ECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.511.2016.1
sp. zn. 11 Tdo 511/2016-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 28. 7. 2016 dovolání obv. I. M., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 21. 9. 2015, sp. zn. 2 To 206/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 5 T 185/2014, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného I. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. 5 T 185/2014, byl obv. I. M. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a odsouzen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) let, pro jehož výkon byl dle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen i trest propadnutí věcí specifikovaných ve výroku rozsudku.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obv. I. M. dopustil trestné činnosti tím, že v přesně nezjištěné dny od počátku měsíce srpna 2013 do 28. 5. 2014 v katastrálním území okresu P., zejména v městech H. a P., ať již zdarma či za úplatu distribuoval metamfetamin dalším osobám, přičemž takto činil přinejmenším ve vztahu k M. Ž., kterému metamfetamin předal ve čtyřech případech vždy za úplatu 500 až 1 000 Kč či nejvíce 2 000 Kč za každý odběr, M. H., které metamfetamin předal v osmi případech za úplatu 500 až 2 000 Kč za každý odběr, M. Z., kterému metamfetamin předal v deseti případech za částku 200 až 300 Kč za každý odběr a v jednom případě zdarma, a dále v jednom případě i A.P., za přesně nezjištěnou částku, kdy uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl na základě rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. 4 T 174/2009, který nabyl právní moci dne 29. 6. 2010, uznán vinným mj. ze spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle §187 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákona, za což mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců při současném zrušení prvého výroku o trestu rozsudku Okresního soudu v Přerově, sp. zn. 4 T 105/2009, a dále za jednání právně kvalifikované jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle §187 odst. 1 tr. zákona mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody ve výměře 22 měsíců při současném zrušení druhého výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Přerově, sp. zn. 4 T 105/2009, přičemž z výkonu těchto trestů odnětí svobody byl podmíněně propuštěn na základě usnesení Okresního soudu v Rakovníku ze dne 12. 7. 2013, sp. zn. 1 PP 64/2013, při současném stanovení zkušební doby v trvání čtyř let, přičemž metamfetamin je psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách uvedená v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamu návykových látek ve znění pozdějších předpisů.
Výše uvedený rozsudek však nenabyl právní moci, neboť proti němu podal odvolání jak obv. I. M., tak i Okresní státní zástupce v Přerově. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 21. 9. 2015, sp. zn. 2 To 206/2015, byl k odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. d), písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen napadený rozsudek ve výroku o trestu, a v tomto rozsahu podle §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud nově rozhodl tak, že obviněného podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsoudil k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Obviněnému byl podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku dále uložen i trest propadnutí věcí specifikovaných ve výroku rozsudku. Odvolací soud konečně podle §256 tr. ř. zamítl odvolání Okresního státního zástupce v Přerově.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obv. I. M. prostřednictvím advokáta JUDr. Zdeňka Nezhyby dovolání, a to proti výrokům o vině i o trestu, s odkazem na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Ve svém dovolání obviněný namítl, že skutek, jak je uveden ve výrokové části rozhodnutí soudu prvního stupně, a kterým byl uznán vinným ze spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, rozhodně nenaplňuje všechny zákonné znaky předmětného trestného činu, a to konkrétně objektivní stránku jeho skutkové podstaty. Naplnění objektivní stránky trestného činu podle §283 tr. zákoníku totiž nastává v případě, pokud pachatel činu neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku. Soudy obou instancí však uvedly, že obviněný se měl jednání dopustit distribucí metamfetaminu dalším osobám, přičemž takto popsané jednání nemohlo dle obviněného naplnit formální znaky skutkové podstaty výše uvedeného trestného činu. Obviněný dále zdůraznil, že v trestním řízení bylo dle jeho názoru spolehlivým a hodnověrným způsobem prokázáno, že metamfetamin ani žádné jiné drogy nikomu nedistribuoval ani neprodával, přičemž k vlastnictví a prodeji těchto látek se posléze přiznal M. B., který tuto činnost vykonával zcela bez vědomí obviněného. Závěrem pak obviněný namítl, že skutek uvedený ve výrokové části rozhodnutí soudu prvního stupně není trestným činem, a tudíž mu nemohl být vlivem nesprávného právního posouzení uložen ani nepodmíněný trest odnětí svobody a trest propadnutí věci.
Proto dovolatel Nejvyššímu soudu navrhl, aby jako soud dovolací zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 21. 9. 2015, sp. zn. 2 To 206/2015, v napadených částech a sám ve věci rozhodl tak, že obviněný podle §226 písm. b) tr. ř. zprošťuje obžaloby, popřípadě, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 21. 9. 2015, sp. zn. 2 To 206/2015, v napadených částech, jakož i rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. 5 T 185/2014, v celém jeho rozsahu, a přikázal Okresnímu soudu v Přerově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Dovolatel současně učinil podnět, aby předseda senátu Okresního soudu v Přerově navrhl Nejvyššímu soudu, aby do doby, než o podaném dovolání rozhodne, přerušil výkon trestu odnětí svobody, jenž byl uložen rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci.
K dovolání obv. I. M. se písemně vyjádřila i státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (sp. zn. 1 NZO 63/2016-10 ze dne 21. 4. 2016). Státní zástupkyně ve svém vyjádření uvedla, že námitku uplatněnou obviněným ve vztahu k popisu jeho jednání v tzv. skutkové větě lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jen s jistou dávkou tolerance. Ze znění přisouzeného popisu skutkových okolností jednání obviněného, vztahujícího se k základní skutkové podstatě trestného činu podle §283 tr. zákoníku, je totiž nade vší pochybnost zřejmé, že takto popsané jednání plně odpovídá přisouzené větě právní, tedy že neoprávněně prodal a jinak jinému opatřil psychotropní látku. Námitku obviněného, že skutek, jímž byl uznán vinným, nelze právně kvalifikovat jako trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, tudíž nelze považovat za důvodnou.
Státní zástupkyně dále uvedla, že povahu právně relevantních nemohou mít námitky obviněného, jež směřovaly do oblasti skutkového zjištění ani hodnocení důkazů, neboť těmito výhradami zcela míjí hranice uplatněného dovolacího důvodu. Jinak pak nelze přistupovat ani k závěrečné pasáži argumentace obviněného, v níž uplatnil svoje výhrady proti výroku o trestu, neboť obviněný tyto námitky neodůvodnil tak, aby se jimi ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bylo možno věcně zabývat.
Z výše uvedených důvodů tedy státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obv. I. M. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Současně vyjádřila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodnutí o podaném dovolání učinil v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. nebo případně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda dovolání bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. h) tr. ř., zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s §265e odst. 1, odst. 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. ř. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že dovolatel výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, a nic nebrání jeho projednání.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o které se dovolání opírá, naplňují obviněným uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve svém dovolání obviněný své argumenty subsumoval pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dle jeho názoru spočívá napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
V obecné rovině je nutno zdůraznit, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Dovolací soud má povinnost vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku.
Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného spočívající v nesprávném právním posouzení objektivní stránky zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, v zásadě směřují do oblasti právního posouzení skutku, a lze je tak podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud však dospěl k závěru, že tyto námitky nejsou opodstatněné.
Podle §283 odst. 1 tr. zákoníku se trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed. Kvalifikovaná skutková podstata trestného činu podle §283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku je pak naplněna, pokud pachatel spáchá výše uvedený čin, ač byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán.
Dle právní kvalifikace soudů obou stupňů se obv. I. M. dopustil zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku tím, že ,,neoprávněně prodal a jinak jinému opatřil psychotropní látku“.
Pojem prodá, vyjadřuje situaci, kdy prodávající již některou omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed odevzdal kupujícímu za dohodnutou peněžní protihodnotu. Nemusí jít jenom o konečný prodej, ale může jít i o prodej mezi výrobcem a osobou zajišťující prodej, kterou může být tzv. dealer nebo i osoba, která předmětnou látku dále distribuuje jednotlivým dealerům.
Pod pojmem neoprávněně jinak jinému opatří, se rozumí neoprávněné obstarání omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu jinému jiným způsobem, než je výslovně v §283 odst. 1 uvedeno, tedy darováním, výměnou za jinou věc apod. Obstarání se může stát i způsobem, který zakládá skutkovou podstatu jiného trestného činu (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2868).
V návaznosti na shora stručně rozvedená teoretická východiska Nejvyšší soud zkonstatoval, že ze skutkových zjištění, jak jsou popsána v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně a podrobně rozvedena v odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů je evidentní, že obviněný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Ačkoliv se obviněný snažil svou argumentací namítnout, že vzhledem k tomu, že slovo ,,distribuovat“, jež použil soud prvního stupně k popisu jeho jednání, absentuje v doslovné dikci ustanovení §283 odst. 1 tr. zákoníku a tudíž nemohlo v důsledku takto popsaného jednání dojít ke spáchání trestného činu, nevzal v úvahu celý obsah tzv. skutkové věty. V této souvislosti totiž opomněl, že soud prvního stupně ve výroku o vině podrobně rozvedl, že obviněný ať již zdarma či za úplatu předal psychotropní látku metamfetamin, a to konkrétně určeným osobám v tam číselně označených případech, čímž neoprávněně prodal a jinak jinému opatřil psychotropní látku. Nejvyšší soud se proto ztotožnil s právní kvalifikací soudů obou stupňů, dle které byla jednáním obviněného bezezbytku naplněna skutková podstata trestného činu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí soudů obou stupňů tedy netrpí hmotněprávní vadou, s níž obviněný spojoval nesprávné právní posouzení předmětného skutku, nebylo možné shledat tuto námitku důvodnou.
Další námitku obviněného, jíž vytkl, že z provedených důkazů bylo spolehlivým způsobem prokázáno, že metamfetamin ani žádné jiné drogy nikomu nedistribuoval ani neprodával, nebylo možné učinit předmětem dovolacího přezkumu, neboť směřuje do oblasti skutkových zjištění a provedeného dokazování.
Nejvyšší soud v této souvislosti připomněl, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5 a odst. 6 tr. ř (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Obv. I. M. však pojal výše uplatněnou námitku jako polemiku s uvedenými skutkovými zjištěními, a to v návaznosti na svou obhajobu, že se žádné trestné činnosti nedopustil a k vlastnictví a prodeji psychotropních látek se naopak přiznal M. B., který tuto činnost vykonával zcela bez vědomí obviněného. Takto uplatněná námitka však byla vyloženě jen skutkové povahy a ocitla se mimo rámec dovolacího důvodu. Není však úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily svůj hodnotící postup. Soudy hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. To, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů, není dovolacím důvodem a takto postavená argumentace není rovněž způsobilá založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
Co se týče poslední námitky, kterou obviněný vytkl, že vzhledem k absenci trestnosti jeho jednání soudy nemohly rozhodnout o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody ani trestu propadnutí věci, Nejvyšší soud zdůraznil, že z výše uvedeného jasně vyplývá, že soudy obou stupňů v právní kvalifikaci jednání obviněného nepochybily, když toto posoudily jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Pro úplnost lze dále doplnit, že podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku může soud uložit trest propadnutí věci, které bylo užito k spáchání trestného činu nebo která byla k spáchání trestného činu určena. Zákonné podmínky pro uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody ve výměře pěti let, jakož i trestu propadnutí věci, byly tedy beze zbytku splněny a v daném případě byla též důsledně respektována ustanovení trestního zákoníku, jež stanovují obecné zásady pro ukládání trestu.
Nad rámec uvedeného lze navíc doplnit, že námitky proti druhu a výměře trestu lze uplatnit jen prostřednictvím speciálního dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který lze obecně uplatnit v případech, kdy byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. V této souvislosti však třeba zdůraznit, že dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) není pouhá nepřiměřenost trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikováno ve Sb. rozh. pod č. 22/2003).
Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému zkonstatoval, že u obviněného nebyly splněny předpoklady, jimiž by se dalo úspěšně domáhat uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to ani v případě, kdyby uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Námitka dovolatele ohledně uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody a trestu propadnutí věci je proto v celém rozsahu neopodstatněná a nelze ji subsumovat pod uplatněný ani pod jiný dovolací důvod dle §265b odst. 1 tr. ř.
Pro úplnost pak Nejvyšší soud poukázal i na související usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 4 Pzo 7/2016, jímž bylo rozhodnuto o návrhu obviněného na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu tak, že příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Okresního soudu v Přerově ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. Nt 8/2014, V 19/2014, nebyl porušen zákon, neboť Okresní soud v Přerově zákonu odpovídajícím způsobem vysvětlil, proč vydal daný příkaz a objasnil i důvody nezbytnosti zásahu do soukromí obviněného.
Protože napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem tedy nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k porušení zákona a obviněný svými námitkami tento důvod dovolání zjevně nenaplnil, Nejvyšší soud dovolání obv. I. M. odmítl, a to s odkazem na ust. §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. ř.).
V Brně dne 28. 7. 2016
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu