ECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.1410.2015.1
sp. zn. 11 Tdo 1410/2015-38
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 18. února 2016 dovolání obv. L. F. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 4. 2015, sp. zn. 6 To 158/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 4 T 100/2014, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného L. F. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne ze dne 23. 1. 2015, sp. zn. 4 T 100/2014, byl obv. L. F. uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, za což byl podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let a 6 (šesti) měsíců . Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl obviněný pro výkonu tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Níže popsané trestné činnosti se obv. F. dopustil společně s obv. M. L., J. P. a I. D., kteří byli uznáni vinnými ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Následně byl obv. J. P. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a 6 (šesti) měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s dozorem, obv. M. L. byl odsouzen k trestu trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a 6 (šesti) měsíců, který byl podmíněně odložen se stanovenou zkušební dobou na 4 (čtyři) roky. Obv. I. D. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu 3 (tří) let.
Podle skutkových zjištění soudu I. stupně (zkráceně řečeno): obv. L. F. nejméně od léta 2013 do 17. 6. 2014, opatřoval konopí, tzv. marihuanu, v úmyslu jejího dalšího prodeje, což realizoval v baru K. na adrese B. z L. čp. … v L., který fakticky provozoval, přičemž prodej koncovým uživatelům v obvyklé ceně 200,- Kč za 1 gram zajišťoval prostřednictvím jím vybraných a určených osob z řad obsluhy baru. Osoby uskutečňující prodej marihuany v období léta až podzimu 2013 nebyly ustanoveny, a v době nejméně od prosince 2013 až do zásahu Policie ČR dne 17. 6. 2013 prodej zajišťovali mj. obv. M. L. a J. P., a to po vzájemné dohodě a způsobem předem sjednaným s obžalovaným F., který marihuanu obstarával. Obv. L. a P. (a další neustanovené osoby) takto prodali v baru marihuanu 11 osobám, (jejichž jména, iniciálie a množství jsou podrobně popsány v rozsudku Okresního soudu v Lounech). Dále obv. L. v tomto období prodal marihuanu o váze 1 gramu v gripu nejméně ve 200 případech a obv. P. v tomto období prodal marihuanu o váze 1 gramu v gripu nejméně v 1.000 případech. Obv. D. po vzájemné dohodě s obv. F., v době od 16. 06. 2014 do 17. 6. 2014, kdy za toto období prodal nejméně 70 gramů marihuany a další marihuanu určenou k prodeji měl dále předem naváženou ve 25 ks plastových sáčků, uložených v pravé kapse své bundy, která byla zajištěna při provedené domovní prohlídce. Následným odborným zkoumáním bylo zjištěno, že prodávaná marihuana obsahuje 21,3 g rostlinného materiálu, ze kterého bylo provedenou expertízou získáno 15,3 g rostlinné drti s obsahem tetrahydrokanabinolu 19%, což odpovídá 2,9 g čistého tetrahydrokanabinolu. Podrobný popis skutku obsahuje rozsudek Okresního soudu v Lounech ze dne 23. 1. 2015, sp. zn. 4 T 100/2014.
Tento rozsudek nenabyl právní moci, neboť jej obvinění F. a P., a rovněž státní zástupce, napadli podáním odvolání. O něm rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 20. 4. 2015, sp. zn. 6 To 158/2015, a to tak, že podle §258 odst. 1 písm. e) odst. 2 tr. řádu na základě odvolání státního zástupce v neprospěch obv. F. napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o výměře uloženého trestu odnětí svobody a podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obv. F. podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) let. Současně podle §256 tr. řádu odvolání obv. F. a J. P. zamítl.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem podal obv. F. prostřednictvím svého obhájce Mgr. Ing. Jiřího Dostála dovolání . Napadl v něm výrok o vině i o trestu, a odůvodnil ho odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu , neboť podle jeho názoru toto rozhodnutí, stejně jako rozhodnutí soudu I. stupně, spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Ve svém dovolání obviněný rozsáhle rekapituloval obsah svědeckých výpovědí (zejm. svědků M., K., D. a dalších) a všech spoluobviněných, vč. dalších ve věci provedených důkazů – zejména záznamů telekomunikačního provozu a závěrů o provedených prohlídkách v bytě obviněného i v baru K. Následně provedl jejich vlastní, velmi podrobný rozbor, na jehož základě dospěl k jednoznačnému závěru, že se nedopustil skutku, který je mu kladen za vinu, protože „s prodejem marihuany v baru K. nikdy neměl nic společného“.
Dovolatel rovněž zdůraznil, že se nepodařilo zjistit přesné množství marihuany, a proto ani nebylo bezpochyby možné určit, že by odsouzený spáchal takový čin ve značném rozsahu, neboť takové zjištění se opírá o rozporné výpovědi spoluobviněných. Pokud jde o výklad tohoto znaku, předložil poté vlastní interpretaci judikatury Nejvyššího soudu a dovodil, že v jeho případě nebylo prokázáno, že by marihuana byla v „obvyklé kvalitě“, neboť rozpory vládnou i v tom, jaká kvalita marihuany vlastně byla. Stejně tak považuje za neprokázané, že by vytvořil skupinu pachatelů, provozujících důmyslný prodej marihuany, i svou účast na takovém prodeji. Soud I. stupně tak dle jeho názoru neměl k dispozici důkazy k tomu, aby jej uznal vinným předmětným zločinem. Výhrady vznesl i proti výroku o trestu, jemuž vytýká, že soudy měly nesprávně přihlížet k postavení obviněného jako „organizátora trestné činnosti“, ačkoli to není součástí právní kvalifikace jeho jednání. Zároveň poukázal i na charakter marihuany, jakožto tzv. lehké drogy, která je zároveň méně škodlivá než např. alkohol nebo tabák, což však soudy nijak nevyhodnotily a přihlédly pouze k přitěžujícím okolnostem.
Vzhledem k výše uvedenému dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu rozhodl tak, že zruší napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 6 To 158/2015-906 ze dne 20. 4. 2015 ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Lounech č. j. 4 T 100/2014-85 ze dne 23. 1. 2015, a poté sám ve věci rozhodne v souladu s §265m odst. 1 tr. řádu ve prospěch dovolatele, tedy tak, že jej zprostí obžaloby.
K dovolání obv. F. se písemně vyjádřil státní zástupce , který je činný u Nejvyššího státního zastupitelství (sp. zn. 1 NZO 832/2015 ze dne 21. 10. 2015). Podle jeho náhledu vznesené námitky v převážné části uplatněnému „hmotněprávnímu“ dovolacímu důvodu vůbec neodpovídají, neboť jsou skutkového charakteru. Nicméně v tomto stadiu řízení již není možné domáhat se přezkumu skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí založeno. Navíc soudy obou stupňů v dané věci zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností a v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. Mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními pak státní zástupce neshledal žádný, natož extrémní rozpor.
S velkou mírou benevolence státní zástupce vyhodnotil jako relevantní pouze námitku, kterou se obviněný pokusil zpochybnit naplnění znaku „značného rozsahu“ ve smyslu kvalifikované skutkové podstaty zločinu podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Třebaže i v tomto směru je dovolání obviněného zaměřeno do oblasti skutkových zjištění, přesto lze podle náhledu státního zástupce vysledovat jistou hmotněprávní argumentaci v tom směru, že zjištěné množství distribuované marihuany neodpovídalo tomuto znaku. Ale i v tomto směru vyhodnotil dovolání za zjevně neopodstatněné.
Jak vyplynulo z rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, ve vazbě na referenční hodnotu množství většího než malého (jak je upraveno v současnosti stanoviskem Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013), touto referenční hodnotou je nejméně 10 gramů rostlinné sušiny, která musí obsahovat nejméně 1 gram THC. Z toho vyplývá, že hranicí značného rozsahu je množství nejméně 1000 gramů rostlinné sušiny, resp. 100 gramů THC. Konkrétní objem účinné látky však lze považovat za relevantní pouze v případě, že je obsah účinné látky skutečně zjištěn, a není-li tomu tak, je nutné vyjít z celkového množství sušiny, s níž pachatel nedovoleně nakládal. Tak je tomu i v tomto případě, kdy množství marihuany, které orgány činné v trestním řízení zjistily, bylo již obviněnými distribuováno, takže zajištěna byla pouze nepatrná část z tohoto množství. Ze skutkových zjištění soudů přitom vyplynulo, že obviněný prostřednictvím dalších spoluobviněných prodal či jinak jinému opatřil nejméně 1270 gramů marihuany, takže hranici značného rozsahu obviněný zcela bezpečně překročil.
Pokud dovolatel s odkazem na subsidiární použití kritéria tzv. „obvyklé kvality drogy“ namítl, že nebylo zjištěno, zda se jednalo o drogu kvalitní – k tomu státní zástupce konstatoval, že zde opět vykročil z mezí uplatněného dovolacího důvodu. Navíc v posuzovaném případě bylo naplněno i kvantitativní kritérium (tj. přesáhnutí hranice 1.000 gramů marihuany) a nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti, které by umožnily uplatnit kvalitativní korektiv rozsahu ve smyslu rozhodnutí 15 Tdo 1003/2012. V této souvislosti pak státní zástupce zdůraznil ještě i delší dobu páchané trestné činnosti, zapojení dalších osob do trestné činnosti i poměrně nezanedbatelný zisk z trestné činnosti. Na základě těchto skutečností není naprosto pochyb o tom, že obviněný znaky kvalifikované skutkové podstaty přisouzeného zločinu podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku skutečně naplnil.
Všechny další námitky, které obviněný vznesl, jsou ryze skutkového charakteru, nebo jsou právně zcela bezvýznamné. Jedná se např. o výhradu, že z provedeného dokazování údajně nevyplynulo, že by celou trestnou činnost organizoval, nebo námitku obviněného o charakteru marihuany jako tzv. lehké drogy, či že prodejci konopí jsou narkomané, což relativizuje jejich svědectví na minimum. Také proti výroku o trestu zásadně nelze brojit prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu.
Po zvážení všech shora uvedených skutečností státní zástupce dospěl k závěru, že dovolání obviněného je jako celek zjevně neopodstatněné. Proto státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu, jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda dovolání bylo podáno v souladu s ust. §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s ust. §265e odst. 1, 3 tr. řádu i oprávněnou osobou v souladu s ust. §265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti, upravené v §265f tr. řádu. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že dovolatel výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, a proto dovolání vyhodnotil jako přípustné.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, bylo nutné posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o které se dovolání opírá, naplňují obviněným uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
V obecné rovině – důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva , nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž už nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud má povinnost vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu.
V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zákon tedy vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek bylo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění) není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Obviněný tak s poukazem na tento dovolací důvod má právo namítnout, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. Z toho pak vyplývá, že dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem, anebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. řádu (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem). K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 (Sb. rozh. tr. na s. 298).
Konkrétně – jak vyplynulo z dovolání obviněného, ten jej sice formálně opřel o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, s ohledem na shora konstatované je však zřejmé, že jím namítané vady pod tento dovolací důvod vůbec nelze podřadit. Podstatou námitek dovolatele je totiž snaha přesvědčit Nejvyšší soud o tom, že skutek, který je obv. F. kladen za vinu, mu nebyl důkazy dostatečně prokázán, protože „žádný z nich bez nade vší pochybnosti nijak neprokazuje, že by se měl odsouzený dopustit skutku, který jemu v napadeném rozsudku kladen za vinu“ (č. l. 964/2).
Dovolatel tak na jedné straně odkazuje na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve skutečnosti však výše uvedenou výhradou primárně usiluje zpochybnit správnost skutkových závěrů soudů I. a II. stupně. Tím však zcela minul hranice deklarovaného dovolacího důvodu. Jinými slovy – obviněný brojí proti postupu obou soudů hodnocení provedených důkazů, čímž usiluje prosadit vlastní hodnocení provedených důkazů s akcentem, že „s prodejem marihuany v baru K. nikdy neměl nic společného“ (č. l. 965/2). Takový způsob argumentace však uplatněnému „hmotněprávnímu“ dovolacímu důvodu naprosto neodpovídá.
Ze spisového materiálu vyplynulo, že všechny vznesené dovolatelovy námitky byly již důkladně prověřeny Okresním soudem v Lounech a následně v odvolacím řízení i Krajským soudem v Ústí nad Labem. Veškerá skutková zjištění soudu I. stupně, se kterými se ztotožnil i soud odvolací, však odhalily, že obv. F. byl osobou, která fakticky provozovala bar K., a v tomto podniku zajišťoval distribuci marihuany od léta 2013 až do policejního zásahu dne 17. 6. 2014. Jelikož již byl v minulosti odsouzen za přímý prodej konopí, tak po svém propuštění z výkonu trestu realizoval distribuci této drogy prostřednictvím druhých osob.
Od léta do pozdního podzimu r. 2013 to bylo skrze neustanovené osoby (zákazníkům známých např. pod přezdívkami Pražák a Ital), a poté prodej realizoval prostřednictvím dealerů L. a P. (a těsně před policejním zásahem i D.). Všichni od obv. F. průběžně dostávali větší množství marihuany, kterou dále (mimo bar) nabalíčkovali po 1 gramu do sáčků s přítlačnou lištou (tzv. grip či gripáč), a následně je prodávali v baru za cenu 200,- Kč. Z prodeje pak měli finanční podíl ve výši 30,- Kč, později 40,- Kč z jednoho gramu prodaného konopí. Tato distribuce konopí byla soudy nižších stupňů vyhodnocena jako sofistikovaná právě proto, že obviněný organizoval prodej marihuany prostřednictvím osob z řad konzumentů drog, které mu byly dlužny peníze, a to v prostorách baru, který v podstatě fungoval jako „prodejna konopí“, pouze s tím rozdílem, že každý zájemce o marihuanu si musel v baru nejprve zakoupit pití.
Obviněný se ve svém dovolání zaměřil především na klíčové důkazy (zejména výpovědi svědků A. M., B. K., P. D. a dále spoluobviněných P., L., D.) a ty se pokusil rozporovat zdůrazňováním nedůležitých či málo významných rozporů za současného ignorování skutkových zjištění zcela zásadních.
Nejvyšší soud však ze spisového materiálu ověřil, že všechny námitky uvedené v dovolání byly obhajobou vznášeny již v průběhu hlavního líčení. Soud I. stupně se s nimi však zcela správně neztotožnil a v odůvodnění svého rozsudku je jednoznačně vyvrátil (viz č. l. 866-868). Rovněž odvolací soud se s hodnocením důkazů tak, jak je provedl soud I. stupně, zcela identifikoval, stejně jako s tím, jak se vypořádal se skutkovými námitkami, které obviněný v rámci odvolání znovu vznesl. Ty pak vyhodnotil jako neakceptovatelné, neboť jak uvedl ve svém odůvodnění: „nebylo zjištěno nic, co by správnost úvah a závěrů soudu I. stupně ohledně hodnocení provedených důkazů a na základě nich učiněných skutkových zjištění jakkoliv zpochybňovalo“ (č. l. 909).
Z výše uvedeného vyplynulo, že po provedeném dokazování soudy obou stupňů dospěly k jednoznačnému závěru, že skutkový stav byl zjištěn v rozsahu potřebném pro rozhodnutí a nevzbuzuje žádné důvodné pochybnosti. Také Nejvyšší soud ověřil, že ve věci není možné shledat mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými závěry žádný nesoulad. Především ale skutkové závěry již nejsou a nemohou být předmětem dovolání, a to nejen s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale ani s odkazem na žádný jiný dovolací důvod.
V rámci svých skutkových námitek obviněný rozporoval skutková zjištění množství marihuany , která byla v baru za celé období prodána a které samozřejmě nebylo možné zpětně přesně zjistit. Nejvyšší soud v rámci svého přezkumu ověřil, že Okresní soud v Lounech velmi pečlivě vyhodnotil věrohodnost počtů prodaných dávek uváděných obviněnými P., obv. L. a D. (U obv. P. soud posuzoval počet směn, které v baru odpracoval a počet gripů, které většinou prodával denně i za celou dobu jeho dealerství, ve vztahu k výši dluhu, který měl vůči obv. F., a který mu splácel prodejem marihuany v baru K. U obv. L. soud posoudil celkový odhad prodaných dávek ve vztahu k dennímu prodeji, který se pohyboval mezi 8 až 52 gripy. U obv. D. byla identifikace prodaných dávek snadnější, protože ten za dva dny, co v baru působil, prodal cca 70 gripů a v jeho bundě bylo nalezeno dalších 21,3 gramů.) Při vyhodnocování uváděných údajů soud I. stupně zcela správně určil dolní a horní hranici počtu prodaných dávek, a akceptoval k tíži jednotlivých obviněných nejmenší možné množství dávek, které tito prodali zcela jistě.
Související námitkou jsou výhrady i proti kvalitě prodávané drogy. Dovolatel vyjádřil nesouhlas s tím, že soudy nižších stupňů vyhodnotily kvalitu prodávané drogy jako velmi dobrou a proti tomu namítl, že „kvalita marihuany se výrazně lišila“ , neboť „svědci V., Č., M. uvedli, že kvalita byla špatná“. Ze spisového materiálu Nejvyšší soud ověřil, že drtivá většina zákazníků označila kvalitu marihuany za dobrou (jedná se o svědky B., P., H., B., P.). Dovolatel patrně přehlédl, že i svědek V. tvrdil, že kvalita konopí zakoupeného v baru „byla dobrá“ (č. l. 751/2 – je nutné pozorně číst) . Pouze svědek Č. uvedl, že kvalita marihuany byla „někdy dobrá, někdy špatná“ (č. l. 752) a svědek M. uvedl, že kvalita „nebyla nic moc“ . Nicméně je pravdou, že svědek M. se do baru pro marihuanu opakovaně vracel a podle svého odhadu ji zde koupil „tak 50x“ , což jeho tvrzení o nízké kvalitě kupovaného zboží dosti zrelativizovalo (č. l. 843/2). Je tedy jasné, že drtivá část zákazníků byla s kvalitou marihuany spokojená. Především však okresní soud se při posuzování otázky kvality konopí opřel o odborné zkoumání procentuálního zastoupení účinné látky THC v zajištěné marihuaně. Z těchto závěrů vyplynulo, že obsah THC byl stanoven na 19 %, což zcela koresponduje se spokojeností zákazníků s vysokou kvalitou nakupované drogy.
I další námitka dovolatele, že z provedených důkazů nevyplynulo nic o tom, že by měl organizovat skupinu pachatelů – je ryze skutkové povahy. Navíc znak spáchání činu „členem organizované skupiny“ ve smyslu §283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obviněnému vůbec nebylo kladeno za vinu. Pouze skutkové zjištění, že obviněný prodával konopí v baru prostřednictvím nasmlouvaných dealerů, bylo vyhodnoceno jako obecná přitěžující okolnost .
Právně bezvýznamné jsou ataky obviněného na údajnou nedůvěryhodnost výpovědí spoluobviněných P., L. a D., neboť všichni jmenovaní jsou uživatelé drog. I tato námitka je v daných souvislostech zcela irelevantní, neboť všichni výše jmenovaní vypovídali před soudem ve stavu, kdy pod přímým vlivem omamných látek nebyli. Rovněž námitka obviněného, ve které poukazuje na charakter marihuany jako tzv. lehké drogy, je zcela nepodstatná. Tato okolnost by byla právně významná pouze v případě přechovávání konopí „pro vlastní potřebu“ (viz naplnění skutkové podstaty trestného činu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1 a nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle §285 tr. zákoníku).
V závěru svého dovolání ještě dovolatel namítl, že výše trestu, který mu byl uložen Krajským soudem v Ústí nad Labem, je nepřiměřeně vysoká. Tato námitka je neoprávněná hned z několika důvodů. Jednak neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu, protože výrok o trestu lze zásadně napadnout pouze prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. A mimo to – i v případě, že by tuto námitku vznesl s odkazem na správný dovolací důvod, i tak by byla Nejvyšším soudem vyhodnocena jako neoprávněná. Je to proto, že tento dovolací důvod nenaplňují námitky o nepřiměřenosti trestu, který je obviněným subjektivně pociťován jako příliš přísný, s výjimkou případů, kdy byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Dovolateli však byl uložen trest v rámci trestní sazby stanovené podle §283 odst. 2 tr. zákoníku, a proto je i tato jeho námitka zcela irelevantní.
Závěrem tedy Nejvyšší soud k dovolání obv. F. konstatuje, že soudy nižších stupňů se ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí, o čemž svědčí odůvodnění jejich rozhodnutí. Mezi hodnocením provedených důkazů, učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a na jejich základě provedenými právními závěry na straně druhé je jasná logická návaznost. Lze tedy prohlásit, že obě rozhodnutí soudů nižších instancí nevybočila z mezí daných ustanovením §125 odst. 1 tr. řádu (resp. §134 odst. 2 tr. řádu) a tudíž jim nelze vytýkat svévoli.
Okresní soud v Lounech provedl dokazování v nezbytném rozsahu, přičemž provedené důkazy vedly k dostatečnému objasnění skutkového stavu. Zároveň tento soud vyhodnotil všechny důkazy důsledně podle svého vnitřního přesvědčení, založeném na odpovědném uvážení všech okolností případu – a to jednotlivě i v jejich souhrnu, stejně jako ve všech vzájemných souvislostech. Stejně tak Krajský soud v Ústí nad Labem neshledal námitky obviněného za opodstatněné, a proto jeho odvolání jako nedůvodné zamítl. Nejvyšší soud na základě svého přezkumu dospěl k závěru, že skutek, ze kterého byl obv. F. uznán vinným, je právně kvalifikován správně, a Okresní soud v Lounech, stejně jako Krajský soud v Ústí nad Labem ve svých skutkových a na ně navazujících právních závěrech nepochybily.
Protože v napadených rozhodnutích nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu k porušení zákona a obviněný svými námitkami tento důvod dovolání zjevně nenaplnil, Nejvyšší soud dovolání obv. F. odmítl, a to s odkazem na ust. §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu , neboť jde o dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Za podmínek uvedených v ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 18. února 2016
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu