ECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.337.2016.1
sp. zn. 11 Tdo 337/2016-73
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 6. 2016 o dovolání obviněného P. H., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 4 To 58/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 11 T 45/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 11 T 45/2013, byl obviněný P. H. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, za který byl podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 let a 4 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Zároveň soud podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku rozhodl o zabrání věcí blíže specifikovaných v tomto rozsudku. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu též ohledně 5 spoluobviněných.
Proti tomuto rozsudku podali obviněný P. H., spoluobviněný O. H. a státní zástupce v neprospěch obviněného P. H. a spoluobviněného O. H. odvolání. Na podkladě odvolání obviněného a spoluobviněného O. H. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 4 To 58/2015, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. zrušil a za podmínek podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného P. H. uznal vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, za který byl podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 let a 4 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Zároveň soud podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku rozhodl o zabrání věcí blíže specifikovaných v tomto rozsudku. Současně bylo nově rozhodnuto o vině a trestu u spoluobviněného O. H.. Podle §256 tr. ř. bylo odvolání státního zástupce jako nedůvodné zamítnuto.
Podle skutkových zjištění měl uvedený trestný čin obviněný P. H. spáchat tak, že „v období nejméně od 4. 12. 2010 do 21. 3. 2012 na území Statutárního města Ostravy, zejména v O.-P. na ulici V., v pronajaté garáži stojící na pozemku s parcelním číslem ..., užívané především jako místo k nelegální výrobě pervitinu, za použití k tomuto účelu určené, jím opatřené soustavy chemického skla, tvořícího provizorní laboratorní zařízení určené k nelegální výrobě drogy pervitin, využívaje chemikálií a pomocných látek, z farmaceutických přípravků obsahujících prekurzor pseudoefedrin ve snadno extrahovatelné formě, které za tímto účelem společně opatřili, s obviněnými O. H. a již pravomocně odsouzeným P. S., nejméně ve 25-ti zadokumentovaných případech sám vyráběl a skutečně vyrobil drogu pervitin v celkově blíže nezjištěném množství, přičemž při poslední nelegální výrobě pervitinu, při které byl dne 21. 3. 2012 zadržen policií vyrobil směs pervitinu v množství 32,4495 gramů, kdy dále v uvedeném období vyrobený celkový objem pervitinu zčásti užil pro vlastní potřebu a zčásti následně na různých místech města O., zejména v O.-P. s vědomím, že se jedná o psychotropní látku a se znalostí jejích negativních účinků na lidský organizmus opakovaně v celkovém množství nejméně 820 gramů prodal nebo bezúplatně poskytl ke zneužití dalším nejméně 14-ti níže jmenovaným osobám, s nimiž byl z důvodu opatření pervitinu v opakovaném a velmi častém osobním či telefonickém kontaktu, a to především za účelem uspokojení jejich poptávky po pervitinu a za účelem dosažení finančního profitu z této činnosti, konkrétně osobám jménem
O. H., kterému v období od 27. 7. 2011 do 21. 3. 2012 v blíže nezjištěném počtu poskytl pervitin v blíže nezjištěném celkovém množství,
P. S., kterému v uvedeném období v četnosti jednou týdně opakovaně poskytoval pervitin v množství 5 – 10 gramů za předem dohodnutou částku 600 – 700,- Kč za 1 gram v celkovém množství nejméně 500 gramů,
M. K., které v uvedeném období opakovaně poskytoval pervitin v přesně nezjištěném počtu případů a v blíže nezjištěném množství,
L. U., kterému od přelomu roku 2010 do konce roku 2011 ve třech případech poskytl pervitin v celkovém množství 1,5 g gramu za částku ve výši 1.500,- Kč,
V. Š., kterému v uvedeném období v četnosti nejméně 2x týdně poskytoval pervitin v rozsahu jedné dávky, a to jednak za celkovou finanční hotovost ve výši 10.000,- Kč a jednak výměnou za různé věci v hodnotě nejméně 15.000,- Kč, tedy množství pervitinu odpovídající celkové hodnotě nejméně 25.000,- Kč, což při obvyklé ceně 1.000,- Kč za 1 gram pervitinu představuje množství nejméně 25 gramů pervitinu,
M. K., kterému v uvedeném období o nejméně ve 30 případech prodal pervitin, vždy za sjednanou cenu 1.000,- Kč za jeden gram, za celkovou minimální finanční částku 30.000,- Kč, která odpovídá finanční hodnotě množství 30 gramů pervitinu,
L. S., kterému v období opakovaně a v pravidelné četnosti minimálně 3x týdně prodával vždy dávku pervitinu o obsahu nejméně 1 gram za sjednanou částku 700,- Kč až 1000,- Kč, v celkovém minimálním množství 186 gramů, odpovídající finanční částce nejméně 130.200,- Kč, nejvíce 186.000,- Kč,
A. P., kterému v uvedeném období opakovaně a pravidelně v četnosti nejméně 3x měsíčně, prodával vždy dávku pervitinu o obsahu nejméně 1 gramu za sjednanou částku 1000,- Kč, tedy nejméně množství 48 gramů pervitinu, odpovídající finanční částce 48.000,- Kč,
A. H., kterému v období 1 roku do 21. 3. 2012 v četnosti nejméně 1x za 14 dní prodal pervitin v množství nejméně 1g v jedné dávce za dohodnutou finanční částku 800,- Kč, celkově tedy nejméně 26 gramů pervitinu, odpovídající minimální finanční částce 26.000,- Kč,
R. F., kterému v období od 19. 5. 2011 do 9. 3. 2012 nejméně ve 4 zaznamenaných případech prostřednictvím služby ČD Kurýr, poskytované Českými drahami, a.s. zaslal po předchozí telefonické dohodě blíže nezjištěné množství, nejméně však spotřebních 4 dávky pervitinu v množství nejméně 3 gramy odpovídající finanční částce 3000,- Kč, která byla hrazena bezhotovostně, celkem tedy nejméně 3 gramy pervitinu,
A. K., které v období od konce měsíce listopadu 2011 do měsíce března 2012 nejméně v 5-ti případech poskytl k zakouření vždy jednu dávku pervitinu v blíže nezjištěném celkovém množství, celkem tedy nejméně 5 spotřebních dávek pervitinu,
K. O., které v období od 23. 12. 2011 do 6. 1. 2012 nejméně ve dvou odposlechem zaznamenaných případech, po předchozí telefonické dohodě, poskytl jednu dávku pervitinu v blíže nezjištěném množství, celkem tedy nejméně 2 spotřební dávky pervitinu,
S. J., které dne 6. 3. 2012 v jednom odposlechem zaznamenaném případě poskytl zdarma jednu dávku pervitinu o obsahu 0,5 gramu,
L. P., kterému v období od 4. 12. 2011 do 2. 2. 2012 ve třech případech prostřednictvím služby ČD Kurýr, v němž označuje pervitin jako procesor CPU a v jednom případě osobně poskytl nejméně 4 spotřební dávky pervitinu,
a tímto svým jednáním bez příslušného povolení k nakládání a bez úmyslu splnit zákonné podmínky legálního nakládání s návykovými látkami, tedy v rozporu se zákonem č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, vědomě protiprávně nakládal s pervitinem obsahujícím účinnou látku metamfetamin, který je uveden v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Jednotné úmluvy o psychotropních látkách“.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný P. H. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatel v napadeném rozsudku spatřuje rozpor mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy, jelikož soudem učiněná skutková zjištění z vykonaných důkazů nijak nevyplývají. V rozporu s provedenými důkazy bylo stanoveno množství, které obviněný měl poskytnout již pravomocně odsouzenému P. S., když odvolací soud nezohlednil zkrácené období, po které měl pervitin vyrábět, a také výpověď P. S. o nepravidelných dodávkách pervitinu v množství 5 až 10 gramů, a že větší polovinu pervitinu si ponechal pro vlastní spotřebu a zbytek prodal nebo rozdal třetím osobám. Množství 500 gramů pervitinu, které měl dodat P. S., uvedené v rozhodnutí soudů obou stupňů podle jeho přepočtu neodpovídá skutečnosti a může činit nejvýše 330 gramů pervitinu. K prokázání těchto tvrzení dovolatel navrhoval provedení důkazu přehráním odposlechů telefonních hovorů manželů S., avšak tento důkaz nebyl soudy proveden. Další výhrady směřuje proti množství pervitinu, které měl dodat svědku M. K. Odvolacím soudem sice bylo množství sníženo z 35 gramů na 30 gramů pervitinu, přesto však soud nepřihlížel k výpovědi tohoto svědka, podle které si dělil kupovaný pervitin napůl společně se svědkem L. S. Množství odebraného pervitinu tak mělo být sníženo podstatně více než jen o 5 gramů. V dalším textu dovolatel vyjadřuje svůj nesouhlas s napadeným rozsudkem v rozsahu, ve kterém se uvádí, že v období od 4. 12. 2010 do 21. 3. 2012 měl vyrábět pervitin v nejméně 25-ti případech za využití chemikálií a pomocných látek z farmaceutických přípravků obsahujících prekurzor pseudoefedrin ve snadno extrahovatelné formě, které měl za tímto účelem opatřit spolu s O. H. a s pravomocně odsouzeným P. S. Podle názoru dovolatele toto zjištění nemá oporu v provedeném dokazování za situace, kdy byl O. H. až do 26. 7. 2011 ve výkonu trestu odnětí svobody a není objektivně možné, aby se dopustil uvedeného jednání. Co se týče četnosti výroby pervitinu, dovolatel argumentuje, že tvrzených 25 případů, kdy měl pervitin vyrobit, rovněž nelze z provedeného dokazování vystopovat. Na závěr namítal neprovedení navržených důkazů přehráním telefonních hovorů a SMS zpráv mezi obviněným a svědkem L. U. k posouzení věrohodnosti svědka L. U., který mu měl vyhrožovat podáním trestního oznámení s cílem poškodit jeho osobu. Provedení těchto důkazů dovolatel navrhoval opakovaně, přesto na to soudy nereagovaly, čímž bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil Okresnímu soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání obviněného je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti.
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Nejvyšší soud předně připomíná, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Je třeba zdůraznit, že v rámci rozhodování o dovolání Nejvyšší soud vychází zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. V rámci tohoto dovolacího důvodu lze tedy především namítat, že skutek, tak jak byl v předchozím řízení zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako konkrétní trestný čin, ačkoli ve skutečnosti šlo o jiný trestný čin nebo se dokonce o žádný trestný čin nejednalo. Lze také namítat jiné nesprávné hmotněprávní posouzení než posouzení skutku, pokud spočívá v posouzení některé jiné skutkové okolnosti, jež má svůj základ v hmotném právu, a to jak v hmotném právu trestním, tak případně i v dalších právních odvětvích. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. S poukazem na tento dovolací důvod však nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost povedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5 a 6 tr. ř. či namítat jiné porušení trestního řádu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod., neboť v tomto směru se jedná o aplikaci procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Pro úplnost je třeba dodat, že ani v žádném z dalších dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění.
Nejvyšší soud dále připomíná, že dovolání je ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. mimořádným opravným prostředkem, jehož účelem není všeobecný přezkum napadeného rozhodnutí. Dovolání je určeno k nápravě procesních a hmotněprávních vad taxativně vyjmenovaných v rámci dovolacích důvodů, uvedených v §265b tr. ř., nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu, justičnímu zkoumání skutkového stavu, není tedy pověřen k opětovnému plnému přezkumu rozsudků soudů nižších stupňů. Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Také Ústavní soud ve své judikatuře uvádí, že už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku (§265a odst. 1 tr. ř.) ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Námitky, jimiž dovolatel v textu svého mimořádného opravného prostředku brojí proti napadenému rozsudku, svým obsahem a charakterem zasahují do oblasti hodnocení důkazů ze strany soudů v předchozích stupních řízení. Výhrady obviněného, že soudy nesprávné vyhodnotily, resp. nepřihlížely ke svědeckým výpovědím nebo že z provedeného dokazování není možné uzavřít, že vyrobil drogu pervitin v 25-ti případech, jakož i další námitky uplatněné v dovolání, nesměřují proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotněprávnímu posouzení tak, jak to vyžaduje uplatněný dovolací důvod, nýbrž se týkají procesu dokazování, když se obviněný dožaduje změny skutkových zjištění na základě vlastního hodnocení důkazů. Námitky, prostřednictvím kterých dovolatel brojí proti rozsahu dokazování a vyhodnocení důkazní situace a celkově vzato proti skutkovým zjištěním učiněným soudy nižších stupňů, není možné s ohledem na jejich obsah podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem sloužícím k nápravě některých výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, jež naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Nelze opomenout ani skutečnost, že obviněný uplatňuje obsahově stejné námitky jako v odvolacím řízení. Dovoláním podaným ze stejných důvodů jako odvolání se nelze zásadně úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkumu správnosti a zákonnosti jimi provedeného dokazování.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi zásadně nezasahuje do skutkových zjištění jak soudu nalézacího, tak soudu odvolacího. K přezkumu jejich skutkových zjištění může ze strany Nejvyššího soudu dojít ve zcela výjimečných situacích, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V popsaném případě by byl zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění nižších soudů nezbytný pro zajištění práva obviněného na spravedlivý proces. Namítaný extrémní rozpor však musí spočívat zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů a nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení nebo jsou skutková zjištění soudů pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Dovolatel v úvodu textu svého mimořádného opravného prostředku argumentuje rozporem mezi skutkovými zjištěními soudu tak, jak jsou uvedena a dle jeho názoru při žádném z přijatelných způsobů hodnocení z nich tato skutková zjištění nevyplývají. Z odůvodnění napadených rozhodnutí plyne, že soudy provedly dokazování v potřebném rozsahu a shromážděné důkazy posuzovaly v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. jak samostatně, tak i ve vzájemném kontextu. Při stanovení průběhu skutkového děje vycházely soudy v obou stupních řízení z celé řady provedených důkazů a vinu obviněného bezpečně dovodily z výpovědi spoluobžalovaných a dalších svědků – L. U., V. Š., M. K., L. S., A. H., A. K. a svědků, kteří vypovídali ve prospěch obviněného A. P., R. F., K. O., L. P.; kromě uváděných svědeckých výpovědí byly soudy provedeny a hodnoceny i důkazy listinné (odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, protokoly o domovních prohlídkách a prohlídkách jiných prostor, protokoly o sledování jednotlivých osob, závěry kriminalistických expertíz a jiné). Nalézací soud jednoznačně uvedl, na podkladě jakých důkazů zjistil průběh skutkového děje, jakož i to, jak tyto důkazy hodnotil, přičemž odvolací soud napravil určité nesrovnalosti při hodnocení provedených důkazů. Odvolací soud opakovaně hodnotil důkazy provedené již soudem v prvním stupni řízení (výpovědi svědků V. Š., M. K., L. S. a A. H.), reagoval na odvolací námitky obviněného o tom, že posuzované trestné činnosti se nemohl dopustit v období výkonu trestu odnětí svobody (od 27. 10. 2009 do 3. 12. 2010) a na základě sporných skutkových zjištění upravil skutkovou větu svého rozhodnutí. Závěr o přítomnosti extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním tak nelze učinit.
V návaznosti na provedené dokazování dovolatel namítal i zjištění ohledně konkrétního množství drogy, kterou měl poskytnout již pravomocně odsouzenému S. K prokázání svých tvrzení navrhoval provedení důkazů přehráním odposlechů telefonních hovorů manželů S., které dle jeho názoru tuto skutečnost jednoznačně prokazují, přičemž tyto důkazy však nebyly soudy provedeny. Na situaci, kdy soudy neprovedou důkazy navržené odvolatelem, reaguje např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 4 Tdo 604/2015, podle kterého „námitky týkající se neprovedení obviněným navrhovaných důkazů nejsou svojí povahou námitkami hmotněprávního charakteru, ale podle soudní judikatury je třeba zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod vykládat tak, že v řízení před obecnými soudy musí být dána jeho účastníkovi také možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také (pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví) ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v Hlavě páté Listiny základních práv a svobod a v důsledku toho též s čl. 95 Ústavy České republiky. Takzvané opomenuté důkazy, tedy důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, proto téměř vždy založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost. Ačkoliv tedy soud není povinen provést všechny navržené důkazy, z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru respektovat zásadní požadavek na náležité odůvodnění přijatého rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. řádu nebo §134 odst. 2 tr. řádu“. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí však vysvětlil, proč nevyhověl návrhu obviněného na doplnění dokazování a přehrání odposlechu a záznamu telefonických hovorů K. a P. S., resp. svědka L. U. Krajský soud navrhované důkazy nepovažoval za potřebné k prokázání skutkového stavu věci, který byl již dostatečně zjištěn v řízení před nalézacím soudem. Za situace, kdy odvolací soud logicky a přesvědčivě vysvětlil v textu svého rozhodnutí neprovedení dovolatelem navrhovaných důkazů, nelze uvažovat o porušení práva na spravedlivý proces, a tedy ani o existenci tzv. opomenutých důkazů.
Dovolatel dále namítá nesprávnost v otázce zjištění množství pervitinu, který měl dodat svědku M. K. s tím, že nebylo přihlíženo k výpovědi tohoto svědka, na základě které by množství odebraného pervitinu mělo být sníženo podstatně více než jen o 5 gramů. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlil, že skutkovou větu výroku o vině ve svém rozsudku upravil tak, aby byla v souladu se svědeckými výpověďmi v kontextu s obhajobou dovolatele. Rozhodnutí o snížení množství dodávaného pervitinu učinil s ohledem na zásadu „in dubio pro reo“, na četnost případů, množství zakoupené drogy a její cenu, přičemž vycházel ze skutkového děje, který byl pro dovolatele nejpříznivější. Konkrétní množství pak bylo stanoveno na základě svědecké výpovědi M. K., který uvedl, že obviněný mu v inkriminovaném období prodal pervitin nejméně v 30 případech, a to vždy za sjednanou cenu 1 000 Kč za gram, tedy minimálně za částku 30 000 Kč, což odpovídá množství 30 g pervitinu. Výhrada obviněného, že si svědek následně rozdělil zakoupenou drogu se svědkem L. S. je bezpředmětná, neboť není podstatné, jak dále svědek M. K. s drogou nakládal, nýbrž to, že od obviněného zakoupil pervitin nejméně v rozhodnutí stanoveném rozsahu. Obviněný rovněž nesouhlasil s určením časového období od 4. 12. 2010 do 21. 3. 2012, kdy se měl dopouštět trestné činnosti spočívající ve výrobě pervitinu z látek opatřených společně s obviněným O. H. a s již pravomocně odsouzeným P. S., jelikož O. H. byl až do 26. 7. 2011 ve výkonu trestu odnětí svobody a není objektivně možné, aby se dopustil uvedeného jednání. Ani s touto námitkou se však nelze ztotožnit. Na podkladě provedeného dokazování odvolací soud vymezil období páchání posuzované trestné činnosti „nejméně od 4. 12. 2010 do 21. 3. 2012“. Jedná se o období, ve kterém docházelo k naplňování skutkové podstaty trestného činu, pro který byl obviněný odsouzen, tj. k nedovolené výrobě a jinému nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ve smyslu výše uvedeného ustanovení tr. zákoníku. Skutková věta nijak nevymezuje časové období, ve kterém mělo dojít k opatření drogy v součinnosti s již pravomocně odsouzeným O. H. Ve skutkové větě se pouze uvádí, že „k nelegální výrobě drogy pervitin, využívaje chemikálií a pomocných látek, z farmaceutických přípravků obsahujících prekurzor pseudoefedrin ve snadno extrahovatelné formě, které za tímto účelem společně opatřili, s obviněnými O. H.“. Z uvedeného je zřejmé, že skutková zjištění nijak nespecifikují časové období, ve kterém docházelo k opatření látek pro výrobu pervitinu, nýbrž uvádí, že v nespecifikovaném čase obviněný spolu se dvěma spoluobviněnými zaopatřoval látky, které následně byly použity pro výrobu zakázané látky.
Přisvědčit není možné ani námitce obviněného ohledně množství pervitinu, který odebral spoluobviněný K. S., kdy podle dovolatele nebylo v této souvislosti odvolacím soudem zohledněno zkrácení období páchání trestné činnosti, jakož i výpověď tohoto spoluobviněného. Pokud se jedná o zkrácení období páchání trestné činnosti obviněným, pak tato skutečnost neměla žádný vliv na samotný prodej pervitinu spoluobviněnému P. S. Odvolací soud zúžil období, kdy se obviněný dopouštěl trestné činnosti na dobu od 4. 12. 2010 do 21. 3. 2012, která odpovídá i období, ve kterém poskytoval pervitin spoluobviněnému P. S., a proto skutek jen stylisticky upravil tak, že v průběhu vymezeného období docházelo k poskytování pervitinu tomuto spoluobviněnému. Samotné množství 500 g, které obviněný P. S. poskytl, soudy stanovily též i na základě výpovědi K. S., ve které uvedla, že pervitin spolu s manželem kupovali od obviněného týdně po 5–10 gramech po dobu necelých 2 let a celkově takto mohli odebrat kolem 0,5 kg pervitinu.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného P. H. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 6. 2016
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu