vypořádal nedůsledně.
Nejvyšší soud však akcentuje, že skutkové závěry soudů I. a II. stupně již nejsou a nemohou být předmětem dovolání, neboť tento mimořádný opravný prostředek není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení. Dovolání nemá povahu „druhého odvolání“. Proto ho také není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale pouze na základě některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř.
Pokud tedy obviněný Q. T. K. ve svém dovolání s odkazem na výše uvedený dovolací důvod vznesl, že:
- ze skutkových zjištění není možné dovodit, že spáchal trestný čin podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, protože skutky popsané pod body 1, 3, 4, 6a) a 6b) z provedených důkazů nevyplývají,
- že soud I. stupně dospěl k chybným závěrům proto, že výrok o vině založil na chybných skutkových závěrech, které vyplynuly ze špatně vyhodnocených důkazů (zejména na chybně vyhodnocených záznamech o telefonních hovorech a SMS komunikaci),
- že žádný z provedených důkazů jej přímo, ani nepřímo neusvědčil z projednávané trestné činnosti, neboť jeho jednání „žádným trestným činem nebylo a již vůbec nebylo trestným činem spáchaným za podmínek daných §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku“,
tak touto argumentací usiloval pouze o zpochybnění správnosti skutkových závěrů soudů I. a II. stupně. Tím však zcela minul hranice deklarovaného dovolacího důvodu.
Podobně také obviněný C. T. M. ve svém dovolání akcentoval, že:
- projednávaná trestná činnost mu nebyla důkazně prokázána (zejména jeho členství v organizované skupině, operující i v zahraničí),
- že odvolací soud se nevypořádal s jeho námitkami, a
- že za nedostatečný považuje pouhý odkaz odvolacího soudu na „zevrubné“ odůvodnění soudu I. stupně. Proto také odmítá svou účast ve skupině, uvažované jako zločinná a vykazující znaky skupiny organizované, stejně jako svůj podíl na distribuci drog.
I tyto výhrady mají zpochybnit zjištěné skutkové a právní závěry, ale v tomto stádiu trestního řízení již nemohou být úspěšně prosazeny.
Rovněž dovolatel X. H. T. ve svém dovolání velmi analogicky poukázal na to, že:
- skutková zjištění byla soudem I. stupně zjištěna údajně způsobem odporujícím zásadám spravedlivého procesu, protože se skutkové závěry zakládají výhradně na nepřímých důkazech, a
- odvolací soud údajně nepřezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně a bez náležitého odůvodnění se odmítl zabývat důkazy, které obviněný navrhoval. Proto zjištěné skutkové a právní závěry údajně nenaplnily znaky jemu přisouzenému trestnému činu.
I tyto argumenty obv. T. uplatněnému „hmotněprávnímu“ dovolacímu důvodu neodpovídají.
Obv. T. navíc dodal, že na předmětech sloužících k nedovolené výrobě metamfetaminu nebyly zajištěny žádné jeho stopy, a že krajský soud vyšel ze zjištění, že byl zadržen v L. v bytě v ulici S. ... Nejvyšší soud v rámci svého přezkumu konstatuje, že obě výhrady jsou ryzím pokusem o manipulaci se skutkovými závěry krajského soudu. Z provedeného dokazování totiž vyplynula usvědčující skutková zjištění, které jsou dovolateli dobře známa. Jedná se o zajištěnou daktyloskopickou stopu obv. T. na zapékací míse, která sloužila k výrobě pervitinu. Stejně tak dovolatelův pokus o podsunutí informace, že krajský soud údajně přehlédl, že obv. T. nebyl zadržen v bytě na ul. S. v L. – je tvrzením evidentně nepravdivým (viz s. 62 a 68 rozsudku soudu I. stupně, odkud je zjevné, že soud II. stupně si byl dobře vědom toho, že obv. T. v tomto bytě zadržen nebyl). Proto i výrok obhajoby tohoto dovolatele o „opaku obsahu provedených důkazů“ je zjevně nepravdivá.
Mimo výše uvedených námitek – všichni obvinění ve svých dovoláních také vznesli výhradu vůči právní kvalifikaci §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, tj. proti znaku „organizovaná skupina působící ve více státech“. Tím se pokusili zpochybnit přeshraniční obchodování této skupiny. I když charakter této námitky je na první pohled hmotněprávní, následně z odůvodnění všech dovolatelů opět vyplynuly výhrady ryze skutkové, oponující skutkovým závěrům o aktivitách této skupiny v několika evropských státech.
Nicméně z provedených důkazů soudy obou stupňů dovodily, že činnost Q. T. K., X. H. T., C. T. M. (a dalších spolupachatelů) jednoznačně směřovala k aktivitám organizované skupiny s přírodními i syntetickými narkotiky s přesahy do zahraničí. Jednání této organizace se vyznačovalo evidentní plánovitostí a koordinovaností, provázející různé úrovně konspirace. Soudy byla dovozena zcela zjevná vzájemná koordinace aktivit, které v 1. fázi směřovaly k získání vstupních surovin z léků obsahující pseudoefedrin (pořízených z Maďarska, Polska, Slovenska), a poté v 2. fázi směřoval hotový metamfetamin převážně do Německa (skutek 4).
Mimo to trestní zákoník nevyžaduje, aby všichni obvinění byli přímo členy organizované skupiny. Zcela postačuje i volnější napojení na jejích podnikatelských aktivitách. Z rozdělení jednotlivých rolí (jejichž smyslem bylo zvýšení pravděpodobnosti úspěchu při páchání trestné činnosti), i ze zapojování dalších osob (za účelem zvýšení objemů realizovaných obchodů), lze bezpečně vyloučit, že by obvinění K., M. a T. nebyly s existencí organizované skupiny působící na území více evropských států alespoň srozuměni. U obv. Q. T. K. je jeho námitka obzvlášť absurdní, když z provedených skutkových závěrů vyplynula jeho vůdčí úloha.
K námitkám dovolatelů o tom, že považují za nedostatečný „pouhý“ odkaz odvolacího soudu na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně, lze pouze zdůraznit, že pokud se odvolací zcela ztotožnil se skutkovými i právními závěry, k nimž dospěl soud I. stupně (které vyhodnotil jako logické a přesvědčivé, a proto považoval za nadbytečné, aby sám prováděl ještě další důkazy), je zcela pochopitelné, že v podrobnostech odkázal na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně. Zvláště to platí v případě, kdy obvinění ve svých podáních opakovaly své námitky z hlavního líčení, se kterými velmi podrobně vypořádal již soud I. stupně.
Součástí námitek dovolatelů byla i výhrada, že soudy nižších stupňů zjistily skutkový stav nesprávně a neúplně, mj. i z důvodu, že zamítly některé jejich návrhy na doplnění dokazování. Tuto námitku však Nejvyšší soud odmítnul.
Je pravdou, že každý obviněný má nezpochybnitelné právo navrhovat u soudu na podporu svých argumentů další důkazy. Ale soud, projednávající tento případ, je povinen každý takový návrh vyhodnotit, resp. posoudit nezbytnost jeho provedení s ohledem na celkovou důkazní situaci ve věci. Pokud soud neakceptuje důkazní návrh obviněného, může tak učinit pouze proto, že buď tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení, nebo navrhovaný důkaz není schopen ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost (čili ve vazbě na toto tvrzení obviněného nedisponuje potřebnou vypovídací potencí), nebo navrhovaný důkaz je zjevně nadbytečný, neboť tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností ověřeno či vyvráceno.
Z toho vyplývá, že zamítnutí návrhu na provedení důkazů je výsostným právem každého soudu, který daný případ projednává, ale je možné pouze za splnění výše uvedených podmínek. Pokud tedy soud vyhodnotí navrhovaný důkaz jako nadbytečný, je povinen jeho provedení důkazu odmítnout – jinak by se provinil proti zásadě rychlosti řízení. (Srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. února 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, který byl uveřejněn pod č. 26 ve sv. 32 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, dále viz nález ze dne 30. června 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, uveřejněn pod č. 91 ve sv. 33 Sb. nál. a usn. ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 359/05, uveřejněno pod č. 22 ve sv. 38 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, a další).
Proto soudy I. a II. stupně, posuzující případ Q. T. K., C. T. M. a X. H. T. nepochybily, pokud po logické úvaze, za splnění některé z výše uvedených podmínek, odmítly prokazovat skutečnosti, které již byly dostatečně prokázány (a pokud byla obhajoba obviněných s praktickou jistotou vyvrácena). Především ale platí, že v řízení o dovolání námitky proti porušení procesních předpisů stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. – jak bylo rovněž uvedeno výše.
VI. Závěr
Nejvyšší soud konstatuje, že v projednávaném případě soudy nižších stupňů se ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro svá rozhodnutí. Mezi hodnocením provedených důkazů, učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a na jejich základě provedenými právními závěry na straně druhé je jasná logická návaznost. Lze tedy prohlásit, že obě rozhodnutí soudů nižších instancí nevybočila z mezí daných ustanovením §125 odst. 1 tr. ř. (resp. §134 odst. 2 tr. ř.) a tudíž jim nelze vytýkat svévoli.
Krajský soud v Ústí nad Labem provedl dokazování v nezbytném rozsahu, přičemž provedené důkazy vedly k dostatečnému objasnění skutkového stavu. Zároveň tento soud vyhodnotil všechny důkazy důsledně podle svého vnitřního přesvědčení, založeném na odpovědném uvážení všech okolností případu – a to jednotlivě i v jejich souhrnu, stejně jako ve všech vzájemných souvislostech. Vrchní soud v Praze neshledal drtivou většinu námitek obviněných za opodstatněné, a proto jejich odvolání v podstatě jako nedůvodné zamítl (pouze několika obviněným mírně zkorigoval výši uložených trestů odnětí svobody, jak bylo uvedeno výše). Nejvyšší soud na základě svého přezkumu dospěl k závěru, že skutky, ze kterých byli všichni tři dovolatelé uznáni vinnými, jsou právně kvalifikovány správně, a Krajský soud v Ústí nad Labem, stejně jako Vrchní soud v Praze ve svých skutkových a na ně navazujících právních závěrech nepochybily.
Protože v napadených rozhodnutích nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k porušení zákona a všichni tři dovolatelé svými námitkami tento důvod dovolání zjevně nenaplnili, Nejvyšší soud dovolání obviněných Q. T. K., C. T. M. a X. H. T. odmítl, a to s odkazem na ust. §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. , neboť byly podány z jiného důvodu, než je uveden v ust. §265b tr. ř. Za podmínek uvedených v ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 23. 3. 2016
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu